Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Ads 140/2023 - 51

- 53

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: L. K., zast. Mgr. Bc. Lukášem Bělským, advokátem se sídlem Severní 372, Sokoleč, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 9. 2021, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2023, č. j. −99,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Bc. Lukáši Bělskému, advokátovi se sídlem Severní 372, Sokoleč, se nepřiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Podanou kasační stížností se žalobce („stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze („krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla námitky stěžovatele a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení z 10. 6. 2021, č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o invalidní důchod.

[2] V projednávané věci je sporné, zda u stěžovatele z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu došlo k poklesu jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %, a má proto v souladu s , o důchodovém pojištění, nárok na invalidní důchod.

[3] Posudková komise MPSV v Praze ve svém posudku z 30. 3. 2022, který nechal krajský soud vypracovat v rámci přezkumu zjištění zdravotního stavu stěžovatele, označila za rozhodující důvod dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele X. Dospěla k závěru, že jde o lehké postižení (kapitola V, položka 7a přílohy k , o posuzování invalidity) a stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 10 %. V doplňujícím posudku, který si krajský soud vyžádal s ohledem na výhrady uplatněné stěžovatelem vůči posudku z 30. 3. 2022, setrvala posudková komise na svých předchozích závěrech.

[4] Krajský soud na základě těchto posudků konstatoval, že míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatele činila ke dni vydání napadeného rozhodnutí 10 %. Závěr žalované o zamítnutí žádosti o invalidní důchod tak byl správný. Námitky stěžovatele, dle kterých žalovaná vycházela z nesprávně zjištěného skutkového stavu, krajský soud označil za nedůvodné.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní

[5] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod a d)

[6] Stěžovatel brojí proti závěrům krajského soudu, v nichž se tento soud ztotožnil s obsahem posudků zpracovaných Posudkovou komisí MPSV v Praze. Závěry posudkové komise vykazují znaky neúplnosti s cílem bagatelizovat postižení žalobce. Posudkové komise cíleně opomíjí jeho omezenou toleranci k pracovní zátěži a pracovní omezení připouští toliko na pozicích, kde by snadno přicházel ke styku s alkoholem. Dekompenzace jeho zdravotního stavu nicméně nemusí být podmíněna jen alkoholem, nýbrž i „přímým konfliktem s potenciací střetu“. Posudková komise dále hodnotí vysoký krevní tlak stěžovatele pouze ve vztahu k možné arteriální hypertenzi (kapitola IX, oddíl 8 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity). Nahodilost vysokých hodnot krevního tlaku jakož i absentující vliv medikace na jeho výši naopak svědčí pro závěr o jeho zvýšení v důsledku stresu ze zátěžové situace než pro chronické onemocnění. Rovněž není pravdou, že v případě stěžovatele nebylo ze strany ošetřujících lékařů uvažováno o medikaci. Ta mu byla opakovaně nabízena, on ji ovšem – stejně jako sexuologickou léčbu – dlouhodobě odmítá. Konečně pak není pravdivý poznatek převzatý ze znaleckého posudku MUDr. Zbytkovského z 5. 10. 2016, že stěžovatel nebyl nikdy kázeňsky trestán, což mělo svědčit o tom, že je schopen své chování a projevy plně korigovat. Věznice, v níž byl toho času umístěn, znalci zatajila skutečnost, že stěžovatel jednou kázeňsky trestán byl.

[7] Stěžovatel dále krajskému soudu vytýká, že neakceptoval jeho návrh na zpracování srovnávacího posudku od jiné posudkové komise či znaleckého posudku a spokojil se s posudkem vykazujícím deficity.

[8] V doplnění kasační stížnosti se stěžovatel znovu vrací k obsahu zpracovaných posudků. Posudkoví lékaři i krajský soud zcela ignorovali prognózu soudních znalců PhDr. Koldy a MUDr. Havlíka v jejich znaleckém posudku ze 17. 5. 2010, dle které je možnost jeho resocializace velmi nízká. Posudky se vůbec nezmiňují o jeho závažném maladaptivním chování v souvislosti s pracovní činností před i v průběhu výkonu trestu. Na jedné straně není pravdou, že stěžovatel byl na svobodě dobře pracovně adaptován. Na straně druhé není ve věznici pracovně zařazen pro trvalou hrozbu závažného maladaptivního chování v souvislosti s pracovní činností. Posudky Posudkové komise MPSV v Praze jsou proto neúplné.

[9] Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila s názorem krajského soudu, dle kterého jsou závěry posudkové komise přesvědčivé a úplné. Nemá důvod pochybovat o zákonnosti a objektivitě napadeného rozsudku. Kasační stížnost proto navrhuje zamítnout.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a žalobce je zastoupen advokátem ( ). Rovněž ověřoval, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[11] Nejvyšší správní soud se následně zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Dle je nepřijatelná kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jež svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Dle konstantní judikatury NSS je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. O přijatelnou kasační stížnost tak bude v následujících případech: 1) dotýká-li se právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou NSS; 2) týká-li se právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) je-li nutné učinit tzv. judikatorní odklon; či 4) bylo-li v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se může jednat především tehdy, a) nerespektoval-li krajský soud ve svém rozhodnutí ustálenou a jasnou soudní judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, či b) dopustil-li se krajský (městský) soud v jednotlivém případě při výkladu hmotného či procesního práva hrubého pochybení, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné (viz usnesení NSS z 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006−39, č. 933/2006 Sb. NSS; po rozšíření okruhu kasačních stížností podléhajících přezkumu přijatelnosti mj. na věci důchodového pojištění viz rovněž usnesení NSS z 15. 11. 2022, č. j. −27, bod 11, z 9. 3. 2023, č. j. −63, bod 9, či z 23. 8. 2023, č. j. −35, bod 12).

[12] Kasační stížnost není přijatelná.

[13] NSS předně konstatuje, že otázka posouzení poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 39 zákona o důchodovém pojištění, není otázkou novou, judikatura v této oblasti je konzistentní, přičemž není důvod pro judikaturní odklon. NSS současně neshledal, že by se krajský soud v napadeném rozsudku dopustil zásadního právního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[14] K argumentaci stěžovatele, která je založena na polemice se závěry krajského soudu, které vycházely zejména z posudků zpracovaných Posudkovou komisí MPSV v Praze v řízení o žalobě před tímto soudem NSS uvádí, že dle konstantní a dlouhodobé judikatury NSS (viz např. rozsudky NSS z 25. 9. 2003, č. j. −54, č. NSS, z 13. 12. 2018, č. j. −29, bod 19, či z 21. 6. 2023, č. j. −26, bod 14), je posouzení zdravotního stavu, potažmo invalidity, otázkou odbornou, medicínskou, k níž soud nemá potřebné odborné znalosti; soud proto musí vycházet z odborných závěrů a nemůže si učinit o této otázce posudek sám.

[15] Pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zřizuje jako své orgány posudkové komise. V jimi vypracovaných posudcích se hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, ale formulují se v něm i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku vlastní odborné erudice odkázán; proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost (srov. například rozsudky z 30. 1. 2004, č. j. −82, č. NSS, či ze 14. 12. 2017, č. j. −57, bod 25). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být mimo jiné zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy (viz rozsudky NSS z 15. 5. 2013, č. j. −20, bod 15, či z 13. 12. 2018, č. j. −29, bod 22).

[16] Těmto požadavkům oba vypracované posudky plně dostály, přičemž kasační tvrzení nejsou způsobilá jejich závěry vyvrátit.

[17] Tvrzení, že dekompenzace zdravotního stavu stěžovatele nemusí být nutně podmíněna jen alkoholem či, že jeho možnost resocializace je velmi nízká, opírající se o závěry z posudku MUDr. Havlíka a PhDr. Koldy ze 17. 5. 2010 zpracovaného pro účely trestního řízení, nelze podle shora uvedené judikatury považovat za klíčový podklad k hodnocení míry stěžovatelovy invalidity. Ze závěrů posudkové komise nadto žádným způsobem nevyplývá, že by možné dekompenzace zdravotního stavu byly podmíněny výhradně alkoholem, jak stěžovatel naznačuje. Kasační tvrzení o „zaznamenaném závažném maladaptivním chování“ při pracovní činnosti před nástupem do výkonu trestu či během výkonu trestu nemá oporu ve správním či soudním spise. Z toho naopak plyne, že během zdravotní prohlídky byl stěžovatel dne 27. 6. 2013 uznán práceschopným, jakkoliv do určené práce následně nenastoupil.

[18] Závěry posudkové komise o neexistenci invalidity jsou v souladu jak se závěry posudků ze 7. 5. 2021 a 18. 8. 2021, zpracovanými pro účely řízení o nynější žádosti stěžovatele o přiznání invalidního důchodu, jakož i se závěry všech dalších posudků, které byly zpracovány v rámci řízení o předcházejících žádostech stěžovatele o přiznání invalidního důchodu (srov. rozsudky NSS z 29. 3. 2013, č. j. −41, a z 18. 7. 2019, č. j. −42, body 1, 2, 4, a 5). NSS proto nemá důvod pochybovat o tom, že posudky, z nichž krajský soud v napadeném rozsudku vycházel, jsou jednoznačné, úplné a přesvědčivé.

[19] Námitky ve vztahu k závěrům posudkové komise ohledně původu vysokého krevního tlaku a otázky, zda u něj trvala nutnost medikace, stěžovatel uplatnil poprvé až v řízení o kasační stížnosti, ačkoliv je mohl uplatnit již během řízení před krajským soudem v reakci na vyhotovení obou posudků. Kasační soud by se tak při věcném přezkumu těmito námitkami zabývat vůbec nemohl ( in fine; srov. rovněž rozsudky NSS z 22. 12. 2020, č. j. −44, bod 43, z 22. 7. 2021, č. j. −35, bod 22, či z 11. 8. 2023, č. j. −50, bod 22).

[20] K argumentaci stěžovatele, že krajský soud nevyhověl jeho návrhu na zpracování srovnávacího posudku od jiné posudkové komise či znaleckého posudku, NSS uvádí, že vypořádalli krajský soud řádně veškeré žalobní námitky, zhodnotil-li podrobně tvrzení stěžovatele, a měl-li k dispozici již dva posudky od Posudkové komise MPSV v Praze, které dohromady považoval za úplné a přesvědčivé, nelze mu vytýkat, že si nevyžádal další důkaz v podobě srovnávacího posudku (viz rozsudek NSS z 26. 9. 2022, č. j. -32, bod 21). Za této situace nebylo na místě ani dokazování znaleckým posudkem, neboť neexistovaly pochybnosti, které by znalec musel svým posudkem rozptýlit (viz rozsudek NSS z 8. 10. 2014, č. j. -24).

[21] Pokud jde o údajné zatajení kázeňského trestu věznicí soudnímu znalci, sám stěžovatel uvádí, že byl tento kázeňský trest již zahlazen. Nadto, v kontextu celkové délky odnětí svobody stěžovatele, může mít jediný kázeňský trest jen stěží vliv na závěr o tom, zda je dlouhodobě schopen ovládat a korigovat své chování.

IV. Závěr a náklady řízení

[22] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto podanou kasační stížnost v souladu s odmítl pro nepřijatelnost.

[23] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s (srov. usnesení rozšířeného senátu z 25. 3. 2021, č. j. −33, č. 4170/2021 Sb. NSS, část III. 4.). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady přesahující běžný rámec úřední činnosti v řízení o kasační stížnosti nevznikly.

[24] Žalobci byl usnesením NSS z 19. 7. 2023, č. j. −32, ustanoven zástupce Mgr. Bc. Lukáš Bělský, advokát se sídlem Severní 372, Sokoleč. Podle věty první platí v takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce stát. Vzhledem k tomu, že ustanovený zástupce neučinil v řízení žádný úkon právní služby, odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů se mu nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. září 2023

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu