Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 Az 3/2023 - 73

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce: M. Y.

státní příslušnost Turecká republika

zastoupen Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou sídlem 736 01 Havířov – Město, Příčná 327/1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2023 č. j. OAM-378/LE-VL12-VL15-2022, ve věci mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).

2. Žalobce žalovanému vytkl, že se do hloubky nezabýval problémy Kurdů v turecké společnosti. Konstatoval, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je jeho kurdský původ a s ním související rasismus. Do roku 2019 byl členem politické strany HDP, která je opoziční prokurdskou politickou stranou. Účastnil se pochodů a mítinků a byl zástupcem předsedy skupiny mladých lidí. Aktuálně pouze sympatizuje s touto stranou. Jako Kurd žije v zemi původu pod neustálým tlakem ze strany státu, a to z důvodu své národnosti a rovněž z důvodu účasti na demonstraci HENDEK v roce 2014 – 2015. V minulosti se pro svůj původ dostal v zemi původu do střetu s místní policií, byl asi čtyřikrát policií zastaven, odveden, ponižován a zbit, aniž by znal důvod takového jednání. Po dvou dnech byl pak propuštěn. O této skutečnosti nemá žádný důkaz, jelikož je běžnou praxí policie, že s poškozeným nesepíše žádný záznam. Jediným důkazem o zbití je jizva na hlavě a na prstu levé ruky. Následně politickou stranu opustil, jelikož mu členství znemožňovalo finančně zajistit rodinu. Snažil se změnit prostředí, přestěhoval se do Antalye, a to v letech 2018 – 2022, ale ani v této oblasti nemohl mluvit kurdským jazykem, nadále se tam cítil ponížený a nemohl se svobodně projevovat jako Kurd. Má odůvodněný strach z pronásledování v budoucnu, zvláště pak jako neúspěšný žadatel o mezinárodní ochranu a stálý sympatizant prokurdské strany HDP. Skutečnost, že již není členem této strany, na jeho situaci nic nemění, jelikož je nadále u policie veden jako bývalý člen, a ti jsou policií vyhledáváni. Z tohoto důvodu mu hrozí nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu.

3. Žalobce dále namítal, že žalovaný neshromáždil dostatek informací o zemi původu, žalovaným shromážděné zprávy nevyhovují obsahově požadavkům přílohy 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU. Podle článku 37 odst. 3 Směrnice se vymezení země jako bezpečné musí zakládat na řadě zdrojů informací, zejména informací z jiných členských států, od Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, Rady Evropy a jiných významných mezinárodních organizací, což v tomto případě dodrženo nebylo. Žalovaný tak vycházel z méně podstatných zpráv a informací, byť z roku 2022. Tyto zprávy však nesplňují požadavky zákona o azylu a výše uvedené směrnice. Již pro tento nedostatek tak padá domněnka bezpečnosti Turecka a není možné aplikovat vyhl. č.

4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, z něhož citoval a zdůraznil, že situací Kurdů v Turecku se v napadeném rozhodnutí věnoval a zajistil si dostatek informací, které se této problematice věnují. Žalovaný neshledává odůvodněné obavy žalobce z pronásledování z důvodu příslušnosti ke kurdskému etniku. Na podporu tohoto závěru žalovaný odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu. NSS dovodil, že nesnáze Kurdů v Turecku sice existují, ale nedosahují bez dalšího intenzity pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, příp. vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona. Z ustálené judikatury vyplývá, že nelze přisvědčit názorům, že by kurdští příslušníci byli v Turecku na celém území státu běžně a závažně pronásledováni tak, že by tato skutečnost zakládala důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný dále uvedl, že žalobce při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu i následně provedeném pohovoru sdělil, že do roku 2019 byl členem politické strany HDP, ale nyní je již pouze sympatizantem této strany a není členem žádné jiné politické strany ani skupiny. Rovněž výslovně uvedl, že po svém odchodu ze strany HDP v roce 2019 již neměl žádné potíže s tamními bezpečnostními složkami, na místní policejní stanici byl pouze vyzván k objasnění důvodů svého odchodu ze strany a následně bez dalšího propuštěn. Správní orgán se tedy problémy v letech minulých, spojenými se členstvím žalobce v politické straně HDP dále nezabýval, neboť je zcela evidentní, že politické přesvědčení žalobce nebylo hlavním motivem k vycestování z vlasti několik let po ukončení jeho členství ve straně HDP a jediných aktivit v tomto směru. Tu i sám žalobce potvrdil svým sdělením, že vlast opustil zejména kvůli potížím v souvislosti s jeho kurdským původem, resp. ekonomickými problémy v jeho důsledku, kdy podle něj mu ve vlasti není umožněno získat dobré zaměstnání a neuživí tak svou širokou rodinu, v níž je jediným pracujícím. Svou špatnou ekonomickou situaci také žalobce uvedl jako jediný důvod k vycestování z vlasti už při svém zadržení policií na území ČR, potažmo v policejním protokolu o výslechu účastníka správního řízení. Žalobce v provedeném pohovoru současně zmínil skutečnost, že se ke své cestě do Evropy rozhodl až po společném sezení s rodinou, kdy měli dojít k závěru, že v případě získání povolení k práci v Evropě, by mohl svou rodinu finančně zajistit. Dle žalovaného je tedy zcela zjevné, že motivací žalobce k odchodu z vlasti byla zejména ekonomická situace jeho rodiny, potažmo snaha legalizovat si udělením mezinárodní ochrany svůj další pobyt v ČR, resp. spíše v Německu, pro které se zjevně připravoval i z hlediska studia německého jazyka, a vykonávat zde výdělečnou činnost, aby rodinu zajistil, spíše než jakékoli jím uváděné potíže. Žalobce v zemi původu nejméně od roku 2019 nijak aktivně neuplatňoval svá politická práva a svobody, nemohl být z tohoto důvodu ani pronásledován ve smyslu zákona o azylu, což ostatně i potvrdil sdělením o ukončení jeho souvisejících problémů v roce 2019. Z jeho vyjádření také vyplynulo, že nikdy během svého života v Turecku nebyl zatčen, souzen či vězněn a že mu ani v případě návratu do vlasti dle jeho vlastních slov nehrozí žádné bezprostřední, konkrétní a přímé nebezpečí.

5. U jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích k věci.

6. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle a násl. , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným ( a 2 ). Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zahájeno žádostí žalobce ze dne 30. 11. 2022. V žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v rámci údajů k podané žádosti a v pohovoru žalobce uvedl, že je státním občanem Turecké republiky, je kurdské národnosti, vyznává islám. Je sympatizantem strany HDP a není členem žádné politické strany ani skupiny. Své členství v politické straně HDP ukončil v roce 2019. Je svobodný, bezdětný. Posledním místem bydliště ve vlasti bylo město Čermik. Turecko opustil 24. 11. 2022. Cestoval v kamionu až do ČR, kde byl zadržen policií. Turecko opustil bez cestovního dokladu. Správnímu orgánu nepředložil žádný doklad totožnosti. K důvodům žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce sdělil, že jsou rasistické a váží se na události HENDEK v Turecku. Jako Kurd žije pod neustálým tlakem ze strany státu. V souvislosti s účastí na demonstraci HENDEK byl asi čtyřikrát předveden na policejní stanici k výslechu, tam jej ponižovali a zbili. Po dvou dnech pak byl propuštěn. Během výslechu na policii se jej tázali, z jakého důvodu se pochodu či mítinku účastní. Výslech proběhl na okresní policejní stanici v Čermiku. Na svou situaci si nikde nestěžoval, žádnou pomoc nevyhledal. Po napadení policií u výslechu šel k lékaři, který jej sice ošetřil, ale lékařskou zprávu mu odmítl vydat z důvodu, aby si nemohl stěžovat. Nikdy nebyl trestně stíhán. S rodiči a sourozenci žil ve městě Čermik, kde až 80 % obyvatelstva tvoří Kurdové. Během svého pobytu v Antalyi žádné problémy neměl. Po dohodě s rodinou vycestoval do Evropy. Měl finanční potíže. Na zaplacení cesty mu přispěl strýc, u něhož pracoval v Antalyi a něco měl uspořeno. Kromě potíží kvůli svému kurdskému původu neměl žádné jiné problémy týkající se uplatňování politických práv a svobod, rasy, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politického přesvědčení. Nebyl trestně stíhán ani souzen a neměl žádné jiné, mimo již uvedených, problémy se státními orgány či bezpečnostními složkami. V případě návratu do vlasti mu přímo žádné nebezpečí nehrozí. Od mezinárodní ochrany v ČR očekává to, že mu zde bude umožněno žít, pracovat, oženit se a založit rodinu. Soud dále v podrobnostech odkazuje na zjištění z pohovoru s žalobcem, jak jsou tato uvedena v napadeném rozhodnutí, neboť korespondují s obsahem správního spisu a jsou správná. Žalobce nedoložil žádné dokumenty, doklady či jiné materiály, které by stvrdily co do obsahu jeho výpověď. Nechtěl ani využít svého práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Po ukončení pohovoru žalobce využil svého práva na zpětné přetlumočení celého protokolu o pohovoru za účelem jeho kontroly.

8. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzenými důvody žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a odchodu z vlasti jsou zejména jeho údajné problémy kvůli kurdskému původu a pociťovaný útlak ze strany státu v souvislosti s působením v politické straně HDP.

9. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Turecku. Žalovaný konkrétně vycházel z Informace OAMP-Turecko, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, stav červenec 2022, ze dne 8. 7. 2022, Informace MZV ČR č. j. 125094-8/2022-LPTP, ze dne 30. 9. 2022 a Informace Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Ekonomický výhled OECD – Turecko, ze dne 13. 9. 2022.

10. Podle ust. § 12 písm. a) zákona o azylu, se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod.

11. Podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má.

12. V rozsudku ze dne 13. 8. 2008, č. j. -67 se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, jak lze vykládat § 12 písm. a) zákona o azylu, resp. co spadá pod politická práva, za jejichž uplatňování je pronásledování v zemi původu azylově relevantní podle uvedeného ustanovení. V usnesení č. j. -46 se Nejvyšší správní soud zabýval i naplněním kritéria pronásledování pro uplatňování politických práv podporou strany HDP v Turecku. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pouhá politická podpora této strany důvody pro udělení azylu ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu nezakládá. Ani v posuzované věci žalobce není členem této strany, pouze ji podporuje. Žalobce při poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany a během pohovoru sdělil, že byl členem politické strany HDP do roku 2019, nyní je již pouze sympatizantem této strany a není členem žádné jiné politické strany ani skupiny. Rovněž výslovně uvedl, že po svém odchodu ze strany HDP v roce 2019 již neměl žádné potíže s bezpečnostními složkami, byl jimi pouze vyzván k objasnění důvodů svého odchodu ze strany na místní policejní stanici a následně bez dalšího propuštěn. Soud sdílí názor žalovaného, že politické přesvědčení žalobce nebylo hlavním motivem jeho vycestování z vlasti několik let po ukončení jeho členství ve straně HDP, z jeho výpovědi vyplynulo, že vlast opustil zejména kvůli potížím v souvislosti s jeho kurdským původem, resp. ekonomickými problémy jeho důsledku, kdy dle jeho tvrzení mu ve vlasti není umožněno získat dobré zaměstnání a neuživí tak svou širokou rodinu, v níž je jediným pracujícím. Svou špatnou ekonomickou situaci žalobce uvedl jako jediný důvod k vycestování z vlasti už při svém zadržení policií na území ČR do protokolu o výslechu účastníka správního řízení. Z jeho výpovědi rovněž vyplývá, že se k cestě do Evropy rozhodl po společném sezení s rodinou, kdy měli dojít k závěru, že v případě získání povolení k práci v Evropě by mohl svou rodinu finančně zajistit. Závěru žalovaného, že je tedy zcela zjevné, že motivací žalobce k odchodu z vlasti byla zejména ekonomická situace jeho rodiny, potažmo snaha legalizovat si udělením mezinárodní ochrany svůj další pobyt v ČR, resp. spíše v Německu, kam měl namířeno a vykonávat výdělečnou činnost, aby rodinu zajistil, spíše než jakékoliv jím uváděné potíže, nelze nic vytknout. Závěr žalovaného, že žalobce nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, je správný a v podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

13. Co se týká podmínek udělení azylu podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, krajský soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. -119, č. j. -42. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že případné obtíže tureckých Kurdů nedosahují intenzity pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, případně vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona. Námitky žalobce, že se žalovaný nezabýval aktuální stále se vyvíjející politickou situací v Turecku a jejího dopadu na kurdskou etnickou menšinu, soud nesouhlasí. Krajský soud naopak dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické, bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Turecku soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný odkázal na množství informací o Turecku (veškeré dokumenty jsou obsahem správního spisu), které potvrzují různé nesnáze vycházející z rozepří, které doprovází praktické soužití etnických menšin a většin ve všech státech světa. Soud souhlasí se závěrem žalovaného, že Kurdové v Turecku nečelí pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Situace žalobce není výrazně specifická oproti tomu, čemu v Turecku čelí jiní příslušníci kurdské menšiny a nejedná se tedy o pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Soud v podrobnostech odkazuje na závěry žalovaného na str. 3 – 4 napadeného rozhodnutí, s nimiž se zcela ztotožňuje.

14. Soud shodně jako žalovaný dále dospěl k závěru, že po zhodnocení výpovědi žalobce o okolnostech jeho pobytu ve vlasti před odchodem ze země, posouzení jeho motivu k odchodu z vlasti a z výše citovaných podkladů pro rozhodnutí nelze dospět k závěru, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu ust. § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu, doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

15. Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu, za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

16. Smyslem a účelem doplňkové ochrany je poskytnout subsidiární ochranu a možnost legálního pobytu na území České republiky těm žadatelům o mezinárodní ochranu, kterým nebyl udělen azyl, ale u nichž by bylo z důvodu taxativně uvedených v § 14a zákona o azylu neúnosné nebo jinak nežádoucí požadovat jejich vycestování. V odůvodnění této části rozhodnutí – strana 8 - 10 - žalovaný vycházel jak z informací od žalobce, tak z informací získaných v průběhu správního řízení z výše citovaných podkladů a lze se ztotožnit s názorem žalovaného, že žalobce neuvedl a ani správní orgán nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých by mohla žalobci hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti. Nebylo rovněž zjištěno, že by žalobce měl v době svého pobytu ve vlasti či mohl mít po svém návratu do země původu jakékoliv problémy s tureckými státními orgány. Nelze rovněž dospět na základě zjištěných okolností k závěru, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu ve smyslu článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud jde o žalobcem akcentované špatné postavení kurdské menšiny, je nutno poukázat na to, že Nejvyšší správní soud se opakovaně zabýval situací kurdské menšiny v Turecku i činností legální strany HDP a dospěl k závěru, že případné obtíže spojené s příslušností k uvedené etnické skupině a ke zmíněné politické straně (což ovšem není případ žalobce, který uvedl, že není členem uvedené strany) nedosahují intenzity pronásledování ve smyslu § 12 písm. a) či b) zákona o azylu, případně vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -154, usnesení č. j. -31, usnesení č. j. -23). Okolnosti týkající se stavu lidských práv, postavení kurdské menšiny a systému politických stran plynou i ze zpráv založených ve správním spise. Skutečnost, že žalobce je příslušníkem kurdské menšiny a sympatizantem strany HDP, není důvodem ani pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Krajský soud v podrobnostech odkazuje na přiléhavé závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí, s nimiž se ztotožňuje. Současně připomíná, že není smyslem soudního přezkumu stále podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto i ve vztahu k případnému udělení doplňkové mezinárodní ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu za situace, kdy se shoduje s názory žalovaného, odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

17. Soud uzavírá, že neshledal vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci, rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl podle

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 10.08.2023

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.