Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Az 28/2023 - 36

32. K ustanovení čl. 17 odst. 1 se vyjádřil SD EU např. v rozsudku ze dne 16. 2. 2017, C. K. a další v. Republika Slovenija, C-578/16, ECLI:EU:C:2017:127 (dostupné na http://eur-lex.europa.eu). Tento rozsudek se týkal předběžné otázky Slovinska ze dne 21. 11. 2016 a otázky přemístění závažně nemocného žadatele o azyl do Chorvatska, státu příslušného k posouzení jeho žádosti. Soudní dvůr v této věci dospěl k závěru, že výklad nařízení Dublin III představuje otázku výkladu unijního práva. Dále dospěl k závěru, že článek 4y základních práv Evropské unie (zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu) musí být vykládán v tom smyslu, že „při neexistenci závažných důvodů se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům v členském státě příslušném pro posouzení žádosti o azyl, lze přemístění žadatele o azyl v rámci nařízení Dublin III provést pouze za podmínek, které vylučují, že toto přemístění s sebou ponese skutečné a prokázané riziko, že dotyčná osoba bude vystavena nelidskému či ponižujícímu zacházení ve smyslu tohoto článku; - za okolností, kdy by přemístění žadatele o azyl, který trpí obzvláště závažným duševním nebo fyzickým onemocněním, s sebou neslo skutečné a prokázané riziko značného a nevratného zhoršení jeho zdravotního stavu, představuje toto přemístění nelidské a ponižující zacházení ve smyslu uvedeného článku; přísluší orgánům členského státu, který má provést přemístění, a případně jeho soudům, aby vyloučily jakoukoliv závažnou pochybnost týkající se dopadu přemístění na zdravotní stav dotyčné osoby a přijaly nezbytná opatření proto, aby k jejímu přemístění došlo za podmínek, které umožňují vhodným a dostatečným způsobem ochránit zdravotní stav této osoby. V případě, že přijetí uvedených opatření nebude vzhledem k obzvláštní závažnosti onemocnění dotyčného žadatele dostatečné k zajištění, že jeho přemístění s sebou neponese skutečné riziko značného a nevratného zhoršení jeho zdravotního stavu, přísluší orgánům dotčeného členského státu, aby odložily výkon přemístění této osoby, a to do doby, než bude její stav takový, že bude způsobilá k takovému přemístění, a jestliže případně zjistí, že se zdravotní stav dotyčného žadatele o azyl v krátké době nezlepší nebo že odklad řízení po dlouhou dobu může zhoršit stav dotyčné osoby, může se dožadující členský stát rozhodnout, že žádost přezkoumá sám, přičemž uplatní „diskreční ustanovení“ stanovené v nařízení Dublin III. Článek 17 odst. 1 tohoto nařízení vykládaný ve světle článku 4y nelze vykládat tak, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, ukládá tomuto členskému státu povinnost, aby uvedené ustanovení uplatnil.

33. Soud k věci uvádí, že žalovaný při aplikaci čl. 17 hodnotil zdravotní stav žalobkyně ve vztahu k možnosti pokračování její léčby v Polsku. Rovněž uvedl, že dle lékařských zpráv překládaných správnímu orgánu je zřejmé, že je schopna přemístění do Polska. Soud však k věci uvádí, že i tady je třeba vycházet ze skutkového stavu ke dni jeho rozhodnutí. Nelze tedy pominout, že po vydání napadeného rozhodnutí došlo ke zhoršení onemocnění žalobkyně. Tato skutečnost plyne z lékařských zpráv a rovněž z toho, co uvedla žalobkyně a její dcera ve své svědecké výpovědi. V souvislosti se zhoršením onkologického onemocnění žalobkyně pak je třeba zvážit i psychické potíže žalobkyně uvedené ve zprávě klinické psycholožky Mgr. H. H., Ph.D. S ohledem na zhoršení vážného onemocnění žalobkyně ve spojitosti s jejími psychickým onemocněním má soud za to, že není najisto postaveno, zda by její přemístění sebou nemohlo nést skutečné riziko značného a nevratného zhoršení jejího zdravotního stavu. Dle názoru soudu by bylo třeba, aby možnost případného vzniku tohoto rizika byla vyloučen odborným lékařským posouzením.

34. Jde-li o podmínky azylového řízení v Polsku, krajský soud konstatuje, že žalovaný se ve svém rozhodnutí zabýval kvalitou polského azylového řízení ve vztahu k dostupnosti lékařské péče, přičemž vycházel z Informace OAMP, Polsko – Azylový systém ze dne 13. 6. 2022. Z informace je patrné, že žadatelé mají právo na lékařskou péči ve stejném rozsahu jako polští občané se zdravotním pojištěním, a to i v případě, kdy je jim snížena/odebrána finanční/hmotná pomoc. Lékařská péče je zpravidla zajišťována přímo v přijímacích střediscích, včetně psychologické péče (v důsledku Covid 19 byla dočasně pozměněna na telefonickou). V některých případech čelili v minulých letech žadatelé neoprávněnému zamítnutí péče, rovněž může existovat jazyková bariéra z důvodu omezené dostupnosti či nedostatečné odbornosti překladatelů. Soud k věci uvádí, že by žalovaný měl při posouzení vycházet z aktualizovaných a nejnověji dostupných zpráv a zemi příslušné k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Současně ohledně aktuálnosti podkladů rozhodnutí lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, č.j. -55 (publikováno pod č. 3714/2018 Sb. NSS) podle něhož zastaralost zpráv o zemi původu nelze posuzovat pouze na základě faktu od datu vydání takové zprávy. Zastaralá je pak taková zpráva, jež obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím využitím již nejsou aktuální, neboť situace popsaná ve zprávě se změnila. Žalobkyně odkázala na zprávu AIDA za rok 2022, podle níž případy odmítnutí péče byly zaznamenány i v roce 2022. Podle názoru soudu bylo úkolem žalovaného obstarat si aktuální a dostatečné informace směřující k posouzení toho, zda se jedná o ojedinělé excesy s možností domoci se nápravy nebo jde o systémový nedostatek a žalobkyně by se mohla obávat o dostupnost zdravotní péče. Nebylo proto dostatečné, pokud žalovaný s ohledem na vydání napadeného rozhodnutí vycházel z informace staré téměř jeden rok.

VI. Závěr a náklady řízení

35. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodl o žalobě tak, že jí v plném rozsahu vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil s tím, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

36. V dalším řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany je žalovaný vázán právním názorem krajského soudu obsaženým v tomto rozsudku ( )

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci úspěšná žalobkyně o přiznání náhrady nákladů řízení nepožádala a krajský soud ani ze spisu nezjistil, že by ji nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodnul, že se ji náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II. rozsudku). Žalovaný byl v řízení neúspěšný, a proto právo na náhradu nákladů nemá (výrok III. rozsudku).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno dne 17. srpna 2023

JUDr. Petr Polách, v.r.

samosoudce