Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 115/2022 - 53

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: město Šumperk, se sídlem náměstí Míru 364/1, Šumperk, zast. JUDr. Ing. Radkem Jurčíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Čápkova 47/44, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2020, čj. MMR-21929/2020-26, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2022, čj. -80,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda je napadený rozsudek Městského soudu v Praze přezkoumatelný a zda žalobce (dále „stěžovatel“) postupoval v souladu s ve spojení s , o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném do 15. 7. 2023 (dále „zákon o zadávání veřejných zakázek“).

[2] Centrum pro regionální rozvoj České republiky (dále „správní orgán I. stupně“) opatřením ze dne 29. 1. 2020, reg. č. CT.06.1.37/0.0/0.0/17_100/0006517 (dále jen „opatření“), nevyplatilo stěžovateli podle , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, část dotace ve výši 5 % z částky poskytnuté podpory, a to celkem ve výši 774 103,81 Kč. Stěžovatel totiž porušil podmínky dotace při zadávání podlimitní veřejné zakázky „Přestupní terminál Šumperk“, neboť v rozporu s ve spojení s zákona o zadávání veřejných zakázek, vyloučil v zadávacích podmínkách možnost prokázat ekonomickou kvalifikaci podle zákona o zadávání veřejných zakázek prostřednictvím jiné osoby, čímž mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Proti opatření správního orgánu I. stupně podal stěžovatel námitky, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a opatření potvrdil.

[3] Následně podal stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného u Městského soudu v Praze žalobu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.

[4] Městský soud uvedl, že podle § 83 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek, který je kogentní, může dodavatel určitou část ekonomické kvalifikace prokázat prostřednictvím jiných osob, přičemž jinou osobou se zde rozumí i subdodavatel. Stěžovatel však, ačkoliv sám subdodavatele považoval za součást množiny jiných osob podle § 83 odst. 1 tohoto zákona, v rozporu s tímto ustanovením vyloučil možnost prokázat ekonomickou způsobilost prostřednictvím subdodavatele. Zároveň netvrdil ani neprokázal, že by se ekonomická kvalifikace mohla vztahovat k nějaké konkrétní významné činnosti v rámci plnění veřejné zakázky, aby mohl omezit zákonné oprávnění dodavatele vyplývající z § 83 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek postupem podle § 105 odst. 2 téhož zákona. Ekonomická kvalifikace nadto z podstaty věci ani nemůže být významnou činností ve smyslu § 105 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek. Stěžovatel tudíž porušil § 83 odst. 1 tohoto zákona, a dopustil se tak nepřímé diskriminace dodavatelů.

II. Obsah kasační stížnosti, jejího doplnění a vyjádření žalovaného

[5] Stěžovatel namítá, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Nejvyšší správní soud by měl přihlédnout ke znění § 105 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek. Pokud má dodavatel plnit kvalifikaci v rozsahu svého osobního zapojení a je možné vyloučit plnění subdodavatelem, pak je třeba trvat na tom, že stěžovatel podmínky nastavil v souladu se zákonem. Dále odkázal na všechna tvrzení a argumenty obsažené v žalobě s tím, že je městský soud nesprávně posoudil a vyšel z nesprávných skutkových zjištění.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že omezení možnosti dodavatele prokázat kvalifikaci prostřednictvím třetích osob podle § 105 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek předpokládá, že zadavatel předem vymezí tzv. významné činnosti, které musí být provedeny přímo vybraným dodavatelem, a nikoliv třetí osobou. Ekonomická kvalifikace se však již z podstaty přímo neváže na žádnou konkrétní činnost, a proto u ní není přípustné omezení prokazování kvalifikace prostřednictvím třetích osob. Stěžovatel proto porušil § 83 odst. 1 tohoto zákona. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

[7] Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti uvedl, že ho administrátor dotace po konzultaci se správním orgánem I. stupně ujistil o správnosti postupu, čímž mu mohlo vzniknout legitimní očekávání.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná.

[9] Nejvyšší správní soud úvodem podotýká, že skutkově i právně obdobnou věcí téhož stěžovatele se zabýval již v rozsudku ze dne 23. 8. 2023, čj. -36. Protože se Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku zabýval námitkami, které uvádí stěžovatel i v nyní projednávané kasační stížnosti, vyšel nyní rozhodující senát ze závěrů citovaného rozsudku a v podrobnostech na ně odkazuje. Neshledal totiž důvod se od něj odchýlit ( ).

[10] Nejvyšší správní soud přezkoumává rozhodnutí a postup krajského soudu ( ). Stěžovatel je proto povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu (rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2017, čj. -38, bod 12, nebo ze dne 29. 1. 2015, čj. -351, bod 140). Nejvyšší správní soud není povinen ani oprávněn nahrazovat projev vůle stěžovatele, domýšlet za něj argumenty a vyhledávat na jeho místě možné vady napadeného rozhodnutí, není-li k jejich přezkumu vázán z úřední povinnosti (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, čj. -78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 32). Převzetí žalobních tvrzení bez dalšího do kasační stížnosti nelze považovat za formulaci důvodů kasační stížnosti ve smyslu (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, čj. -63, č. 4051/2020 Sb. NSS, bod 12). S ohledem na uvedené proto nelze za kasační námitku považovat, pokud stěžovatel pouze odkázal na „všechna tvrzení a argumenty obsažené v podané správní žalobě“ s tím, že je „městský soud nesprávně právně posoudil a vyšel z nesprávných skutkových zjištění“, aniž by dále jakkoliv konkretizoval, jaké konkrétní námitky městský soud posoudil nesprávně a jaká skutková zjištění má za nesprávná a proč.

[11] Podle dále platí, že kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

[12] Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu zjistil, že stěžovatel v žalobě (ani v jiném podání, které by bylo učiněno v žalobní lhůtě) nenamítal, že ho administrátor dotace po konzultaci se správním orgánem I. stupně ujistil o správnosti postupu, čímž mu mohlo vzniknout legitimní očekávání. Protože stěžovatel tuto námitku neuplatnil v řízení před městským soudem, přestože tak učinit mohl, je tato námitka nepřípustná podle Nejvyšší správní soud se jí proto nezabýval.

[13] Stěžovatel v kasační stížnosti obecně namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Nijak však nekonkretizoval, v čem jeho nepřezkoumatelnost spatřuje. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je však vadou, ke které je Nejvyšší správní soud povinen přihlížet i bez námitky ( ). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. -75, č. NSS, ze dne 18. 10. 2005, čj. -73, č. 787/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 7. 2005, čj. -44, č. 689/2005 Sb. NSS).

[14] Napadený rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti netrpí. Městský soud se vypořádal s žalobní argumentací stěžovatele. Napadený rozsudek je řádně odůvodněn a vyplývá z něj, proč městský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Napadený rozsudek je srozumitelný, netrpí vnitřní rozporností a odůvodnění městského soudu je logické. Nejvyšší správní soud se proto mohl věcně zabývat přípustnou kasační argumentací.

[15] Stěžovatelova projednatelná kasační argumentace je ta, že jeho postup byl v souladu s § 105 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek. Při splnění podmínek tohoto ustanovení může být omezeno použití § 83 odst. 1 téhož zákona.

[16] Podle § 83 odst. 1 věty první zákona o zadávání veřejných zakázek platilo, že dodavatel může prokázat určitou část ekonomické kvalifikace, technické kvalifikace nebo profesní způsobilosti s výjimkou kritéria podle § 77 odst. 1 požadované zadavatelem prostřednictvím jiných osob.

[17] Podle § 105 odst. 2 věty první téhož zákona dále platí, že v případě veřejné zakázky na služby nebo stavební práce nebo v případě veřejné zakázky na dodávky zahrnující umístění nebo montáž, mohou zadavatelé v zadávací dokumentaci požadovat, aby zadavatelem určené významné činnosti při plnění veřejné zakázky byly plněny přímo vybraným dodavatelem.

[18] Nejvyšší správní soud podotýká, že výše uvedená kasační námitka je s ohledem na svoji obecnost a stručnost, jakož i absenci jakékoliv reflexe argumentů městského soudu a žalovaného, na hranici projednatelnosti. Nejvyšší správní soud ji proto vypořádal rovněž obecným a stručným způsobem.

[19] Již městský soud v napadeném rozsudku přesvědčivě vysvětlil, že § 105 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek umožňuje omezit plnění veřejné zakázky na dodavatele pouze ve vztahu k zadavatelem určeným významným činnostem, jinak by mohlo dojít k nepřímé diskriminaci dodavatelů. Významnými činnostmi se pak rozumí takové, které nemůže plnit jakýkoliv dodavatel v oboru, ale pouze vysoce kvalifikovaní a specializovaní odborníci. S těmito závěry stěžovatel nijak nepolemizuje.

[20] Stěžovatel předem (a ani následně) nevymezil žádné významné činnosti ve smyslu § 105 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek, a ani netvrdí, že by tak učinil. Pouze plošně omezil možnost prokázání ekonomické kvalifikace prostřednictvím subdodavatelů, což není možné, pokud nedošlo k omezení možnosti subdodavatelského plnění podle § 105 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek. Lze proto uzavřít, že nezákonnost svého postupu, rozporného s § 83 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek, nemohl stěžovatel zhojit odkazem na § 105 odst. 2 tohoto zákona, protože jej nepoužil. Námitka proto není důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

[21] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost podle věty poslední zamítl.

[22] Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle věty první ve spojení s Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 24. srpna 2023

Petr Mikeš

předseda senátu