Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 Ad 14/2022 - 68

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: X, narozená dne X

bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

se sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 6. 2022, čj. X

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně žádostí ze dne 11. 7. 2018 požádala o přiznání invalidního důchodu ode dne vzniku nároku. Rozhodnutím žalované ze dne 10. 11. 2018 jí byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně od 26. 7. 2018, neboť dle lékařského posudku ze dne 4. 9. 2018 byla žalobkyně uznána invalidní dle , o důchodovém pojištění pro invaliditu druhého stupně dle zákona o důchodovém pojištění ode dne 26. 7. 2018.

2. Dne 12. 6. 2019 žalobkyně požádala o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení jejího zdravotního stavu, dále požadovala zpětné uznání invalidity již od září 2004. Podkladovým posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor (dále jen „OSSZ Tábor“) dne 22. 7. 2019 byla žalobkyně uznána invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění již ode dne 24. 4. 2018 a to pro invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 70 %, v období od 2. 9. 2004 do 23. 4. 2018 se nejednalo o invaliditu, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil pokles její pracovní schopnosti pouze 20 %. Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 5. 12. 2019, čj. X přiznala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ode dne 24. 4. 2018.

3. Toto rozhodnutí napadla žalobkyně námitkami. Vzhledem k posudku žalované ze dne 15. 5. 2020, jímž bylo potvrzeno datum vzniku a současně třetí stupeň invalidity od 24. 4. 2018, s tím, že před tímto datem nebyla žalobkyně invalidní v žádném stupni, žalovaná námitky žalobkyně rozhodnutím ze dne 11. 6. 2020, čj. X, zamítla.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích po podání správní žaloby, jíž se žalobkyně domáhala přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně od roku 2006, nechal vypracovat posudek. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) vyhotovila posudek dne 5. 1. 2021 a na rozdíl od předchozích posudků OSSZ Tábor a žalované dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti u žalobkyně dosahuje pouze 60 %, takže jde o invaliditu druhého stupně ode dne 26. 7. 2018. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 6. 2021, čj. -70, s ohledem na závěry tohoto vypracovaného posudku, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. Dne 28. 6. 2021 žalobkyně podala znovu žádost o invalidní důchod s datem přiznání od 1. 1. 2006. Posudkem OSSZ Tábor ze dne 16. 9. 2021 nebyla žalobkyně uznána invalidní v době od 1. 1. 2006 do 25. 7. 2018, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 20 %. V období od 26. 7. 2018 do 23. 5. 2018 odpovídal zdravotní stav žalobkyně invaliditě druhého stupně a od 24. 5. 2021 doposud invaliditě třetího stupně. S ohledem na odlišné lékařské posudky žalovaná vyžádala nový posudek lékařské posudkové služby, jímž bylo konstatováno, že žalobkyně v období od 1. 1. 2006 do 23. 4. 2018 nebyla invalidní, v období od 24. 4. 2018 do 25. 7. 2018 byla invalidní (invalidita třetího stupně – pokles pracovní schopnosti 70 %), v období od 26. 7. 2018 do 23. 5. 2021 byla invalidní (invalidita druhého stupně – pokles pracovní schopnosti 50 %), v období od 24. 5. 2021 je invalidní (invaliditu třetího stupně - pokles pracovní schopnosti 70 %).

6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla uznána invalidní od 1. 1. 2006, jak žádala, žalovaná žádost o zpětné přiznání invalidního důchodu rozhodnutím ze dne 8. 3. 2022, čj. X, zamítla. Invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně byl žalobkyni přiznán již rozhodnutím ze dne 5. 12. 2019, a to ode dne 24. 4. 2018.

7. Námitky proti označenému rozhodnutí žalovaná rozhodnutím ze dne 14. 6. 2022 čj. X, zamítla s ohledem na závěr lékařského posudku žalované ze dne 9. 5. 2022 (shodný s posudkem OSSZ Tábor), neboť ani jím nebyla žalobkyně shledána invalidní od 1. 1. 2006.

II. Shrnutí žaloby

8. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 1. 8. 2022 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

9. Žalobkyně uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí považuje za nesprávné. Vymezuje se proti závěrům posudkového lékaře o tom, že od roku 2006 do 24. 4. 2018 byl pokles její pracovní schopnosti pouze o 20 %. Dle lékařské zprávy žalobkyně od roku 2004 trpí spastickou kvadruparézou, od roku 2006 je trvale upoutána na invalidní vozík. Posudkový lékař svůj závěr učinil toliko na základě lékařských zpráv, aniž by žalobkyni vyšetřil, tudíž si nemohl učinit ucelený náhled na její zdravotní stav. Z uvedeného období má žalobkyně k dispozici lékařské zprávy od někdejšího ošetřujícího lékaře (neurologa), který si dle vyjádření žalobkyně nepřál, aby jí byl přiznán invalidní důchod.

10. Posudkový lékař nevzal na vědomí, že žalobkyně je od roku 2006 trvale upoutaná na invalidní vozík, což odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VI položce 10b přílohy k , o posuzování invalidity (dále jen „“). Posudkový lékař u žalobkyně neposoudil celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity. Ty jsou v případě žalobkyně těžce omezeny, není proto schopna vykonávat pracovní činnost. Krom toho trpí velkými bolestmi zad, na obou dolních končetinách má dva srostlé prsty. Posudkový lékař rovněž nevzal do úvahy, že se zdravotní stav žalobkyně prudce zhoršuje; žalobkyně se o sebe nedokáže postarat, snadno a rychle se unaví, není schopna se sama kamkoli dopravit. Po dobu šesti let studovala s upravenými studijními podmínkami bakalářský studijní obor. Nyní potřebuje i v průběhu noci pomoci při zvedání z postele, nevydrží dlouho sedět, zadýchává se. O těchto problémech svědčí, že je držitelkou průkazu ZTP/P. Neobejde se bez finanční podpory ze strany rodičů. Napadené rozhodnutí proto dle žalobkyně bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

11. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nejprve shrnula relevantní právní úpravu a procesní vývoj věci. Dále uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě lékařského posudku ze dne 9. 5. 2022 vyhotoveného posudkovým lékařem pro účely řízení o námitkách.

13. Žalobní námitky žalovaná nepovažuje za důvodné, napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, rovněž lékařský posudek splňuje veškeré požadované náležitosti. Důvodem pro uznání invalidity nemohou být subjektivní úvahy a pocity žalobkyně, potažmo vlastní vyhodnocení zdravotního stavu, ale toliko posudková rozvaha vycházející z objektivně zjištěného zdravotního stavu. Postup žalované je souladný se zákonem, neboť právě z těchto podkladů v posuzované věci vycházela. Procesní vadou není ani nepřítomnost žalobkyně při posouzení jejího zdravotního stavu posudkovými lékaři, rovněž tak namítaná nepříznivá finanční situace žalobkyně nemůže mít dopad do žalobou napadeného rozhodnutí.

14. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Průběh jednání

15. Žalovaná se z účasti na jednání konaného dne 24. 7. 2023 omluvila s tím, že souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku.

16. Krajský soud při jednání provedl důkaz protokoly o jednání posudkové komise ze dne 14. 9. 2022 a 7. 6. 2022 a posudkem posudkové komise ze dne 7. 6. 2022, z nichž učinil skutková zjištění popsaná dále v odůvodnění tohoto rozsudku.

17. Žalobkyně při jednání předala krajskému soudu vyjádření k posudku posudkové komise, v němž uvedla, že – stručně řečeno – s výsledným posouzením nesouhlasí a nedošlo u ní k adaptaci na její zdravotní postižení. Žalobkyně znovu uvedla, že u ní stejné postižení trvá již 15 let a popsala potíže, které jí toto postižení způsobilo ve studiu. Zmínila také, že vedle kvadruparézy trpí poruchou artikulace (dysartriií), koktavostí (balbuties) a porušením rovnováhy s různými formami nevolnosti (vertigo), čímž se nikdo nezabýval.

18. Žalobkyně při jednání předložila řadu listin, avšak krajský soud tyto důkazní návrhy zamítl dílem pro nadbytečnost a dílem pro irelevanci. Pokud jde o lékařské zprávy MUDr. J.C. ze dne 14. 3. 2023 a MUDr. J.M. ze dne 24. 5. 2021, ty měla posudková komise při zpracování svého posudku již k dispozici, a zahrnula je mezi podklady, z nichž vycházela.y týkající se žalobkyni na studia (přehledy studijních výsledků, vysvědčení, žádosti o individuální studijní plán, potvrzení o využívání asistenčních služeb, potvrzení o době studia a rozhodnutí o úpravě podmínek pro konání písemné části přijímací zkoušky) pak nepředstavují dokumenty, z nichž by bylo možné činit skutková zjištění týkající se lékařsky stanovené diagnózy (nejedná se o dokumentaci medicínského charakteru). Ve vztahu k odborným posudkům Psychologického poradenského centra Karlovy univerzity a vyjádřením Speciálního poradenského centra Jedličkovau a školy pak krajský soud vycházel z toho, že se jedná o dokumenty vypracované psychology. Klíčové zdravotní postižení žalobkyně však představuje kvadruparéza, což je postižení nervové soustavy a nikoli onemocnění psychického charakteru. Uvedené dokumenty proto nejsou pro posouzení věci rozhodné.

V. Právní hodnocení krajského soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

20. Žaloba není důvodná.

21. Předně krajský soud poznamenává, že předmětem nynějšího řízení je výhradně posouzení zdravotního stavu žalobkyně, resp. data vzniku její invalidity. Krajský soud se proto ani nemůže zabývat jinými záležitostmi, které žalobkyně ve své žalobě předestřela (finanční situace žalobkyně).

22. K samotnému věcnému posouzení krajský soud uvádí, že rozhodnutí o změně stupně invalidity, včetně data vzniku invalidity, je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v Posudek posudkové komise je úplný́ a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, se žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

23. Obecně přitom platí, že zdravotní stav žalobkyně i vznik případné invalidity nelze hodnotit pouze na základě jejích tvrzení, nýbrž je zapotřebí, aby byl objektivně zachycen (typicky v podobě lékařských či psychologických nálezů).

24. Posudková komise krajskému soudu dne 15. 9. 2022 zaslala protokol o jednání ze dne 14. 9. 2022. Žalobkyně nebyla k jednání komise zvána, byla však o něm uvědomena. Posudková komise po prostudování podkladové dokumentace shledala, že tato není dostatečná k projednání v nepřítomnosti žalobkyně a k přijetí posudkového závěru, a proto jednání odročila.

25. Dále posudková komise krajskému soudu dne 24. 11. 2022 zaslala písemnost, v níž uvedla, že vydání posudku v soudem stanovené lhůtě brání závažný důvod spočívající ve skutečnosti, že pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně je nezbytné vyšetření likvoru a evokovaných potenciálů, které si má žalobkyně co nejdříve zajistit. Písemnost obdobného znění byla nadepsanému soudu doručena dne 16. 1. 2023. Protokol o jednání posudkové komise včetně posudku ze dne 7. 6. 2023 byl krajskému soudu doručen až dne 16. 6. 2023.

26. Pro posouzení věci je tedy klíčový především posudek posudkové komise ze dne 7. 6. 2023.

27. Po formální stránce je podstatné, že komise zasedala v řádném složení s ohledem na převažující zdravotní potíže žalobkyně (při jednání dne 14. 9. 2022 za přítomnosti posudkové lékařky a neuroložky, při jednání dne 7. 6. 2023 za přítomnosti posudkové lékařky a neurologa). Žalobkyně se jednání posudkové komise dne 7. 6. 2023 osobně zúčastnila. Dle posudkového hodnocení se žalobkyně v minulosti podrobila neurologickému vyšetření při jednání posudkové komise již dvakrát (17. 4. 2019 a 5. 1. 2021). Při stávajícím jednání posudkové komise byla opět vyšetřena, přičemž závěry z tohoto vyšetření plynoucí jsou v posudku posudkové komise zachyceny.

28. V nyní projednávané věci je nesporné, že žalobkyně je invalidní, přičemž k datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Jedná se o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, resp. o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %.

29. Sporná je však otázka, kdy ke vzniku invalidity došlo. Krajský soud přitom dospěl k závěru, že posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý natolik, aby ze závěrů v něm obsažených mohl vycházet.

30. Posudková komise učinila obsáhlý posudkový závěr, z něhož se podává následující.

31. Dle žaloby má žalobkyně od roku 2004 spastickou kvadruparézu, od roku 2006 je trvale na invalidním vozíku. Posudkovou službou byla žalobkyně posuzována poprvé roku 2008 stran průkazu OZP, pak roku 2010 stran dávek sociální podpory. Podle lékařské dokumentace měla somatické potíže cca od 14-15 let, etiologie potíží nebyla jednoznačně určena, což není dosud. Dle tehdejší dokumentace byla opakovaně vyšetřena pro bolesti kolen. Z podkladové dokumentace od roku 2005 ani z prvních posudkových hodnocení nevyplývá, že by již od roku 2004 šlo o spastickou kvadruparézu. Nálezem neurologa z března 2006 konstatováno zlepšení stavu, chodící bez berlí, dle nálezu z října 2006 byla na „skákacím býku“ (s těžkou kvadruparézou nemožné). Nic z uvedeného nepotvrzuje žalobní námitky stran trvalé odkázanosti na invalidní vozík od roku 2006, neurologické zprávy z té doby popisují normální nález na HKK, nelze konstatovat přítomnost kvadruparézy již od orku 2004. Ještě roku 2010 při jednání stran dávek sociální podpory nález na HKK dle neurologa v normě.

32. Při prvním jednání stran invalidity roku 2011 (v té době žalobkyně studovala střední školu s maturitou při Jedličkověu) dle nálezů shledáno, že stav nelze hodnotit jako kvadruparézu, popsaný nález na DKK lehký. EMG provedené na neurologické klinice neprokázalo postižení periferních nervů, čili stav se normalizoval (ze strany žalobkyně bylo vyvinuto malé svalové úsilí – volní záležitost). Zlepšení stavu ve smyslu dobré reparace popsalo již předešlé EMG z listopadu 2007 (MUDr. D.). Praktický lékař v nálezu z března 2011 vyslovil suspekci na psychosomatickou reakci. V březnu 2011 stav hodnocen již jako kvadruparéza. Posudková komise se shoduje s tehdejším posudkovým vyhodnocením, neurologická dokumentace dokládala přítomnost jen lehké neurologické léze nejasné etiologie, EMG nález zlepšen, revmatolog nezjistil patologii.

33. Při druhém jednání stran invalidity roku 2016 (v té době žalobkyně studovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy) byl stav hodnocen jako lehká kvadruparéza nejasné etiologie. Posudková komise se shoduje s tehdejším posudkovým hodnocením, neurologická dokumentace dokládala přítomnost jen lehké neurologické léze, EMG nález v normě.

34. Při třetím jednání stran invalidity roku 2018 (žalobkyně byla stále studentkou Filosofické fakulty Univerzity Karlovy) byl stav posudkovým lékařem OSSZ vyhodnocen jako progredující spastická paraparéza DKK a akroparéza HKK nejasné etiologie. Žalobkyně byla s ohledem na dominantní postižení DKK hodnocena posudkovým kritériem určeným pro paraparézy (nikoli kvadruparézy) jako invalidní druhého stupně od 26. 7. 2018, tj. k datu nálezu praktického lékaře. Dle závěru periferní léze na HKK, smíšená na DKK. K dispozici byly zprávy z Jedličkovau: fyzioterapeutem konstatováno, že žalobkyně chodí samostatně, dvě francouzské hole používá při únavě, na delší vzdálenost invalidní vozík.

35. Při čtvrtém jednání stran invalidity roku 2019 (žalobkyně byla stále studentkou Filosofické fakulty Univerzity Karlovy) byl její stav posudkovým lékařem OSSZ opět vyhodnocen jako progredující spastická paraparéza DKK a akroparéza HKK nejasné etiologie s tím, že datem neurologického vyšetření (tj. 24. 4. 2018) je invalidní ve třetím stupni. Žalobkyně následně uplatnila námitky a rovněž žalobu, kde vyjádřila nesouhlas s datem vzniku invalidity. Při následném námitkovém řízení posudkovým lékařem žalované posouzeno shodně (15. 5. 2020).

36. Posudková komise se ztotožňuje s posudkovým hodnocením z roku 2021 (z něhož obsáhle cituje), a to jak s vyhodnocením stupně invalidity a data jejího vzniku, tak i s použitým posudkovým kritériem. Z posudku z roku 2021 vyplývá, že předešlé posudkové komisi se objektivní neurologický nález jevil jako lehký, přesto (zřejmě s ohledem na omezení denních aktivit) bylo použito k hodnocení posudkové kritérium určené pro kvadruparézy středně těžké. Stávající posudková komise považuje za posudkově významnou skutečnost to, že volba dolní hranice taxace byla zdůvodněna schopností žalobkyně studovat, resp. připravovat se na povolání.

37. Při pátém jednání stran invalidity dne 16. 9. 2021 bylo posudkovým lékařem OSSZ konstatováno, že žalobkyně od 1. 1. 2006 nebyla invalidní, od 26. 7. 2018 byla invalidní ve druhém stupni, od 24. 5. 2021 je invalidní v třetím stupni. Při opravném posudku tamtéž bylo dne 10. 12. 2021 konstatováno, že žalobkyně od 1. 1. 2006 nebyla invalidní, od 24. 4. 2018 byla invalidní ve třetím stupni, od 26. 7. 2018 je invalidní ve druhém stupni, od 24. 5. 2021 je invalidní ve třetím stupni. Při následném námitkovém řízení dne 9. 5. 2022 byl vypracován posudek shodný jako při posouzení opravném.

38. Stávající posudková komise se s hodnocením první a druhé instance shoduje jen částečně, svůj závěr shrnula následovně.

39. Do 25. 7. 2018 žalobkyně nebyla invalidní. Posudková komise použila k hodnocení kapitolu VI položku 1b vyhlášky o posuzování invalidity – určeno pro postižení nervové soustavy, cévní onemocnění mozku a DMO, lehké funkční postižení. Míra poklesu pracovní schopnosti je zde dána na 20-35 %, indikována volba dolní hranice, neboť objektivní nález byl velmi lehký.

40. Od 26. 7. 2018 byla žalobkyně posuzována jako invalidní ve druhém stupni. Datum vzniku invalidity je dáno kompletizací podkladové dokumentace, posudková komise používá k hodnocení kapitolu VI položku 8l – určeno pro postižení nervové soustavy, kvadruparézy středně těžké, ze zde dané míry poklesu pracovní schopnosti 60-70 % je indikována volba dolní hranice s ohledem na schopnost studovat. Studium na střední a vysoké škole je na úrovni kancelářského zaměstnání. Žalobkyně zvládla bakalářské studium za dobu šesti let a čtyř měsíců, tento časový úsek podporuje domněnku, že ke studiu potřebovala ulehčené podmínky, nikoli podmínky mimořádné.

41. Od 1. 2. 2022 je žalobkyně invalidní ve třetím stupni. Datum vzniku invalidity je dané ukončením studia. Posudková komise používá stejné posudkové kritérium jako v předchozím bodě, ale z taxačního rozmezí je indikována volba horní hranice, neboť žalobkyně ukončila studium, nenašla vhodné pracovní zařazení, v současnosti je schopna výkonu soustavného zaměstnání jen za mimořádných podmínek (rozváží letáky za pomoci svého otce). Za nelogické posudková komise považuje vyhodnocení, že by po dobu tří měsíců (24. 4.-25. 7. 2018) byl pracovní potenciál žalobkyně omezen na úroveň invalidity třetího stupně, a pak došlo ke zlepšení na úroveň invalidity druhého stupně. V uvedené době se nikterak nezměnil zdravotní stav žalobkyně, její pracovní potenciál ani situace ohledně studia. V případě žalobkyně s nejedná o invaliditu z mládí, neboť ke vzniku invalidity třetího stupně u ní nedošlo před osmnáctým rokem věku.

42. K žalobním námitkám posudková komise uvedla, že odborné nálezy MUDr. K. jsou v korelaci s nálezy jiných odborných pracovišť. Namítané bolesti zad a srůst dvou prstů na obou dolních končetinách – stran páteřové dysfunkce jde u žalobkyně o poruchu statodynamiky, chabé držení. Ani z podkladové dokumentace ani z vyšetření při jednání komise nevyplývá přítomnost významného funkčního omezení v této oblasti s vlivem na pracovní potenciál žalobkyně. Srůst prstů na dolních končetinách není jakkoli funkčně a posudkově významný.

43. Shora uvedené závěry považuje krajský soud za dostatečné a v posudku posudkové komise srozumitelně zachycené. Posudková komise svůj závěr o datu vzniku invalidity, resp. o její progresi dostatečně vysvětlila, a ani krajský soud neshledal, že by v posudku shrnuté odborné nálezy tento závěr nepodporovaly. Napadené rozhodnutí je proto v souladu s popsanými závěry posudkové komise, když nevyhovělo žádosti žalobkyně o zpětné uznání invalidity od roku 2006 (potažmo 2004).

44. Žalobkyně v průběhu ústního jednání (skrze své písemné vyjádření předložené soudu) namítla, že trpí taktéž poruchou artikulace (dysartriií), koktavostí (balbuties) a porušením rovnováhy s různými formami nevolnosti (vertigo), čímž se dle jejího mínění nikdo doposud nezabýval. Tyto skutečnosti by sice potenciálně mohly ovlivnit hodnocení míry snížení pracovní schopnosti žalobkyně, avšak to již beztak odpovídá invaliditě třetího stupně. Z argumentace žalobkyně není zřejmé, jaký vliv by tato otázka mohla mít na posouzení otázky data vzniku invalidity, která je v nynější věci sporná. K namítaným vadám řeči lze ovšem poznamenat, že při ústním jednání žalobkyně se soudem komunikovala bez výrazných potíží.

45. Rovněž není procesní vadou, že posudkový lékař v řízení před žalovanou vycházel z kompletní zdravotní dokumentace bez osobního vyšetření žalobkyně, neboť zákon takový postup nevylučuje. Stejně tak podkladový materiál nenasvědčuje tomu, že by v projednávané věci někdejší neurolog žalobkyně usiloval o to, aby žalobkyni nebyl přiznán invalidní důchod. O tom ostatně svědčí závěry posudkové komise, která označila tyto lékařské zprávy za souladné s odbornými závěry ostatních lékařů, kteří zdravotní stav žalobkyně v dané době hodnotili. Krajský soud tedy s ohledem na shora řečené neshledal namítané nedostatečné zjištění skutkového stavu.

46. V zájmu přehlednosti a srozumitelnosti krajský soud shora uvedené shrnuje následovně:

47. Krajský soud nemůže sám hodnotit zdravotní stav žalobkyně, ani datum vzniku invalidity. Nemůže proto ani vycházet pouze z toho, co žalobkyně v žalobě uvedla, byť nezlehčuje zdravotní komplikace, které se zjevně u žalobkyně projevovaly již před datem vzniku invalidity. Krajský soud vychází obligatorně z lékařského posouzení, k němuž je příslušná posudková komise. Jak plyne ze zdravotní dokumentace uvedené v posudku posudkové komise, zdravotní potíže se u žalobkyně vyvíjely postupně, ovšem až ke dni stanovenému posudkovou komisí (26. 7. 2018) lze z důvodů shora uvedených spolehlivě uzavřít, že se žalobkyně stala invalidní, a to ve druhém stupni.

48. Krajský soud hodnotí, zda jsou závěry posudkové komise úplné a přesvědčivě odůvodněné. Posudek posudkové komise tyto požadavky naplňuje.

49. Ke dni 1. 2. 2022 lze již bez pochyb konstatovat, že zdravotní postižení žalobkyně odpovídá třetímu stupni invalidity, přičemž toto hodnocení bylo posudkovou komisí učiněno zejména s ohledem na ukončení studia, které žalobkyně absolvovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Dřívější lékařské nálezy o tomto stupni postižení nesvědčí.

VI. Závěr a náklady řízení

50. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle a 2 Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků [ ve spojení s , o soudních poplatcích].

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 24. července 2023

JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r.

samosoudce

Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.