Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 58/2023 - 14

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: E. A., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2023, č. j. – 26,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. – 26, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany.

[2] Krajský soud zjistil, že žalobce je ženatý a má syna, přičemž manželka i syn jsou na žalobci finančně závislí. Dále zjistil, že je žalobce vlastníkem dvou bytů v Turecku a příjmy z pronájmu činí cca 240 000 tureckých lir ročně. Dle kurzu turecké liry vůči české koruně aktuálního v době vydání napadeného usnesení 1 turecká lira odpovídala 1,12 Kč. Dále krajský soud konstatoval, že žalobce není zaměstnán a nemá žádné dluhy. Vzhledem ke zjištěné majetkové situaci žalobce krajský soud dospěl k závěru, že u něj nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a v návaznosti na to ani podmínky pro ustanovení zástupce. Z uvedených důvodů krajský soud návrh na ustanovení zástupce zamítl.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podává proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod , b) a d) (dále jen „ “).

[4] Stěžovatel namítá, že je zajištěn v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, a tudíž se nemůže volně pohybovat po území ČR a pracovat. Sice vlastní majetek v zemi původu, ale jeho osobní věci (včetně hotovosti) mu byly po dobu jeho zajištění odebrány a uschovány. Dále uvádí, že nemá přístup ke svému bankovnictví, nezná stav svých financí a nadto má v zemi původu manželku a syna, kteří jsou na něm finančně závislí. Stěžovatel sice nějaký majetek má, ale nemůže s ním, ani s příjmy z tohoto majetku plynoucími, disponovat. Dodává, že krajský soud jej nemůže nutit, aby za účelem úhrady soudního poplatku a nákladů právního zastoupení, prodal nemovitost, v níž žije. Dále stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že splňuje i druhou podmínku nutnou pro ustanovení zástupce pro řízení, jelikož ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv.

[5] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti procesnímu usnesení krajského soudu, které se dotýká výlučně stěžovatele, nevyzýval Nejvyšší správní soud žalovaného k vyjádření.

[6] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že z usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS (všechna zde citovaná judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz), plyne, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí (s výjimkou rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost. Usnesení krajského soudu o neustanovení advokáta nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost a kasační soud jej ani k zaplacení soudního poplatku nevyzýval. S ohledem na závěry citovaného usnesení rozšířeného senátu též stěžovatel nemá v posuzovaném případě povinnost být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (o jeho ustanovení ostatně ani nepožádal).

[7] Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti ( , věta první před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených ( , věta první před středníkem ). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z , věty první

[8] Stěžovatel důvody kasační stížnosti formálně podřadil pod , b) a d) , nicméně fakticky se dovolává jen kasačního důvodu dle Nejvyšší správní soud připomíná, že ze zásady iura novit curia (soud zná právo) plyne, že stěžovatel není povinen podřadit tvrzené důvody kasační stížnosti pod konkrétní ustanovení zákona; soud je posuzuje podle jejich obsahu. Stěžovateli tak nemůže jít k tíži, že námitky ve své kasační stížnosti nesprávně subsumuje i pod zákonný důvod vymezený v a d) Nejvyšší správní soud je oprávněn sám podřadit kasační námitky podle jejich obsahu pod důvody vymezené v (k tomu dále srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. – 50, č. NSS).

[9] Kasační stížnost není důvodná.

[10] Stěžovatelova kasační argumentace se převážně míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu.

[11] Účastníkovi lze na jeho návrh ustanovit zástupce podle tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pro osvobození od soudních poplatků je nezbytné, aby navrhovatel soudu dostatečně konkrétně popsal své osobní, majetkové a výdělkové poměry, a současně aby projevil zákonem předpokládanou aktivitu a předložil doklady prokazující jeho nemajetnost. Nesplní-li tuto povinnost, soud jeho poměry z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. například usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. – 50, č. NSS)

[12] V projednávané věci je nesporné, že stěžovatel má příjmy z nájmu nemovitostí ve výši 240 000 tureckých lir ročně (tedy ve výši 268 800 Kč, při přepočtu dle kurzu aktuálního v době vydání rozhodnutí krajského soudu). Měsíční příjem stěžovatele tak průměrně činí 20 000 tureckých lir (22 400 Kč), přičemž jeho jediným výdajem je dle Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce blíže nespecifikované nájemné ve výši 2 000 tureckých lir měsíčně. S ohledem na uvedené nelze výši příjmu stěžovatele, a to i při zohlednění uvedených životních nákladů, považovat za natolik nízkou, aby z ní nebylo možné hradit náklady právní pomoci advokátem. Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje s posouzením věci krajským soudem.

[13] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že nemá přístup k internetovému bankovnictví a nemůže se svými příjmy disponovat. Tyto okolnosti stěžovatel nepředestřel v řízení u krajského soudu, přestože tak učinit mohl, a uvádí je až v kasační stížnosti. Stěžovatel byl nicméně povinen veškeré podstatné skutečnosti o svých majetkových a osobních poměrech sdělit před rozhodnutím krajského soudu o jeho návrhu na ustanovení zástupce. Svoji liknavost v řízení u krajského soudu nemůže zhojit nyní v řízení o kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. – 9), neboť Nejvyšší správní soud ke skutečnostem uplatněným poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí, nepřihlíží ( ). Kasační soud se tak touto kasační argumentací dále nezabýval.

[14] Stěžovatel dále tvrdí, že po něm nelze požadovat, aby za účelem úhrady soudního poplatku či nákladů právního zastoupení prodal nemovitost, v níž žije. Tato kasační argumentace se však míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu, neboť z napadeného usnesení úvahy o možném prodeji stěžovatelovy nemovitosti vůbec nevyplývají. V kasační stížnosti lze přitom s úspěchem uplatnit jen takové námitky, které se vztahují právě k napadenému rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, č. j. – 73). Tuto argumentaci stěžovatele tedy nelze považovat za kasační námitky podle

[15] Nejvyšší správní soud se nezabýval ani tvrzením týkajícím se nezbytnosti právního zastoupení stěžovatele. Tato argumentace se rovněž nevztahuje k rozhodovacím důvodům krajského soudu, neboť krajský soud se poté, co dospěl k závěru, že u stěžovatele není splněna první podmínka pro ustanovení zástupce (předpoklady pro osvobození od soudních poplatků), touto druhou podmínkou vůbec nezabýval. Ani toto tvrzení stěžovatele tak nelze považovat za kasační námitku dle (srov. již výše citované usnesení č. j. – 73).

[16] Jelikož kasační stížnost není důvodná, kasační soud ji za podmínek vyplývajících z in fine zamítl.

[17] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě , ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Pokud jde o žalovaného, tomu v daném řízení žádné náklady nemohly vzniknout, neboť řízení o kasační stížnosti se týkalo výlučně procesních práv stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto o jeho nákladech řízení nerozhodoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. června 2023

JUDr. Tomáš Rychlý

předseda senátu