Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 102/2023 - 103

– 104

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: Mgr. Ing. L. V., Ph.D., zast. JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem Dr. Bureše 1, 237 00 České Budějovice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 8, proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 3. 2022, č. j. RN-540 418 1079-315-JN, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2023, č. j. -87, o námitce podjatosti soudců a soudkyň Nejvyššího správního soudu JUDr. Radana Malíka, Mgr. Michala Bobka a JUDr. Barbary Pořízkové ve věci vedené pod sp. zn. ,

takto:

Soudci a soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Radan Malík, Mgr. Michal Bobek a JUDr. Barbara Pořízková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] V řízení o kasační stížnosti proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) namítal žalobce jakožto stěžovatel v podání ze dne 26. 5. 2023 doplněným dne 30. 5. 2023 podjatost soudců a soudkyně 9. senátu JUDr. Radana Malíka, Mgr. Michala Bobka a JUDr. Barbary Pořízkové, a navrhoval jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.

[2] Tvrzenou podjatost odůvodňuje stěžovatel svými pochybnostmi o vedení řízení; neustanovení advokáta z důvodu bezúspěšného uplatňování pro opožděnost žaloby je dle jeho názoru nezákonné. Stěžovatel je přesvědčen, že soudy nadržují státním orgánům. Právní názor Nejvyššího správního soudu (respektive i soudu krajského) stran posouzení žaloby považuje za exces. Soudci Nejvyššího správního soudu jsou dle stěžovatele podjatí vůči němu jak pohledem objektivního, tak subjektivního testu nestrannosti.

[3] S odkazem na , o soudech a soudcích, přísedících a státní správě (dále jen „“), d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a , (dále jen „“) upozorňuje stěžovatel na princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování a skutečnost, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze závažných důvodů, přičemž tyto v posuzované věci shledává.

[4] Stěžovatel tvrdí, že došlo k excesivnímu pochybení v postupu devátého senátu atakujícímu jeho právo na řádné projednání věci, nikoliv k pochybení běžnému; existují dle něj indicie k tomu, že příčinou toho je právě podjatost. Tento závěr odůvodňuje odkazy na nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , a ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. . Uvádí, že soudce jakožto vykonavatel soudní moci nesmí svým chováním zavdat důvod pro to, aby byla narušena důvěra v jeho funkci na základě objektivního posouzení vnějšího pozorovatele. Jednání soudce může vzbudit oprávněnou pochybnost o jeho nestrannosti z hlediska objektivního testu a zároveň může vypovídat o osobním přesvědčení soudce natolik, že povede k vyvrácení domněnky jeho nestrannosti v rámci subjektivního testu. Dále stěžovatel odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva týkající se subjektivního a objektivního testu nestrannosti. Uvádí, že získat důkaz, který by byl schopen vyvrátit domněnku nestrannosti bude zpravidla obtížné, avšak z hlediska subjektivního testu je nutné, aby se k námitce podjatosti vždy vyjádřila osoba, jejíž podjatost je namítána; navrhuje tedy, aby se k této námitce vyjádřili dotčení soudci. Závěrem dodává, že při zkoumání, zda jsou v konkrétním případě naplněna judikaturou předestřená kritéria pro konstatování podjatosti soudců, je nutno mít na paměti, že soudy nejsou neosobní instituce a jednají právě prostřednictvím soudců, kteří vždy mají své vlastní pocity a zájmy; jedná se o lidské bytosti se všemi jejich slabinami.

[5] K námitce podjatosti se vyjádřili JUDr. Malík, Mgr. Bobek i JUDr. Pořízková tak, že stěžovatele znají pouze z úřední činnosti, že nemají žádný poměr k projednávané věci, účastníkům a jejich zástupcům, a necítí se být v projednávané věci podjatí.

[6] Námitka podjatosti byla podle a 5 přidělena k rozhodnutí soudcům druhého senátu Nejvyššího správního soudu, kteří po seznámení se s obsahem námitky podjatosti dospěli k závěru, že není důvodná.

[7] Podle jsou „soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

[8] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální součásti práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (y). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. ).

[9] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Reálné pochybnosti o podjatosti soudce tak s ohledem na výše uvedené může vyvolat pouze konkrétní tvrzení stěžovatele týkající se vztahu soudce k projednávané věci, jejím účastníkům či zástupcům. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatel nevzbuzující ani pochybnosti o porušení nestrannosti a nezávislosti soudce.

[10] V projednávané věci založil stěžovatel námitku podjatosti na důvodech, které spočívají v procesním postupu devátého senátu, konkrétně neustanovení zástupce z důvodu zjevné neúspěšnosti návrhu. Stěžovatel vyjadřuje nesouhlas s právním názorem devátého senátu a je přesvědčen o „nadržování“ správním orgánům. Stěžovatel sice tvrdí, že postup devátého senátu byl excesivní a existují indicie vedoucí k pochybám o nestrannosti soudců a soudkyně devátého senátu, ale tento závěr nijak konkrétně neodůvodnil a žádné indicie neuvedl. Námitka rozsáhle cituje judikaturu ESLP a Ústavního soudu, avšak argumentace stran podjatosti v konkrétním případě je velice strohá a prakticky směřuje pouze proti postupu soudců a soudkyně v řízení o projednávané věci.

[11] Tento důvod je však plně podřaditelný pod okolnosti, které podle poslední věty nejsou způsobilé založit důvod pro vyloučení soudců. Postup soudce v řízení o projednávané věci, jakož i v jiných věcech téhož účastníka, nemůže zpochybnit jeho nestrannost a být důvodem pro jeho vyloučení z rozhodování. I v případě, v němž by takovým procesním postupem soudce založil porušení ústavně zaručených základních práv, nejsou tyto skutečnosti samy o sobě důvodem pro jeho vyloučení z rozhodování. Jelikož navrhovatel neuvedl kromě nesouhlasu s uvedeným usnesením žádný další konkrétní důvod, proč by měli být soudci a soudkyně devátého senátu Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni, nemůže být s námitkou podjatosti úspěšný. Vyloučení soudce je totiž možné pouze pro poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, případně pro účast na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení; samy okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení, či v jeho rozhodovací činnosti, nejsou důvodem k jeho vyloučení. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v rámci posuzování důvodnosti námitky podjatosti rozhodně není oprávněn hodnotit logičnost, odbornost a správnost závěrů devátého senátu.

[12] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že na základě výše uvedeného naznal, že soudci a soudkyně devátého senátu tohoto soudu JUDr. Radan Malík, Mgr. Michal Bobek a JUDr. Barbara Pořízková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. června 2023

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu