Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 A 13/2023 - 61

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci

žalobkyně: N. Y.

zastoupená advokátem Mgr. Daliborem Lípou,

sídlem Jugoslávská 856/2, Karlovy Vary,

proti

žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,

sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha,

o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. MV-217583-4/SO-2022 ze dne 14. 2. 2023,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Ve věci se soud opětovně zabýval tím, zda lze zamítnou žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty cizince – thajské masérce – za situace, kdy ona sama i její zaměstnavatel sdělili správnímu orgánu, že fakticky prováděla masáže v jiném městě, než které bylo uvedeno v její zaměstnanecké kartě.

I. Řízení před správními orgány

2. Žalobkyni bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na základě zaměstnanecké karty k zaměstnavateli DreamCARD s. r. o. na pozici masérky s místem výkonu práce – Petrská 1551/23, Praha 1 – Nové město (vedená pod číslem X. v centrální evidenci volných pracovních míst). Žalobkyně následně dne 13. 1. 2021 požádala o prodloužení doby platnosti této zaměstnanecké karty. Ministerstvo vnitra její žádost zamítlo s tím, že vykonávala práci v Karlových Varech, což bylo v rozporu se zaměstnaneckou kartou. Tím se žalobkyně dopustila výkonu nelegální práce a její žádost byla podle § 44a odst. 11 ve spoj. s § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců zamítnuta.

3. Následné odvolání žalobkyně žalovaná zamítla a rozhodnutí ministerstva potvrdila; ztotožnila se s jeho důvody.

II. Řízení před soudem

4. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojila žalobou. V ní uvedla, že nelegální práci nevykonávala. Žalobkyně požádala o změnu místa výkonu práce, přičemž ministerstvo jí tuto změnu povolilo. V době rozhodování obou správních orgánů tak pracovala v souladu se zaměstnaneckou kartou. Žalobkyně měla za to, že správní orgány vyšly z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, což způsobilo i to, že ministerstvo od počátku řízení komunikovalo s jejím zaměstnavatelem DreamCARD s. r. o., a nikoliv s ní. Po zjištění nesrovnalosti v její žádosti (u místa výkonu práce měla uvedenou Prahu i Karlovy Vary), se ministerstvo též obrátilo na jejího zaměstnavatele, čímž se dopustilo porušení . Pokud žalobkyně pracovala na jiném místě než v Praze, byla tam vyslána svým zaměstnavatelem, nedopustila se tím ale výkonu nelegální práce. Zároveň ve spisu nebyly důkazy, že by konkrétně v období od 1. 7. 2020 do 22. 1. 2021 vykonávala nelegální práci. V tomto období byl její obor zasažen opatřeními spojenými s pandemií nemoci COVID-19. Provozovny tak byly uzavřeny a žalobkyně byla vlivem těchto překážek značnou část doma.

5. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

III. Posouzení věci

6. Žaloba není důvodná. Ve správním řízení bylo prokázáno, že žalobkyně pracovala v rozporu se zaměstnaneckou kartou. V době, kdy mohla pracovat pouze v Praze na adrese Petrská 1551/23, již fakticky pracovala v Karlových Varech. Tím se dopustila výkonu nelegální práce, neboť nepracovala v souladu s vydanou zaměstnaneckou kartou. Správní orgány tak po právu žádost žalobkyně zamítly.

7. Prakticky totožnou věcí se soud již dříve zabýval ve vztahu k jiné thajské masérce. Ve věci žalobkyně není důvod se odchylovat od závěrů vyslovených v rozsudku č. j. -50 ze dne 12. 5. 2023, na které soud odkazuje.

8. Není sporu o tom, že žalobkyně mohla od 1. 4. 2020 pracovat pro společnost DreamCARD s. r. o. na pozici masérky s místem výkonu práce Praha 1, Petrská 23 (srov. pracovní smlouvu založenou ve správním spisu). Dne 13. 1. 2021 požádala o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, přičemž v žádosti u místa výkonu práce uvedla Prahu i Karlovy Vary.

9. Z toho důvodu se ministerstvo logicky opakovaně obrátilo na zaměstnavatele žalobkyně ohledně poskytnutí informací. Poprvé ministerstvo žádalo o sdělení, na jakých místech a od kdy vykonávala mimo jiné i žalobkyně (ve všech žádostech bylo uvedeno více cizinek) práci pro společnost DreamCARD s. r. o. Zaměstnavatel žalobkyně ministerstvu sdělil, že žalobkyně je v pracovním poměru u společnosti od 1. 4. 2020 a místem výkonu její práce jsou salony v různých hotelech v Praze a Karlových Varech. Podruhé se ministerstvo obrátilo na zaměstnavatele žalobkyně s dotazem, zda cizinky vykonávaly práci v Karlových Varech na základě vyslání na pracovní cestu. V případě kladné odpovědi žádalo o sdělení, jak často byly cizinky takto vyslány. Zaměstnavatel žalobkyně uvedl, že cizinky mají v dodatku k pracovní smlouvě uvedeno jako místo výkonu práce – Praha, Karlovy Vary, Františkovy Lázně a Mariánské Lázně a tyto dodatky následně ministerstvu zaslal.

10. Ministerstvo dále provedlo se žalobkyní dne 14. 7. 2022 výslech (srov. protokol č. j. OAM-2624-40/ZM-2021 založen ve správním spisu), během něhož žalobkyně sdělila, že v Karlových Varech pracovala asi od srpna 2020. Na následný dotaz, zda někdy pracovala ve dvou konkrétních hotelech v Karlových Varech, uvedla, že v nich pracovala v květnu či červnu 2020, už v nich ale nepracuje. Dále sdělila, že po celou dobu bydlí v X, pouze v dubnu 2020 bydlela se sestrou v X.

11. Žalobkyně namítla, že vlivem komunikace ministerstva s jejím zaměstnavatelem, a nikoliv s ní, nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Soud této námitce nepřisvědčil

12. Podle mohou být podklady pro vydání rozhodnutí zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Tyto podklady opatřuje správní orgán podle . Podle lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o y, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

13. Ministerstvo zcela logicky kontaktovalo zaměstnavatele žalobkyně, aby zjistilo, na jakých místech žalobkyně pracovala. Postupovalo přitom v souladu s a 2 a . Snaze ministerstva zjistit skutkový stav i prostřednictvím informací získaných od zaměstnavatele žalobkyně tak není možné nic vytknout.

14. Na základě podkladů od zaměstnavatele žalobkyně ve spojení s výslechem žalobkyně bylo možné skutkově uzavřít, že žalobkyně fakticky vykonávala práci na pracovním místě v Karlových Varech, a to nikoliv v rámci pracovní cesty.

15. K tomu soud při ústním jednání provedl důkaz částmi správního spisu – protokolem o výslechu žalobkyně ze dne 14. 7. 2022 a žádostí ministerstva o sdělení informací ze dne 4. 2. 2021. Z nich jasně plyne, že se ministerstvo zabývalo i tím, zda žalobkyně práci vykonávala fakticky a zda tak náhodou nečinila v rámci pracovní cesty.

16. Pokud by totiž zaměstnavatel vyslal žalobkyni na pracovní cestu, tj. mimo sjednané místo výkonu práce a místo uvedené v zaměstnanecké kartě, nešlo by takový výkon práce bez dalšího považovat za rozporný se zaměstnaneckou kartou s nutností žádat o nové povolení k zaměstnání Dlouhodobý či pravidelně se opakující výkon práce mimo místo uvedené v povolení k zaměstnání či zásadní změna druhu povolené pracovní činnosti ovšem nemohou být hodnoceny jinak, než jako práce nelegální ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti (srov. rozsudky NSS č. j. -42 ze dne 22. 8. 2013, č. j. -46 ze dne 25. 7. 2013).

17. Verze o pracovní cestě ovšem nebyla potvrzena ani ze strany zaměstnavatele žalobkyně, ani ze strany samotné žalobkyně. Z podkladů pro rozhodnutí i z vyjádření žalobkyně a jejího zaměstnavatele naopak plyne, že pracovní místo v Karlových Varech bylo sjednaným řádným místem výkonu práce žalobkyně. Tím bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se o žádné pracovní cesty nejednalo.

18. Zároveň z ničeho nevyplynulo nynější (nijak neprokazované) žalobní tvrzení, že žalobkyně sice v rozhodném období byla v Karlových Varech, ale práci fakticky nevykonávala kvůli překážkám v práci z důvodu pandemie nemoci COVID-19. Sama žalobkyně totiž při výslechu uvedla, že práci v Karlových Varech fakticky vykonávala, včetně uvedení podrobností.

19. Ve věci tedy nebylo pochyb o tom, že žalobkyně vykonávala práci jinde než v Praze na základě dodatku k pracovní smlouvě. Jednala tedy v rozporu se zaměstnaneckou kartou.

Změna místa výkonu práce

20. Žalobkyně dále namítla, že v době rozhodování obou správních orgánu měla povolenou změnu místa výkonu práce. Správní orgány tak její žádosti měly vyhovět, neboť pracovala v souladu se zaměstnaneckou kartou. Tuto námitku soud také neshledal důvodnou.

21. Ministerstvo žalobkyni změnu místa výkonu práce skutečně povolilo (srov. sdělení ministerstva č. j. OAM-72327-4/ZM-2021 založené ve správním spisu). Žalobkyně tak mohla pracovat v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních a Praze. Došlo k tomu ovšem až poté, co žalobkyně práci v Karlových Varech fakticky začala vykonávat.

22. Žalovaná správně uvedla, že změnu místa výkonu práce je cizinec povinen oznámit ministerstvu nejméně 30 dnů před takovou změnou podle § 42g odst. 7 věty první zákona o pobytu cizinců. Ministerstvo následně ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení změny sdělí cizinci a budoucímu zaměstnavateli, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu (§ 42g odst. 9 věty první zákona o pobytu cizinců). V případě kladné odpovědi pak cizinec může vykonávat své zaměstnání na novém místě ode dne uvedeného v oznámení o změně (§ 42g odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Žalobkyně mohla pracovat v Karlových Varech až od 7. 11. 2021.

23. Ve správním řízení však bylo dostatečně zjištěno a prokázáno (viz výše), že žalobkyně v Karlových Varech pracovala již před tímto datem, tudíž v té době v rozporu s povoleným místem výkonu práce dle zaměstnanecké karty. Správní orgány posuzovaly toliko to, zda se žalobkyně dopustila výkonu nelegální práce. Pro zamítnutí její žádosti nebylo potřebné, aby nelegální práci vykovávala také v době rozhodování. Povolená změna místa výkonu práce na věci nemohla nic změnit.

24. Správní orgány uzavřely, že žalobkyně od 1. 7. 2020 vykonávala práci v Karlových Varech, neboť toho dne nabyl účinnosti dodatek k pracovní smlouvě, a to pravděpodobně do 6. 11. 2021 (od 7. 11. 2021 již žalobkyně mohla pracovat i v Karlových Varech). V souladu s podklady shromážděnými správními orgány nemohl být pochyb o tom, že žalobkyně dlouhodobě vykonávala práci jinde, než na místě uvedeném v zaměstnanecké kartě, a tedy v rozporu s ní.

25. Správní orgány tak nepochybily, když dospěly k závěru, že se žalobkyně dopustila výkonu nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti.

26. Namítala-li žalobkyně, že nebyla prokázána její nelegální práce po celé období vymezené správními orgány, nemůže to na posouzení věci nic změnit. Žalobkyně sama uvedla, že v několika měsících vykonávala práci v Karlových Varech (květen, červen, srpen 2020). Uvedla, že v rozhodném období bydlela v X. Tomu odpovídá sjednaný dodatek k pracovní smlouvě. Tato zjištění sama o sobě stačí pro zamítnutí žádosti žalobkyně. Přesné zjištění období faktického výkonu práce v Karlových Varech nebylo možné, neboť sama žalobkyně i její zaměstnavatel k tomu nebyli schopní sdělit dostatek konkrétních informací. Za toho stavu je logická úvaha správních orgánů, že k výkonu nelegální práce docházelo po celé období, protože se nenabízí žádný logický ani skutkový důvod, pro který bylo možné se domnívat, že žalobkyně z Karlových Varů vykovávala práci také v Praze v souladu se zaměstnaneckou kartou.

Porušení

27. Důvodnou soud neshledal ani námitku týkající se porušení .

28. Žalobkyně k žádosti přiložila pracovní smlouvu uzavřenou se společností DreamCARD s. r. o. ze dne 3. 2. 2020, která byla uzavřena v souladu s číslem volného místa 17 966 100 702, na druh práce masér s místem výkonu práce Praha 1, Petrská 23. Do tiskopisu žádosti uvedla místo výkonu práce Praha – Karlovy Vary.

29. Soud nesdílí názor žalobkyně, že by se jednalo o vadu žádosti, která by měla být odstraňována postupem podle . Z žádosti bylo zřejmé, o co žalobkyně žádala, resp. čeho se domáhala, stejně tak žádost splňovala parametry . Nebylo totiž pochyb o tom, kdo žádost podal (osobní údaje žalobkyně byly řádně vyplněny) a že se jednalo o žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Žádost byla datována a podepsána žalobkyní. Stejně tak nebylo pochyb o tom, jakému správnímu orgánu je adresována. Ministerstvo tak nemělo žádný důvod k tomu, aby žalobkyni vyzývalo k odstranění vad žaloby.

30. Žalobkyně prostě jen sama uvedla údaje, které byly pro ni nevýhodné, neboť nasvědčovaly výkonu nelegální práce. To není vada žádosti, ale indicie, která ministerstvo zcela správně a v souladu se základními zásadami správního řízení vedla ke snaze zjistit reálný stav věci ( ).

IV. Závěr

31. Veden výše uvedenými úvahami dospěl soud k závěru, že žalovaná posoudila rozhodné právní otázky správně a její rozhodnutí netrpí vadami řízení. Žalobu proto zamítl podle Žalobkyně neměla ve věci úspěch a úspěšné žalované nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 26. června 2023

Mgr. Alexandr Krysl v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.