Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 74/2022 - 31

- 32

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: H. A. R. A., zastoupené JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Joštova 138/4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2022, č. j. - 36,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 5. 8. 2020, č. j. OAM-297/ZA-ZA11-K11-R2-2018 neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu. Žalobu podanou proti tomuto rozhodnutí pak zamítl krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem. Tento rozsudek napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností.

[2] Kasační stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je rovněž zastoupená advokátem. Nejvyšší správní soud nicméně dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná podle (dále jen „“).

[3] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví a musí tedy kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí, proti němuž byla podána. Kasační námitky proto nelze nahradit doslovným převzetím textu žaloby, neboť žalobní námitky by směřovaly proti jinému rozhodnutí, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem (srov. rozsudky a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. - 58, ze dne 30. 6. 2020, č. j. - 63, publ. pod č. 4051/2020 Sb. NSS, ze dne 23. 9. 2020, č. j. - 26, ze dne 13. 10. 2020, č. j. - 30, ze dne 21. 1. 2021, č. j. - 28, ze dne 24. 3. 2021, č. j. - 50, ze dne 14. 1. 2022, č. j. - 46). Aby tedy byla kasační stížnost způsobilá věcného projednání, musí se její důvody vztahovat nikoli k napadenému správnímu rozhodnutí, ale k rozhodnutí soudu. V usnesení ze dne 30. 6. 2020, č. j. - 63, publ. pod č. 4051/2020 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že i pokud žalovaný a krajský soud dospěli ke stejnému závěru, „nepředpokládá se, že žalobce jen vezme text žaloby, v níž případně změní slovo ´žalobce´ za slovo ´stěžovatel´, a zašle jej Nejvyššímu správnímu soudu pod novým názvem ´kasační stížnost´. V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. Pokud by se povinné zastoupení v kasačním řízení mělo vyčerpat tím, že advokát provede v textu žaloby výše popsané kosmetické změny a označí ji za kasační stížnost, stalo by se pouhou formalitou.“ Řízení o kasační stížnosti proto nelze považovat za druhý pokus „ještě jednou a z pohledu stěžovatele lépe uvážit o tomtéž“ (srov. rozsudek tohoto soudu ze dne 18. 7. 2019, č. j. - 41). Převezme-li tedy stěžovatel do kasační stížnosti pouze text žaloby, ve kterém změní jen své procesní pojmenování a doplní označení krajského soudu, je její odmítnutí nutným důsledkem, který plně odpovídá účelu zákonné úpravy institutu kasační stížnosti.

[4] O takovou kasační stížnost jde i v nyní posuzované věci. Rozdíly mezi ní a žalobou jsou minimální a spočívají pouze ve změně označení orgánu, jehož rozhodnutí má Nejvyšší správní soud přezkoumat, či nahrazení původního procesního označení „žalobkyně“ označením „stěžovatelka“. Oproti textu žaloby stěžovatelka pouze v úvodu kasační stížnosti uvedla, že: „řízení před správním orgánem jako celek je zatíženo vadami spočívajícími v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, a při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí. Rozhodnutí současně není přezkoumatelné pro nedostatek jeho odůvodnění. Přestože pak tyto žalobní námitky byly předneseny v rámci podané správní žaloby, správní soud se s nimi přesvědčivým způsobem nevypořádal“. V dalším textu stěžovatelka uvedla, proč považuje rozhodnutí žalovaného za nezákonné a následně pokračovala (část III. kasační stížnosti) již shora zmíněným, téměř doslovným převzetím žalobních námitek. Závěrem konstatovala, že se krajský soud „v rámci posouzení věci ohledně shora specifikovaných námitek zcela přiklonil k hodnocení věci správním orgánem a žalobní námitky shledal neopodstatněnými. Stěžovatelka ze shora uvedených důvodů pak považuje posouzení věci Krajským soudem za věcně nesprávné“.

[5] Stěžovatelka na argumentaci krajského soudu tedy nijak nereagovala a omezila se jen na opakování svých žalobních tvrzení. Nejvyšší správní soud na tomto místě připomíná, že je to právě stěžovatelka, kdo vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozsudku a musí v kasační stížnosti předestřít polemiku se závěry krajského soudu. Nejvyšší správní soud při přezkumu nemůže tuto roli za ní převzít a jeho úkolem není ani nahrazovat činnost krajského soudu a opětovně přezkoumávat žalobou napadené rozhodnutí. Byť stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že krajský soud se dle jejího názoru se žalobními námitkami „přesvědčivě nevypořádal“, nebo že považuje jeho posouzení „za věcně nesprávné“, je z těchto tvrzení možné dovodit pouze její nesouhlas s napadeným rozsudkem. Důvody, které stěžovatelku k těmto závěrům vedly, však v kasační stížnosti absentují. Nejedná se proto o kasační námitky ve smyslu ustanovení

[6] Lze tedy uzavřít, že kasační stížnost zcela zjevně míří pouze proti rozhodovacím důvodům žalovaného správního orgánu a nikoli proti rozhodovacím důvodům krajského soudu, a opírá se tak jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v Podle ustanovení je kasační stížnost nepřípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

[7] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ve spojení s jako nepřípustnou odmítl.

[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 4. května 2023

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu