Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Nad 82/2023 - 15.pdf
PDF · 0 B
No categories available
Nad 82/2023 - 15
[11] Důvodová zpráva k zákonu č. 314/2015 Sb., který tuto změnu do zákona o azylu přinesl, uvádí, že novela „zakotvuje působnost ministerstva i pro rozhodování o žádostech podaných podle Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti, pro které se rovněž použije mechanismus řízení ve věci mezinárodní ochrany. Pro takto vzácné žádosti není vhodné vytvářet speciální řízení; jak bylo uvedeno již výše, pro tato řízení se použijí mechanismy řízení ve věci mezinárodní ochrany, a to včetně vyloučení některých ustanovení správního řádu, jak předpokládá § 9, základem je nicméně použití správního řádu jakožto obecného předpisu“ (sněmovní tisk 463/0, Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2013–2017; zvýraznil NSS).
[12] Zákon č. 274/2021 Sb. pak rozhodování o přiznání statusu apatridy s účinností od 2. 8. 2021 přesunul ze zákona o azylu do § 170d zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (důvodová zpráva k této novele se však o důvodech změny nezmiňuje). Žalobce podal žádost o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti v červnu 2019, tedy ještě v době účinnosti původní úpravy podle zákona o azylu. Podle přechodného ustanovení v čl. IV zákona č. 274/2021 Sb. řízení podle zákona č. 325/1999 Sb. a řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve věci rozhodnutí vydaného podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neskončená se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
[13] Ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o azylu „mezinárodní ochranou“ rozumí ochranu poskytnutou na území cizinci formou azylu nebo doplňkové ochrany. Na něj pak navazuje § 2 odst. 1 písm. e), který opět s odkazem na ochranu v podobě azylu či doplňkové ochrany definuje pojem rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany. A právě na rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany je omezen celý § 32 zákona o azylu. Rozhodnutí o žádostech o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti pod tento pojem nespadá, status apatridy není azylem ani doplňkovou ochranou.
[14] Otázku místní příslušnosti nelze vyřešit ani analogickým použitím § 32 odst. 3 zákona o azylu, jak v podstatě navrhuje městský soud. NSS sice již opakovaně rozhodl, že bez speciální úpravy pro řízení o žádostech, resp. postavení žadatelů o status apatridy je potřeba vyplnit mezeru v zákoně a analogicky aplikovat zákon o azylu [ve vztahu k úpravě v zákoně o azylu do 1. 8. 2021 srov. rozsudky NSS ze dne 10. 3. 2021, čj. 10 Azs 347/202025, č. 4166/2021 Sb. NSS, k otázce ubytování v pobytovém zařízení podle § 79 odst. 3 zákona o azylu, a ze dne 12. 3. 2019, čj. 4 Azs 365/201874, k otázce vydávání průkazu žadatele podle § 57 zákona o azylu]. V těchto rozsudcích NSS odkazoval jak na výše zmíněnou důvodovou zprávu, tak především na podobnosti mezi postavením osob bez státní příslušnosti a uprchlíků podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (srov. např. rozsudek č.j. 10 Azs 347/202025, bod 12). V případě místní příslušnosti soudu v řízení o žalobě proti zamítavému rozhodnutí je ale situace jiná.
[15] V otázce místní příslušnosti soudu neexistuje mezera, kterou by bylo potřeba vyplnit analogií zákona. Zákon o azylu v § 32 odst. 3 pouze zavádí zvláštní kritérium pro určení místní příslušnosti v jednom okruhu soudních sporů – na vše ostatní je tu ale stále obecné pravidlo v § 7 odst. 2 s. ř. s. Neníli tu pravidlo jiné, § 7 odst. 2 s. ř. s. se použije i na problematiku řízení o statusu osob bez státní příslušnosti. V tom se NSS shoduje s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, čj. 51 A 34/202116, na které odkázal městský soud.
[16] Příslušný k rozhodování o žalobě proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o status apatridy vydanému na základě zákona o azylu je tedy Městský soud v Praze podle § 7 odst. 2 s. ř. s., protože sídlo ministerstva je právě v obvodu městského soudu.
[17] Lze dodat, že tento závěr platí pouze na „dobíhající“ řízení zahájená ještě za původní úpravy v zákoně o azylu. Na rozhodnutí, která po novele č. 274/2021 Sb. ministerstvo vydává již podle zákona o pobytu cizinců, se použije § 172 odst. 1 a odst. 7 tohoto zákona, podle kterého se žaloba proti rozhodnutí (vyjma několika speciálních případů) podává ve lhůtě 30 dnů (odst. 1) a k jejímu projednání je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu (odst. 7).
Výrok II: Přikázání věci na základě delegace vhodné
[18] Podle § 9 odst. 2 s. ř. s. může NSS věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jeli to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné. Tato tzv. delegace vhodná představuje výjimku ze zásady zákonného soudce, kterou je potřeba vykládat restriktivně. Soud proto musí před jejím použitím zvážit všechny rozhodné okolnosti konkrétního případu (k tomu již usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2004, čj. Nad 138/200326, č. 305/2004 Sb. NSS). Z judikatury plynou typové případy, kdy je vhodné věc přikázat jinému soudu než tomu, který je jinak místně příslušný, např. účastník řízení je objektivně, významně a nikoli přechodně omezen v možnosti cestovat k místně příslušnému soudu, např. kvůli špatnému zdravotnímu stavu nebo pečuje o závislou osobu (usnesení ze dne 20. 4. 2006, čj. Nad 11/200636, resp. ze dne 22. 6. 2004, čj. Nad 87/200425).
[19] V již odkazované věci sp. zn. Nad 62/2023 Nejvyšší správní soud ve shodné situaci žalobcovy matky přihlédl ke kombinaci několika faktorů. Zvážil zdravotní stav žalobcovy matky i jeho samotného a jejich sociální situaci. Žalobce žije s dalšími členy rodiny v provizorním bydlení, za které nemusí platit nájem (nikdo z nich jinak nepracuje). Jde tedy o kombinaci vážných zdravotních problémů a těžké sociální situace žalobce a jeho blízkých. Na posouzení této situace Nejvyšší správní soud setrvává i v nyní posuzované věci. Odlišné rozhodnutí v obou případech by ostatně postrádalo smysl. Proto NSS přikázal i tuto věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2023
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu