Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Az 42/2021 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci

žalobce: Y. A.

státní příslušnost Marocké království

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2021, č. j. OAM-420/ZA-ZA11-LE24-2021, ve věci mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 27. 10. 2021 domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany na podkladě žádosti žalobce ve smyslu ve spojení s , o azylu (dále jen „“).

2. Žalobce se domnívá, že byl v předcházejícím řízení jako jeho účastník zkrácen na svých právech. Uvedl, že si je zcela vědom, že jde v jeho případě o opakovanou žádost, nicméně je přesvědčen, že správní orgán v daném případě nepostupoval v souladu s a nerespektoval základní zásady správního řízení; namítl, že nebyl poučen o průběhu řízení o opakované žádosti. Zároveň žalovaný nezjistil dostatečně skutkový stav.

3. Podle žalobce se žalovaný nedostatečně vypořádal se strachem žalobce z návratu do země původu. Žalobce si je zcela vědom, že uvedené zapříčinil on sám tím, že nesdělil veškeré relevantní skutečnosti v první žádosti o mezinárodní ochranu. Bylo to zapříčiněno mnoha faktory, jako je neznalost zákona a stres; ne vždy je žadatel o mezinárodní ochranu schopen poskytnout veškeré informace a důkazy, které jsou v řízení zásadní. Žalovaný se nepokusil zasadit žalobcova tvrzení do aktuálního kontextu země. Podle žalobce nebylo postaveno na jisto, zda se situace v zemi původu změnila či nikoli, aby mohla být vyloučena hrozba pronásledování.

4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a uvedl, že popírá oprávněnost žalobních námitek. Odkázal na obsah spisového materiálu a dále uvedl, že žalobce v nové žádosti sice jinými slovy a barvitěji uvedl v zásadě totožné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Maroka vrátit. Je pouze zaviněním žalobce, že dílčí nová tvrzení uvedená žalobcem nebyla předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení.

Zjištění z obsahu správních spisů

5. Ze správních spisů soud zjistil, že žalobce dne 16. 11. 2020 požádal o udělení mezinárodní ochrany; jako důvod uvedl, že je Berber a Berbeři jsou diskriminováni, nemůžou mezi sebou mluvit v berberštině. Musel podplatit důstojníka v armádě, aby v ní mohl sloužit. Když odcházel z Maroka, tvrdil, že jede jen jako turista do Turecka; když se nevrátil, začala se policie o něj zajímat u sestry a rodičů. Uvedl, že má strach, že kdyby se vrátil, zavřeli by jej na dlouhou dobu. Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 2. 2021 byla žádost žalobce zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle . Dne 21. 6. 2021 podal žalobce opětovně žádost o mezinárodní ochranu; v rámci poskytnutí údajů ke své žádosti uvedl, že důvod žádosti je stejný jako v předchozím řízení, je Berber a ti trpí na předsudky v Maroku. V pohovoru ke své žádosti uvedl, že jej několikrát policie bila, protože je Berber, bylo to v roce 2017 nebo 2018. Píše se, že Maroko respektuje práva a jazyk berberů, ale není to pravda. Žalobce se účastnil několika protestů za osvobození berberských vězňů.

6. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, konkrétně se jedná o Informaci OAMP: Hodnocení Maroka jako bezpečné země původu ze dne 11. 8. 2020 a Informace MZV ČR ze dne 22. 2. 2021 o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti.

7. Dne 16. 7. 2021 byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich využití. Žalobce předložil fotografie, prokazující, že sloužil v armádě. Další doplnění podkladů nenavrhl a další skutečnosti neuvedl.

8. Následně dne 21. 9. 2021 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Správní orgán zjistil, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je již druhou v pořadí, provedl tedy srovnání tvrzení v nynější a v předchozí žádosti o mezinárodní ochranu a dospěl k závěru, že žalobce uvádí totožné motivy svého odchodu z vlasti a zároveň neuvedl žádné nové skutečnosti, které nebyly bez zavinění žalobce předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím řízení a které svědčí o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z azylově relevantních důvodů nebo že mu hrozí vážná újma podle . Zároveň uzavřel, že od doby co byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce, nedošlo v Marockém království k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu .

Posouzení věci krajským soudem

9. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání podle

10. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně situaci v Maroku soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

11. Krajský soud dále připomíná, že v projednávané věci přezkoumává pouze to, zda byly naplněny zákonné podmínky pro zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany pro jeho nepřípustnost ve smyslu ve spojení s . Nepřezkoumává tedy, zda žalobcem uváděné skutečnosti jsou tzv. azylově relevantní.

12. V řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí žalovaný podle zkoumat, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění relevantní pro udělení azylu, které nemohl uplatnit v předchozím řízení (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. - 96). Platí přitom, že „pokud žadatel neuvedl všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze jemu, a nelze akceptovat, že by toto neunesení břemena tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“, a dále „institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. - 65).

13. Ve shora citovaném rozsudku rozšířeného senátu dále dospěl uvedený soud k závěru, že „odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ (shodně argumentoval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 18. 12. 2013, č. j. - 118).

14. Námitky žalobce směřují do toho, zda žalovaný splnil povinnost uloženou mu , tedy posouzení existence takových nových skutečností, které by svědčily o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v nebo že by mu hrozila vážná újma podle . Nutno uvést, že žalobce sám neuvedl žádné nové skutečnosti, které by nadto nemohl uvést v předchozím řízení bez své viny. Novou skutečností by tedy mohla být pouze změna v bezpečnostní situaci v době od původní žádosti žalobce. Ve vztahu hodnocení bezpečnostní situace správním orgánem Nejvyšší správní soud vymezil ve svém rozsudku ze dne 3. 10. 2017, č. j. - 38, že „v rozhodnutí o další opakované žádosti musí být alespoň stručně uvedeno, proč k relevantní změně nedošlo a jaké podklady o tom vypovídají.“ Žalovaný požadované hodnocení provedl s odkazem na relevantní podklady, přičemž s tímto hodnocením se krajský soud ztotožňuje a považuje je za dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

15. Za situace, kdy žalobce uvedl toliko okolnosti, které uvedl již v prvním řízení o mezinárodní ochranu, resp. uvedl skutečnosti, které mohl uvést již v přechozím řízení a sám v žalobě uvedl, že si je vědom, že nesdělil veškeré relevantní skutečnosti v první žádosti o mezinárodní ochranu, lze

podle krajského soudu uzavřít, že je správný závěr žalovaného, že v mezičase nedošlo k takové změně bezpečnostních poměrů v Maroku, které by odůvodňovaly meritorní posouzení žádosti žalobce. Žalovaný tedy správně shledal opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou.

Závěr a náklady řízení

16. Krajský soud tedy uzavírá, že žalobní námitky důvodnými neshledal, a proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle , neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 14. dubna 2023

JUDr. Petr Hluštík, Ph. D.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje