Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
41 A 26/2023 - 93.pdf
PDF · 0 B
No categories available
41 A 26/2023 - 93
Legal thesis
32. Kdo je občanem obce, stanoví § 16 zákona o obcích. Občanem obce je fyzická osoba, která je státním občanem České republiky a je v obci hlášena k trvalému pobytu.
33. Podle § 10 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), se místem trvalého pobytu rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v základním registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci.
34. V nálezu ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 59/10, Ústavní soud dospěl k závěru, že Česká republika nemá speciálně upraveny jiné podmínky ve vztahu k bydlišti, které by voliči byli povinni splnit, než přihlášení se k trvalému pobytu v obci. Dále se zabýval tím, zda volební praktika spočívající v přihlášení více osob k trvalému pobytu těsně před komunálními volbami na určitou adresu spjatou s vlastnickými právy s konkrétními kandidáty, měla reálný vliv na to, jakého volebního výsledku dosáhla volební strana, která tyto kandidáty navrhla, a zda zjištěná skutečnost znamenala porušení ústavních principů demokratických voleb. Ústavní soud potvrdil, že vnímání otázky trvalého pobytu občanů ve volebních věcech jako záležitosti čistě evidenční, a nikoliv faktické, odpovídá konstantní judikatuře Ústavního soudu. Zdůraznil nicméně, že je třeba pečlivě zkoumat, zda přihlášení k trvalému pobytu není zcela účelovým jednáním ve vztahu ke vzniku aktivního volebního práva, které porušuje smysl a účel § 10 zákona o evidenci obyvatel, tedy obchází zákon o evidenci obyvatel i zákon o volbách. Hromadnou účelovou změnou trvalého pobytu před konáním voleb může dojít k nežádoucímu ovlivňování volebních výsledků (účelem podmínky trvalého pobytu ve vztahu k volebnímu právu ve volbách do zastupitelstev obcí je, aby právo volit měli jen obyvatelé, kteří tvoří relativně trvalou součást územního společenství osob), proto je třeba zabývat se tím, zda existují závažné a důvodné pochybnosti o úmyslu nově přihlášených osob se na území obce trvale zdržovat. Volební soudy proto musí účel změny trvalého pobytu posuzovat materiálně, a to ve vztahu k účelovosti takové změny a jejímu dopadu na výsledky voleb.
35. Rovněž v nálezu ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 6/11, Ústavní soud posuzoval praktiky spočívající v hromadné změně místa trvalého pobytu velkého množství osob krátce před volbami („noví“ občané byli přihlášeni do bytu jednoho kandidáta ve volbách nacházejícího se v hotelu). Zopakoval význam posuzování účelu změny místa trvalého pobytu. Konstatoval, že ve věcech volebních je třeba pojem místa trvalého pobytu vykládat materiálně, byť materiální obsah trvalého pobytu nedefinoval. Jeví se nicméně, že ústředním pojmem materiálního pojímání trvalého pobytu je faktické pouto obyvatele k obci. O jeho existenci přitom nesvědčí sama subjektivní vůle osoby v podobě zápisu mezi občany obce, ale musí být odpovídajícím způsobem objektivně vyjádřena.
36. Výše uvedené úvahy stvrdil Ústavní soud i v nálezu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 38/11. V něm také připustil, že čas je významným faktorem, který může změnit náhled na regulérnost voleb (jednalo se o situaci, kdy od pochybného jednání spočívajícího ve formálním přehlašování trvalého pobytu uplynulo minimálně šest měsíců a bezprostředně před volbami se situace nezměnila). Rovněž připomněl, že určité pouto k obci a zájem podílet se na správě obecních záležitostí mohou mít například i vlastníci či uživatelé rekreačních objektů nacházejících se na území obce. Umožňujeli právní úprava hlásit se k trvalému pobytu v rekreačním objektu (§ 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel), těžko lze tyto osoby vyřazovat z účasti na volbách.
37. Z judikatury Ústavního soudu plyne, že místo trvalého pobytu jakožto evidenční údaj podle zákona o evidenci obyvatel je východiskem pro posouzení aktivního a pasivního volebního práva konkrétní osoby ve volbách do zastupitelstev obcí. Korektiv v podobě zkoumání skutečného vztahu mezi obcí a osobou, která v ní je hlášena k trvalému pobytu, má místo tam, kde existuje podezření z účelového jednání, jehož cílem je ovlivnit výsledek voleb. Působí jako ochrana před nekalými volebními praktikami, jejichž účelem je ovlivnit výsledky voleb (srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, č. j. 55 A 56/2022-185, bod 48). Jak vysvětlil zdejší soud v usnesení ze dne 23. 8. 2022, č. j. 54 A 58/2022-100, odepřít výkon aktivního či pasivního volebního práva ve volbách do zastupitelstev obcí lze jen tehdy, postrádá-li volič (kandidát) k obci, v níž má přihlášen trvalý pobyt, v době voleb jakýkoliv významnější faktický vztah. V pochybnostech musí být zachováno ústavně zaručené volební právo. Případné rozhodnutí omezit volební právo určitou délkou předchozího pobytu v obci přísluší výhradně zákonodárci. Pokud zákonodárce tuto možnost nevyužil, nepřísluší soudu takové nové pravidlo vytvářet namísto něj, neboť k tomu postrádá v rámci ústavní dělby moci oprávnění. Soud tak může reagovat pouze na případy zjevného zneužití práva.
38. Pokud jde o tvrzení navrhovatelů o hlášení k trvalému pobytu do nemovitostí ve vlastnictví kandidátů či jejich příbuzných, navrhovatelé nad rámec obecného tvrzení pouze zmínili, že před řádnými volbami, tedy již více než šest měsíců před konání nových voleb, se jedna osoba (A. K.) přihlásila do nemovitosti č. p. XK ve vlastnictví jednoho z kandidátů odpůrkyně 2 Ing. O. P., kandidát odpůrkyně 2 Josef Suchý si před řádnými volbami přihlásil pobyt do své nemovitosti č. p. XB a do rodinného domu č. p. XC ve vlastnictví M. Š., bratra kandidáta V. Š., se přihlásily M. Š. a R. L., přičemž v této nemovitosti mělo mít hlášeno trvalý pobyt 13 osob.
39. Ze seznamu voličů pro nové volby vyplývá, že v nemovitosti č. p. XC bylo hlášeno 6 voličů (včetně M. Š), což se dle názoru soudu nejeví nikterak nestandardní. Nebylo tvrzeno, že by si do této nemovitosti hlásili trvalý pobyt noví voliči před novými volbami. R. L. byla v době nových voleb hlášena k trvalému pobytu spolu s R. L. v domě č. p. XG (dle údajů katastru nemovitostí, na které toliko obecně poukazují navrhovatelé, se jedná o rodinný dům v jejich společném jmění). Z uvedených tvrzení tak pouze vyplývá, že mezi voliči v nových volbách byla jedna osoba, která se před více než šesti měsíci přihlásila k trvalému pobytu v nemovitosti jednoho z kandidátů odpůrkyně 2, jedna osoba, která se před více než šesti měsíci přihlásila do nemovitosti ve vlastnictví bratra kandidáta odpůrkyně 2, přičemž dle příjmení je s ním spřízněna (dle údajů v centrální evidenci osob je jeho manželkou), a kandidát odpůrkyně 2 si před řádnými volbami přihlásil v obci trvalý pobyt ve své nemovitosti, v níž je nadále hlášen. Uvedená tvrzení nikterak nenasvědčují tomu, že by se před novými volbami odpůrkyně 2 dopouštěla „náboru“ nových voličů účelovým hlášením trvalého pobytu do nemovitostí svých kandidátů či jejich příbuzných s cílem ovlivnit výsledek voleb. Všichni voliči spojení s nemovitostmi kandidátů a jejich příbuzných, na něž navrhovatelé v návrhu konkrétně poukázali, volili už v řádných volbách, v nichž navrhovatelé žádné vady volebního procesu nenamítali a od jejichž konání uplynulo přes šest měsíců. Navrhovatelé nadto netvrdí, že by označené osoby postrádaly jakýkoli materiální vztah k obci. Jedná se přitom o malou obec s méně než 300 voliči, u níž lze předpokládat, že navrhovatelé budou schopni uvést konkrétní tvrzení o vztazích uvedených osob k obci (či jejich absenci) a zejména označit konkrétní důkazy k prokázání takových svých tvrzení (např. výslechy sousedů, dotčených osob či vlastníků nemovitostí). Přihlášení L. G. a K. G. do č. p. XD před řádnými volbami a jejich odhlášení po řádných volbách nemohlo mít význam pro výsledek nových voleb, v nichž nevolili, přičemž ani ve vztahu k těmto osobám nebyla tvrzena žádná osobní vazba na kandidáty odpůrkyně 2. Pokud navrhovatelé uvádí, že D. D., I. D. a E. K. se před řádnými volbami přihlásili k trvalému pobytu do č. p. XE, v době prezidentských voleb nebyli zapsáni v seznamu voličů a přihlásili se k trvalému pobytu opět před novými volbami, je třeba zopakovat, že ani ve vztahu k těmto osobám není tvrzeno a nejsou označeny žádné důkazy k prokázání, že by tyto osoby postrádaly materiální vztah k obci a že by se jednalo o účelové jednání, jež hrubě ovlivnilo výsledek nových voleb. Nebylo ani tvrzeno, že by tyto osoby neměly žádný vztah k nemovitosti, v níž byly hlášeny, a nebyly označeny konkrétní důkazy k prokázání takových tvrzení. Soud na okraj poznamenává, že dle údajů katastru nemovitostí, na které navrhovatelé obecně poukazují, se jedná o rodinný dům ve vlastnictví D. D., přičemž jiní voliči nebyli dle seznamu voličů k trvalému pobytu v této nemovitosti hlášeni. Soud připomíná, že osoba může současně pobývat na různých místech, a to za různým účelem (bydlení, výkon zaměstnání či jiné ekonomické činnosti, rozličné formy odpočinku apod.). Ani skutečnost, že se tři osoby (patrně s ohledem na svou vazbu k obci, která spočívala přinejmenším ve vlastnictví nemovitosti) chtějí podílet na správě obce výkonem svého aktivního volebního práva, sama o sobě neznamená, že jejich hlášení k trvalému pobytu bylo toliko formální, a že tedy došlo k vadě volebního procesu, natož že by tato vada byla natolik intenzivní, že hrubě ovlivnila výsledek voleb. Je třeba zdůraznit, že navrhovatelé nepředestřeli žádná tvrzení, jež by svědčila o zneužívajícím jednání odpůrkyně 2 ve vztahu k hlášení voličů k trvalému pobytu před novými volbami.
40. Rovněž tvrzení, že se před novými volbami k trvalému pobytu v obci přihlásilo nově šest voličů (M. M. do č. p. XF, R. L. do č. p. XG, L. U. do ev. č. XH, Ma. P. do ev. č. XH, J. I. a V. P. do č. p. XI), samo o sobě nesvědčí o vadě volebního procesu, natož vadě způsobilé zpochybnit výsledek voleb. Zákon o volbách nestanoví požadavek, aby voliči byli hlášeni k (trvalému) pobytu po určitou dobu přede dnem voleb. Ani ve vztahu k těmto osobám navrhovatelé neuvádí žádné další okolnosti, jež by svědčily o tom, že se jednalo o pouze formální přihlášení k trvalému pobytu v obci bez materiálního vztahu (tedy že se v obci nezdržují), a neoznačili důkazy k prokázání takových tvrzení. Netvrdili ani, kdo vlastní označené nemovitosti, ani že by jejich vlastníci měli vazbu na odpůrkyni 2. Soud nadto poznamenává, že dle dodatku k seznamu voličů, který byl součástí volební dokumentace, kterou si soud vyžádal, se jedna z výše uvedených osob k volbám nedostavila. Soud toliko na okraj poznamenává, že dle údajů katastru nemovitostí je rodinný dům č. p. XF ve vlastnictví M. M. (jiní voliči v něm hlášen trvalý pobyt dle seznamu voličů neměli), rodinný dům č. p. XG ve společném jmění manželů R. a R. L. (jiní voliči v něm hlášen trvalý pobyt dle seznamu voličů neměli), stavba pro rodinnou rekreaci ev. č. XH ve vlastnictví T. U., který zde měl hlášen trvalý pobyt (dle údajů centrální evidence obyvatel jde o manžela L. U.). Jak připomněl Ústavní soud, zákon nevylučuje možnost hlášení trvalého pobytu ve stavbě pro rekreaci (srov. § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel a nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/11), právní předpisy ostatně předpokládají, že stavba pro individuální či rodinnou rekreaci může být užívána i k trvalému bydlení (viz § 24a zákona č. 117/1995 Sb.). Ani skutečnost, že se J. I. a V. P. nechali zapsat do dodatku stálého seznamu voličů před novými volbami, nic nevypovídá o délce hlášení k pobytu v obci. Lze poznamenat, že vlastníci rodinného domu č. p. XI se k novým volbám nedostavili. Vlastníkem stavby č. ev. 2 je dle údajů katastru nemovitostí J. Ř., X, přičemž M. P. byl jediným voličem s trvalým pobytem v této stavbě.
41. Lze shrnout, že navrhovatelé konkrétně netvrdili a neoznačili důkazy k prokázání, že voliči, kteří se přihlásili v obci před volbami k trvalému pobytu, se účelově přihlásili výlučně za účelem výkonu hlasovacího práva a neměli žádnou faktickou trvalou vazbu k obci Charvatce. Nad rámec poukazu na relativně malý rozdíl 47 hlasů neoznačili ani žádné důkazy k prokázání, že by přihlášení nových voličů k trvalému pobytu hrubě ovlivnilo výsledek voleb (např. že by se jednalo o větší počet pouze formálně přihlášených osob spojených s odpůrkyní 2 a jejími kandidáty). Toliko na okraj soud poznamenává, že v nových volbách nedošlo jen k nárůstu počtu hlasů pro odpůrkyni 2 (ze 792 na 843), ale k většímu poklesu hlasů pro odpůrkyni 3 (z 867 na 796), což by mohlo nasvědčovat spíše poklesu popularity odpůrkyně 2 nežli ovlivnění výsledku namítaným zvýšením počtu voličů. Navrhovatelé neoznačili ani žádné důkazy k prokázání, že by počet voličů byl nestandardní a neodpovídal skutečnému demografickému stavu a stavu výstavby v obci (oproti řádným volbám dle veřejně vyhlášených výsledků se celkový počet voličů zvýšil o 4, přičemž k novým volbám se dostavilo o 3 voliče méně).
42. Soud tak shrnuje, že navrhovatelé konkrétně netvrdili a zejména neoznačili důkazy k prokázání, že by přihlášení k trvalému pobytu před novými volbami bylo pouze účelovým zneužitím práva, ani příčinnou souvislost mezi hlášením nových osob a výsledkem voleb.
43. Pouze ze skutečnosti, že se před novými volbami 4 voliči nově přihlásili v obci k trvalému pobytu, 3 voliči se znovu přihlásili a 2 občané Slovenska požádali o zápis do dodatku k seznamu voličů (1 z nich se k volbám následně ani nedostavil), nelze dovodit, že došlo k toliko formálnímu přihlašování většího počtu osob a hrubému ovlivnění (zatemnění) výsledku voleb. Soud dodává, že z návrhu není zřejmé, co navrhovatelé mínili prokázat údaji z katastru nemovitostí. Navrhovatelé označili pouze vlastníky dvou nemovitostí (Ing. P. jakožto vlastníka domu č. p. XA, kam se před řádnými volbami přihlásila A. K., a M. Š. jakožto vlastníka domu č. p. XC). Vlastnictví těchto nemovitostí nebylo mezi účastníky sporné, nadto uvedená skutečnost (bez dalších důkazně podložených tvrzení) nemohla odůvodnit vyhovění návrhu (viz výše). Soudu není ani z náhledu do údajů veřejného seznamu zřejmé, jaké relevantní skutečnosti mínili navrhovatelé těmito údaji prokázat. Z údajů katastru nemovitostí je naopak patrné, že většina navrhovateli zmíněných osob byla hlášena v nemovitostech v jejich vlastnictví či vlastnictví rodinných příslušníků (dle jména, což potvrdil i náhled do evidence obyvatel).
44. Na okraj lze poznamenat, že při absenci zákonné úpravy regulující požadavek délky pobytu mohou při vyhrocené politické situaci v obci blížící se nové volby přimět osoby s faktickou vazbou k obci k provedení potřebného formálního kroku, přihlášení se k trvalému pobytu či podání žádosti o zápis do dodatku seznamu voličů, aby mohli vykonat své aktivní volební právo. O tom, že politická situace byla v obci vyhrocená, svědčí podání účastníků. Její řešení bylo přitom v rukou voličů.
45. Soud opakovaně zdůrazňuje, že v soudním řízení ve věcech volebních navrhovatele tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jak uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn Pl. ÚS 73/04, „lid je zdrojem veškeré státní moci a mimo jiné se v této roli podílí na jejím ustavování cestou svobodných a demokratických voleb. Tomu odpovídá i zákonná úprava volebního soudnictví a ověřování voleb. Pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení z toho plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá.“ Navrhovatelé však nepředestřeli konkrétní tvrzení a neoznačili důkazy, jež by mohly prokázat, že došlo k intenzivní vadě volebního procesu spočívající v účelovém hlášení osob k trvalému pobytu a že tato vada hrubě ovlivnila (zatemnila) výsledek voleb. Jak bylo výše uvedeno, od navrhovatelů bylo možné i vzhledem k velikosti obce očekávat, že uvedou konkrétní tvrzení a označí důkazy k jejich prokázání.
46. Soud připomíná, že se zabývá pouze vadami volebního procesu, na které navrhovatel poukáže. Je primárně na navrhovateli, aby svá tvrzení natolik dostatečně konkretizoval, aby soud mohl posoudit, zda konkrétní skutečnost může představovat nezákonnost, která hrubě ovlivnila výsledek voleb, potažmo zda může mít za následek prohlášení neplatnosti voleb, hlasování či volby kandidáta. Obecná tvrzení, z nichž nelze dovodit konkrétní nezákonnost, vztah mezi ní a výsledkem voleb, ani její intenzitu, nemohou proto z povahy věci vést k vyhovění návrhu. Zásadně tedy nelze konstatovat neplatnost voleb na základě obecných tvrzení, které navrhovatel dostatečně nekonkretizuje nebo k nimž nepředkládá či nenavrhuje žádný důkaz (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2018, č. j. 65 A 6/2018-104).
47. Soud s ohledem na výše uvedené neshledal důvod pro vyhovění návrhu na neplatnost voleb ani návrhu na neplatnost volby kandidátů, a proto návrh jako nedůvodný v celém rozsahu zamítl.
48. Soud dodává, že neprovedl důkaz historickými seznamy voličů, které předložili navrhovatelé, neboť tvrzené skutečnosti ohledně hlášení osob k trvalému pobytu, byť by byly prokázány, nemohly samy o sobě odůvodnit vyhovění návrhu. K obecnému odkazu navrhovatelů na veřejně dostupné údaje katastru nemovitostí se soud vyjádřil výše. S ohledem na právní názor soudu ve vztahu k námitkám navrhovatelů, že rezignace zastupitelů a náhradníků zvolených v řádných volbách za odpůrkyni 2, byly zneužitím práva, soud neprováděl dokazování navrhovateli předloženým zápisem z ustavující schůze zastupitelstva a informací o jejím konání ani listinami, které předložili odpůrci 2, 4, 5 a 6 (usnesením Policie České republiky o odložení trestní věci ze dne 20. 1. 2023, výsledkem šetření Ministerstva vnitra ze dne 19. 9. 2022 a dopisem adresovaným občanům obce s důvody pro podání rezignace), neboť skutečnosti, které jimi měly být prokázány, nebyly pro posouzení věci rozhodné.
49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož nemá právo na náhradu nákladů žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná (§ 104 odst. 1 s. ř. s.).
Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§ 93 odst. 5 s. ř. s.).
Praha 21. dubna 2023
Mgr. Lenka Oulíková
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.