Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Az 4/2023 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem v právní věci

žalobce: T. N.L.

státní příslušnost Vietnamská socialistická republika

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. ledna 2023 č. j. OAM-13/ZA-ZA11-HA15-2023, ve věci mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky a dne 4. 1. 2023 podal v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodl rozhodnutím identifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku (dále též „napadené rozhodnutí“), že se žalobci mezinárodní ochrana podle , , , a zákona číslo , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“) neuděluje.

2. Proti (napadenému) rozhodnutí podal žalobce dne 27. 2. 2023 ke Krajskému soudu v Ostravě včasnou žalobu, ve které navrhoval, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce namítl porušení některých ustanovení zákona číslo , [, (v souvislosti s - zákona o azylu), a 3, ) a zákona o azylu]. Žalovaný podle žalobce nezjistil dostatečně skutkový stav, nepřihlédl ke všem rozhodným skutečnostem a nesprávně aplikoval příslušná ustanovení zákona o azylu. Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. , podle kterého skutečnost, že žadatele vedla k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany také snaha o legalizaci jeho pobytu na území České republiky, nepostačuje sama o sobě k zamítnutí žádosti podle zákona o azylu a že čas podání žádosti by neměl být sám o sobě k tíži žadatele a správní orgán žádost nemůže a priori posuzovat jako účelovou „k legalizaci pobytu“.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a odkázal na obsah napadeného rozhodnutí.

4. Krajský soud v Ostravě po ověření, že žaloba byla podána včas, je přípustná a obsahuje veškeré povinné náležitosti, přezkoumal u ústního jednání napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ( zákona číslo , , ve znění pozdějších předpisů) a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

5. Rozhodující skutkové okolnosti zjišťoval krajský soud z obsahu správního spisu. Podává se z něj, že žalobce (občan Vietnamu) podal dne 4. 1. 2023 v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 9. 1. 2023 poskytl žalobce k žádosti základní informace a mimo jiné uvedl, že nikdy nebyl členem politické strany ani nevyvíjel žádnou politickou aktivitu, v České republice byl od roku 2016, pak se vrátil do Vietnamu, ze kterého naposledy vycestoval v roce 2019 přes Moskvu do Prahy. Jeho bývalá manželka byla v České republice od roku 2005, syn (ročník X) přijel v roce 2008 a dcera (ročník X) v roce 2014. Bývalá manželka zde měla dlouhodobý pobyt a děti trvalý pobyt. Děti žijí v České republice samostatně. K důvodům žádosti žalobce uvedl, že ve Vietnamu nemá nikoho, zde má děti, jsou zde pro něj lepší podmínky, lepší počasí. Při následném pohovoru na dotaz, zda mu něco brání v návratu do Vietnamu, žalobce podle protokolu ze dne 9. 1. 2023 uvedl, že ve Vietnamu nikoho nemá, nemá kde bydlet, nemůže tam najít práci. V jeho věku se dá těžko najít práce. Dále při pohovoru uvedl, že z Vietnamu odjel za účelem sloučení rodiny v České republice, od roku 2016 podnikal v hostinské činnosti, měl živnostenské oprávnění, které mu zaniklo v prosinci 2022. Původně zde měl vždy povolený pobyt vždy na dobu 2 let (2016 - 2018 a 2018 - 2020), o povolení k pobytu však přišel, protože se s manželkou rozvedl dříve než po 5 letech. Proti zrušení pobytu si podal odvolání, které bylo zamítnuto, chce podat žalobu. Žalovaný doplnil podklady pro rozhodnutí o informaci odboru azylové a migrační politiky (OAMP) ze dne 14. 6. 2022, o Bezpečnostní a politické situaci v zemi - „Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv“ a o zprávu Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) z července 2022 - „Přehled údajů o zemi za rok 2021 Vietnam“ a rozhodl, jak shora uvedeno. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný postupně probral jednotlivé zákonné důvody pro udělení mezinárodní ochrany a u každého z nich vysvětlil, proč žalobce vymezené podmínky nesplňuje. Z nosných důvodů napadeného rozhodnutí lze vyzdvihnout závěr žalovaného o tom, že žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany až poté, kdy mu reálně hrozilo vycestování z České republiky, a že snaha o legalizaci pobytu v České republice nezakládá relevantní důvod pro udělení azylu.

6. Jak se podává z výše uvedeného, tak v přezkoumávaném správním řízení byla projednávána žádost žalobce (občana Vietnamu) o udělení mezinárodní ochrany, jejíž podání žalobce odůvodnil tím, že ve Vietnamu nikoho nemá, v České republice má děti a lepší podmínky. Závěry žalovaného, podle kterého uvedené skutečnosti nezakládají důvody pro udělení mezinárodní ochrany, považuje krajský soud za správné.

7. V přezkoumávané věci pobýval žalobce v České republice již od roku 2016, přičemž žádost o mezinárodní ochranu podal až v roce 2023. Krajský soud připouští, že podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany až po nějaké době pobytu cizince v České republiky není samo o sobě důvodem pro zamítnutí žádosti (resp. pro rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany), ale jedná se zpravidla o nepřímý důkaz o tom, že zde důvody pro neudělení mezinárodní ochrany nejsou, (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2005 č. j. -50). Tak tomu bylo také v této věci, kdy žalobce ve správním řízení ani v žalobě netvrdil nic, co by vystihovalo některý ze zákonných důvodů pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

8. Z tvrzení žalobce ve správním řízení je podle přesvědčení krajského soudu zřejmé, že žalobce má zájem legálně pobývat v České republice, a protože k tomu neměl aktuálně jiný právní titul, tak podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že mezinárodní ochrana je zcela specifickým důvodem pobytu cizince na území České republiky a nelze ji zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců, které jsou upraveny zejména v zákoně číslo , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004, č. j. -57). Nejedná se přitom o případ, kdy by žalovaný nevyhověl žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany pouze proto, že by účelem jeho žádosti byla (také) snaha o legalizaci pobytu v České republice, ale právě proto, že u něj nebyly shledány ani tvrzeny žádné azylově relevantní důvody, za který nelze považovat samostatně jeho zájem žít v České republice. Napadené rozhodnutí proto není v rozporu s rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2019 č.j. -52 nebo ze dne 18. 5. 2011 č.j. -49, ze kterých se podává, že pokud má cizinec odůvodněný strach z pronásledování v zemi původu z azylově relevantních důvodů nebo pokud mu v případě návratu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, tak samotná skutečnost, že žádost podal také z důvodu snahy o legalizaci pobytu v České republice, není bez dalšího důvodem pro její nevyhovění. V přezkoumávané věci však žalobce žádné azylově relevantní skutečnosti ve smyslu až zákona o azylu netvrdil, což je právě ta okolnost, která nyní souzenou věc odlišuje od situací řešených v označených rozhodnutích Nejvyššího správního soudu.

9. Stejně tak kromě zcela výjimečných případů (např. potřeba nezbytné péče o příbuzného v České republice) nejsou rodinné vazby cizince v České republice ani jeho zájem žít či stýkat se se svými dětmi důvodem pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu ani doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) téhož zákona (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2008 č. j. -71, ze dne 21. 5. 2010 č. j. -57). Podle přesvědčení krajského soudu se žalovaný také rodinnou situací žalobce zabýval na stranách 5 až 7 dostatečně a z jeho nezpochybněných závěrů se nepodává, že by životní (rodinná) situace žalobce byla natolik výjimečná, aby opravňovala udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany z důvodu nepřiměřeného zásahu do jeho soukromého a rodinného života a případné vycestování žalobce není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

10. Krajský soud uzavírá, že napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a v postupu žalovaného neshledal porušení , , a 3 a ani až zákona o azylu. Krajský soud proto žalobu podle zamítl.

11. Podle krajský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, protože žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému podle obsahu spisu nad rámec jeho běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

12. V posledním výroku krajský soud vyslovil, že stát (Česká republika) nemá právo na náhradu nákladů řízení (tlumočného), protože náklady státu spojené s přibráním tlumočníka k tlumočení pro účastníka cizí státní příslušnosti patří mezi náklady spojené s uplatněním práva účastníka řízení jednat před soudem ve své mateřštině ( ) a jejich náhradu nelze uložit k tíži účastníků řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

Ostrava 27. dubna 2023

JUDr. Martin Láníček

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.