Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 170/2022 - 42

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: BYWAR Invest s. r. o., se sídlem Svitákova 2902/18, Praha 5, zast. Mgr. Ing. Tomášem Hobzou, advokátem se sídlem Zahradnická 223/6, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2020, č. j. 33507/20/5300-21444-709739, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, č. j. -51,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, č. j. -51, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně jako stěžovatelka včasnou kasační stížností napadá rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 31. 5. 2022, č. j. -51, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2020, č. j. 33507/20/5300-21444-709739, zamítajícímu její odvolání a potvrzujícímu platební výměr Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 5. 4. 2019, č. j. 3064254/19/2005-52521-110434. Tímto platebním výměrem jí byla vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2017 ve výši 49 312 Kč. Důvodem bylo neprokázání nároku na odpočet daně spojený s pořízením bytu na adrese Svitákova 2902, Praha 5 a účelem jeho pronájmu a s pořízením osobního automobilu TOYOTA C-HR Hybrid (dále jen „automobil TOYOTA“) pro neprokázání využívání k ekonomické činnosti.

II. Rozhodnutí městského soudu

[2] Městský soud v napadeném rozsudku k žalobním námitkám směřujícím proti přenesení důkazního břemene na žalobkyni v daňovém řízení a proti nesprávnému posouzení faktického důvodu pronájmu předmětného bytu zaujal právní názor, že výzvy Finančního úřadu pro hl. m. Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 2. 2. 2018 a ze dne 26. 11. 2018 byly dostatečně konkrétní a odůvodněné, a proto vedly k přenesení důkazního břemena na žalobkyni ve vztahu k prokázání podstaty užívání bytu na adrese Svitákova 2902/18, Praha. Ta své důkazní břemeno k tvrzení o pronájmu k ekonomické činnosti nájemce neunesla. Žalobkyně pořídila předmětný byt a pronajala ho společnosti tech4u.cz s obecným vymezením nájmu „za účelem uskutečňování ekonomické činnosti nájemce“, což odporuje požadavkům plynoucím z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2020, č. j. -57, z něhož cituje. Městský soud poukázal na obsáhlé dokazování provedené správcem daně včetně místních šetření. Z výpovědi jednatele společnosti tech4u.cz konstatoval, že byt používal k přespávání a k řízení svých zaměstnanců a také k jejich přespávání při dojíždění za zákazníky. Toto tvrzení ovšem společnost nebyla schopna doložit. Podle názoru městského soudu nebyly splněny podmínky ekonomické činnosti podle , o dani z přidané hodnoty (dále jen „“). Argumentaci dobrou vírou žalobkyně v oznámenou činnost nájemce označil městský soud za nepřípadnou. K žalobní námitce neoprávněného odmítnutí odpočtu spojeného s pořízením automobilu TOYOTA uvedl městský soud, že předložení seznamu jedenácti jízd bez konkretizace data, účelu, počtu ujetých kilometrů, či jiných skutečností prokazujících, že jízdy souvisely s ekonomickou činností žalobkyně, je nedostatečné. Stejně tak neuznal jako doklad užití k ekonomické činnosti prodej vraku automobilu a jeho kol, neboť k tomu účelu si jej žalobkyně nepořizovala.

III. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného

[3] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá především nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v jeho nesrozumitelnosti. Tvrdí, že městský soud bez elementárního posouzení podkladů v bodech 18 - 20 svého rozsudku převzal zmatečný, nesrozumitelný a nepravdivý názor žalovaného na prodej osobního automobilu TOYOTA, který nemá oporu ve spise ani v realitě. Stěžovatelka předmětný automobil v rozhodné době vlastnila, ale neměl podobu vraku a v této době jej ani nezcizila. Vlivem laxního a neodborného postupu žalovaného došlo k záměně automobilů. K prodeji předmětného automobilu došlo až ke dni 30. 6. 2022. Žalovaný nesplnil řádně povinnost zjištění skutkového stavu ve smyslu , daňový řád (dále jen „“), neboť pouhým nahlédnutím do registru automobilů by nepravdivost svého tvrzení seznal. Pokud by žalovaný vnímal tvrzení stěžovatelky a doklady jí předložené, zjistil by, že havarovaným vozidlem byl osobní automobil BMW X6 50i (dále jen „automobil BMW“). Městský soud tento postup aproboval, čímž zatížil svůj rozsudek vadou ve smyslu , (dále jen „“).

[4] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku stěžovatelka namítá i ve vztahu k posouzení nepřiznání nároku na odpočet daně z pořízení bytu. Městský soud se i zde spokojil se závěry žalovaného nemajícími oporu ve spise. Stěžovatelka byt pořídila za účelem pronájmu dalšímu plátci daně společnosti tech4u.cz k její ekonomické činnosti. To bylo také uvedeno v nájemní smlouvě, nájemcem byla společnost zajišťující IT servis pro své zákazníky v Praze a okolí. V řízení před správcem daně byl předložen soupis prací prováděných v této lokalitě včetně faktur. Jednatel společnosti Jiří Hrabovský ve své výpovědi uvedl, že byt v Praze je pro něho stěžejní jako výchozí místo podnikání, může z něho řídit své zaměstnance i lépe dojíždět za zákazníky. Obecnost smlouvy je vyvrácena fakticitou a tvrzení stěžovatelky nebylo ničím vyvráceno. Nájemce v řízení dále uvedl, že k bytu existovaly dva svazky klíčů, druhý měli jeho zaměstnanci a byt byl využíván několikrát týdně. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem městského soudu o neexistenci řetězce důkazů prokazujícího užívání bytu k ekonomické činnosti. Naopak spis neobsahoval nic, čím by bylo tvrzení stěžovatelky vyvráceno. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem městského soudu, že svědecká výpověď, která je důkazem, má být dále prokazována. Ostatně, pokud by měl správce daně o výpovědi jednatele nájemce pochybnosti, mohl vyslechnout jeho zaměstnance, což neučinil. Pokud se městský soud spokojil se správcem daně provedenými místními šetřeními, ty samy o sobě o ničem nevypovídají, nehledě na to, že byly provedeny až po předmětném zdaňovacím období, pro které z nich nelze činit žádný relevantní závěr. K tomu poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2021, č. j. -85, z něhož je zřejmé, za jakých okolností nelze přihlížet k návrhu na místní šetření. Situace stěžovatelky je od tam posuzovaného stavu odlišná, v řízení uvedla předmět pronájmu i v čem spočívá ekonomická činnost nájemce. Nad rámec svého tvrzení předložila soupis faktur a prací v rámci nájmu uskutečňovaných. Pokud správce daně toto nezpochybnil, konkludentně to akceptoval. Stěžovatelka proto považuje za očividné, že v daňovém řízení unesla své důkazní břemeno a její tvrzení nebylo správcem daně vyvráceno. Akceptováním nedostatečného zjištění skutkového stavu městský soud zatížil své rozhodnutí vadou podle Ze všech těchto důvodů navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.

[5] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil nesouhlas se stěžovatelčinou argumentací. Ve vztahu k záměně automobilů upozorňuje, že stěžovatelka v odvolání zjištění správce daně nerozporovala a učinila tak až v soudním řízení. To porušuje zásadu subsidiarity soudního přezkumu. Žalovaný cituje ze svého rozhodnutí s tím, že v něm netvrdil, že by stěžovatelka automobil TOYOTA prodala jako vrak, ale jen to, že jako ekonomickou činnost vykázala prodej vraku a jeho kol. To uvedla stěžovatelka v žalobě, kde spojila ekonomické využití automobilu i s tímto prodejem. Žalovaný ve svém rozhodnutí pouze tvrdil, že využití k ekonomické činnosti není doloženo předloženým seznamem jedenácti navštívených míst. Reakce krajského soudu v napadeném rozsudku pak pouze odráží formulaci žalobní námitky. Stěžovatelka se snaží vyvolat dojem nepřezkoumatelnosti rozsudku, kterou založila nepravdivým žalobním tvrzením. Pokud jde o nárok na odpočet daně z pořízení bytu, musí být splněny podmínky plynoucí z . Stěžovatelka ovšem předložila pouze nekonkrétní nájemní smlouvu, v níž nebyl uveden účel pronájmu, počet osob, které budou byt užívat, nebylo popsáno vybavení bytu. Využívání bytu k ekonomické činnosti nebylo potvrzeno ani třemi místními šetřeními správce daně; pokud stěžovatelka namítá, že ta byla uskutečněna v jiném než zdaňovacím období, neuvedla to v žalobě – tato kasační námitka je proto nepřípustná. Kromě toho logicky mohlo být místní šetření provedeno až v době, kdy stěžovatelka uplatnila nárok na odpočet a její nárok byl prověřován. Přistoupení na názor stěžovatelky o nutnosti prověřovat podmínky v rámci rozhodného zdaňovacího období by popřelo veškeré kontrolní postupy. Pokud jde o svědeckou výpověď jednatele společnosti tech4u.cz pana Hrabovského, nelze ani při její akceptaci dospět k závěru, že v bytě probíhala ekonomická činnost, nehledě na to, že jeho tvrzení nebylo prokázáno, neboť přehled zakázek nebyl dostatečně konkrétní. Rovněž z jeho výpovědi nevyplynulo, že by společnost tech4u.cz měla v bytě svou provozovnu. Závěr krajského soudu o neexistenci uceleného řetězce důkazů prokazujících využití bytu k ekonomické činnosti proto byl správný. Výhrady proti nedostatečné procesní aktivitě správce daně, který mohl např. vyslechnout zaměstnance společnosti tech4u.cz, rovněž nebyly součástí žaloby, a proto jsou nepřípustné. Shledal-li by je kasační soud přípustnými, namítá žalovaný, že důkaz výslechem zaměstnanců společnosti tech4u.cz nebyl v daňovém řízení navrhován, přičemž se jedná o řízení, které není založeno na vyšetřovací zásadě; je to daňový subjekt, který navrhuje důkazy k tomu, co sám tvrdí. Kromě toho správce daně sám vyzval společnost tech4u.cz k předložení listin a k podání vysvětlení s cílem zjistit způsob využití bytu. Žalovaný stěžovatelce nevytýkal nedostatek procesní aktivity, ale neunesení důkazního břemene. Správce daně ve výzvě ze dne 2. 2. 2018 dostatečně ozřejmil své pochyby a bylo na stěžovatelce, aby je vyvrátila, což v dostatečné míře neučinila. V další výzvě z 26. 11. 2018 byl popsán dosavadní skutkový stav s uvedením důvodů pochybností o ekonomické činnosti nájemce. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2013, č. j. -30, měla stěžovatelka prokázat soulad jím deklarovaných obchodních případů se skutečností. Ze všech těchto důvodů považuje žalovaný kasační stížnost za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal splnění podmínek řízení, přičemž shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou, a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu přípustná. Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku městského soudu ve smyslu , skutkový stav považuje za nedostatečně zjištěný, pročež měl městský soud rozhodnutí žalovaného zrušit ve smyslu písm. b) téhož ustanovení, a nakonec poukazuje na nesprávné posouzení právní otázky splnění podmínek nároku na odpočet daně podle písm. a) téhož ustanovení.

[7] Důvodnost kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů; současně zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ). Žalovaný upozorňuje na skutečnost, že kasační stížnost mj. poukazuje na nerelevantnost provedení místních šetření a na nedostatečně zjištěný skutkový stav spočívající v neprovedení výslechů zaměstnanců společnosti tech4u.cz., ačkoliv tyto vady nebyly namítány v žalobě. Kasační důvody neuvedené v žalobě, přestože tomu nic nebránilo, jsou podle nepřípustné a kasační soud se jimi nezabývá. To zde platí jen ve vztahu k námitce neprovedení výslechu zaměstnanců společnosti tech4u.cz. Pokud jde o námitku směřující vůči místním šetřením, je třeba je připustit proto, že jimi v napadeném rozsudku argumentoval městský soud způsobem, s nímž stěžovatelka nesouhlasí.

[8] věci Nejvyšší správní soud rozhodl bez jednání podle ; dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[9] Předně se kasační soud zabýval kasačním důvodem podle , neboť jen u přezkoumatelného rozsudku lze zpravidla vážit naplnění dalších kasačních důvodů. Stěžovatelka spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v převzetí závěrů žalovaného při posouzení podmínek nároku na odpočet daně související s pořízením automobilu TOYOTA, kdy jak žalovaný tak soud s tímto automobilem spojily skutkové okolností týkající se jiného automobilu (BMW). Ze správního spisu je přitom zřejmé, že havarovaným vozidlem, z něhož mohl být prodán vrak a kola, nemohl být automobil TOYOTA. Ve spise jsou založeny technické průkazy k oběma automobilům, doklad o nákupu automobilu TOYOTA z října roku 2017, doklady k prodeji vraku a kol automobilu BMW a doklady pojišťovny k havárii automobilu BMW včetně fotografií, na nichž je havarovaný automobil BMW.

[10] Je ovšem pravdou, že takto formulovaná kasační námitka nebyla obsahem odvolání podaného v daňovém řízení a žalovaný se proto zjevně zabýval pouze otázkou splnění podmínek nároku na odpočet daně související s pronájmem předmětného bytu. Ve vztahu k automobilu TOYOTA pouze v odst. 10 svého rozhodnutí konstatoval skutkový stav zjištěný správcem daně, přičemž z toho není zřejmé, že nákup automobilu TOYOTA a prodej vraku vozidla a jeho kol spolu nesouvisí.

[11] Bylo tak na městském soudu, aby v prvé řadě posoudil, v jakém rozsahu se má zabývat žalobní námitkou neuplatněnou v odvolacím řízení. Vodítkem je zde usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, č. j. -71 (publ. pod č. 3577/2017 Sb. NSS), které vymezuje hlediska, k nimž je třeba za takové situace přihlížet. Pokud jde o daňové řízení, pak podle § 114 odst. 2 daňového řádu je povinností odvolacího orgánu přezkoumat rozhodnutí vždy v rozsahu požadovaném v odvolání, není však vázán návrhy odvolatele. V každém případě však musí skutečnosti uvedené v prvostupňovém rozhodnutí a v tvrzení odvolatele posoudit na základě v řízení zjištěného skutkového stavu. Jen tak může zjistit, zda bude naplněn cíl správy daní spočívající ve správném zjištění a stanovení daně, jak předpokládá § 1 odst. 2 daňového řádu.

[12] Městský soud, aniž to zdůvodnil, implicitně takto postupoval, neboť námitku neuplatněnou v odvolacím řízení jako žalobní námitku akceptoval a věcně posoudil. Je dále pravdou, že tato žalobní námitka byla uplatněna zkresleně, neboť v ní uvedená skutková tvrzení zčásti nemají odraz v realitě. Na to by městský soud přišel, pokud by se zabýval skutečnostmi zjevnými ze správního spisu. Městský soud namísto toho do svého rozsudku převzal zjištění konstatovaná v rozhodnutí žalovaného a uzavřel mj., že prodej vraku vozidla (které ani blíže nespecifikoval) a jeho kol neprokazuje využití automobilu k ekonomické činnosti, neboť automobil se nepořizuje za účelem vytvoření vraku a jeho prodeje. Spojil tím tedy odlišné skutečnosti týkající se dvou různých vozidel.

[13] Je tak třeba přisvědčit stěžovatelce, že závěry městského soudu uvedené v bodech 18-20 napadeného rozsudku ohledně podmínek nároku na odpočet daně u blíže neuvedeného vozidla, nemají oporu ve spise a s ohledem na ze spisu zjevnou záměnu vozidel jsou nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.

[14] V otázce využití pronajímaného bytu k ekonomické činnosti pronajímatele stěžovatelka soudu vytýká nekritické převzetí závěrů žalovaného. Obecně lze akceptovat ztotožnění krajského (zde městského) soudu se závěry žalovaného, pokud ověří, že mají oporu ve spisu, jsou správné a úplné.

[15] Podle § 56a odst. 3zákona o DPH se plátce může rozhodnout uplatnit daň u nájmu nemovité věci jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností, přičemž ekonomická činnost je definována v § 5 odst. 2 téhož zákona. Městský soud ve shodě se spisem konstatuje zejména obsah nájemní smlouvy, obsah svědecké výpovědi jednatele společnosti tech4u.cz p. pana Hrabovského a výsledek místních šetření konaných ve dnech 8. 3., 24. 4. a 16. 8. 2018. Hodnocení obsahu nájemní smlouvy odpovídá městským soudem citované judikatuře (rozsudek NSS ze dne 5. 5. 2020, č. j. -57) a lze mu přisvědčit, že samotná smlouva pro svou značnou nekonkrétnost dostatečným dokladem o prokázání využití bytu k uskutečňování ekonomické činnosti nájemcem není. Nekonkrétnost smlouvy by mohla být překonána fakticitou, tedy prokázáním skutečného využívání bytu k potřebnému účelu. Pokud jde o výpověď svědka Hrabovského, pak jeho popis využití bytu nebyl ničím doložen. Namítá-li stěžovatelka, že svědeckou výpověď není třeba prokazovat, jde o určité nepochopení. Svědecká výpověď je jedním z důkazních prostředků podle § 93 daňového řádu. Svědek tvrdil využití bytu k ekonomické činnosti, přičemž tato ekonomická činnost je v rámci jeho podnikání předmětem určitých evidencí a dokumentů. Tvrdil-li tedy zajišťování zakázek v okolí Prahy, logicky by musely existovat doklady s jeho výpovědí korespondující. Správce daně prostřednictvím dožádaného správce daně zjistil, že společnost tech4u.cz neevidovala cestovní příkazy a předložila nekonkrétní doklady – v soupisu provedených prací jsou uvedena pouze čísla faktur a názvy obchodních partnerů bez uvedení jejich sídla, v soupisech provedených prací a dodávek jsou sice obecně uvedena místa prací (mezi nimi je i Praha) ovšem bez bližší specifikace zakázek (vyjádření společnosti tech4u.cz a jí předložené doklady jsou uvedeny pod č. N45 a N48 neveřejné části spisu správce daně). Pokud tedy městský soud konstatuje nevyhotovování cestovních příkazů, seznam faktur bez bližší konkretizace zakázek, nedostatek podkladů fakturace a nedoložení jejich zaúčtování, a další neprokázané okolnosti zajištění zakázek (doprava, pracovník atd.), má jeho tvrzení oporu ve spise. Rovněž lichá je kasační námitka vztahu zdaňovacího období a termínů místních šetření. Zdaňovacím obdobím, kdy stěžovatelka učinila platbu spojenou s nákupem bytu, bylo 3. čtvrtletí roku 2017. Není rozhodující, že místní šetření se logicky provádí až v rámci postupů při prověřování daně; v daném případě stěžovatelka předmětný byt převzala od dodavatele společnosti Stodůlky Jih, a. s. až dne 8. 1. 2018, nájemní smlouvu se společností tech4u.cz uzavřela dne 20. 2. 2018 a byt fakticky předala nájemci dne 1. 3. 2018, nehledě na to, že správce daně dokumentoval i následné zakázky na práce v bytě zpochybňující možnost jeho okamžitého užívání. Šetření se tedy vztahovalo k době, kdy měl být účel pronájmu deklarovaný v rozhodném zdaňovacím období zřejmý. Skutkový stav ve vztahu k pronájmu bytu byl ze strany žalovaného zjištěn v souladu s požadavky a daňového řádu; své důkazní břemeno neunesla stěžovatelka. Závěry městského soudu odpovídající závěrům žalovaného mají oporu ve spise a odpovídají zákonu. V tomto směru nebyly kasační důvody podle a b) naplněny.

[16] Zůstává však nepřezkoumatelnost rozsudku popsaná výše v posouzení nároku na odpočet daně spojený s neprokázáním užití automobilu TOYOTA k ekonomické činnosti stěžovatelky a bude na městském soudu, aby tuto otázku znovu posoudil na základě skutečností zjevných ze spisu, které nesrozumitelným způsobem zkreslil.

V. Závěr a náklady řízení

[17] Z důvodů výše uvedených dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto je třeba podle věta první napadený rozsudek městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

[18] Právním názorem Nejvyššího správního soudu uvedeným výše je v dalším řízení městský soud vázán ( ).

[19] Podle městský soud rozhodne v dalším rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení tohoto kasačního řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. března 2023

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu