Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 307/2021 - 43

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové ve věci žalobce: J. Š. – T. I., zast. Mgr. Pavlem Klegou, advokátem se sídlem U Staré elektrárny 291/11, Ostrava, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2021, č. j. , v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2021, č. j. -26,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

[1] Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu. Tím byl zamítnut rozklad stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2021, č. j. 07907-20/2020-ERU, sp. zn. OSS-07907/2020-ERU, a toto rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutím žalovaného byl zamítnut návrh stěžovatele na vydání rozhodnutí, že společnost ČEZ Prodej, a. s. je povinna plnit závazky ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa a zajistit distribuci elektřiny a systémové služby podle sazby B12, resp. její následnice smluvené pod názvem PŘÍMOTOP BUSINESS pro přímé elektrické vytápění.

[2] Krajský soud věc neposuzoval meritorně, ale žalobu odmítnul postupem podle , (dále jen „“), neboť napadeným správním rozhodnutím správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. Konkrétně šlo o spor mezi dvěma osobami soukromého práva o plnění povinností ze soukromoprávní smlouvy. Šlo tedy o sporné řízení v obchodní věci, a proto měla být žaloba podána k příslušnému okresnímu soudu v režimu části páté , (dále jen „“). V usnesení o odmítnutí žaloby byl stěžovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu k příslušnému okresnímu soudu.

[3] Stěžovatel v kasační stížnosti směřující proti tomuto usnesení výslovně uplatňuje i důvody obsažené v Vzhledem k tomu, že napadá usnesení o odmítnutí žaloby, připadají v úvahu jen důvody podle písm. e) citovaného ustanovení (blíže viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. -98, dostupný na www.nssoud.cz). Reálně tedy podává stěžovatel kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.

[4] Stěžovatel stručně poukazuje na to, že žalovaný rozhodl podle skutkového stavu, který je v rozporu se spisem, při jeho rozhodování byl porušen zákon, proto měl krajský soud žalobu projednat a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu zrušit.

[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu.

[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a zjistil, že kasační stížnost je podána včas, stěžovatel je zastoupen advokátem a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (, 4 ).

[7] Nejvyšší správní soud se mohl zabývat pouze tím, zda byla žaloba stěžovatele odmítnuta v souladu se zákonem, tj. posuzoval jen, zda rozhodnutí správního orgánu ve sporu o plnění povinností ze smlouvy o sdružených službách dodávek elektřiny je vydáno v soukromoprávní věci.

[8] Ustanovení , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „“), upravuje působnost Energetického úřadu. Podle odstavce 7 písm. e) bodu 1 tento úřad na návrh spotřebitele odebírajícího elektřinu, plyn nebo tepelnou energii pro spotřebu v domácnosti nebo zákazníka, který je fyzickou osobou podnikající, rozhoduje spory mezi zákazníkem a držitelem licence o splnění povinností ze smluv, jejichž předmětem je dodávka nebo distribuce elektřiny, plynu nebo tepelné energie.

[9] Jedná se tedy o zvláštní sporné řízení podle ; tuto skutečnost nezpochybňuje nikterak ani stěžovatel. V obecné rovině je sporné správní řízení upraveno v , . Podle odstavce 1 ve sporném řízení správní orgán řeší spory z veřejnoprávních smluv a v případech stanovených zvláštními zákony spory vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů.

[10] V daném případě není spor veden na základě veřejnoprávní smlouvy, neboť žádná taková nebyla uzavřena. Jde tedy o spor soukromoprávní povahy, konkrétně o spor obchodní, který je veden mezi dvěma podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti. Zvláštním zákonem ve smyslu shora citovaného ustanovení je . Povaha tohoto předpisu není určující pro posouzení povahy sporu. nadto nelze považovat za výlučně veřejnoprávní předpis. Nadepsaný zákon v souladu se svým upravuje podmínky podnikání a výkon státní správy v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. Zatímco úprava státní správy na daném úseku je veřejnoprávní povahy, podnikání v předmětné oblasti přes vyšší počet kogentních norem musí vycházet ze soukromoprávní povahy podnikání jako takového ( a násl. , , v rozhodném znění).

[11] Rozhodujícím kritériem pro rozlišení toho, o jaký vztah se jedná, je nicméně metoda úpravy, tedy, zda jde o úpravu vztahů postavených na rovnosti zúčastněných subjektů, nebo o vztahy ryze vrchnostenského charakteru, kam ve sféře energetického práva patří např. rozhodování ve věcech udělení, změn či zrušení licencí. Spor o dodávky elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby takový charakter nemá.

[12] Je vhodné také podotknout, že v závěrech o soukromoprávní povaze sporů rozhodovaných žalovaným podle je judikatura správních soudů jednotná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2004, č. j. , ze dne 11. 2. 2014, č. j. –45, nebo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, č. j. 6 A 217/2016–38). Soudy v těchto věcech sice posuzovaly jiný typ sporu dle , přesto v citovaných rozsudcích došlo k opakovaným zobecněním, že rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o sporu podle je rozhodnutím, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci.

[13] Soudní přezkum správních rozhodnutí v soukromoprávních věcech není svěřen soudům jednajícím ve správním soudnictví. Ty jsou podle povolány poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob. Ochrana soukromých práv je poskytována v občanském soudním řízení (, ). Rozhodne-li o soukromém subjektivním právu nejprve správní orgán, pak se postupuje v následném občanském soudním řízení podle části páté

[14] Krajský soud v Brně proto postupoval správně, pokud žalobu odmítnul postupem podle , dle něhož soud návrh odmítne, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. Krajský soud dostál také své povinnosti poučit stěžovatele o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu k věcně příslušnému soudu.

[15] V daném případě tedy nebyly naplněny namítané kasační důvody a Nejvyšší správní soud neshledal ani důvody, pro které by měl rozhodnutí zrušit pro pochybení, k nimž by měl přihlížet z úřední povinnosti podle Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ).

[16] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu věty první ve spojení s Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec jeho běžné činnosti. Nejvyšší správní soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. března 2023

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu