Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
8 A 6/2023 - 13.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 A 6/2023 - 13
Legal thesis
11. Rada Evropské unie rozhodnutím 2022/382 ze dne 4. 3. 2022 podle článku 5 o dočasné ochraně stanovila, že na území EU nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob, které musely opustit Ukrajinu v důsledku ozbrojeného konfliktu. Rozhodnutí v článku 2 odst. 1 – 4 stanovilo osoby, na které se vztahuje dočasná ochrana.
12. Na tuto skutečnost reagoval zákonodárce přijetím zákona č. 65/2022 Sb., který mimo jiné stanovuje podmínky udělování dočasné ochrany cizinců specifikovaných v § 3 tohoto zákona. Tento zákon je přitom speciální úpravou k „obecnému“ zákonu o dočasné ochraně a předmětem jeho právní úpravy je dočasná ochrana cizinců se zřetelem k ozbrojenému konfliktu vyvolaného invazí vojsk Ruské federace na území Ukrajiny dne 24. 2. 2022 (srov. § 1 odst. 1 uvedeného zákona). Důvodová zpráva (sněmovní tisk č. 170/0, dostupný na www.psp.cz) uvádí, že „stávající právní úprava však na současnou situaci, kdy probíhá ozbrojený konflikt na území Ukrajiny, v jehož důsledku se dala do pohybu migrační vlna nebývalého rozsahu, není dimenzována. Proto je žádoucí stanovit zvláštní proces legalizace pobytu těchto osob na našem území, čímž bude sekundárně zajištěno, že dotčeným osobám bude možné zajistit jejich základní životní potřeby.“
13. Zákon č. 65/2022 Sb. vymezuje svoji pozici mezi souvisejícími prameny práva poněkud složitým způsobem; i přes to ale lze jednoznačně stanovit, jaká úprava se v kterém případě použije. Dle § 1 odst. 2 se ustanovení tohoto zákona použijí přednostně před ustanoveními jiných právních předpisů upravujících právní vztahy podle odst. 1, nestanoví-li tento zákon jinak. Tomu rovněž odpovídá § 4 odst. 3 tohoto zákona, podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, použije se na udělování dočasné ochrany podle tohoto zákona zákon o dočasné ochraně cizinců. Až ve věcech, které zákon o dočasné ochraně cizinců neupravuje, se použije zákon o pobytu cizinců.
14. Z uvedeného je tedy zřejmá obecná posloupnost aplikační přednosti od speciálních k obecným zákonným pravidlům: 1) pravidla dle zákona č. 65/2022 Sb., není-li upraveno pravidlo v zákoně č. 65/2022 Sb., použije se 2) „obecná úprava“ zákona o dočasné ochraně; teprve není-li ani takové úpravy, tak je 3) třeba aplikovat úpravu zákona o pobytu cizinců.
15. Z tohoto pravidla se nicméně dále vyděluje to, jakým režimem se řídí samotné řízení o udělení dočasné ochrany (tedy procesní postup správního orgánu, který vede k rozhodnutí o žádosti o dočasnou ochranu). Ust. § 4 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. stanoví, že je řízení vedeno obdobně podle ustanovení zákona o pobytu cizinců o udělování víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu, tj. dle § 33 a dalších ustanovení zákona o pobytu cizinců.
16. Vedle toho je dále v § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb. stanoveno, že [v]e věci neudělení nebo odnětí dočasné ochrany se použije zákon o dočasné ochraně cizinců. Toto ustanovení je přitom třeba vykládat tak, aby byl zachován samostatný smysl výše uvedeného § 4 odst. 1 zákona (a ten se tak nestal de facto obsoletním); nikoliv tedy tak jak naznačuje žalobkyně, tedy že se v případě neudělení dočasné ochrany § 4 odst. 1 zákona neuplatní. V případě neudělení dočasné ochrany se proto řízení vede podle příslušných ustanovení zákona o pobytu cizinců; konečně není dost dobře možné odlišovat podobu řízení na základě toho, jaký je jeho výsledek; řízení má jednu povahu – jedná se o řízení o žádosti o dočasnou ochranu (resp. o udělení dočasné ochrany), jeho výsledek může být kladný (dočasná ochrana je udělena), nebo záporný (dočasná ochrana udělena není). Ust. § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb. ve vztahu k neudělení dočasné ochrany je proto třeba vykládat tak, že se uplatní hmotněprávní pravidla, které stanoví zákon o dočasné ochraně pro její neudělení; jinými slovy, udělení dočasné ochrany lze odepřít z důvodů, které stanoví zákon o dočasné ochraně (viz zejména jeho § 9).
17. Pokud jde tedy o řízení o žádosti o udělení dočasné ochrany, tak ve vztahu k němu dále platí, že se na něj nevztahuje část druhá a třetí zákona č. 500/2004 S., správní řád; tento závěr plyne z § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Ze společných ustanovení pro dlouhodobé pobyty, mezi něž systematicky náleží i řízení o vízu za účelem strpění nad 90 dní dle § 33 zákona o pobytu cizinců, dle § 56 odst. 5 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že správní orgán o rozhodnutí neudělení víza žadatele toliko informuje a poučuje jej o možnosti podat žádost o nové posouzení důvodů dle § 180e zákona o pobytu cizinců.
18. Žalovaný, jak bylo rekapitulováno výše, takto postupoval. Věcně žádost posoudil a důvody pro udělení dočasné ochrany neshledal, o čemž žalobce zákonem předvídaným způsobem informoval. Současně žalobce poučil o možnosti požádat ve lhůtě 15 dní písemně u ministerstva vnitra o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany podle § 180e zákona o pobytu cizinců. Věc by projednala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců dle § 180e odst. 7 zákona o pobytu cizinců.
19. Tato okolnost je pro posouzení nynější věci klíčová. Český právní řád v tomto případě poskytuje žadateli v rámci veřejné správy opravný prostředek proti rozhodnutí o neudělení dočasné ochrany právě v § 180e zákona o pobytu cizinců a označuje jej jako žádost o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany (resp. neudělení víza). Tento opravný prostředek je považován za speciální typ řádného opravného prostředku, který vyústí v rozhodnutí správního orgánu o veřejném subjektivním právu cizince, tj. v rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, čj. 1 Ans 9/2013-39, č. 2973/2014 Sb. NSS).
20. Žalobkyně přitom namítá, že tento opravný prostředek nedostojí nárokům na něj kladeným směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU, a proto je třeba připustit možnost podání žaloby přímo proti rozhodnutí o neudělení dočasné ochran, tedy rozhodnutí „v I. stupni“. Městský soud musí takovou tezi odmítnout. Je totiž nutné zdůraznit, že tato směrnice se na dočasnou ochranu nevztahuje. Vyplývá to již z jejích úvodních ustanovení, konkrétně z jejího čl. 1, ve kterém je vymezen její účel; ten je přitom omezen pouze na stanovení společných pravidel pro řízení o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU. Stejně tak v jejím čl. 2 písm. b) je vymezen pojem „žádost o mezinárodní ochranu“ (přičemž žalobkyně se ve své argumentaci staví právě za širší výklad pojmu mezinárodní ochrana). Ten je vymezen tak, že se jí rozumí žádost o ochranu členským státem učiněná státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti, u níž lze předpokládat, že žadatel usiluje o získání postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany, a ve které nežádá výslovně o jinou formu ochrany, jež nespadá do oblasti působnosti směrnice 2011/95/EU a o niž lze požádat samostatně. Z právě uvedeného je zřejmé, že směrnice 2013/32/EU na dočasnou ochranu nedopadá. Komplexní úprava dočasné ochrany na evropské úrovni je potom obsažena ve směrnici o dočasné ochraně (směrnici 2001/55/ES).
21. S uvedeným závěrem není v rozporu ani žalobkyní odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 290/2022. Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval výkladem pojmu mezinárodní ochrana pro účely přípustnosti zastoupení žalobce v soudním řízení týkajícím se dočasné ochrany právnickou osobou, k jejímž činnostem, uvedeným ve stanovách, patří poskytování právní pomoci uprchlíkům nebo cizincům, a to dle § 35 odst. 5 s. ř. s. Pro tyto účely soud shledal, že je třeba pojem mezinárodní ochrana chápat šířeji. Nejvyšší správní soud ale tyto závěry v žádném ohledu nevyslovil obecně; z jeho rozhodnutí nijak nevyplývá, že by měl v úmyslu je vztáhnout i – mimo jiné – na výklad směrnice 2013/32/EU.
22. Pokud jde potom o úpravy procesních záruk (resp. úpravy požadavků na opravný prostředek) ve směrnici o dočasné ochraně a ve směrnici 2013/32/EU, tak ty jsou značně odlišné. Směrnice 2013/32/EU upravuje požadavky na opravný prostředek relativně podrobně ve svém čl. 36, včetně zakotvení práva setrvat na území do rozhodnutí o tomto opravném prostředku. Naopak směrnice o dočasné ochraně zakotvuje ve svém čl. 29 osobám vyloučeným z poskytnutí dočasné ochrany pouze právo podat opravný prostředek; o tom, jaké parametry má takový opravný prostředek mít, ale nestanoví nic. Z uvedeného důvodu nelze považovat za relevantní ani judikaturu SDEU vztahující se právě ke směrnici 2013/32/EU, resp. k požadavkům, které tato směrnice klade na opravný prostředek.
23. Žalobkyně přitom především argumentuje v tom smyslu, že podání žádosti dle § 180e zákona o pobytu cizinců nemá odkladný účinek, a tudíž jí neopravňuje až do rozhodnutí o ní pobývat na území ČR. Městský soud spíše okrajem odůvodnění tohoto usnesení konstatuje, že takový výklad příslušných ustanovení nepovažuje za správný. Obecně v případě řízení o udělení víza podle zákona o pobytu cizinců platí v souladu s § 180e odst. 2 tohoto zákona, že žádost o nové posouzení neudělení víza nemá odkladný účinek. V případě řízení o udělení dočasné ochrany je nicméně třeba zohlednit speciální úpravu statusu žadatele o dočasnou ochranu v § 22 věta první zákona o dočasné ochraně (jejíž aplikace není – v souladu s § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 65/2022 Sb. – vyloučena). Podle tohoto ustanovení, [ž]adatel o poskytnutí dočasné ochrany je oprávněn setrvat na území po dobu řízení o udělení oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany. Právě toto ustanovení tedy zakládá právo žadatele o dočasnou ochranu pobývat na území po dobu, kdy se vede o jeho žádosti řízení. Vzhledem k tomu, že žádost o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany podle § 180e zákona o pobytu cizinců aplikovaným obdobně na základě § 4 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. je řádným opravným prostředkem (k tomu viz výše uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ans 9/2013), tak se jím odkládá právní moc. Rozhodnutí nabývá právní moci až po rozhodnutí o opravném prostředku, kterým je toto rozhodnutí potvrzeno, popř. změněno; právě odklad právní moci je definičním znakem řádného opravného prostředku (obdobně je tomu např. v případě odvolání podle správního řádu). Přitom platí, že až do právní moci konečného rozhodnutí probíhá samotné řízení (řízení v prvním stupni a řízení o řádném opravném prostředku totiž představují jeden celek – k tomu lze analogicky aplikovat závěry učiněné ve vztahu k odvolacímu řízení, viz např. rozsudek Nejvyššího právního soudu ze dne 19. 11. 2009, č. j. 1 Afs 88/2009-48). Lze tedy uzavřít, že tedy i po dobu řízení o žádosti podle § 180e zákona o pobytu cizinců nadále probíhá řízení o udělení oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany; žadatel je tedy i po tuto dobu oprávněn pobývat na území na základě § 22 zákona o dočasné ochraně.
24. Městský soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení před správním orgánem nevyčerpal řádný opravný prostředek, z tohoto důvodu je jeho žaloba v souladu s § 68 písm. a) s. ř. s. nepřípustná. Soud tedy nemohl postupovat jinak než žalobu postupem podle § 46 odst. 1 písm. d) odmítnout.
25. Městský soud jen okrajem doplňuje, že i kdyby věc posoudil odlišně, tak by ani tak nemohl žalobu projednat. Žalobu ve věci dočasné ochrany je totiž v souladu s § 17 odst. 1 zákona o dočasné ochraně třeba podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení (konečného) rozhodnutí. Žalobkyně přitom – jak sama uvádí v žalobě – žalobu podala na konci obecné dvouměsíční lhůty dle § 72 odst. 1 s. ř. s., která se ale v případě rozhodnutí ve věci dočasné ochrany neuplatní. Její žaloba by tedy beztak byla podána opožděně a jako taková by musela být v souladu s § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnuta.
26. Vzhledem k tomu, že soud žalobu odmítl, tak nerozhodoval o návrhu žalobkyně, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek.
27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 21. února 2023
JUDr. Slavomír Novák v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.