Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 275/2022 - 21

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky Krupičkové a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: InsolCentrum, s. r. o., se sídlem Hradecká 2526/3, Praha 3, zastoupena JUDr. Soňou Luňákovou, advokátkou se sídlem Hradecká 2526/3, Praha 3, proti žalované: Exekutorská komora České republiky, se sídlem Na Pankráci 1062/58, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2022, č. j. ,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2022, č. j. , se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Žalobkyně dne 10. 8. 2020 požádala žalovanou podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též „informační zákon“) o poskytnutí informací týkajících se auditu a provozování centrální evidence exekucí, a dále účetních dat žalované a jejích příjmů a výdajů za roky 2010 až 2019. Tajemník žalované rozhodnutím ze dne 18. 8. 2020, č. j. , žádost odložil, jelikož se požadované informace nevztahují k žalované jakožto povinnému subjektu podle informačního zákona. Žalobkyně podala proti rozhodnutí tajemníka stížnost, o níž rozhodl prezident žalované rozhodnutím ze dne 13. 10. 2020, č. j. , tak, že rozhodnutí tajemníka potvrdil.

II.

[2] Proti rozhodnutí prezidenta žalované podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), který v záhlaví uvedeným rozsudkem prohlásil toto rozhodnutí za nicotné. Městský soud shledal, že prezident žalované neměl pravomoc k vydání rozhodnutí. Není totiž nadřízeným orgánem tajemníka žalované ve smyslu § 16a odst. 4 informačního zákona. Městský soud poukázal na to, že stavovský předpis žalované v tomto ohledu vychází ze znění informačního zákona, které bylo účinné pouze do 23. 4. 2019. Pro určení nadřízeného orgánu je tak stěžejní a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „“). Jelikož však podle tohoto ustanovení nelze nadřízený orgán určit, je podle městského soudu namístě aplikovat zvláštní pravidlo obsažené v informačního zákona. Za nadřízený orgán oprávněný rozhodovat o stížnosti podle informačního zákona je podle uvedeného pravidla třeba považovat Úřad pro ochranu osobních údajů. Jestliže namísto Úřadu pro ochranu osobních údajů rozhodla osoba stojící v čele žalované jakožto povinného subjektu, pak je dán absolutní nedostatek věcné působnosti.

III.

[3] Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „“). Namítla, že se městský soud vůbec nevypořádal s její argumentací, podle níž nemá být ve věci aplikován informačního zákona, neboť je třeba jej ve vztahu ke stěžovatelce považovat za protiústavní pro zásah do práva stavovské organizace na samosprávu. Podle stěžovatelky mohlo dojít též k vadě řízení, pakliže městský soud jednal jako s žalovanou s ní namísto Úřadu pro ochranu osobních údajů. Dále se stěžovatelka vymezila proti informačního zákona, který podle ní vznikl protiústavním způsobem jako „legislativní přílepek“, o němž nebylo vedeno připomínkové řízení s dotčenými subjekty. Stěžovatelka zdůraznila, že je samosprávnou stavovskou organizací soudních exekutorů a aplikace daného ustanovení způsobuje nepřípustný zásah do jejího práva na samosprávu. Umožňuje totiž orgánu moci výkonné zasahovat v postavení odvolacího orgánu do činnosti a rozhodovací pravomoci samosprávných organizací a jiných veřejnoprávních korporací, které nejsou státními orgány, resp. úřady. Úřad pro ochranu osobních údajů tak může např. rozhodovat o výši nákladů za poskytování informací, aniž by znal reálně náklady na straně povinného subjektu. Jedná se přitom o soukromoprávní prostředky stěžovatelky. Podle stěžovatelky lze právní předpisy vyložit ústavně konformním způsobem tak, že nadřízeným orgánem ve věcech poskytování informací je nadále její prezident, případně též prezidium. Takovému výkladu nasvědčuje i aktuální znění exekučního řádu. V závěru stěžovatelka upozornila na to, že v posuzované věci je sporné i to, zda je vůbec povinným subjektem podle informačního zákona. Ze všech uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[4] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

IV.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ).

[6] Kasační stížnost je důvodná.

[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že totožnou věcí se již zabýval v rozsudku ze dne 9. 2. 2023, č. j. , přičemž neshledal důvod se od tam učiněných závěrů jakkoliv odchýlit.

[8] Jak Nejvyšší správní soud již dříve opakovaně uzavřel, jestliže krajský (zde městský) soud v souladu se zněním nejednal v řízení s orgánem, na který přešla působnost, chybně řízení dokončil s původně příslušným orgánem na straně žalovaného, který zároveň v napadeném rozsudku označil jako žalovaného a napadený rozsudek mu doručil, zatížil řízení vadou spočívající v absenci pasivní legitimace účastníka řízení, která má za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé (srov. rozsudky ze dne 30. 10. 2020, č. j. , č. 4105/2021 Sb. NSS, odst. [13]; ze dne 22. 12. 2020, č. j. , odst. [15]; ze dne 25. 2. 2021, č. j. , odst. [16]; ze dne 12. 4. 2021, č. j. , odst. [12]; či ze dne 3. 2. 2022, č. j. , odst. [17]).

[9] Článek XV bod 17. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, změnil informačního zákona. Nebyloli podle dřívější úpravy možné určit nadřízený orgán dle , rozhodoval v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti ten, kdo stál v čele povinného subjektu. Dle novelizovaného znění informačního zákona ovšem nyní v takových případech rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů.

[10] Městský soud v projednávané věci sice přihlédl k uvedené novelizaci informačního zákona a dospěl k závěru o přechodu pravomoci na Úřad pro ochranu osobních údajů (body 46 a 49 napadeného rozsudku), nicméně tuto změnu nereflektoval i v okruhu účastníků řízení. Pokud měl za to, že v případě stěžovatelky není možné určit odvolací orgán – a má tedy rozhodovat Úřad pro ochranu osobních údajů – měl s ním jednat jako se žalovaným. Jelikož tak neučinil, zatížil řízení vadou, která má vliv na zákonnost. K této vadě přihlédl soud z úřední povinnosti (obdobně viz výše zmiňovaný rozsudek č. j. , odst. [12]).

[11] Za této situace se Nejvyšší správní soud nezabýval kasačními námitkami stěžovatelky.

[12] Jelikož městský soud nejednal s Úřadem na ochranu osobních údajů jako se žalovaným, ačkoliv měl za to, že na něj přešla působnost rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí stěžovatelky podle informačního zákona, dopustil se vady řízení s vlivem na zákonnost.

[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto rozsudek městského soudu zrušil ( ). V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu zde uvedeným ( ).

[14] O náhradě nákladů řízení rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (, věta první, ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. února 2023

David Hipšr

předseda senátu