Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
4 Azs 54/2023 - 21.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 Azs 54/2023 - 21
[8] Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, vyslovil názor, že „je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území ČR by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato skutečnost nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má předejít případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území ČR a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu v ČR na určitou dobu.“
[9] Nejvyšší správní soud je tedy toho názoru, že újma, která by nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti stěžovateli hrozila, spočívá primárně v potenciálním zamezení přístupu k efektivní ochraně jeho oprávněných zájmů. Orgány veřejné moci nemohou ponechat stěžovatele v situaci, kdy bude muset pouze spoléhat na to, že k extradici či správnímu vyhoštění nedojde dříve, než bude rozhodnuto o kasační stížnosti. Jak uvedl Ústavní soud ve stanovisku ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13: „[ř]ízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zpravidla ztratí svůj význam, pokud je žadatel vydán do cizího státu ještě před jeho skončením, přičemž stejný závěr platí i ve vztahu k navazujícímu soudnímu přezkumu.“ Za sekundární újmu by pak bylo možno považovat ty následky vyhoštění či extradice, které by v důsledku návratu do země původu přímo postihly stěžovatele. Tyto následky v podobě perzekuce ze strany státních orgánů země původu stěžovatel sice toliko tvrdí, přičemž pro svá tvrzení nepředložil žádné důkazy, Nejvyšší správní soud však musí validitu těchto tvrzení posoudit až v rámci rozhodnutí o kasační stížnosti. Skutečnost, že je v zemi původu trestně stíhán, však z obsahu spisu nezpochybnitelně vyplývá, a tudíž je zřejmé, že vydáním stěžovatele do země původu nebo v důsledku jeho správního vyhoštění bude muset tomuto trestnímu stíhání čelit.
[10] Nejvyšší správní soud je rovněž toho názoru, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti za stávajících okolností nedojde k ohrožení žádného důležitého veřejného zájmu. Povinnost tvrdit a doložit, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, stíhá primárně žalovaného, jenž k této otázce ve svém vyjádření k návrhu nic neuvedl. Ze soudního spisu nicméně vyplývá, že stěžovateli byl uložen českými soudy trest odnětí svobody v délce 9 let a trest vyhoštění na dobu 10 let za drogovou trestnou činnost, přičemž v současnosti je trestně stíhán za trestný čin loupeže, vydírání a výtržnictví. Jelikož se ovšem stěžovatel momentálně nachází ve vazební věznici, je vyloučeno, že by mohl například ohrozit veřejný pořádek další nelegální činností. Po dobu trvání vazby či výkonu trestu odnětí svobody tedy nemůže žádná reálná újma na veřejných zájmech fakticky vzniknout. Pokud v tomto ohledu dojde v budoucnu ke změně rozhodných skutečností, nic nebrání žalovanému, aby podle § 73 odst. 5 s. ř. s. navrhl zrušit usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[11] Z obdobných důvodů je možné usoudit, že přiznáním odkladného účinku nedojde k žádné újmě na právech jiných osob. Ze spisového materiálu hrozba vzniku jakékoli újmy jiným osobám totiž nevyplývá. Jak již Nejvyšší správní soud navíc uvedl výše, skutečnost, že je stěžovatel momentálně omezen na svobodě, vznik újmy jiným osobám fakticky vylučuje.
[12] K argumentům žalovaného uplatněným v jeho vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvádí, že směřují k meritu věci, tedy důvodům nepřípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu. Překračují tak rámec, v němž je zkoumán návrh na přiznání odkladného účinku. Je pravdou, že nepřiznání odkladného účinku nelze zaměňovat s institutem správního vyhoštění, Nejvyšší správní soud však znovu odkazuje na závěry vyslovené v usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, ze kterého vyplývá, že tato skutečnost důvodem zamítnutí návrhu být nemůže.
[13] Nejvyšší správní soud ve výroku tohoto usnesení stanovil, že odkladný účinek kasační stížnosti se vztahuje jak na účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2023, č. j. 4 Az 32/2022-27 (městský soud o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě nerozhodoval, neboť rozhodl rovnou o žalobě), tak na rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2022, č. j. OAM-164/LE-LE05-LE05-2021.
[14] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti lze považovat pouze za rozhodnutí předběžné povahy a nelze na jeho základě předjímat, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti samotné.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2023
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu