Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 283/2021 - 34

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky, soudkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Š. D., zast. JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem Polská 4, Karlovy Vary, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2019, č. j. KK/420/SÚ/19-3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2021, č. j. -73,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Magistrát města Karlovy Vary rozhodnutím ze dne 5. 3. 2019, č. j. 3112/SÚ/19, sp. zn. 9811/SÚ/15/Eg, nařídil žalobci odstranění stavby „Hospodářská budova pro chov ryb, Andělská Hora“ (dále „stavba“). Žalovaný v rozhodnutí uvedeném v záhlaví (dále „rozhodnutí žalovaného“) prvostupňové správní rozhodnutí změnil tak, že prodloužil lhůtu k odstranění stavby, a ve zbytku jej potvrdil. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Plzni (dále „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále „napadený rozsudek“).

[2] Mezi stranami není sporu, že žalobce podal dvě žádosti o dodatečné povolení stavby. První byla podána a zamítnuta v roce 2015, druhá byla podána v roce 2019. V prvním případě bylo řízení o odstranění stavby přerušeno, neboť bylo třeba zodpovědět, zda stavba může být dodatečně povolena, v druhém případě nikoliv. Žalobce striktně trval na tom, že nová žádost o dodatečné povolení stavby znamená automatické přerušení řízení o odstranění stavby. Krajský soud mu však nepřisvědčil. V případě, že je podána další žádost o dodatečné povolení, je na úvaze stavebního úřadu, zda tuto žádost o dodatečné povolení stavby vyhodnotí jako řízení o předběžné otázce a řízení o odstranění stavby přeruší, a to podle .

II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného

[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod a d) , požaduje jej zrušit v celém rozsahu a věc vrátit k dalšímu řízení krajskému soudu.

[4] Nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje stěžovatel v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem, a to procesní povinnosti žalovaného přerušit řízení o odstranění stavby do doby rozhodnutí o opětovné žádosti o dodatečné povolení stavby.

[5] I pokud by se žalovaný rozhodl řízení o odstranění stavby nepřerušit, měl tak učinit formou usnesení, a tím umožnit stěžovateli podat řádný opravný prostředek proti tomuto usnesení. Žalovaný však žádost o dodatečné povolení ignoroval a jím zvolený postup byl zcela v rozporu s principy správního rozhodování.

[6] Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že se krajský soud dostatečně nevypořádal se žalobními námitkami. Krajský soud se nevypořádal s námitkou stěžovatele ohledně opětovné žádosti o dodatečné povolení, o které nebylo v době podání žaloby rozhodnuto. Krajský soud se také řádně a srozumitelně nevypořádal s argumentem nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. , z jehož právního názoru stěžovatel dovozoval svůj nárok na podání opětovné žádosti i po několika letech při současném prolomení právní moci již dříve pravomocného zamítavého rozhodnutí. Vypořádána nebyla ani námitka v bodě [15] žaloby, a sice že stavební úřad nezákonně přerušil řízení o opětovné žádosti o dodatečné povolení z důvodu řízení o předběžné otázce – odstranění stavby a poté řízení zastavil pro bezpředmětnost žádosti; podle stěžovatele měl být postup stavebního úřadu opačný – řízení o dodatečném povolení stavby je předběžnou otázkou pro řízení o odstranění stavby.

[7] Stěžovatel shledal i jinou vadu řízení před krajským soudem v tom, že mu nebyl dán téměř žádný prostor se vyjádřit k předmětné věci (v rámci řízení o dodatečném povolení stavby). Je na straně stavebního úřadu, žalovaného nebo krajského soudu, aby byla dána stěžovateli možnost zlegalizovat nepovolenou stavbu, a to i z toho důvodu, že odstraněním stavby dochází k újmě na vlastnictví, které je chráněnod.

[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti sdělil, že setrvává na svém právním názoru a závěrech obsažených v rozhodnutí, které vydal, a ztotožňuje se s napadeným rozsudkem a v něm uvedeným odůvodněním krajského soudu. Protože stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl žádné nové skutečnosti ani jiné důvody, než které obsahuje žaloba ze dne 23. 8. 2019, odkázal žalovaný na argumentaci ve svém vyjádření ze dne 9. 9. 2019 k žalobě.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s a 4 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[10] Kasační stížnost není důvodná ( ).

[11] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku soudu by byla vadou natolik závažnou, že by k ní Nejvyšší správní soud přihlížel z úřední povinnosti ( ). Stěžovatel má za to, že se krajský soud mimo jiné nevypořádal s jeho stěžejní námitkou, že stavební úřad nesprávně přerušil řízení o opakované žádosti o dodatečné povolení stavby z důvodu řízení o jejím odstranění. Krajský soud se navíc dostatečně nevypořádal s námitkou, že o opakované žádosti nebylo v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného rozhodnuto, a proto bylo předčasné hovořit o jejím obstrukčním charakteru. Bez adekvátní reakce zůstala i stěžovatelova argumentace nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. .

[12] Aby napadené rozhodnutí bylo z těchto důvodů nepřezkoumatelné, muselo by jít o nevypořádání takových námitek, které tvoří základ žalobní argumentace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. -44). K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že není úkolem soudu odpovědět na každou dílčí námitku, ale vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. -75).

[13] Je třeba zdůraznit, že předmětem řízení, jehož se týká žaloba i nynější kasační stížnost, je odstranění stavby, nikoliv dodatečné povolení stavby. Krajský soud se zabýval námitkami směřujícími do merita věci řízení o odstranění stavby v bodech [27] až [46] napadeného rozsudku. Na námitku uvedenou v bodě [15] žaloby ze dne 22. 8. 2019 reagoval krajský soud v bodech [40], [42] a [45] napadeného rozsudku.

[14] Co se týče námitky o předčasnosti závěru, že opakovaná žádost byla pouze obstrukční, je třeba dát za pravdu stěžovateli v tom, že na ni krajský soud přímo nereagoval. Pro posouzení předmětné věci je však bezvýznamná (mj. směřuje do merita řízení o dodatečném povolení stavby) a nevypořádání této námitky nemohlo mít za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.

[15] Za nedůvodný lze mít i poukaz na nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. , jehož vypořádání měl krajský soud opomenout. Stěžovatel argumentoval zmíněným nálezem Ústavního soudu v části VI. (Žádost o přiznání odkladného účinku žalobě) v žalobě ze dne 22. 8. 2019. Na tuto argumentaci krajský soud reagoval usnesením ze dne 18. 9. 2019, č. j. , kterým byl žalobě přiznán odkladný účinek.

[16] Jelikož napadený rozsudek netrpí vadou nepřezkoumatelnosti, může Nejvyšší správní soud přistoupit k posouzení věcných námitek. Stěžovatel opakovaně tvrdí, že měl stavební úřad po přijetí druhého návrhu na dodatečné povolení stavby přerušit řízení o odstranění stavby.

[17] Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře zodpověděl otázku, zda a za jakých okolností je správní orgán povinen řízení o odstranění stavby přerušit a posoudit nejdříve opakovanou žádost o její dodatečné povolení. V rozsudku ze dne 6. 5. 2020, č. j. -41, například uvedl, že správní orgán nebyl povinen řízení o odstranění stavby přerušit na základě opakované žádosti o dodatečné povolení stavby, a to s ohledem na to, že žalovaní již jednou žádost o dodatečné povolení stavby podali a řízení proběhlo, přičemž nebyli s touto žádostí úspěšní. Dále lze v judikatuře nalézt závěr, že „ve vztahu k tomuto prvému řízení o dodatečném povolení stavby bylo řízení o odstranění stavby přerušeno v souladu s větou čtvrtou stavebního zákona, ve znění (Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti). Pokud však v průběhu odvolacího řízení stěžovatelé započali s odvoláním na nové skutečnosti další řízení o dodatečném povolení stavby, nemůže mít taková skutečnost sama o sobě vliv na řízení o odstranění stavby (…). V nynějším případě tedy nebyl žalovaný povinen řízení přerušit podle věty čtvrté stavebního zákona (tato povinnost se dle výslovné dikce věty čtvrté stavebního zákona, ve znění , vztahuje jen na žádosti podané ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení o odstranění stavby).“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2021, č. j. -54).

[18] Z uvedeného pro nynější věc vyplývá, že pokud stavební úřad již jednou žádost o dodatečné povolení stavby projednal a následně ji zamítl, není jeho povinností, a ani povinností odvolacího správního orgánu, na základě opakované žádosti (podané po uplynutí k tomu stanovené lhůty) přerušit řízení o odstranění stavby. Tak je tomu i v nynější věci.

[19] Ve věci není sporu, že stěžovatel podal dvě žádosti o dodatečné povolení stavby. První ze dne 11. 9. 2015 byla stavebním úřadem zamítnuta rozhodnutím ze dne 29. 9. 2015, č. j. 11395/SÚ/15. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí odvolal, ale odvolání bylo rozhodnutím ze dne 11. 1. 2016, č. j. 989/SÚ/15-3, částečně změněno, nicméně ve zbytku potvrzeno. Žalovaný dospěl k závěru, že stavba není v souladu s požadavky § 90 stavebního zákona, konkrétně s platnou plánovací dokumentací – územním plánem obce Andělská Hora. Druhá žádost o dodatečné povolení stavby byla podána dne 17. 4. 2019. Stavební úřad na ni reagoval tak, že usnesením ze dne 6. 5. 2019, č. j. 5816/SÚ/19, přerušil řízení o dodatečném povolení stavby s odůvodněním probíhajícího řízení o předběžné otázce (řízení o odstranění stavby). Dne 22. 7. 2019 pak stavební úřad vydal pod č. j. 9403/SÚ/19 usnesení, kterým podle zastavil řízení o dodatečném povolení stavby s tím, že se stavba stala zjevně bezpředmětnou, neboť řízení o odstranění stavby bylo pravomocně skončeno rozhodnutím žalovaného.

[20] Stěžovatel má sice pravdu v tom, že žalovaný mohl řízení o odstranění stavby přerušit podle . Toto ustanovení však žalovaného pouze opravňuje zvážit, zda řízení kvůli předběžné otázce přeruší, avšak přerušení mu pro existenci předběžné otázky neukládá. Krajský soud tak rozhodl v souladu se zákonem, pokud žalobu zamítl. Žalovaný nepochybil, jestliže nepřerušil řízení o odstranění stavby poté, co byla podána opětovná žádost o dodatečné povolení stavby.

[21] I námitky, že žalovaný nedal možnost stěžovateli vyjádřit se a doplnit spisový materiál v řízení o dodatečném povolení stavby, jsou nedůvodné. Na zákonnost postupu žalovaného v řízení o odstranění stavby (to je nyní předmětem soudního přezkumu) nemělo žádný vliv, zda a případně jaké důkazy či argumenty by byly zvažovány v řízení o dodatečném povolení stavby, bylo-li druhé řízení o dodatečném povolení stavby důvodně přerušeno a následně v souladu se zákonem zastaveno bez posouzení merita.

IV. Závěr a náklady řízení

[22] Z výše uvedeného vyplývá, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud podle poslední věty zamítl.

[23] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , ve spojení s Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. února 2023

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu