Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Ads 387/2020 - 34

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Bc. J. H., zastoupená Mgr. Petrem Beránkem, advokátem se sídlem Ostrovní 126/30, Praha 1, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v nezákonném způsobu vymáhání daňového nedoplatku, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. -51,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. -51, se ruší a žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně se domáhá ochrany před nezákonným zásahem, který měl podle ní spočívat v nezákonném způsobu vymáhání daňového nedoplatku ve výši 5399 Kč, a to konkrétně ve volbě vymáhání prostřednictvím soudního exekutora namísto méně nákladného způsobu vymáhání daňového nedoplatku daňovou exekucí.

[2] V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) žalobu zamítl. Podle krajského soudu nebyl daňový nedoplatek vymáhán duplicitně, protože daňová exekuce zahájená žalovanou zanikla ze zákona kvůli její neúspěšnosti a nebylo nutné vydávat samostatné rozhodnutí. Vymáhání zároveň nepředstavovalo nezákonný zásah, protože žalovaná se před podáním exekučního návrhu snažila částku vymoci mírnějšími způsoby.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

[3] Proti rozsudku krajského soudu (dále jen „napadený rozsudek“) podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů podle a d) , (dále jen „“).

[4] Stěžovatelka s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu trvá na tom, že žalovaná měla vydat rozhodnutí o zastavení daňové exekuce, případně ji alespoň informovat, že svoji pohledávku již nehodlá vymáhat v daňové exekuci. Žalovaná měla být také v rámci daňové exekuce vytrvalejší a snažit se exekučním příkazem postihnout více účtů stěžovatelky. O těchto účtech se mohla dozvědět, pokud by stěžovatelku vyzvala k prohlášení o majetku. Obdobný postup učinil později také exekutor, ovšem tato činnost vygenerovala daleko vyšší náklady. Tyto náklady navíc představují 125 % vymáhané částky, což je podle dle judikatury Nejvyššího správního soudu zjevně nepřiměřené. Rozsudek krajského soudu je také nepřezkoumatelný kvůli nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí.

[5] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry krajského soudu. Stěžovatelkou citované rozhodnutí Nejvyššího soudu již bylo překonáno, navíc sama odkazuje na doktrinální závěry o tom, že daňová exekuce zaniká automaticky bez vydání rozhodnutí. Co se týče jejího postupu při vymáhání pohledávky, žalovaná připomíná, že vyvíjela značné úsilí, aby stěžovatelku příliš nezatěžovala exekucí. Stěžovatelku několikrát upomínala k úhradě dluhů. Pokud navíc stěžovatelka měla peněžní prostředky na svých jiných účtech, měla jimi uhradit svůj dluh a vyhnout se dalším nákladům exekuce. I když zde optikou judikatury nastal zjevný nepoměr mezi nedoplatkem a náklady, na rozdíl od ostatních případů se žalovaná daňový nedoplatek snažila vymoci primárně formou daňové exekuce.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že je přípustná a lze ji projednat.

[7] Nejvyšší správní soud důvodnost kasační stížnosti neposuzoval z hlediska uplatněných stížnostních důvodů, neboť shledal vadu zmatečnosti rozsudku krajského soudu, k níž musel v souladu s ve spojení s přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud totiž rozhodl o věci samé, ačkoli k tomu chyběly podmínky řízení.

[8] Stěžejní otázkou pro posouzení podmínek řízení, tedy zda může být zásahem ve smyslu podání exekučního návrhu správcem daně jako oprávněným podle daňového řádu, je-li vymáhán daňový nedoplatek, se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém nedávném rozsudku č. j. -61, ze dne 20. 12. 2022. V něm s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2015, č. j. -47, uvedl:

„[41] Nejvyšší soud tedy jako soud dovolací dospěl k závěru, že posuzování podmínky proporcionality (§ 175 odst. 2 daňového řádu) je povinnou součástí úvah exekučního soudu v rámci exekučního řízení, zejména pak při rozhodování o exekučním návrhu. Za této situace tedy není splněn právní předpoklad, z něhož vycházel osmý senát, a sice že v exekučním řízení se podmínka proporcionality neposuzuje. Jestliže exekuční soud tuto podmínku posuzuje, nelze úsudek správce daně (ohledně toho, zda je splněna, jenž se projeví v podání exekučního návrhu a budou-li splněny i další procesní podmínky, v pověření soudního exekutora) považovat za zásah podle , neboť tento úsudek se projeví ve sféře práv a povinností daňového subjektu jako povinného teprve v exekučním řízení, a to jen za předpokladu, že soudy rozhodujícími v tomto řízení nebude shledán nesprávným. I podle judikatury Nejvyššího soudu tedy samotné podání exekučního návrhu ještě do práv povinného nezasahuje.

[42] V průběhu exekučního řízení otázku přiměřenosti exekuce posuzuje s účinky vůči povinnému exekuční soud. Úkony soudního exekutora a exekučního soudu v průběhu exekučního řízení jsou sice autoritativní (vrchnostenské), avšak již se neodehrávají ve sféře veřejné správy, nýbrž v rámci exekučního řízení, tedy soudního řízení zvláštního typu. Proto již nejsou přezkoumatelné ve správním soudnictví. Pravomocí soudů ve správním soudnictví není kontrolovat soudního exekutora a exekuční soud.

[43] Rozšířený senát setrvale zastává názor, že v případech, kdy je předmětem výkladu právní otázka, k jejímuž posouzení jsou příslušné oba vnitrostátní nejvyšší soudy, takže mezi těmito vrcholnými soudními orgány může ‚dojít k interpretačnímu střetu, který nelze jednoduše řešit pomocí existujících mechanismů sjednocování judikatury, je v zájmu zachování jednoty a předvídatelnosti soudního rozhodování, právní jistoty a autority soudní moci na místě maximální zdrženlivost těchto orgánů a snaha vyhnout se neshodám‘ (viz např. usnesení rozšířeného senátu z 30. 11. 2010, č. j. -55, č. 2242/2011 Sb. NSS, bod 30, shodně též rozsudek rozšířeného senátu ze dne 19. 10. 2020, č. j. -65, č. 4119/2020 Sb. NSS, bod 45). Právní názor Nejvyššího soudu nemá rozšířený senát důvod zpochybňovat a ve svých úvahách z něho vychází.

[44] Jestliže v exekučním řízení je posuzována vedle dalších podmínek pro nařízení a provedení exekuce i proporcionalita ve smyslu § 175 odst. 2 daňového řádu, má v něm exekuční soud pravomoc k přezkumu všech podmínek pro posouzení procesního osudu exekučního návrhu. Z podmínek pro posouzení exekučního návrhu nezbývá nic, co by nespadlo do pravomoci soudu v exekučním řízení.“

[9] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud měl žalobu stěžovatelky odmítnout podle , protože jednání žalované nemůže být pojmově považováno za nezákonný zásah (obdobně viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2022, č. j. -38).

[10] Jak již uvedl rozšířený senát ve svém rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. -39, č. 4178/2021 Sb. NSS, bod 115 (a zopakoval i ve svém shora již citovaném rozsudku ze dne 20. 12. 2022, č. j. –61, bod 47) „je-li zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, původci či jiným okolnostem ‚zásahem‘ ve smyslu legislativní zkratky v , i kdyby byla všechna tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle , jelikož chybí podmínka řízení spočívající v myslitelném tvrzení nezákonného zásahu. Soud zde bude přihlížet též k závěrům ustálené judikatury, jež dále vysvětluje, které úkony veřejné správy nezákonným zásahem nejsou a nemohou být. Tento závěr formuloval rozšířený senát již v rozsudku ze dne 21. 11. 2017, č. j. -160, č. 3687/2018 Sb. NSS, věc EUROVIA, bod 63. Byť byl tento rozsudek zrušen nálezem Ústavního soudu sp. zn. , důvody zrušení pro protiústavnost se vztahovaly k posuzování včasnosti zásahové žaloby a nijak se nedotýkají právě zmiňované otázky. Tyto Ústavním soudem nijak nezpochybněné závěry rozšířeného senátu se naopak staly základem navazující judikatury (podobně např. rozsudek ze dne 30. 5. 2019, č. j. -21, bod 12, naposledy rozsudek ze dne 18. 3. 2021, č. j. -34, bod 14).“

[11] Podle , dospěje-li Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační stížnost je důvodná, rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení, pokud ve věci sám nerozhodl způsobem podle odstavce 2; jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud. Není-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem zamítne. Nejvyšší správní soud proto podle věty první, části věty za středníkem výše uvedeného ustanovení rozsudkem zrušil rozsudek krajského soudu a sám žalobu odmítl.

IV. Náklady řízení

[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ve spojení s Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Žaloba byla odmítnuta, proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani kasační stížnosti.

[13] Protože Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a žalobu odmítl, v souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2021, č. j. -49, publikovaným pod č. 4263/2021 Sb. NSS, zaplacený soudní poplatek za žalobu ani za kasační stížnost nevrací.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2023

Mgr. Eva Šonková

předsedkyně senátu