Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
3 A 78/2020 - 62.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 A 78/2020 - 62
26. Podle § 17f písm. c) zákona o potravinách za přestupek lze uložit pokutu do 10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 17 odst. 1 písm. a), b), d), e), j), m), n), o), r), v) nebo w), § 17 odst. 2 písm. c), g), h), i) nebo j), § 17a odst. 6, § 17b odst. 2, 3, 4, 5 nebo 6 písm. a) nebo b), § 17c odst. 1 písm. a) nebo b), § 17c odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f), g), h), i), j), k), l) nebo m), § 17c odst. 4 nebo 6, § 17d odst. 3 písm. b) nebo e).
27. Podle § 5d odst. 1 zákona o reklamě v reklamě na potraviny mohou být uvedena výživová nebo zdravotní tvrzení za podmínek přímo použitelného předpisu Evropské unie.
28. Podle § 8a odst. 3 písm. h) zákona o reklamě právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako zpracovatel dopustí přestupku tím, že zpracuje reklamu na potraviny, ve které jsou uvedena výživová nebo zdravotní tvrzení v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím údaje týkající se potravin z hlediska jejich nutriční hodnoty a vlivu na zdraví.
29. Podle § 5d odst. 2 zákona o reklamě reklama na potraviny musí splňovat požadavky stanovené zákonem o potravinách a tabákových výrobcích, zejména pokud jde o uvedení informace naznačující, že země původu potraviny je Česká republika, přímo použitelným předpisem Evropské unie o poskytování informací o potravinách spotřebitelům a přímo použitelnými předpisy Evropské unie, které stanoví pravidla pro použití označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů.
30. Podle § 8a odst. 3 písm. i) zákona o reklamě právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako zpracovatel dopustí přestupku tím, že zpracuje reklamu na potraviny, která nesplňuje požadavky stanovené zákonem o potravinách a tabákových výrobcích, zejména pokud jde o uvedení informace naznačující, že země původu potraviny je Česká republika, požadavky stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím poskytování informací o potravinách spotřebitelům nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie, který stanoví pravidla pro použití označení původu, zeměpisných označení nebo tradičních výrazů.
31. Podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky o doplňcích stavy kromě požadavků na označování balených potravin stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím označování potravin a požadavků upravených v zákoně se na obalu pro spotřebitele uvede v názvu potraviny slova „doplněk stravy“.
32. Podle § 3 odst. 1 písm. f) vyhlášky o doplňcích stavy kromě požadavků na označování balených potravin stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím označování potravin a požadavků upravených v zákoně se na obalu pro spotřebitele uvede varování před překročením doporučeného denního dávkování.
33. Podle § 3 odst. 1 písm. g) vyhlášky o doplňcích stavy kromě požadavků na označování balených potravin stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím označování potravin a požadavků upravených v zákoně se na obalu pro spotřebitele uvede upozornění, aby byly výrobky uloženy mimo dosah dětí.
34. Soud posoudil věc následovně:
35. Námitky vznesené v prvním žalobním bodu se týkají přestupku podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona o potravinách. Přestupku se žalobkyně podle napadeného rozhodnutí dopustila předně tím, že dne 27. 3. 2019 na svých webových stránkách www.salviaparadise.cz, na nichž provozuje e-shop, neuvedla u potravin Kotvičník zemní – Tribulus nať, Lichořeřišnice větší n.s. 20 x 3 g a Turneradiffusa – Damiána 25:1 extrakt 10 g v názvu „doplněk stravy“ jako povinný údaj podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky o doplňcích stravy, tím porušila čl. 14 odst. 1 písm. a) Nařízení z r. 2011 a naplnila skutkovou podstatu přestupku podle shora specifikovaného ustanovení zákona o potravinách. Nepřípadný je proto odkaz žalobkyně na § 5d odst. 3 zákona o reklamě, neboť žalovaný v napadeném rozhodnutí nevytýká žalobkyni, že by shora vymezeným jednáním porušila povinnost podle uvedeného ustanovení zákona o reklamě, či jakéhokoli jiného ustanovení zákona o reklamě. Stejně tak soud neshledává za přiléhavý odkaz žalobkyně na § 3 odst. 1 písm. f) vyhlášky o doplňcích stravy. Žalovaný ve výroku napadeného rozhodnutí jednoznačně vymezil, že žalobkyně neuvedla u předmětných potravin v názvu údaj „doplněk stravy“ povinný podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky o doplňcích stravy, nikoli podle písm. f). Odkazy žalobkyně na dotčená ustanovení jsou zavádějící, z napadeného rozhodnutí je jednoznačné, o jaká ustanovení žalovaný opírá svůj závěr o spáchání přestupku žalobkyní.
36. Žalovaný shledal žalobkyni vinnou porušením čl. 14 odst. 1 písm. a) Nařízení z r. 2011. Toto ustanovení upravuje poskytování informací při prodeji balených potravin komunikačními prostředky na dálku. Podle zmiňovaného ustanovení platí, že povinné informace o potravinách, s výjimkou údajů uvedených v čl. 9 odst. 1 písm. f), musí být k dispozici před dokončením nákupu a uvedeny na materiálu podporujícím prodej na dálku nebo musí být poskytnuty jinými vhodnými prostředky jasně určenými provozovatelem potravinářského podniku. V případě využití jiných vhodných prostředků musí být povinné informace o potravinách poskytnuty, aniž by provozovatel potravinářského podniku přenášel na spotřebitele dodatečné náklady. Z uvedeného vyplývá, že dotčené ustanovení ukládá povinnost poskytnout před dokončením nákupu na materiálu podporujícím prodej na dálku povinné informace o potravinách (s výjimkou údajů dle čl. 9. odst. 1 písm. f) tohoto nařízení). Povinnými informacemi o potravinách se podle čl. 2 odst. 2 písm. c) Nařízení z r. 2011 rozumí údaje, které musí být konečnému spotřebiteli poskytnuty na základě předpisů Evropské unie. Takovým předpisem Evropské unie vymezujícím údaje, jež musí být poskytnuty konečnému spotřebiteli, je i Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1170/2009, nařízení Komise (EU) č. 1161/2011, nařízení Komise (EU) č. 119/2014 a nařízení Komise (EU) č. 2015/414 (dále též „směrnice 2002/46/ES“). Podle čl. 6 odst. 1 této směrnice se pro účely čl. 5 odst. 1 směrnice 2000/13/ES výrobky, na něž se vztahuje tato směrnice, prodávají pod názvem „doplněk stravy“. Směrnice byla do právního řádu České republiky transponována prostřednictvím vyhlášky o doplňcích stravy. Ust. § 3 odst. 1 písm. a) této vyhlášky stanoví povinnost při označování doplňků stravy uvést na jejich obalu v názvu „doplněk stravy“.
37. Ze shora připomenutých ustanovení vyplývá, že při prodeji balených potravin komunikačními prostředky na dálku musí být uvedeny na materiálu podporujícím prodej na dálku a poskytnuty před dokončením nákupu povinné informace o potravinách. Jedná se o informace, které musí být podle předpisů Evropské unie poskytnuty konečnému spotřebiteli, tedy i informace podle vyhlášky o doplňcích stravy, která provádí směrnici č. 2002/46/ES. Jednou z těchto povinných informací o potravině je i uvedení, že se jedná o „doplněk stravy“, a to přímo v názvu potraviny. Nelze se proto ztotožnit se žalobkyní, že žádné z žalovaným uvedených ustanovení neupřesňuje umístění označení „doplněk stravy“ přímo v názvu výrobku. Stejně tak nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že se tato povinnost vztahuje pouze na označení na obalu výrobku, nikoliv na označení na internetových stránkách provozovaného e-shopu. Soud na tomto místě připomíná, že čl. 14 odst. 1 Nařízení z r. 2011 upravuje poskytování informací při prodeji na dálku, tedy i při prodeji prostřednictvím internetového obchodu. Dotčené ustanovení stanoví speciální povinnost pro označování balených potravin při jejich prodeji komunikačními prostředky na dálku. Jinými slovy, vymezuje informace a způsob jejich poskytnutí při prodeji potravin tímto způsobem. Čl. 14 odst. 1 písm. a) Nařízení z r. 2011 stanoví povinnost uvedení povinných informací o potravinách na materiálu sloužícím k prodeji na dálku (tedy např. i na webových stránkách) a jejich poskytnutí před dokončením nákupu. Co se rozumí povinnými informacemi o potravinách, je přitom třeba v souladu s čl. 2 odst. 2 písm. c) tohoto nařízení vykládat jako veškeré informace, které musí být podle předpisů Evropské unie poskytnuty spotřebiteli. Smyslem čl. 14 odst. 1 písm. a) Nařízení z r. 2011 upravujícího prodej na dálku je nepochybně zajistit, aby měl konečný spotřebitel při nákupu prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku k dispozici stejné informace jako v případě, že by potravinu kupoval osobně v kamenné prodejně, aby mu byly informace přístupné ještě před uskutečněním samotného nákupu. Dotčené speciální ustanovení proto stanoví povinnost poskytnout již na materiálu podporujícím prodej na dálku před dokončením nákupu povinné informace o potravinách, přičemž takovou informací je podle směrnice č. 2002/46/ES, resp. vyhlášky o doplňcích stravy, i označení „doplněk stravy“ v názvu výrobku. Z tohoto důvodu proto nepostačí informace, že se jedná o „doplněk stravy“ až na obalu produktu, tedy po jeho doručení spotřebiteli.
38. Přestupku podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona o potravinách se žalobkyně dopustila dále tím, že u potraviny Turneradiffusa – Damiána 25:1 extrakt 10 g na kontrolovaných webových stránkách neuvedla informaci „varování před překročením doporučeného denního dávkování“ povinnou podle § 3 odst. 1 písm. f) vyhlášky o doplňcích stravy a informaci „upozornění, aby byly výrobky uloženy mimo dosah dětí“ povinnou podle § 3 odst. 1 písm. g) vyhlášky o doplňcích stravy, tím porušila čl. § 14 odst. 1 písm. a) Nařízení z r. 2011 a naplnila skutkovou podstatu přestupku podle výše uvedeného ustanovení zákona o potravinách.
39. Žalobkyně v podané žalobě tvrdí, že se jednalo pouze o administrativní pochybení a že jednání nemělo být hodnoceno jako přestupek. Tvrzení žalobkyně, že se jednalo pouze o tiskový nesoulad mezi informací na etiketě a průvodní informací na e-shopu, však nemůže vyvrátit závěr o spáchání přestupku žalobkyní. V řízení před správními orgány bylo prokázáno, že žalobkyně u shora specifikované potraviny neuvedla na webových stránkách provozovaného e-shopu shora citované údaje vyžadované § 3 odst. 1 písm. f) a g) vyhlášky o doplňcích stravy. Uvedené ostatně ani žalobkyně nesporuje, namítá toliko, že dané pochybení bylo způsobeno nesouladem v tisku. Takové tvrzení žalobkyně, které ani ničím nedokládá, nemůže žalobkyni zprostit odpovědnosti za spáchaný přestupek podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona o potravinách. Přestupku podle tohoto ustanovení se dopustí provozovatel potravinářského podniku mimo jiné tím, že jiným jednáním, než je uvedeno v písmeni a), v písmeni b), v odstavci 1 písm. g) nebo z), v odstavci 4 nebo v odstavci 5, nesplní povinnost podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího požadavky na potraviny. Žalobkyně tím, že neuvedla u dotčené potraviny na kontrolovaných webových stránkách povinné informace o potravinách, porušila čl. 14 odst. 1 Nařízení z r. 2011. Toliko tvrzené (a ničím nedoložené) administrativní pochybení nepředstavuje okolnost, která by vyloučila objektivní odpovědnost žalobkyně za porušení dotčeného Nařízení z r. 2011.
40. K nesouhlasu žalobkyně s hodnocením závažnosti shora vymezeného jednání a výší uložené sankce pro „pouhé“ administrativní pochybení, soud uvádí, že závažností protiprávního jednání žalobkyně se žalovaný podrobně zabýval na str. 13-15 napadeného rozhodnutí, na které soud odkazuje. Žalovaný zde mimo jiné konstatoval, že SZPI dospěla k závěru, že protiprávní jednání žalobkyně je méně závažné, s tímto hodnocením žalovaný souhlasí i přesto, že okruh postižených spotřebitelů mohl být značný. Žalovaný ve svých závěrech navázal na úvahy SZPI, která se závažností jednání žalobkyně a výší uložené pokuty podrobně zabývala, a to na str. 16-18 rozhodnutí. S úvahami žalovaného ohledně závažnosti deliktního jednání žalobkyně i ohledně výše uložené pokuty se soud s žalovaným ztotožňuje. Žalobkyně v podané žalobě nebrojí proti jednotlivým dílčím závěrům žalovaného, ani neuvádí konkrétní námitky, proč by tyto závěry neměly být správné, omezuje se na pouhý obecný nesouhlas s hodnocením závažnosti jednání a výší uložené pokuty. Žalobkyní nastavená obecná formulace žalobních námitek předurčuje rozsah vypořádání soudem, který v takto nastavené, též obecné rovině uvádí, že žalovaný se závažností jednání žalobkyně věnoval dostatečně, učiněné závěry přitom řádně odůvodnil, což se týká i výše uložené pokuty. Soud se s těmito závěry plně ztotožňuje. První žalobní bod tak není důvodný.
41. Důvodným neshledal soud ani druhý žalobní bod. Nelze souhlasit s žalobkyní, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s otázkou, podle jakého zákonného ustanovení hodnotí za protiprávní umístění odborných textů, článků a studií o rostlinách (Herbář rostlin) umístěných na stejné doméně jako e-shop, neboť s touto odvolací námitkou se žalovaný vypořádal na str. 12 napadeného rozhodnutí. Odkázal zde na str. 13 a 14 rozhodnutí SZPI s tím, že totožnou námitkou se zabýval již prvostupňový orgán a následně rekapituloval závěry SZPI. Z této rekapitulace, jakož i z rozhodnutí prvostupňového orgánu, je zřejmé, že se SZPI předmětnou otázkou zabývala na str. 14 a 15 rozhodnutí, nikoli na str. 13 a 14, jak uvádí žalovaný. I přes uvedenou nepřesnost je zjevné, že správní orgány obou stupňů se dotčenou námitkou žalobkyně zabývaly a s ní se řádně vypořádaly. Žalovaný doplnil, že „[j]akožto správce e-shopu a zpracovatel textů v záložce „herbář“ je obviněný způsobilý upravovat obsah těchto webových stránek a podporovat tak svoji podnikatelskou činnost. Herbář uvedený na stránkách obviněného naplňuje definici reklamy, jak je uvedena výše“ (definice podle § 1 odst. 2 zákona o reklamě, pozn. soudu). Následně uzavřel, že „[s]kutečnost, že informace o hlavních složkách či přímo o rostlinách, které byly obsaženy v doplňcích stravy, které obviněný prodával na svém e-shopu, byly spotřebitelům zpřístupněny na jiné záložce webové stránky, má za následek, že je dané jednání posuzováno v rámci režimu zákona č. č. 40/1995 Sb., o reklamě, nikoliv v režimu zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách, jak by tomu bylo, kdyby se jednalo o informace přímo poskytnuté při prodeji daných doplňků stravy.“ Uvedené odůvodnění koresponduje s výrokem napadeného rozhodnutí, v něm žalovaný označil jednotlivá právní ustanovení, která žalobkyně svým jednáním porušila.
42. Soud připomíná, že podle § 1 odst. 2 zákona o reklamě se reklamou rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky, pokud není dále stanoveno jinak. Kromě zákonné definice podle § 1 odst. 2 zákona o reklamě reklamu dále definoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 7. 2010 č. j. 5 As 48/2009-76, takto: „Reklamou ve smyslu § 1 odst. 2 (dříve § 1 odst. 1) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, se rozumí jakákoli veřejná prezentace, jejímž cílem je propagace podnikatelské činnosti určitého subjektu. Přitom pro naplnění samotné definice reklamy není podstatné, jaké jsou pohnutky šířitele reklamy k této činnosti, zda ji provádí za úplatu nebo bezúplatně či zda jde nebo nejde o součást jeho vlastního podnikání.“
43. Mezi účastníky řízení je sporná povaha záložky Herbář rostlin na internetových stránkách žalobkyně www.salviaparadise.cz, kterou žalobkyně spravovala a provozovala zde e-shop, resp. otázka, zda tuto sekci webových stránek lze považovat za reklamu ve smyslu zákona o reklamě.
44. Soud ověřil, že součástí správního spisu je printscreen webových stránek žalobkyně www.salviaparadise.cz. Z nich je zřejmé, že jsou koncipovány jako internetový obchod, na němž žalobkyně nabízela k prodeji léčivé byliny, kapsle, masti, extrakty a semena. Po levé straně zobrazení úvodní stránky webu je uveden rozsáhlý výčet kategorií (např. dárkové poukazy, balíčky bylin – vhodné kombinace, byliny a čaje sáčkované, extrakty a výluhy z bylin či výprodej, první v pořadí je zde uvedena kategorie „Herbář rostlin“. Na první pohled je zřejmé, že tato kategorie je prezentována za součást e-shopu, nikoli jako zcela samostatná část internetových stránek, jak tvrdí žalobkyně. Na úvodní straně Herbáře rostlin žalobkyně uvádí: „Pro informovanost návštěvníků našich stránek i našich milých stálých zákazníků Vám nabízíme tento herbář. Postupně do něj budeme vkládat jednotlivé texty ke všem bylinám, které nabízíme. Najdete zde původ, rozšíření, účinky i způsob pěstování daných bylin. To vše nekomerčně bez odkazu na bylinu, kterou však v našem e-shopu naleznete.“ Herbář rostlin je tvořen texty o bylinách, obsahuje informace o původu, rozšíření, účincích i způsobu pěstování v něm uvedených bylin (viz jednotlivé kopie webu). Ačkoli na úvodní straně Herbáře rostlin a v jeho textech není uveden aktivní proklik na jednotlivé produkty z e-shopu, je zjevné, že v Herbáři rostlin jsou popsány jednotlivé rostliny či hlavní složky obsažené v doplňcích stravy, které žalobkyně na e-shopu prodává. Jak je patrné z kopií webových stránek, jež jsou součástí správního spisu, kontrolované doplňky stravy obsahovaly názvy rostlin (popsané v Herbáři rostlin) přímo ve svém obchodním názvu. Lze se proto ztotožnit se žalovaným, že vyhledávání pro spotřebitele a propojení informací ze záložky Herbář rostlin a z e-shopu je zjevné. Uvedené propojení textů v kategorii Herbář rostlin a doplňků nabízených k prodeji je evidentní i z výsledků vyhledávání na předmětné internetové stránce. Z kopie kontrolované webové stránky ze dne 6. 3. 2019 (ze str. 4 z 20), je patrné, že při zadání po vyhledání klíčového slova „kotvičník“ se spotřebiteli zobrazily výsledky ze záložky Herbáře rostlin (informace o rostlině) i odkazy na e-shop na nákup doplňků stravy obsahující hledané slovo. Pokud Herbář rostlin obsahuje texty doporučující a propagující konzumaci konkrétních rostlin, které jsou součástí doplňků stravy nabízených žalobkyní na jejím internetovém obchodu k prodeji, a to pod obchodním názvem obsahujícím názvy rostlin propagovaných v Herbáři rostlin, lze Herbář rostlin a e-shop posuzovat jako jeden celek, tj. jako reklamu na konkrétní potravinový doplněk, jelikož informace v Herbáři rostlin a konkrétní produkty jsou propojené prostřednictvím vyhledávače dané stránky. Následný prodej produktu byl totiž zjevnou součástí podnikatelské činnosti žalobkyně. Podle soudu proto Herbář rostlin podporoval prodej doplňků stravy nabízených žalobkyní. Žalobkyně jako správce internetových stránek byla způsobilá upravovat obsah této kategorie a podporovat tak svou podnikatelskou činnost. Texty v sekci Herbář rostlin byly proto reklamou na potravinové doplňky obsahující jednotlivé byliny popsané v Herbáři rostlin. Podle soudu tedy správní orgány vyhodnotily tuto kategorii internetových stránek za reklamu na zboží nabízené žalobkyní k prodeji na týchž stránkách v souladu s § 1 odst. 2 zákona o reklamě. Jejich závěr soud shledal v souladu se zákonem. Soud v ničem neshledal překročení mezí správního uvážení. Z uvedených důvodů se soud proto neztotožnil se žalobkyní, která namítala, že správní orgány obou stupňů nesprávně zjistily skutkový stav. Druhý žalobní bod není důvodný.
45. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
46. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému v řízení náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 12. ledna 2023
JUDr. Ludmila Sandnerová, v. r.
předsedkyně senátu