Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 237/2022 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Michala Bobka a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: L. K., zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem Boleslavská 2178/13, Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, čj. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

[1] Stavební úřad uznal dne 17. 12. 2020 žalobkyni vinnou ze spáchání dvou přestupků. Za prvé šlo o přestupek podle , o územním plánování a stavebním řádu , ve znění (dále „“), neboť žalobkyně nejméně od 10. 3. 2020 prováděla v rozporu s stavbu bez společného povolení. Za druhé byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku , jelikož v rozporu s neuposlechla výzvu k zastavení prací na stavbě. Za uvedené přestupky stavební úřad žalobkyni uložil úhrnný trest pokuty ve výši 70 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Toto prvostupňové rozhodnutí následně žalovaný napadeným rozhodnutím sice formálně částečně změnil, ale co do podstaty věci potvrdil.

[2] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou dle a násl. soudního řadu správního (dále „“). Namítala, že správní orgány nevysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým zjištěním na jejich základě dospěly. Všechny podklady obsažené ve správním spise navíc dle ní byly pořízeny protizákonně. Ve vztahu k druhému přestupku podle žalobkyně nelze seznat, kterou konkrétní výzvu k zastavení prací neuposlechla.

[3] Krajský soud žalobu zamítl. Správní orgány podle něj vysvětlily, že při zjišťování skutkového stavu vycházely zejména z úředních záznamů sepsaných policií a oprávněnou úřední osobou stavebního úřadu, pořízené fotodokumentace a podkladů týkajících se podnětů třetích osob. Na základě těchto podkladů pak dospěly k závěru, že žalobkyně jednak prováděla na předmětných pozemcích stavbu bez společného povolení (první přestupek), jednak neuposlechla výzvu k zastavení prací na stavbě ze dne 24. 3. 2020 (druhý přestupek). Krajský soud dále uvedl, že uvedené podklady byly získány v souladu s a o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále „“) a a zákona , o Policii České republiky (dále „“). Co se týče druhého přestupku, podle krajského soudu z napadeného rozhodnutí bez pochyby vyplývá, že žalobkyně neuposlechla výzvu k zastavení prací ze dne 24. 3. 2020.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Žalobkyně (stěžovatelka) proti rozsudku krajského soudu podala kasační stížnost. Její důvody spatřuje v a b) Napadený rozsudek ani rozhodnutí žalovaného podle stěžovatelky neuvádí, jaké konkrétní skutečnosti svědčí o její vině a jakým konkrétním důkazem došlo k prokázání těchto skutečností, ačkoliv tento nedostatek opakovaně vytýkala. Vedle toho namítá, že úřední záznamy pořízené bez účasti účastníků řízení jsou pro založení rozhodnutí o její vině nepoužitelné. I kdyby krajský soud shledal všechny důkazy za přípustné, měl dle stěžovatelky rozhodnutí žalovaného zrušit z důvodu neprovedení žádného z důkazů. Stěžovatelka k této poslední námitce připouští, že jde sice o námitku novou, neuplatněnou před krajským soudem, avšak vyplynula až z jeho závěrů.

[5] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje žalobu zamítnout. Odkazuje na části svého rozhodnutí, v němž podrobně vysvětlil, z jakých důkazů vycházel a k jakým skutkovým zjištěním na základě nich dospěl. K pořízení některých podkladů stěžovatelka jako účastnice správního řízení přizvána nebyla, neboť podle žalovaného v té době ještě žádné správní řízení neprobíhalo. Žalovaný podotýká, že v rámci řízení o přestupcích probíhala dvě ústní jednání, na nichž se stěžovatelka mohla ke všem podkladům vyjádřit.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[6] NSS přezkoumal napadený rozsudek v souladu s a 4 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady uvedené v , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] NSS se nejprve zabýval námitkou stěžovatelky, podle níž z rozhodnutí žalovaného ani krajského soudu nelze seznat, na základě jakých důkazů žalovaný dospěl k závěru o její vině. Jak však krajský soud vysvětlil, správní orgány opakovaně a podrobně popsaly, že při zjišťování skutkového stavu vycházely z úředních záznamů sepsaných policií a oprávněnou úřední osobou stavebního úřadu, z pořízené fotodokumentace a z podkladů týkajících se podnětů třetích osob. Stejně tak správní orgány uvedly, co z těchto důkazních prostředků dovozují. Stěžovatelka přitom nevyužila svého práva seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim, ačkoliv ji o tom prvostupňový orgán poučil. Krajský soud pak v napadeném rozsudku znovu shrnul, o které konkrétní podklady jde, a vymezil je nikoliv jen typově, jak tvrdí stěžovatelka, ale zcela konkrétně (srov. zejm. body 7 a 8 napadeného rozsudku). Stěžovatelka ostatně od počátku řízení zpochybňuje zákonnost získání těchto podkladů, těžko tak lze uvěřit tomu, že neví, o které podklady jde. Námitka podle proto není důvodná.

[9] NSS se dále věnoval námitce nepoužitelnosti úředních záznamů v přestupkovém řízení. Ohledně této otázky prošla judikatura NSS určitým vývojem. Původně vycházela z absolutní nepoužitelnosti úředního záznamu jako důkazu v přestupkovém řízení (viz rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2009, č. j. -115, č. 1856/2009 Sb. NSS, ze dne 9. 9. 2010, č. j. , č. 2208/2011 Sb. NSS). Později tuto linii judikatury NSS zpřesnil v tom smyslu, žey předložené policií k postihu pachatele přestupku postačují, existujíli proti přestupci další důkazy, které ve spojitosti s daty z úředního záznamu činily skutkovou situaci naprosto jasnou, přestupcem nijak nezpochybněnou. V takové situaci lze z úředního záznamu vycházet (viz zejména rozsudek NSS ze dne 22. 6. 2016, č. j. , dále také ze dne 27. 2. 2014, č. j. -61, ze dne 22. 8. 2013, č. j. nebo ze dne 29. 5. 2014, č. j. -48). Tyto závěry aproboval i Ústavní soud (usnesení ze dne 13. 11. 2014 ve věci sp. zn. ).

[10] Jak již NSS popsal výše, v projednávané věci k prokázání viny stěžovatelky směřovaly kromě úředních záznamů také další podklady, zejména fotografie pořízené policií a stavebním úřadem. Zákonnost pořízení fotodokumentace krajský soud v napadeném rozsudku vysvětlil a stěžovatelka to v kasační stížnosti již dále nezpochybňuje. Stěžovatelka navíc během správního řízení ani před soudem nikterak nerozporovala obsah (resp. pravdivost) úředních záznamů a fotodokumentace, její námitky směřují pouze proti jejich obecné použitelnosti v přestupkovém řízení. K obsahu úředních záznamů, fotodokumentace i dalších podkladů se stěžovatelka mohla vyjádřit při ústních jednáních a také ve lhůtě pro seznámení se s podklady dle , toho ovšem nevyužila. Vzhledem k tomu, že žalovaný založil své rozhodnutí o přestupku i na jiných důkazech svědčících o vině stěžovatelky, přičemž jejich obsah stěžovatelka nezpochybňuje, nelze kasační námitce o nepoužitelnosti úředních záznamů přisvědčit.

[11] Poslední námitka stěžovatelky směřuje k tomu, že v přestupkovém řízení žádný z důkazů nebyl proveden. Tuto námitku však stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohla. Řízení před správními soudy je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou koncentrace, proto již v žalobě musí být uplatněny všechny důvody nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí nebo všechny vady řízení, které jeho vydání předcházelo ( ). Z kasačního principu plyne, že pouze pokud stěžovatel nemohl důvody uplatnit v řízení před krajským soudem, může o ně opřít kasační stížnost (rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2012, č. j. , srov. také rozsudky NSS ze dne 22. 6. 2017, č. j. , ze dne 30. 3. 2012, č. j. -89, či ze dne 22. 9. 2004, č. j. ). Stěžovatelka před NSS poprvé namítá další vadu, která má zpochybnit důkazní proces v její věci. Nic ji ale nebránilo námitku uplatnit i v řízení před krajským soudem, který by se s ní mohl vypořádat. Jelikož tak neučinila, je tato námitka v řízení o kasační stížnosti nepřípustná podle

IV. Závěr a náklady řízení

[12] Tvrzené důvody kasační stížnosti nebyly naplněny, a proto ji NSS podle in fine zamítl.

[13] Současně v souladu s a věty první NSS nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka neměla v řízení o kasační stížnosti úspěch. Žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2023

David Hipšr

předseda senátu