Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 246/2022 - 30

- 31

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců Mgr. Michala Bobka a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: N. H. T., zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2022, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížností proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2022, č. j. OAM288/ZAZA11HA132022. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany ze dne 11. 3. 2022 tak, že azyl podle , a , o azylu, ve znění do 31. 8. 2022 (dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje a doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle zákona o azylu nelze udělit. Stěžovatel napadenému rozsudku vytýká nesprávnou aplikaci zákona o azylu. Namítá, že žalovaný opomněl hodnotit skutečnost, že stěžovatel byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za spáchaný zločin, a krajský soud právní posouzení žalovaného v tomto směru aproboval.

[2] Nejvyšší správní soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti zabýval její přijatelností ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále „“), tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce ( ).

[3] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS (k uplatnitelnosti zde vyslovených názorů na současnou úpravu srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. ). Podstatný přesah bude dán pouze v případech, kdy se kasační stížnost (1) týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu anebo (2) právních otázek řešených dosavadní judikaturou rozdílně. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele bude dán (3) rovněž v případě potřeby učinit odklon od ustálené judikatury. Konečně bude kasační stížnost přijatelná (4) tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[4] Pokud se týče posledního z uvedených typových případů přijatelnosti, zásadní pochybení v napadeném rozhodnutí bude shledáno především tehdy, kdy krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zároveň však platí, že Nejvyšší správní soud není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. V rámci posouzení přijatelnosti také z povahy věci není místo pro plnohodnotný věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tudíž se v uvedené souvislosti Nejvyšší správní soud omezuje na případy zjevných pochybení krajského soudu.

[5] Žádný z uvedených případů přijatelnosti není dán. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

[6] V projednávané věci klíčovou a jedinou právní otázkou neudělení doplňkové ochrany z důvodu, že se o ni žádající cizinec dopustil vážného zločinu ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval. V rozsudku ze dne 1. 2. 2017, č. j. (č. 3546/2017 Sb. NSS), dovodil, že kvalifikace činu jako zvlášť závažného zločinu ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů, nemůže být jediným kritériem posuzování závažnosti činu. Správní orgány a soudy musí závažnost posoudit podle všech relevantních okolností konkrétního případu, mimo jiné polehčujících a přitěžujících okolností. Závěry citovaného rozsudku Nejvyšší správní soud konzistentně aplikuje (srov. např. rozsudek ze dne 15. 10. 2020, č. j. , nebo usnesení ze dne 1. 12. 2021, č. j. , či ze dne 18. 7. 2018, č. j. ). Děje se tak i ve věcech skutkově obdobných nyní posuzované věci (srov. např. usnesení ze dne 14. 10. 2021, č. j. , ze dne 18. 2. 2021, č. j. , či ze dne 17. 2. 2021 č. j. ). Uvedená judikatorní praxe Nejvyššího správního soudu je zároveň v souladu s písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 (Úř. věst. L 337/9 ze dne 20. 12. 2011), jak byl vyložen Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 13. 9. 2018, C369/17, Ahmed, zejm. body 55 a 56.

[7] Nejvyšší správní soud neshledal citovanou judikaturu rozpornou. Rovněž necítí potřebu se od této judikatury odchýlit. Nedospěl ani k závěru, že by se krajský soud v napadeném rozsudku dopustil zásadního právního pochybení způsobilého negativně dopadnout do hmotněprávního postavení stěžovatele. Naopak, krajský soud korektně aplikovat citovanou judikaturu na projednávanou věc. Stěžovatelem poukazovaná okolnost, že byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, a to krátce před podáním žádosti o mezinárodní ochranu, totiž zjevně ve světle ostatních okolností hodnocených žalovaným i krajským soudem na závěru o správnosti postupu dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu nemůže nic změnit.

[8] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle

[9] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle věty první ve spojení s (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. , část III. 4.) Stěžovatel v řízení úspěch neměl. Nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení nad rámec běžné úřední činnosti o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2023

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu