Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 Af 8/2022 - 48

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly

Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci

žalobkyně:

Česká pirátská strana, IČO: 71339698

se sídlem Praha 2, Nové Město, Na Moráni 360/3

zastoupená advokátem Mgr. Filipem Hajným

se sídlem Praha 2, Rubešova 83/10

proti

žalovanému:

Ministerstvo financí

se sídlem Praha 1, Letenská 525/15

za účasti:

Starostové a nezávislí, IČO: 26673908

se sídlem Praha 1, Malá Strana, Malostranské náměstí 266/5

o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 31. 1. 2022, č. j. MF-35446/2021/1403-4,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného

rozhodnutí, kterým ministr financí (dále jen „ministr“) zamítl její rozklad a potvrdil rozhodnutí

žalovaného ze dne 24. 11. 2021, č. j. MF-21654/2021/1403-81. Uvedeným rozhodnutím byl

podle , 7, 10 a 12 a , o sdružování v politických

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. H.

stranách a v politických hnutích (dále jen „“), žalobkyni vyplacen příspěvek

na činnost za 4. čtvrtletí 2021 ve výši 11 481 903,54 Kč.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně namítala, že žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí nepostupoval v souladu se

zákonem a uplatnil svoji pravomoc způsobem, který mu nepřísluší. Tvrdila, že žalovaný

nesprávně a účelově zaměňuje jednotlivé formy financování politických stran a aplikuje zákonné

podmínky pro získání příspěvku na úhradu volebních nákladů na typově odlišný případ. Takový

postup nemá dle žalobkyně oporu v platné právní úpravě.

3. Uvedla, že systém přímého státního financování politických stran je v ČR založen na dvou

pilířích: na příspěvcích vyplácených jednorázově v souvislosti s volbami (podle volebního

zákona), a na příspěvcích, které jsou vypláceny pravidelně (podle ),

přičemž vymezení jednotlivých druhů příspěvků je zcela odlišné a tomu odpovídá i rozdílné

vymezení podmínek pro možnost jejich dosažení a čerpání (viz nález Ústavního soudu ze dne 19.

1. 2005, sp. zn. ).

4. Žalobkyně tvrdila, že z dikce vyplývá, že právo na

stálý příspěvek je veřejným subjektivním právem politické strany, a nikoliv koalice. Uvedené dále

vyplývá i z , jenž současně zaručuje, aby nárok na stálý

příspěvek získal jen k tomu dostatečně kvalifikovaný subjekt, tj. konkrétní politická strana či

hnutí. dále v a odst. 10 stanoví maximální možnou výši

stanovené státní podpory - pro jednotlivé politické strany, ať již kandidující samostatně či v rámci

koalice. K tomu žalobkyně pro srovnání poukázala na § 85 volebního zákona s tím, že z

porovnání obou zákonných úprav rozdílných typů příspěvků je zřejmé, že zatímco stálý příspěvek

podle náleží vždy výhradně politické straně nebo hnutí a nikoliv koalici,

příspěvek na úhradu volebních nákladů volební zákon naopak výslovně přiznává i koalici. Dle

žalobkyně postavení koalice na roveň politické straně či hnutí má svoje opodstatnění v případě

nastavení limitů pro výdaje na volební kampaň a vymezení podmínek pro dosažení příspěvku na

úhradu volebních nákladů dle volebního zákona. V případě vymezení podmínek pro čerpání

stálého příspěvku na činnost politické strany však již takový výklad své místo nemá, neboť

čerpání příspěvku se odvozuje od volebního výsledku jednotlivé politické strany či hnutí a

nemůže tak docházet při účasti koalic k žádnému dalšímu navyšování stálého příspěvku. Z tohoto

důvodu s touto variantou nepracuje ani Žalovaný tak v napadeném

rozhodnutí zcela mylně dovozuje, že v případě koalice by docházelo k navyšování vypláceného

stálého příspěvku.

5. Dle žalobkyně participaci politických stran v koalicích nijak neomezuje,

naopak výslovně účast koalic předvídá a umožňuje, aby mj. pomocí dohody o podílu členů

koalice na volebním výsledku určily vznik nároku na stálý příspěvek pro jednotlivé politické

strany (členy koalice) a jeho konkrétní výši. Tato úprava má za cíl bránit vzniku takových

subjektů, které by samoúčelnými aktivitami směřovaly primárně k získání státních prostředků, a

také tomu, aby docházelo k diskriminaci těch politických stran či hnutí, které se rozhodnou

účastnit se politického boje v rámci koalice. Z výše uvedeného vyplývá, že

obsahuje záruky, aby v případě účasti politické strany na volebním boji v rámci koalice

nedocházelo k vznesení neoprávněného nároku jednotlivých politických stran či hnutí na stálý

příspěvek. Z těchto důvodů je nárok na stálý příspěvek zcela správně vázán na výsledek (zisk)

jednotlivé politické strany, nikoliv koalice.

6. Dle žalobkyně je nepochybné, že stálý příspěvek náleží podle stranám a

hnutím, nikoliv koalicím. Opačný výklad nemá dle žalobkyně v platné právní úpravě oporu a v

případě jeho přijetí by došlo k zásadní změně podmínek výplaty stálého příspěvku, v jehož

důsledku by docházelo k nedůvodné a nepřípustné diskriminaci a upřednostňování jedněch

politických stran (kandidujících samostatně) oproti druhým (kandidujícím v rámci koalice),

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. H.

3

přičemž volební zisky těchto jednotlivých stran by byly shodné. Na podporu svého tvrzení

žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. 1 Afs

147/2005-107, s tím, že její jazykově-systematický výklad je podpořen i

teleologickým výkladem právní úpravy financování politických stran ze strany Nejvyššího

správního soudu.

7. Dle žalobkyně nemůže obstát tvrzení ministra, že postup správních orgánů je aprobovaný jak

praxí, tak i sdílenou interpretací a odbornými názory. Zdůraznila, že onou „ustálenou praxí“, je

jediný případ koalice KDU-ČSL a US-DEU z roku 2002. Jediný příklad ustálenou praxi založit

nemůže. I kdyby však postup žalovaného bylo možné označit za dlouhodobou praxi,

neznamenalo by to, že takový postup je v souladu se zákonem. Pramenem práva dle žalobkyně

nejsou ani odborné názory právních vědců, včetně komentářové literatury. Upozornila, že v

napadeném rozhodnutí zmíněný odborný názor není v odkazovaném komentáři nijak

odůvodněn, takže nemůže působit ani silou přesvědčivosti. Závazný výklad

Sb. nemůže provést ani poslanec v rámci odůvodnění pozměňovacího návrhu k novele zákona.

Pramenem práva není ani odpověď žalovaného žadateli Mgr. Martinu Archalousovi.

8. Dále žalobkyně uvedla, že ministr v napadeném rozhodnutí konstatoval, že

Sb. ve znění účinném do 14. 2. 1993 stanovil (§ 20 odst. 7), že stranám a hnutím kandidujícím v

rámci koalice se vyplácí příslušná část státního příspěvku. Žalovaný však tuto informaci

v napadeném rozhodnutí nijak nerozvedl a není proto zřejmé, z jakého důvodu na ni poukazuje.

Žalovaným citovaná právní úprava se vůbec nevztahovala na příspěvek na činnost politické

strany (včetně stálého příspěvku), ale pouze na příspěvek odpovídající úhradě volebních nákladů

(viz § 20 odst. 2 ZPS ve znění účinném do 14. 2. 1993). Příspěvek na činnost politické strany a

hnutí (nikoliv koalice) byl zaveden, včetně stálého příspěvku, až s

účinností od 1. 7. 1994.

9. K příloze k , kterou ministr rovněž argumentoval, žalobkyně uvedla, že

jediným smyslem předmětné přílohy je podle čl. VI odst. 4 zákona stanovit konkrétní výši stálého

příspěvku a příspěvku na mandát v Poslanecké sněmovně, a to pouze na přechodné období od

účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. 7. 1994) do posledního dne voleb do Poslanecké sněmovny

následujících po účinnosti tohoto zákona (tj. do 1. 6. 1996). Účelem tohoto přechodného

ustanovení bylo zajistit, aby na nově koncipovaný státní příspěvek dosáhly příslušné politické

strany a hnutí již v rámci probíhajícího volebního období, a překlenout tak vzniklou nerovnost

při vyplácení státních příspěvků v důsledku nové právní úpravy.

10. Žalobkyně trvala na tom, že doslovné znění je jednoznačné

a neumožňuje více plausibilních interpretací (viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp.

zn. ). Kromě toho, ministr v napadeném rozhodnutí ani neuvádí žádné argumenty,

z nichž by bylo možné dovodit, že smyslem a účelem předmětného ustanovení je rozdělit stálý

příspěvek mezi členy koalice. Argumenty napadeného rozhodnutí se tedy netýkají smyslu a účelu

daného ustanovení, ale pouze údajného úmyslu zákonodárce.

III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

11. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a navrhl, aby soud

žalobu zamítl.

12. Uvedl, že správní orgány postupovaly při svém rozhodování v souladu se

Sb. a , (dále jen „“), a při vydání rozhodnutí se

nedopustily porušení jiných právních předpisů. Napadené rozhodnutí setrvalo na ustáleném

výkladu Tento postup je bez rozporu aplikovaný již více jak 20 let a jedná

se o dlouhodobě ustálenou interpretaci a obecně sdílený odborný názor. Žalovaný trval na tom,

že pokud by měla platit teze, že nárok na příspěvek má každá politická strana nebo politické hnutí

kandidující v koalici, pak by muselo být předmětem zjišťování, zda daná politická strana nebo

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. H.

4

politické hnutí skutečně jako samostatný subjekt splňuje zákonem stanovenou podmínku zisku

nejméně 3 % hlasů voličů. Zákon s takovým postupem nepočítá, a tedy předpokládá úhradu

pouze jedné výše zákonem stanoveného příspěvku

13. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že uplatnil svoji pravomoc způsobem, který mu na

základě platné právní úpravy nepřísluší. Žalovaný postupoval podle zákonem stanovených

podmínek pro výplatu jednotlivých státních příspěvků. Příspěvek na úhradu volebních nákladů a

příspěvek na činnost byly poskytnuty na základě samostatných rozhodnutí.

14. Příspěvek na činnost za 4. čtvrtletí 2021 byl pak poskytnut podle a

Sb. a dle předložené Dohody o státních příspěvcích uzavřené mezi žalobkyní a osobou

zúčastněnou na řízení dne 21. 1. 2021 pro účely voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

v roce 2021 podle § 20 odst. 10 zákona č. 424 /1991 Sb.

15. Žalovaný nezpochybňoval, že právo na stálý příspěvek je veřejným subjektivním právem politické

strany či hnutí. Spornou však zůstává jeho výše, která politické straně či hnutí v případě sdružení

do koalice dle náleží. Žalovaný trval na správnosti závěrů v napadeném

rozhodnutí. Koalice je jako volební subjekt v rovném postavení se samostatně kandidující

politickou stranou nebo politickým hnutím. Koalici náleží roční celková výše stálého příspěvku ve

výši 10 000 000 Kč (obdrží-li koalice 5 % hlasů) s tím, že stálý příspěvek je dělen mezi strany a

hnutí, které jsou členy koalice. Při volebním výsledku koalice vyšším než 5 % hlasů se stálý

příspěvek nezvyšuje. Výše stálého příspěvku, jež byla žalobkyni přiznána, je proto správná. Tento

závěr žalovaný opírá o ustálenou rozhodovací praxi a odborné názory citované v napadeném

rozhodnutí. Dle žalovaného je třeba mít na zřeteli, že politická strana či politické hnutí se v rámci

„volebního boje“ svobodně rozhoduje a zvažuje, jakou variantu volební formy zvolí, a to i v

návaznosti na možnost získání státního příspěvku dle předem známých pravidel financování

politických stran a politických hnutí. Žalobkyně byla v dostatečném předstihu před volbami o

způsobu stanovení výše stálého příspěvku v případě koalice informována, když jí bylo k jejímu

dotazu dne 29. 12. 2020 sděleno, že „Pokud vznikne nárok na stálý příspěvek straně či hnutí, které jsou

členy koalice, stanovuje se výše stálého příspěvku (podíl na celkovém objemu) každému členu koalice na základě

dohody o podílu členů koalice na volebním výsledku. Pokud není dohoda uzavřena, nebo není-li ve stanovené lhůtě

doručena Ministerstvu financí, dělí se volební výsledek rovným dílem. Výše stálého příspěvku stanovená v § 20

odst. 6 se počtem stran nebo hnutí uvedených na kandidátníě koalice nenásobí“.

16. Pokud jde o porovnání zákonných úprav příspěvku na úhradu volebních nákladů a stálého

příspěvku provedeného žalobkyní, pak žalovaný opáčil, že volební zákon neurčuje žádný způsob

rozdělení příspěvku na úhradu volebních nákladů pro strany a hnutí kandidující v koalici, ani

nestanovuje žádnou lhůtu k předkládání jakékoliv dohody žalovanému. Rovněž ani v § 65 zákona

č. není určen žádný způsob rozdělení příspěvku na úhradu volebních nákladů pro

strany a hnutí kandidující v koalici. To, že je ve volebním zákoně výslovně přiznáno právo na

příspěvek volebních nákladů koalici a v zákoně č. toto výslovně uvedeno není, dle

žalovaného nesvědčí samo o sobě tomu, že by jeho výklad byl nesprávný.

17. Žalovaný trval na tom, že postup ministra je v napadeném rozhodnutí dostatečně podložen, a to

jak ustálenou rozhodovací praxí, tak i předestřenou interpretací a odbornými názor. Žalovaný

odkázal na komentář k v odborné literatuře. Viz KYSELA,

J., KOKEŠ, M. Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Komentář.

Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017.

18. Žalovaný v souladu s dbá, aby při rozhodování skutkově shodných

nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Mimo jiné též proto byl v napadeném

rozhodnutí zmíněn způsob vyplacení stálého příspěvku koalici KDU ČSL, US-DEU ve volbách

do Poslanecké sněmovny, které se konaly ve dnech 14. – 15. 6. 2002.

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. H.

19. K námitkám žalobkyně, které se týkají uvedení ve znění účinném do 14.

2. 1993, resp. odkazu na přílohu v napadeném rozhodnutí, žalovaný

uvedl, že tuto právní úpravu v napadeném rozhodnutí konstatoval proto, aby ozřejmil vznik

principů, z nichž vyplývá jeho ustálená praxe.

IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

20. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných

žalobních bodů, jimiž je vázán [ věta první , soudní řád

správní (dále jen „“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době

rozhodování správního orgánu ( ).

21. Při ústním jednání konaném dne 23. 1. 2023 setrvali účastníci řízení na svých stanoviscích.

22. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy:

− Podle strana a hnutí mají, za podmínek stanovených

tímto zákonem, nárok na tyto státní příspěvky:

a) příspěvek na činnost, který zahrnuje stálý příspěvek a příspěvek na mandát, a

b) příspěvek na podporu činnosti politického institutu.

− Podle nárok na stálý příspěvek vzniká straně a hnutí,

které získaly ve volbách do Poslanecké sněmovny nejméně 3 % hlasů.

− Podle stálý příspěvek činí ročně 6 000 000 Kč pro stranu

a hnutí, které získaly v posledních volbách do Poslanecké sněmovny 3 % hlasů. Za každých

dalších i započatých 0,1 % hlasů obdrží strana a hnutí ročně 200 000 Kč. Obdrží-li strana a

hnutí více než 5 % hlasů, příspěvek se dále nezvyšuje.

− Podle pro zjištění nároku na stálý příspěvek a příspěvek

na podporu činnosti politického institutu a stanovení jejich výše u strany a hnutí, které jsou

členy koalice, je rozhodující dohoda o podílu členů koalice na volebním výsledku. Není-li

taková dohoda uzavřena, nebo není-li ve stanovené lhůtě doručena Ministerstvu financí, dělí

se volební výsledek rovným dílem. Ustanovení odstavce 2 zůstává nedotčeno. Strana a hnutí

doručí Ministerstvu financí dohodu o podílu členů koalice do posledního dne lhůty pro

registraci kandidátních listin.

23. Soud o podané žalobě uvážil následovně:

24. Podstata sporu mezi účastníky řízení spočívá v posouzení výše stálého příspěvku připadající

politické straně nebo politickému hnutí dle , a to v případě, že tyto byly

v rámci voleb do Poslanecké sněmovny členy koalice.

25. Soud přisvědčuje účastníkům řízení, že právo na stálý příspěvek dle § 20 odst. 1 písm. a) zákona

č. 424/1992 Sb. je veřejným subjektivním právem příslušné politické strany či politického hnutí.

Ke sporné otázce pak soud předesílá, že k , 6 respektive 10

neexistuje důvodová zpráva. Judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu se

výkladem předmětných ustanovení dosud nezabývala. Komentářová

literatura přisvědčuje postupu žalovaného, a to aniž by úvahy autorů byly blíže rozvedeny.

26. Za uvedeného stavu věci soud uvádí, že stálý příspěvek je upraven v

Jednotlivá ustanovení nelze vykládat izolovaně, ale provázaně ve

vzájemných souvislostech. Jen tehdy lze zjistit smysl zákona. Zatímco § 20 odst. 3 a 6 zákona

upravuje podmínky vzniku nároku na stálý příspěvek, resp. jeho výši,

stanoví metodu výpočtu v případě, kdy politické strany nebo politická

hnutí kandidovaly ve volbách do Poslanecké sněmovny v koalici.

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. H.

6

27. Ustanovení , který bezprostředně navazuje na

písm. a) , přiznává politické straně a politickému hnutí nárok na stálý

příspěvek za předpokladu, že získaly ve volbách do Poslanecké sněmovny nejméně 3 % hlasů.

Z výše uvedeného ustanovení dle soudu vyplývá, že určující pro vznik nároku na stálý příspěvek

je výsledek voleb do Poslanecké sněmovny, respektive překonání 3% hranice obdržených hlasů

v těchto volbách. Vázanost stálého příspěvku na konkrétní výsledek voleb do Poslanecké

sněmovny vyplývá rovněž z zabývajícího se konkrétní výší

stálého příspěvku, respektive stanovující maximální výši stálého příspěvku při obdržení 5 %

hlasů. Stálý příspěvek je tak nerozlučně spjat s volbami do Poslanecké sněmovny a jejich

konkrétním výsledkem. Výše uvedené ostatně dokládá ,

zabývající se výší stálého příspěvku v roce, ve kterém dochází k volbám do Poslanecké

sněmovny. je tak nutno vykládat s ohledem na znění volebního zákona

upravující volby do Poslanecké sněmovny a konkrétní výsledek posledních voleb do Poslanecké

sněmovny.

28. Ve smyslu § 31 volebního zákona mohou kandidátní listu do Poslanecké sněmovny podat

politické strany a politická hnutí a jejich koalice. Ve vztahu k těmto subjektům se zjišťují výsledky

voleb do Poslanecké sněmovny (viz § 48 a násl. volebního zákona) a lze tedy jednoznačně

konstatovat, zda tyto subjekty překonaly 3% hranici, případně dosáhly 5 % hlasů, či nikoliv.

S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že stálý příspěvek je navázán na subjekt, který

podal kandidátníu. Výše uvedené pak není v rozporu s , 3 a 6 zákona č.

, neboť koalice není tvořena jiným subjektem než právě politickou stranou nebo

politickým hnutím.

29. Shora uvedený závěr je dle soudu souladný s , který se

zabývá nárokem politické strany a politického hnutí na stálý příspěvek v případě, kdy tyto byly

členy koalice. V tomto případě zákon stanoví, že určující pro výši stálého příspěvku je dohoda o

podílu členů koalice na volebním výsledku. Není-li takové dohody nebo nebyla-li taková dohoda

ve stanovené lhůtě předložena žalovanému, pak se pro účely stanovení výše stálého příspěvku

volební výsledek dělí rovným dílem. V případě, kdyby soud přistoupil na výklad provedený

žalobkyní, podle kterého náleží stálý příspěvek politické straně a hnutí bez ohledu na skutečnost,

že tyto kandidovaly v koalici, by uvedené ustanovení ve vztahu ke stálému příspěvku zcela

pozbylo smyslu, tj. bylo by zcela nadbytečné. S ohledem na uvedené, soud úvodem zdůraznil

nezbytnost provázaného výkladu jednotlivých ustanovení

30. Pro úplnost soud uvádí, že postupu, který by přiznával stálý příspěvek každé politické straně a

politickému hnutí bez ohledu na skutečnost, že kandidovaly v koalici, brání skutečnost, že

v případě koalice není dle volebního zákona zjišťován výsledek jednotlivých subjektů tvořící

koalici. Voliči ve volbách do Poslanecké sněmovny totiž hlasují pro jednotlivou kandidátníu,

bez ohledu na to, že kandidátní je tvořena koalicí politických stran či politických hnutí. Na

konkrétní výsledek politické strany či politického hnutí tvořícího koalici tak nelze z hlasování

jakkoliv usuzovat nebo ho jinak dovozovat. Jinými slovy na základě výsledků voleb do

Poslanecké sněmovny nelze dle volebního zákona zjistit, zda politická strana či politické hnutí

tvořící koalici samostatně překonaly hranici, při které jim dle

náleží stálý příspěvek. Takový postup, byť pouze pro účely stanovení stálého příspěvku,

neupravuje ani zákon č. 424/1992 Sb. Ostatně ani žalobkyně v podané žalobě neuvádí, jakým

způsobem by mělo být zjišťováno, že politická strana či politické hnutí tvořící koalici překonalo

onu 3% hranici stanovenou v

31. Dle náhledu soudu žalobkyní zastávanému stanovisku, tedy přiznáním stálého příspěvku každé

politické straně či politickému hnutí v rámci koalice, by došlo k dezinterpretaci volebního

výsledku. V tomto případě by totiž byl volební hlas určený koalici zohledněn pro účely získání

stálého příspěvku více než jednou, a to v závislosti na počtu členů koalice, oproti volebnímu

hlasu pro politickou stranu či politické hnutí, které nebyly součástí koalice. Argumentem reductio

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. H.

7

ad absurdum by extenzivní výklad zastávaný žalobkyní fakticky znamenal, že v případě, kdyby

koalici tvořilo například 8 subjektů, a tato koalice by získala odpovídající počet volebních hlasů

pro získání stálého příspěvku, pak by všech těchto 8 subjektů mělo nárok na stálý příspěvek

nikoli v poměrné, ale v plné výši, když volební hlasy pro tuto koalici by byly pro účely stálého

příspěvku zohledněny právě osmkrát.

32. Z druhé strany pak, kdyby soud přistoupil k řešené problematice obdobně dogmaticky jako

žalobkyně, mohl by snadno dospět ke shodně neudržitelnému závěru, že pokud podle § 20 odst.

3 nárok na stálý příspěvek vzniká straně a hnutí, které získaly ve volbách

do Poslanecké sněmovny nejméně 3 % hlasů, pak straně či hnutí kandidujícím v koalici by vůbec

žádný nárok nevznikl, neboť nejméně 3 % hladů obdržela ve volbách koalice a nikoli některá ze

stran či hnutích ji tvořících.

33. V projednávaném případě není mezi stranami sporu, že žalobkyně kandidovala ve volbách do

Poslanecké sněmovny v roce 2021 v koalici s osobou zúčastněnou na řízení. V koalici s osobou

zúčastněnou na řízení pak žalobkyně dosáhla v těchto volbách 15,62 % hlasů. Tedy žalobkyně

v koalici s osobou zúčastněnou na řízení získala více než 3 % hlasů, respektive obdržela více než

5 % hlasů. Za uvedeného stavu věci má soud za to, že vznik nároku na stálý příspěvek a jeho

(celkovou) výši je nutno vztáhnout ke koalici žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení, přičemž

pro jeho konkrétní rozpočítání mezi žalobkyni a osobu zúčastněnou na řízení platí pravidla

upravená v Soud se tak v projednávaném případě plně

ztotožnil s postupem správních orgánů.

34. K odkazu žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. 1 Afs

147/2005-107, soud uvádí, že vzhledem ke zcela zásadní skutkové odlišnosti případů

projednávaného zdejším soudem a Nejvyšším správním soudem nelze z uvedeného rozsudku

Nejvyššího správního soudu dovodit pro projednávaný případ žádné konkrétní závěry.

V případu, kterým se zabýval Nejvyšší správní soud, totiž byla řešena otázka, zda příspěvek na

mandát náleží i sdružení politické strany a nezávislých kandidátů. V projednávaném případě

naproti tomu byla řešena otázka výše stálého příspěvku v případě, že politická strana či politické

hnutí kandidovaly v koalici.

35. Soud v postupu správních orgánů neshledal znevýhodnění subjektů kandidujících v rámci koalice

oproti subjektům kandidujícím samostatně. Předně je na rozhodnutí politické strany či

politického hnutí, zda bude ve volbách do Poslanecké sněmovny kandidovat samostatně nebo ve

spojení s jiným subjektem. Každá politická strana či politické hnutí tak musí zvážit veškeré

dopady, které na ni tato skutečnost bude mít. Zejména však má soud za to, že postup správních

orgánů je plně v souladu se zásadou rovnosti všech subjektů, které jsou podle volebního zákona

oprávněny k podání kandidátníy do voleb do Poslanecké sněmovny a k účasti v těchto

volbách, a tedy svobodnou soutěží napříč politickým spektrem při volbách do Poslanecké

sněmovny (viz výše). Právě na výsledek těchto voleb, respektive překonání stanovené hranice, je

pak stálý příspěvek navázán. Zvolila-li politická strana či politické hnutí v rámci voleb do

Poslanecké sněmovny jako formu své účasti ve volebním boji spolupráci s jinou stranou či

hnutím, a to v podobě koalice, pak je nutno volební výsledek vázat na koalici, nikoliv jednotlivou

politickou stranu či politické hnutí tvořící tuto koalici.

36. Pokud pak jde o odkaz ministra v napadeném rozhodnutí na stávající praxi, komentářovou

literaturu, přílohu k apod. soud uvádí, že z kontextu napadeného

rozhodnutí je patrno, že tyto odkazy ministr činil čistě pro doplnění své argumentace za účelem

doložení, že v případě žalobkyně není postupováno odlišně od jiných subjektů. V tomto směru

pak není důvodu tuto podpůrnou argumentaci neakceptovat.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

37. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. H.

[OBRÁZEK]8

38. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn , neboť žalobkyně nebyla ve sporu

úspěšná a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady v řízení nevznikly.

39. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soudem nebyla

uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by jí náklady vznikly ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem

Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání

lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných

náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a

z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,

jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické

vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení

soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových

stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 23. ledna 2023

Mgr. Milan Tauber v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: J. H.