Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 87/2022 - 32

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Z. Š., zastoupená Mgr. Janem Bučkem, advokátem se sídlem V. Nezvala 604, FrýdekMístek, proti žalovanému: Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí, se sídlem Náměstí 3, Frýdlant nad Ostravicí, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. MUFO_S 1632/2011, zn. a sp. zn. MUFO_S 1632/2011, zn. 8996/2011, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2022, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Žalovaný dne 29. 4. 2011 vydal souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru, stavby „sjezd z pozemku parc. č. XA na pozemek parc. č. XB přes pozemek parc. č. XC“ v k. ú. N. V. u F. nad O.. Dále žalovaný vydal téhož dne územní souhlas se záměrem provést stavbu „přípojka vody pro RD, zpevněné plochy a oplocení“ na pozemku parc. č. XB a XC v k. ú. N. V. u F. nad O..

[2] Součástí spisové dokumentace k žádosti o vydání územního souhlasu byly výpisy z katastru nemovitostí pro pozemky parc. č. XC a XB v k. ú. N. V. u F. nad O., ze kterých vyplynulo, že ke dni vydání souhlasů nebylo ve vztahu k pozemku parc. č. XC evidováno žádné omezení vlastnického práva a ve vztahu k pozemku parc. č. XB ve vlastnictví stavebníků bylo evidováno věcného břemeno cesty pěší, vozové a hnaní dobytka ve prospěch tohoto pozemku, přičemž povinnost z tohoto věcného břemene byla evidována ve vztahu k pozemku parc. č. XD v uvedeném katastrálním území.

[3] Proti těmto dvěma rozhodnutím žalobkyně podala žalobu. V ní uvedla, že jí žalovaný dne 15. 4. 2021 předal kopie souhlasů, o které požádala, neboť se považuje za osobu dotčenou těmito souhlasy z titulu věcného břemene a tomu odpovídajícího práva cesty pěší, vozové a hnaní dobytka, založeného odstupní smlouvou ze dne 4. 2. 1952, k čemuž žalovaný dosud nepřihlédl, a podněty a žádosti žalobkyně vyřizoval pouze sděleními.

[4] Žalovaný souhlasy vydal bez zmínky o oznámení veřejnou vyhláškou návrhu výroku územního rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2011, zn. o umístění stavby „rodinný dům s garáží, se stavebními objekty: zastřešené stání, zpevněné plochy, žumpa, napojení žumpy na RD, vsakovací jímka, napojení na jímky, přípojka vody, oplocení a sjezd, jako soubor staveb“ na pozemcích parc. č. XC, XB a XA, vše v k. ú. N. V. u F. nad O.. Ten dle žalobkyně navíc nenabyl právní moci z důvodu připomínek, které k němu dne 31. 3. 2011 podala. Oba souhlasy vydal na základě žádostí stavebníků ze dne 22. 4. 2011, podaných v době odvolacího řízení vedeného u Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě, o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí KÚ pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Frýdek – Místek, ve věci návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu. Stavebníci tedy nejednali v dobré víře, když žádost dne 22. 4. 2011 podali, aniž si vyžádali její souhlas.

[5] Důvod pro vyžádání souhlasu žalobkyně k vydání souhlasů spatřuje žalobkyně v tom, že pozemky parc. č. XC a XB v k. ú. N. V. u F. nad O. jsou dotčeny věcným břemenem a jemu odpovídajícím právem cesty pěší, vozové a hnaní dobytka, založeného odstupní smlouvou ze dne 4. 2. 1952. Souhlas žalobkyně nevyžadoval ani žalovaný, i přes upozornění na probíhající řízení o opravě chyby v katastrálním operátu či s ohledem na připomínky vznesené žalobkyní dne 31. 3. 2011. Žalobkyni tak odepřel možnost chránit její majetková práva. Vydané souhlasy jsou tedy nezákonné.

[6] Krajský soud žalobu zamítl. V rozsudku zejména zdůraznil, že neexistence „zmínky“ o předchozím řízení o žádosti o vydání územního rozhodnutí ke shora vymezenému souboru staveb nemůže mít žádný vliv na zákonnost žalovaným vydaných souhlasů; žádosti o vydání přezkoumávaných souhlasů byly posuzovány zcela samostatně, nezávisle na uvedeném řízení.

[7] Dle výpisu z katastru nemovitostí ke dni podání žádosti nebylo k pozemku parc. č. XC evidováno žádné omezení vlastnického práva a k pozemku parc. č. XB ve vlastnictví stavebníků toliko věcné břemeno ve prospěch tohoto pozemku.

[8] Ve vztahu ke stavbě sjezdu z pozemku par. č. XA na pozemek parc. č. XB bylo dostatečné toliko ohlášení dle § 104 odst. 2 písm. o) stavebního zákona. Zákon, v tehdy účinném znění, souhlas osob, kterým svědčí věcné právo k sousedním pozemkům, nevyžadoval.

[9] Stavebníci i žalovaný správně vycházeli z důvěry v zápis v katastru nemovitostí, neboť v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, ať už podle , katastrálního zákona, či právní úpravy pozdější, tedy podle , katastrálního zákona, může katastrální úřad činit pouze základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. , č. 2969/2014 Sb. NSS).

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[10] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů uvedených v , b) a d)

[11] Krajský soud v bodě [8] svého rozsudku uvedl, že z obsahu spisového materiálu nelze ověřit, jakým způsobem bylo naloženo se žádostí o vydání územního rozhodnutí na uvedenou stavbu, či zda stěžovatelka skutečně podala připomínky k návrhu výroku územního rozhodnutí. Za těchto okolností nebyl soud oprávněn rozhodnout bez nařízení jednání s tím, že žádosti o vydání přezkoumávaných souhlasů byly posuzovány zcela samostatně, neboť mu k náležitému posouzení skutkového stavu nepostačily skutečnosti obsažené ve spise.

[12] V bodě [15] rozsudku krajský soud konstatoval, že žalovaný a stavebníci správně vycházeli z důvěry v zápis v katastru nemovitostí. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2019, č. j. , však „za dané situace správní orgány nemohly jen vycházet z obsahu katastru nemovitostí (zvláště když měly doloženo, že určité soukromoprávní řízení týkající se ‚majetkové situace‘ probíhá), neboť v takovém případě dochází k popření výše citovaných ustanovení stavebního zákona stran posuzování občanskoprávních námitek (typicky námitky existence či rozsahu vlastnického práva nebo jiného věcného práva k věci cizí), které v žádném z citovaných ustanovení nehovoří o tom, že je nutné vycházet pouze a jen z obsahu katastru nemovitostí.“

[13] Stěžovatelka navrhuje zrušit rozsudek krajského soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

[14] Žalovaný se k věci nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[15] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti ( ). V kasační stížnosti, kterou podala včas ( ), uplatňuje přípustný důvod a v řízení je řádně zastoupena advokátkou ( ). Soud proto posoudil kasační stížnost v souladu s a 4 , vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody.

[16] Kasační stížnost není důvodná.

[17] První z kasačních okruhů, námitka směřující proti zjištěnému skutkovému stavu, se poněkud míjí se závěry krajského soudu. Ten sice na jednu stranu uvedl, že ze spisu není jasné, jak bylo naloženo s žádostí o vydání územního rozhodnutí, či zda stěžovatelka podala včas připomínky k návrhu výroku územního rozhodnutí, na druhou stranu však soud označil tyto otázky za nerelevantní, neboť výsledek řízení o územním rozhodnutí nemůže mít vliv na zákonnost nyní posuzovaných řízení. To ovšem stěžovatelka v kasační stížnosti nezpochybňuje. Namítá, stran těchto otázek, toliko nedostatečnost zjištění skutkového stavu, který krajský soud neposuzoval, neboť dospěl k závěru, že výsledky tohoto přezkumu nejsou pro zákonnost věci rozhodné.

[18] Stěžovatelka posléze napadá sdělení soudu (nad rámec posuzované věci) k otázce důvěry v zápis v katastru nemovitostí. Krajský soud však za podstatné pro otázku účastenství stěžovatelky v řízení vzal skutečnost, že stavební zákon (ve znění účinném v relevantním období) v § 104 an. nepočítal s povinností vyžádat si souhlas i od osob, kterým svědčí případné věcné právo k dotčeným pozemkům. Dále pak poukázal na to, že u územního souhlasu nesvědčilo věcné právo k pozemku ve vlastnictví stavebníků stěžovatelce. Případné pochybení soudu v posouzení důvěry v zápis v katastr proto nemá vliv na zákonnost rozsudku krajského soudu, jehož stěžejní závěry nebyly v kasační stížnosti zpochybněny a jsou samonosné (obstojí i v případě zpochybnění otázky důvěry v zápis v katastru nemovitostí). Stěžovatelka ony stěžejní závěry soudu kasační stížností nenapadla, proto je, co do jejich správnosti, nemohl Nejvyšší správní soud v projednávané věci posoudit (nejde o otázky posuzované z moci úřední).

[19] Nad rámec věci soud uvádí, že pro účastenství v řízení nepostačí pouhá proklamace o vlastnickém či jiném věcném právu k sousednímu pozemku, ale je nutné prokázat i přímé dotčení na těchto absolutních právech.

[20] S ohledem na vše výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatelky.

IV. Závěr a náklady řízení

[21] Stěžovatelka se svými námitkami neuspěla. Nejvyšší správní soud nezjistil ani žádný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí z úřední povinnosti ( ), zamítl tedy kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[22] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s za použití téhož zákona. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2023

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu