Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Af 29/2021 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci

žalobce: MARPO s. r. o.

sídlem 28. října 66/201, 709 00 Ostrava

zastoupený advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem

sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava

proti

žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj

sídlem Na Jízdárně 3162/3, 709 00 Ostrava

o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 4. 2021, č. j. 780248/21/3203-50524-809835 a č. j. 780440/21/3203-50524-809835, ve věcech prominutí příslušenství daně

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2021, č. j. 780248/21/3203-50524-809835, kterým žalovaný zamítl žádost žalobce o prominutí úroků z prodlení na doměřené dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), za zdaňovací období leden 2013, březen 2013, červen 2013, září 2013, prosinec 2013 a březen 2014, v celkové výši 154 663 Kč, a dále č. j. 780440/21/3203-50524-809835, kterým žalovaný zamítl žádost žalobce o prominutí úroků z prodlení na dani z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“), za zdaňovací období roku 2012 a 2013, v celkové výši 98 255 Kč.

2. Žalobce namítl, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná a nepřezkoumatelná, neboť žalovaný chybně posoudil ospravedlnitelný důvod prodlení v rozporu s pokynem GFŘ-D-45 ze dne 23. 6. 2020 a rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 26. 1. 2021, č. j. -83. Žalovaný svá rozhodnutí vystavěl na libovůli a bezkriteriálním rozhodování, přičemž řádně a přezkoumatelně neodůvodnil, jakými úvahami se řídil, aby nevybočil z mezí a hledisek správního uvážení. Žalovaný chybně nezohlednil způsob, jakým žalobci vznikla daňová povinnost, tj. v důsledku neplnění procesních povinností jiných subjektů. Žalovaný se nevypořádal s žalobcem uvedeným ospravedlnitelným důvodem prodlení, ekonomickými a sociálními poměry žalobce zakládajícími tvrdost uplatněného úroku, a četností porušovaných povinností žalobcem při správě daní. Napadená rozhodnutí jsou v rozporu s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2017, č. j. -37.

3. Žalobce dále namítl, že žalovaný stanovil výši úroků z prodlení v rozporu s (dále jen „“), ve znění účinném do 31. 12. 2014, a rozsudkem NSS ze dne 17. 2. 2021, č. j. -28. Žalovaný žalobci stanovil úroky z prodlení do dne 22. 11. 2019, kdy byly doměřené daňové povinnosti žalobcem uhrazeny, avšak žalovaný měl jednotlivé úroky z prodlení na DPPO a DPH žalobci stanovit počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti daňových povinností, a to až do dne jejich úhrady včetně, avšak v maximální délce do 5 let prodlení.

4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. K žalobním námitkám žalovaný uvedl, že nepostupoval podle pokynu GFŘ-D-45, ale podle pokynu GFŘ-D-47, platného v době rozhodování, ze kterého v rámci napadených rozhodnutí citoval ospravedlnitelné důvody prodlení ve smyslu § 259b odst. 2 daňového řádu. Žalobcem uvedené důvody nebylo možno podřadit pod žádný z pokynem uvedených důvodů, ani pod skutečnosti, jež by bylo možno typově podřadit pod § 259b odst. 2 daňového řádu. Z tohoto důvodu bylo bezpředmětné zkoumat otázku tvrdosti úroku dle § 259b odst. 3 daňového řádu a četnosti porušování povinností při správě daní daňovým subjektem dle § 259c odst. 1 téhož zákona. Námitka ohledně vzniku daňové povinnosti žalobce se netýká předmětu tohoto řízení, navíc žalobci byla daň doměřena v důsledku účasti na daňovém podvodu. Pokud jde o nesprávnost výše úroků z prodlení, žalobce měl tyto skutečnosti namítat v rámci odvolání proti platebnímu výměru na úrok z prodlení, příp. měl uplatnit námitky při placení daní. Žalovaný nemohl z důvodu nedostatku pravomoci rozhodnout o prominutí úroků vzniklých do 1. 1. 2015, tento navíc není předmětem napadených rozhodnutí.

5. U jednání sdělil zástupce žalobce, že již netrvá na žalobní námitce, která je zde v rozsudku uvedena v bodě 3.

6. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích žalobních bodů ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Skutková stránka věci není sporná, takže soud jen stručně uvádí, že žalobce podal dne 3. 2. 2021 žádost o prominutí příslušenství daně, ve které mj. požádal o prominutí úroků z prodlení za výše uvedená zdaňovací období, a to v plném rozsahu. Správce daně vydal dne 28. 4. 2021 napadená rozhodnutí, jimiž žádost o prominutí úroků z prodlení zamítl.

1. Krajský soud předesílá, že žaloba v této věci nejprve vymezuje napadená rozhodnutí, poté bez dalšího cituje relevantní zákonná ustanovení, literaturu, judikaturu a podzákonný předpis (pokyn GFŘ), takže část žaloby, obsahující konkrétní žalobní body, začíná až na str. 16, a touto částí žaloby se také soud zabýval. Krajský soud k tomu považuje za vhodné připomenout judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se míry precizace žalobních bodů a vlivu precizace na následný přezkum správním soudem. V rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. – 78, bylo k této otázce konstatováno, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“.

8. Žalovaný v odůvodnění napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce splnil první část podmínek pro prominutí, když daň, v důsledku jejíhož neuhrazení úrok vznikl, byla již uhrazena, a dále vyhodnotil, že u daňového subjektu a/nebo jeho statutárních orgánů neexistuje překážka prominutí podle § 259c odst. 2 a 3 daňového řádu. Žalovaný se v další fázi zabýval tím, zda byl naplněn ospravedlnitelný důvod prodlení ve smyslu § 259b odst. 2 daňového řádu. Zde dospěl k závěru, že jednak nebyl naplněn žádný z důvodů uvedených v příslušném pokynu GFŘ, jak byl žalovaným citován, a dále, že neshledal ani žádný jiný ospravedlnitelný důvod. Pokud žalobce argumentoval posečkáním úhrady daně, tak posečkání je samo o sobě značnou úlevou pro daňový subjekt a nezakládá nárok na další úlevy. Pokud žalobce zmiňoval pandemii Covid a její vliv na ekonomickou činnost, žalobce toto uvedl jen zcela obecně. Žalovaný uzavřel, že s ohledem na absenci ospravedlnitelného důvodu se již nezabýval kritérii pro posouzení rozsahu prominutí podle § 259b odst. 3 a § 259c odst. 1 daňového řádu.

9. Podle § 259b odst. 2 daňového řádu může správce daně zcela nebo zčásti prominout úrok z prodlení nebo úrok z posečkané částky, pokud k prodlení s úhradou daně došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu.

10. Úprava individuálního prominutí příslušenství daně byla do daňového řádu vložena od 1. 1. 2015. Důvodová zpráva k tomuto zákonu ve vztahu k prominutí úroku z prodlení dle uvádí: „Odstavec 2 upravuje materiální kritérium, na základě jehož posouzení správce daně o prominutí meritorně rozhodne, pokud daňový subjekt naplní formální podmínky pro prominutí úroku podle odstavce 1. Tímto kritériem je existence zjevně ospravedlnitelného důvodu pro prodlení s úhradou daně. Mělo by jít o výjimečný případ, který je z lidského hlediska omluvitelný a z hlediska materiálního představuje prohřešek spíše formalistický. Možnost docílit prominutí úroku by tak neměla svědčit daňovým subjektům, které se do prodlení dostaly v důsledku vlastní liknavosti, nezodpovědnosti či dokonce úmyslného jednání.“

11. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalovaný vyhodnotil podmínku existence ospravedlnitelného důvodu zcela korektně a zákonně, odůvodnění je řádné a přezkoumatelné, s jeho závěry se soud ztotožňuje. Námitku, že k doměření daní žalobci došlo v důsledku neplnění povinností jiných subjektů, žalobce uplatnil poprvé až v žalobě, nebyla ani náznakem součástí žádosti o prominutí, tudíž se jí žalovaný nezabýval a nebude se jí zabývat ani soud, který přezkoumává napadená správní rozhodnutí a řízení, které předcházelo jejich vydání. Soud souhlasí s žalovaným i v tom, že již nebylo nutno vyhodnocovat kritéria rozsahu prominutí podle § 259b odst. 3 a § 259c odst. 1 daňového řádu, neboť u žalobce nebyl vůbec shledán ospravedlnitelný důvod prodlení ve smyslu § 259b odst. 2 daňového řádu.

12. Napadená rozhodnutí nejsou v rozporu ani se závěry judikatury správních soudů, neboť žalovaný se zcela adekvátně, vzhledem k obecné a nepřiléhavé argumentaci žalobce, zabýval naplněním, resp. nenaplněním, ospravedlnitelného důvodu pro prominutí úroků z prodlení. Žalovaný se tedy, na rozdíl od žalobcem zmiňované věci, kterou řešil Krajský soud v Plzni, řádně vypořádal s důvody uvedenými žalobcem v žádosti. Rozšířený senát NSS, na jehož závěry žalobce odkazuje, navíc rozhodoval o jiné skutkové situaci, kdy byla příčina vzniku prodlení v rámci řízení o prominutí penále posouzena v neprospěch žalobce a kritéria, na která odkazuje žalobce, se týkají správního uvážení v rámci § 259a odst. 2 daňového řádu, nikoli výkladu neurčitého právního pojmu ve smyslu § 259b odst. 2 tohoto zákona.

13. Ke druhému žalobnímu bodu (na němž žalobce již netrvá) soud pouze uvádí, že tato žalobní námitka se zcela míjí s předmětem přezkumu, jak již uvedl i žalovaný ve vyjádření, takže by neměla naději na úspěch.

14. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl v souladu s

15. Procesně úspěšnému žalovanému ( ) nevznikly v řízení žádné náklady převyšující jeho běžnou činnost, soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve II. výroku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 5. prosince 2022

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje P. S.