Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
3 A 72/2021 - 39.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 A 72/2021 - 39
20. Správní orgán má povinnost postupovat tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí o žádosti (§ 3 zákona č. 150/2004 Sb., správního řádu ). Tato zásada je doplněna povinností účastníků řízení (o žádosti) poskytnout potřebnou součinnost a označit důkazy na podporu svých tvrzení dle § 50 odst. 2 a § 52 správního řádu .
21. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že správní orgány v tomto ohledu dostály uvedené povinnosti, shromáždily spisový materiál, který je dostatečnou oporou pro závěry obsažené v napadených rozhodnutích. Žalobkyně sama skutečnost, že vykonávala úklidové práce i pro společnosti jiné než pro společnost Lamiclean s.r.o. nijak nevyvracela, naopak ji dne 31. 8. 2017 v rámci své výpovědi potvrdila. Za těchto okolností, kdy rozhodnutí správního orgánu vychází z několika zjištění, které jsou souladné a nebyly v průběhu správního řízení nijak zpochybňovány, nebyl správní orgán povinen dále pokračovat z vlastní iniciativy v dokazování, neboť skutkový stav byl zjištěn v dostatečné míře, naopak pokud by dále shromažďoval podklady o skutečnostech, které byly prokázány, vedl by takový postup pouze k prodlužování řízení, byl by tedy v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení.
22. S ohledem na shora uvedené shledal soud námitky v prvním žalobním bodu nedůvodnými.
23. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, zejména namítá nemožnost podřazení pojmu nelegální práce pod § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců s ohledem na rozsáhlost právního pojmu „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“.
24. Soud předně konstatuje, že výkladem výše uvedeného pojmu („jiná závažná překážka pobytu cizince na území“) se zabýval jak správní orgán I. stupně (str. 5 a 6 prvostupňového rozhodnutí), tak i žalovaný (str. 6 a 7 napadeného rozhodnutí), který rozvinul výklad i o adekvátní judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalovaný se ztotožnil se závěrem prvostupňového rozhodnutí, že žalobkyně nelegální práci skutečně vykonává a to pro společnost Bilfinger HSG Technologies and Facility Management s.r.o. minimálně v období srpen až listopad 2016 a v době jejího výslechu (31. 8. 2017) a i pro společnosti INEX Česká republika s.r.o. minimálně v období od září do listopadu 2016 a v době jejího výslechu (31. 8. 2017); uvedený výkon nelegální práce je závažným porušením právních předpisů České republiky a jeho intenzita je vysoká s ohledem na dlouhou dobu výkonu nelegální práce, kdy se nejednalo o ojedinělý výdělek, naopak o výdělečnou činnost u dvou společností zároveň, přičemž příjmy z této činnosti tvořily nemalou část celkových příjmů žadatelky. Jednalo se o vědomě vykonávanou soustavnou činnost na základě dohod o provedení práce s cílem dosažení příjmu.
25. Soud souhlasí se žalobkyní, že podřazení činnosti pod pojem jiná závažná překážka je v každém případě nutno posoudit individuálně. Soud se však neztotožňuje se žalobkyní, že definici nelegální práce dle § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti nelze podřadit pod pojem „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“ v tomto konkrétním případě. Judikatura správních soudů je ustálena na závěru, že výkon nelegální práce ve smyslu zákona o zaměstnanosti, může být jinou závažnou překážkou ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 25. 4. 2019, čj. 4 Azs 95/2019 -36). Na druhou stranu soud považuje za vhodné zároveň zdůraznit, že ne každý výkon nelegální práce sám o sobě naplňuje znaky jiné závažné překážky. Tento názor vyplývá z judikatury správních soudů, konkrétně z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2020, č. j. 6 Azs 275/2019 -43, kde soud shrnul, že judikatura „setrvává na názoru, že jednání cizince, které naplňuje znaky porušování právních předpisů nebo jejich obcházení (včetně výkonu nelegální práce) je jedním z primárních ukazatelů, že by zde mohla nastat závažná překážka pobytu na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Vždy je však třeba hodnotit intenzitu a závažnost jednání cizince v kontextu skutkových okolností daného případu“.
26. Žalobkyně v žalobě poukazuje na skutečnost, že pro každý individuální případ je nutné zhodnotit míru intenzity a závažnosti daného jednání. Soud k tomu uvádí, že v posuzovaném případě žalobkyně vykonávala kromě práce pro společnost Lamiclean s.r.o., pro kterou jí byla vydána zaměstnanecká karta, souběžně na základě dohod o provedení práce rovněž práci pro další dvě společnosti a to nad rámec povolení, které jí bylo uděleno. Jak již bylo zmíněno, příjmy z těchto dohod o provedení práce, které byly žalobkyní předloženy správnímu orgánu, tvořily nemalou část výdělku žalobkyně. Z výpovědi žalobkyně vyplývá nejen, že se jednalo o částky 8 500 Kč a 5 500 Kč, ale i že žalobkyně tuto práci vykonávala soustavně. Soud považuje za nutné poznamenat, že nepřesáhnutí 300 hodin v roce není jediné kritérium, které by bylo významné pro posouzení intenzity nežádoucího chování žalobkyně ve formě výkonu nelegální práce. Žalobkyně namítá, že žalovaná hodnotila výkon nelegální práce kategoricky a nezabývala se faktem, že výkon této práce byl v krátkých časových intervalech. Pomíjí však skutečnost, že k protiprávní činnosti docházelo z její strany soustavně a pravidelně. Městský soud tudíž dospěl k závěru, že v daném případě byla podmínka podřazení tohoto jednání pod jinou závažnou překážku vyhovění žádosti dle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu splněna.
27. Soud pro úplnost dodává, že nemohl odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně v prvním žalobním bodu odmítá prokázání svého jednání, které by bylo klasifikovatelné jakožto nelegální práce, zatímco v následujících žalobních bodech tuto skutečnost sama přiznává, a to odkazy na předložené dohody o provedení práce a na protokol o výslechu žadatele ze dne 31. 8. 2017.
28. Ani námitky ve druhém žalobním bodu nejsou proto důvodné.
29. Soud neshledal důvodnou ani žalobní námitku související s posouzením přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně.
30. Správní orgán I. stupně se na straně 6 až 7 prvostupňového rozhodnutí velmi podrobně zabýval rodinnou situací žalobkyně, zejména ve vztahu k manželovi, který má na území ČR vydáno povolení k trvalému pobytu. Správní orgán k tomu dodal, že z výpovědi žalobkyně vyplývá, že na území státu původu má širokou rodinu, žije zde její matka, bratr, tety a strýcové a její dvě zletilé dcery. Uzavřel, že zamítnutí žádosti bude mít dopad na partnerský život, ale manžel není závislý na pobytu žadatelky, je zaměstnán, a vydání napadeného rozhodnutí nebrání kontaktu žadatelky být se svým manželem či přáteli. Stejnou námitkou, tedy tvrzenou nepřiměřeností dopadu rozhodnutí do rodinného života žalobkyně, se zabývala žalovaná na str. 8 a 9 napadeného rozhodnutí, kde mimo jiné k délce pobytu žadatelky na území ČR uvedla, že zde strávila přibližně třetinu života, ale za tuto dobu pobytu jistě neztratila vazby k domovskému státu, kde má své děti a zbytek rodiny, má se kam vrátit, má zde pevné zázemí.
31. Soud po ověření uvedených skutečností dodává k tvrzení žalobkyně, že na území České republiky má dceru, že uvedený argument nemá oporu ve správním spisu a žalobkyně sama je soudu také nijak nedokládá. Tuto tvrzenou skutečnost neuvedla žalobkyně ani při svém výslechu, naopak vypověděla, že když přijede na Ukrajinu, bydlí ve svém bytě, tam bydlí momentálně její děti. Ze spisu rovněž nevyplývá, že by žalobkyně na území České republiky měla osobu, o kterou je třeba se starat, případně jinou takovouto osobu na ní závislou. Co se týče manžela, který má na území České republiky uděleno povolení k trvalému pobytu, soud shledal, že zaměstnanecká karta není jediným možným povolením k pobytu, o které může žalobkyně zažádat (příkladmo lze odkázat na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny dle § 42b zákona o pobytu cizinců). a tudíž rozhodnutí správního orgánu není ve svém důsledku nepřiměřené, jelikož žalobkyni nebrání ve využití dalších možných institutů povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky.
32. Na základě shora uvedeného tak Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, avšak žalované v řízení žádné náklady nad rámec jejích běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 10. listopadu 2022
JUDr. Ludmila Sandnerová, v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje M. J.