Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

77 A 109/2020 - 80

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci

žalobce:

INKARUS s. r. o., IČ 01958836, Svahová 1015/16, 360 01 Karlovy Vary,

zastoupeného Mgr. Romanem Bělohlavým, advokátem, Moskevská 1461/66, 360 01 Karlovy Vary,

proti

žalovanému:

Krajský úřad Karlovarského kraje, IČ 70891168, Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary,

za účasti osob

zúčastněných na řízení:

1) Statutární město Karlovy Vary, Moskevská 2035/21, 360 01 Karlovy Vary,

2) M. V., X,

3) Ing. L. Č., X,

4) J. J., X,

5) H. J., X,

6) MUDr. A. Š., X,

7) K. G., X,

8) V. Z., X,

9) Ing. M. A., X,

10) T. S., X,

11) V. F., X,

12) MUDr. I. L., X,

13) MUDr. I. L., X,

všichni (2 – 13) zastoupeni advokátem JUDr. Michalem Magliou, sídlem T. G. Masaryka 282/57, 360 01 Karlovy Vary,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2020, č. j. KK/256/SÚ/20-4,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 17. 6. 2020, č.j. KK/256/SÚ/20-4, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Romana Bělohlavého, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[I] Předmět řízení

1. Rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary, Úřadu územního plánování a stavebního úřadu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 1. 2020, č.j. 306/SÚ/20 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), byla podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), s odkazem na , a , o územním plánování a stavebním řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a zamítnuta žádost žalobce o dodatečné povolení stavby „Apartments Park ADLER, Karlovy Vary, Na Vyhlídce“ (dále jen „ “) na pozemku parc. č. X v k. ú. Karlovy Vary. Předmětem dodatečného povolení byly změny Stavby před jejím dokončením provedené nad rámec stavebního povolení a první změny Stavby před jejím dokončením.

2. Rozhodnutím ze dne 17. 6. 2020, č.j. KK/256/SÚ/20-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle zamítl odvolání žalobce a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobce se žalobou ze dne 17. 8. 2020, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

4. Problematiku dodatečného povolování staveb upravuje . Správní řízení je upraveno .

[II] Žaloba

5. Žalobce v žalobě předně rekapituloval průběh dosavadního (správního) řízení. Stran odůvodnění žaloby uvedl, že základním (a vlastně jediným) důvodem, proč správní orgán I. stupně vydal prvoinstanční rozhodnutí, byla skutečnost, že v okamžiku vydání tohoto rozhodnutí bylo vydáno negativní stanovisko dotčeného orgánu MZ ČIL. Správní orgán měl touto zkratkou na mysli závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 16. 12. 2019, č.j. -2/OZP-ČIL-Dr (dále také jen „Negativní stanovisko“).

6. Z obsahu Negativního stanoviska však jasně vyplývalo, že dotčený orgán vydal Negativní stanovisko z toho důvodu, že „v předložených dokumentech je několik zásadních nejasností“. Zejména uvedl, že není zřejmé, zda budou ještě probíhat nějaké zemní práce, neboť v předložených dokladech se uvádí, že žádné zemní práce prováděny již nebudou. Již v tomto Negativním stanovisku Ministerstvo zdravotnictví zdůraznilo, že očekává od žalobce podání nové, formálně bezvadné žádosti, ke které se bude znovu vyjadřovat. Tuto skutečnost Ministerstvo zdravotnictví výslovně uvedlo na str. 3 Negativního stanoviska, kde bylo uvedeno, že „na základě předložení nové žádosti a výše uvedených náležitostí, bude žádost nově posouzena.“

7. Bylo tak patrné, že Negativní stanovisko nebylo považováno za konečné stanovisko dotčeného orgánu, a to ani samotným dotčeným orgánem. Na základě vydaného Negativního stanoviska přistoupil žalobce k tomu, že se na dotčený orgán obrátil znovu a svoji žádost doplnil v rozsahu, který byl ze strany Ministerstva zdravotnictví vyžadován.

8. Ministerstvo zdravotnictví následně po opakované žalobcově žádosti vydalo závazné stanovisko ze dne 14. 2. 2020, č.j. -2/OZP-ČIL-Dr (dále jen „Kladné stanovisko“), ve kterém souhlasilo s vydáním dodatečného stavebního povolení na Stavbu, která byla předmětem prvoinstančního rozhodnutí.

9. Žalobce v rámci odvolacího řízení předložil Kladné stanovisko a žalovaný o jeho existenci prokazatelně věděl, neboť v napadeném rozhodnutí na str. 4 uvedl, že námitka žalobce ohledně nově vydaného Kladného stanoviska je bezpředmětná.

10. S tímto způsobem rozhodnutí žalovaného se nelze v žádném případě ztotožnit. Negativní stanovisko bylo jediným důvodem, proč správní orgán I. stupně vydal prvoinstanční rozhodnutí a žádost o dodatečné stavební povolení zamítl. Vzhledem k tomu, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno dne 9. 1. 2020 a Kladné stanovisko až dne 14. 2. 2020, je plně pochopitelné, že správní orgán I. stupně žádost o dodatečné stavební povolení zamítl.

11. Žalovaný však napadené rozhodnutí vydal až dne 17. 6. 2020, tj. plné 4 měsíce po tom, co bylo vydáno Kladné stanovisko. Žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí naprosto ignoroval skutečnost, že oproti době, kdy rozhodoval správní orgán I. stupně, došlo k podstatné změně skutkového a právního stavu. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí již žádné Negativní stanovisko neexistovalo, neboť bylo nahrazeno Kladným stanoviskem. Podmínka ve smyslu již nebyla ke dni vydání napadeného rozhodnutí naplněna.

12. Žalobce byl přesvědčen, že žalovaný byl povinen vyjít z toho, že správní orgány zásadně rozhodují podle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí. Stejná právní zásada ohledně povinnosti správních orgánů rozhodovat podle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí již byla vyjádřena v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č.j. -79. Tato právní zásada je přímo aplikovatelná na projednávanou záležitost.

[III] Vyjádření žalovaného k žalobě

13. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 29. 10. 2020. Měl za to, že postupoval správně. Napadené rozhodnutí vydal bez ohledu na vydání nového (kladného) stanoviska dotčeného správního orgánu, a postupoval tak v souladu s . Žalobce nebyl nijak zkrácen na právech, neboť mohl podat novou žádost o dodatečné povolení stavby a předložit stavebnímu úřadu veškeré požadované podklady a doklady pro rozhodnutí ve věci, nebo je ve lhůtě řádně stanovené stavebním úřadem doplnit.

14. Správní orgán I. stupně ve svém vyjádření uvedl, že námitky žalobce proti vydanému rozhodnutí jsou pouze účelové. Žalobce měl nadstandardně dlouhou dobu (11 měsíců) k doložení podkladů pro vedené řízení o dodatečném povolení stavby, pro získání stanovisek dotčených orgánů, zejména pak MZ ČIL, kterou nevyužil, a ke dni 20. 12. 2019 doložil nesouhlasné závazné stanovisko MZ ČIL k předmětné Stavbě. Správní orgán I. stupně tudíž nemohl vést dále řízení o dodatečném povolení stavby a žádost ve smyslu a zamítl.

15. Žalovaný s odvoláním na obsah napadeného rozhodnutí konstatoval, že žádosti o dodatečné povolení stavby nemůže být vyhověno, pokud dotčený orgán vydá negativní závazné stanovisko. V souladu se zásadou hospodárnosti nebylo třeba v řízení provádět další úkony a správní orgán I. stupně postupoval správně, když žádost žalobce zamítl. Námitka žalobce ohledně nově vydaného kladného stanoviska MZ ČIL byla pro účely odvolacího řízení bezpředmětná.

16. Žalovaný přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Žalovaný dle může v odvolacím řízení přezkoumávat jen to, co bylo předmětem řízení v prvním stupni. Žalovaný tedy nemohl mimo jiné reflektovat existenci „nového“ rozdílného stanoviska dotčeného správního orgánu, neboť by rozhodoval s rozdílnými podklady o předmětu řízení, než které tu byly na prvním stupni. Odňal by tak účastníkům řízení zákonné právo na řádný opravný prostředek a jednal by jako orgán pro řízení v prvním stupni nepříslušný.

17. Žalovaný rovněž nesouhlasil s žalobcovým tvrzením, že byl povinen vyjít z toho, že správní orgány zásadně rozhodují podle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí. Žalovaný postupoval zcela v souladu s taxativně uvedeným postupem odvolacího správního orgánu uvedeným v . S ohledem na znění právní věty rozsudku citovaného žalobcem měl žalovaný za to, že zásada tam vyjádřená není aplikovatelná na projednávanou věc a činnost odvolacího orgánu.

18. Ze všech shora uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

[IV] Vyjádření osob zúčastněných na řízení 2) až 13)

19. Osoby zúčastněné na řízení se plně ztotožnily s vyjádřením žalovaného. Nesouhlasily s popisem změny Stavby žalobcem. Uvedly, že žalobci byla správním orgánem I. stupně poskytnuta nadstandardně dlouhá lhůta k doplnění jeho žádosti o dodatečné povolení Stavby v trvání 11 měsíců (od 22. 1. 2019 do 22. 12. 2019). Žádost o závazné stanovisko k Ministerstvu zdravotnictví, odboru zdravotní péče, Českému inspektorátu lázní a zřídel žalobce podal až dne 15. 11. 2019, tedy skoro měsíc před uplynutím lhůty pro doplnění podkladů. Žalobci nic nebránilo, aby žádost o stanovisko MZ ČIL podal dříve. Zajišťování podkladů pro žádost o dodatečné povolení stavby bylo zcela v dispozici žalobce a ten měl dostatečnou dobu k tomu, aby kladné stanovisko MZ ČIL předložil již v řízení před správním orgánem I. stupně.

[V] Posouzení věci soudem

20. Řízení ve správním soudnictví je upraveno , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “ nebo „ “).

21. Podle , soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

22. Podle věty prvé , soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

23. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť shledal, že napadené rozhodnutí trpí vadou podle .

24. Žaloba je důvodná.

25. Soud je toho názoru, že žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval skutečnostmi, které žalobce vůbec nečinil spornými, zatímco samotnému obsahu odvolání věnoval toliko jednu jedinou větu.

26. Žalobcovo odvolání bylo založeno na tom, že žalobce již disponuje kladným závazným stanoviskem dotčeného orgánu, který původně vydal nesouhlasné závazné stanovisko, na jehož základě správní orgán I. stupně žádost zamítl. Žalobce nesporoval, že správní orgán I. stupně neměl jinou možnost než za dané situace žádost zamítnout, nicméně žádal, s ohledem na změnu okolností, o zohlednění nového závazného stanoviska.

27. Žalovaný k tomu na str. 4 napadeného rozhodnutí uvedl, že „námitka odvolatele ohledně nově vydaného kladného stanoviska MZ ČIL je pro účely tohoto odvolacího řízení bezpředmětná“. Tato věta sama o sobě, ani ve spojení se zbytkem odůvodnění rozhodnutí, nedává žádnou odpověď na to, co mělo dle žalovaného založit „bezpředmětnost“ odvolací námitky žalobce, především s ohledem na to, že obecné a zvláštní procesní předpisy znají zásadu koncentrace řízení či výjimky ze zákazu skutkových novot.

28. Žalovaný tudíž nepostupoval podle , neboť nijak nereagoval na odvolací námitky žalobce. Tím napadené rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, a soud napadené rozhodnutí v souladu s zrušil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č.j. -84). S ohledem na podstatu zjištěné vady neměl soud prostor pro jakékoliv věcné posouzení žalobních námitek či argumentů žalovaného a osob zúčastněných na řízení.

29. Jelikož bylo napadené rozhodnutí zrušeno, vrátil soud současně věc k dalšímu řízení žalovanému ( ). Bude na žalovaném, aby opětovně posoudil, zda bylo z procesního hlediska přípustné, aby se žalobce v podaném odvolání spoléhal na nový podklad v podobě kladného závazného stanoviska. Své závěry žalovaný musí promítnout do odůvodnění vydaného správního rozhodnutí. Názorem vysloveným soudem je žalovaný vázán ( ).

[VI] Náklady řízení

30. Žalobce, který měl ve věci plný úspěch, má podle věty prvé proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem ve výši 11 228 Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč, a dále z odměny advokáta za dva úkony právní služby v plné výši, tj. po 3 100 Kč/úkon, a z náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč/úkon podle , , , d) a a 3 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů. Za úkony právní služby oceněné plnou výší se považují převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby.

31. Odměna advokáta a náhrada advokáta byly navýšeny o částku 1 428 Kč odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů ( ).

32. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalovanému určeno platební místo podle ve spojení s a stanovena pariční lhůta podle část věty za středníkem ve spojení s (s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat).

33. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim soud neuložil žádnou povinnost a nejsou mu známy žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, jež by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 30. 11. 2022

Mgr. Jaroslav Škopek v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje H.K.