Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
9 As 239/2020 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 As 239/2020 - 33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Stanislav Muška, se sídlem Velký Bor 6, Strunkovice nad Blanicí, zast. Mgr. et Mgr. Igorem Nitrianským, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 16, Prachatice, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2019, č. j. 28614/2019-MZE-11121, za účasti: Ing. V. F., zast. JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem se sídlem Jeremiášova 1705/19, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2020, č. j. 14 A 158/2019 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Předmětem projednávané věci je posouzení, zda žalobce prokázal právní důvod užívání zemědělské půdy a Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „SZIF“) měl provést aktualizaci evidence této půdy.
[2] Dne 19. 2. 2019 ohlásil žalobce SZIF v souladu s § 3g zákona č. 252/1997 Sb. , o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství “), změnu v evidenci půdy u třech dílů půdních bloků. K ohlášení přiložil „Smlouvu o prodeji podniku“ uzavřenou mezi ním a osobou zúčastněnou na řízení (dále jen „OZNŘ“) v roce 2013, fakturu z roku 2013 vystavenou OZNŘ vůči žalobci na prodej traktoru, list vlastnictví OZNŘ k datu 1. 1. 2013, blíže neoznačený seznam parcel a nájemní smlouvu uzavřenou mezi OZNŘ a třetí osobou v roce 2010 na pronájem 4 parcel. SZIF vyzval žalobce a stávajícího uživatele, společnost Agro KASJO, spol. s r.o. (dále jen „Agro KASJO“), aby doložili dohodu odstraňující vzájemný rozpor užívání nebo doklad prokazující užívání dané zemědělské půdy. Oznámením ze dne 15. 4. 2019, č. j. SZIF/2019/0289144, SZIF žalobci sdělil, že jím požadované změny neprovedl, neboť žalobce neprokázal platný právní důvod užívání dotčených pozemků.
[3] Proti oznámení SZIF podal žalobce námitky, o kterých rozhodl žalovaný výše nadepsaným rozhodnutím tak, že je zamítl a oznámení SZIF potvrdil. Ztotožnil se se závěry SZIF, že žalobce k ohlášení přiloženými dokumenty neprokázal, že by na něj přešlo užívací právo k dotčeným pozemkům.
[4] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) nyní napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. Též shledal, že nedošlo ke změně uživatele dotčených pozemků. Souhlasil se správními orgány, že předložená Smlouva o prodeji podniku jako hlavní tvrzený titul k užívání dotčených pozemků je neurčitá a vyvolává zásadní pochybnosti o svých právních účincích, proto dospěl k závěru, že žalobce neprokázal právní důvod k užívání těchto pozemků.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) , b) a c) zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dál jen „s. ř. s. “). Navrhuje zrušení napadeného rozsudku i jemu předcházejících správních rozhodnutí.
[6] Namítá nesprávné posouzení podmínek pro změnu v evidenci půdy.
[7] Má za to, že z odůvodnění napadeného rozsudku není patrné, z čeho soud vyvodil závěr, předložený list vlastnictví jasně neprokazuje, že by právě dotčené pozemky byly součástí podniku OZNŘ a že právě k nim přešlo na základě Smlouvy o prodeji podniku vlastnické právo na stěžovatele.
[8] Nesouhlasí s polemikou městského soudu ohledně nájemních smluv, kdy soud dospěl k závěru, že stěžovatel nedoložil listin y jednoznačně svědčící tomu, že na něj přešlo užívací právo k pronajatým pozemkům. Stěžovatel doložil seznam parcel, který dostatečně určitě definuje tyto pozemky. Stěžovateli proto není jasné, v čem tkví tvrzená neurčitost tohoto dokumentu, když z předložených listin lze zcela přesně identifikovat nájemní vztahy účinné ke dni převodu podniku, jejich účastníky, pozemky, jejich výměry a katastrální území. Stěžovatel navíc uvádí, že převodem podniku na něho přešly automaticky všechny nájemní vztahy, které svědčily převodci, tj. OZNŘ, aniž by musely být specifikovány v jakékoli listin ě. Připomněl k tomu znění § 476 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník “).
[9] Dle stěžovatele nelze akceptovat ani závěr městského soudu, že skutečnosti spočívající v provedení změny v evidenci půdy v roce 2013 na základě stejné Smlouvy o prodeji podniku nejsou pro posouzení nyní vedené věci zásadní. Veškeré skutečnosti měly být posuzovány komplexně bez ohledu na to, ve kterém řízení vyšly najevo.
[10] Nesouhlasí také s názorem městského soudu, že nebylo úkolem jeho ani správních orgánů hodnotit platnost Smlouvy o prodeji podniku. Zdůraznil, že podle § 574 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je třeba na právní jednání hledět jako na platné než jako na neplatné. OZNŘ se přitom neplatnosti Smlouvy nedovolávala a naopak potvrdila, že ji podepsala.
[11] Na závěr své kasační stížnosti stěžovatel namítá procesní vadu, že měl-li správní orgán pochybnosti o předložených podkladech, měl ho vyzvat k odstranění vad ohlášení změny, což se dle něj nestalo.
[12] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil tak, že městský soud posoudil případ po právní stránce správně a žalovaný se s napadeným rozsudkem ztotožňuje. Za základní v projednávané věci označil skutečnost, že Smlouva o prodeji podniku nevykazuje základní znaky takové smlouvy a je jen smlouvou kupní na prodej dvou zemědělských strojů. Proč OZNŘ nedodržela ústní dohodu a odmítá převést na stěžovatele slíbené pozemky, nebylo objasněno. Konstatoval, že pokud stěžovateli vznikla jednáním OZNŘ újma, může se obrátit na občanskoprávní soud. K namítané procesní vadě stručně uvedl, že SZIF předal dne 19. 2. 2019 stěžovateli Oznámení o zahájení řízení s příslušným poučením o dalším postupu správního orgánu. Navrhl kasační stížnost zamítnout pro nedůvodnost.
[13] OZNŘ se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[14] Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s. s. ř. s. ). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Ačkoliv stěžovatel opírá svou kasační stížnost o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) , b) a c) s. ř. s. s. ř. s. , jeho argumentace v zásadě odpovídá pouze důvodu podle písm. a), tj. nesprávnému právnímu posouzení, které spatřuje v hodnocení podmínek pro změnu v evidenci půdy.
[17] Evidence využití zemědělské půdy je upravena v § 3a a násl. zákona o zemědělství. Podle § 3a odst. 1 a 2 zákona tato evidence slouží mj. k ověřování správnosti údajů uvedených v žádosti o dotace podle § 3 odst. 5 písm. a) stejného zákona a její aktualizaci provádí SZIF, především na základě ohlášení uživatele podle § 3g stejného zákona. Nejvyšší správní soud se řízením o aktualizaci evidence půdy již dříve zabýval a konstatoval, že do pravomoci správních orgánů náleží posouzení otázky, zda žadateli o změnu v evidenci svědčí právní titul užívání dotčených zemědělských pozemků (srov. např. rozsudky NSS ze dne 9. 7. 2015, č. j. 3 As 187/2014 - 37, ze dne 22. 3. 2016, č. j. 2 As 20/2016 - 29, odst. [11], obdobně novější ze dne 14. 8. 2020, č. j. 3 As 54/2018 - 25, odst. [22], ze dne 7. 10. 2020, č. j. 7 As 69/2020 - 30, odst. [21], nebo ze dne 3. 2. 2022, č. j. 1 As 98/2021 - 31, č. 4316/2022 Sb. NSS, odst. [23]). Správní orgán pak provede aktualizaci evidence půdy, pokud ohlášené údaje neshledá nepravdivými či neúplnými a je mu předložen doklad prokazující právní důvod užívání. Jsou-li však ohlášené změny sporné, vyzve ohlašovatele změny nebo uživatele dotčeného ohlášením k předložení dokladu prokazujícího právní důvod užívání sporné zemědělské půdy. Následně aktualizace neprovede, pokud i přes výzvu shledá ohlášenou změnu nepravdivou nebo pokud nebyl doložen doklad prokazující právní důvod užívání dané půdy (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2019, č. j. 2 As 186/2018 - 35, odst. [17]).
[18] V projednávané věci je rozhodující, zda stěžovatelem předložené dokumenty představovaly platný právní důvod pro užívání dotčené půdy a zda měl SZIF na jejich základě provést v evidenci půdy stěžovatelem navrhované změny. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nikoliv. Souhlasí s městským soudem i správními orgány, že stěžovatel neprokázal právní důvod užívání dotčených pozemků, na jehož základě by SZIF mohl navrhované změny provést. Nejvyšší správní soud se v plném rozsahu ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozsudku a v podrobnostech na něj odkazuje. K dílčím kasačním námitkám uvádí následující.
[19] Jakkoli lze souhlasit se stěžovatelem, že smlouva o prodeji podniku ve smyslu tehdejšího § 476 obchodního zákoníku nemusí jednotlivě vyjmenovávat části podniku, tj. věci, práva a jiné majetkové hodnoty jako součásti podniku, musí v ní být jednoznačně vymezen podnik jako takový (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1323/2000 nebo ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002 , uveřejněný pod č. 28/2006 Sb. rozh. obč.). V tomto směru vyvolává Smlouva o prodeji podniku v projednávané věci zásadní pochybnosti, neboť jasné vymezení převáděného podniku neobsahuje. Označení podniku „zemědělská výroba“ je zcela obecné. Ve Smlouvě jsou naopak dostatečně konkrétně specifikovány dva zemědělské stroje, traktor a drtič slámy, a OZNŘ v řízení před městským soudem uvedla, že Smlouva fakticky představuje smlouvu kupní na prodej těchto strojů. Další pochybnosti o účincích Smlouvy vyvolává skutečnost, že Smlouva ohledně vlastních a pronajatých nemovitostí odkazuje na přílohu č. 1, která má být nedílnou součástí Smlouvy, ale žádný takový dokument stěžovatel nepředložil. Tvrdil-li před městským soudem, že přílohou Smlouvy jsou přiložené listin y (list vlastnictví OZNŘ, seznam parcel a nájemní smlouva), nelze takovému tvrzení bez dalšího přisvědčit. Listin y se Smlouvou o prodeji podniku výslovně nic nespojuje, není na ně ve Smlouvě odkaz a nejsou ani alespoň obecně označeny jako přílohy Smlouvy. Toto tvrzení stěžovatele nepotvrdila ani OZNŘ jako druhá strana Smlouvy.
[20] V této souvislosti Nejvyšší správní soud souhlasí s napadenými závěry městského soudu ohledně seznamu parcel a listu vlastnictví vymezenými výše v odst. [7] a [8] tohoto rozsudku. Skutečnost, že list vlastnictví s vlastnickým právem pro OZNŘ neprokazuje, že v něm uvedené pozemky byly součástí podniku OZNŘ a že by právě k nim přešlo na základě Smlouvy vlastnické právo na stěžovatele, je patrná z obsahu těchto dokumentů. List vlastnictví obecně obsahuje soupis všech nemovitostí, které v daném katastrálním území vlastní daná osoba. Nelze bez dalšího tvrdit, že všechny nemovitosti uvedené na listu vlastnictví tvoří součást nějakého podniku, když v projednávaném případě list vlastnictví se Smlouvou o prodeji podniku nic nespojuje, jak bylo uvedeno výše. Neurčitost seznamu parcel též tkví v obsahu tohoto dokumentu. Seznam obsahuje tabulku s údaji o čísle parcely, katastrálním území a výměře. Vedle této tabulky je strohý seznam jmen. Z takového obsahu nelze bez dalšího dovodit, že se jedná o přehled jakýchkoli vztahů, natož že tyto vztahy byly součástí nějakého podniku a na koho přešly. Jediný právní vztah je výslovně patrný z nájemní smlouvy uzavřené mezi OZNŘ a třetí osobou, tento dokument ovšem nijak neprokazuje přechod tohoto nájemního vztahu na stěžovatele a se Smlouvou o prodeji podniku jej též nic nespojuje, jak bylo uvedeno výše.
[21] Nejvyšší správní soud přisvědčil také napadenému závěru městského soudu, že skutečnost zápisu v roce 2013 pro projednávanou věc není relevantní. V této souvislosti jej doplňuje, že pokud stěžovatel tvrdí, že na základě Smlouvy byl do evidence jako uživatel předmětných pozemků zapsán v roce 2013, nyní nijak nevysvětluje, na základě čeho byl z evidence odstraněn a byla do ní zapsána Agro KASJO. Samotná Smlouva o prodeji podniku z roku 2013 ve světle ostatních skutečností bez dalšího neprokazuje opětovný stěžovatelův právní důvod užívání pozemků v nyní rozhodné době, tj. v roce 2019. Na výzvu SZIF ohledně tohoto rozporu užívání stěžovatel nijak nereagoval a rozpor neodstranila ani Agro KASJO.
[22] Správný je i poslední napadený závěr městského soudu, že úkolem správních orgánů v projednávané věci nebylo hodnocení platnosti Smlouvy o prodeji podniku. Jak bylo uvedeno výše v odst. [17] tohoto rozsudku, správní orgány v rámci řízení o aktualizaci evidence půdy posuzují otázku, zda žadateli svědčí právní důvod užívání dotčené půdy. V projednávané věci dospěly k závěru, že stěžovatel takový důvod vůbec neprokázal, když z předložených dokumentů jednoznačně nevyplynulo, že by na něj přešly jakékoli vlastnické nebo nájemní vztahy OZNŘ k dotčeným pozemkům, a to bez ohledu na platnost nebo neplatnost především Smlouvy o prodeji podniku. I za předpokladu, že je Smlouva platná, což v této věci ani nikdo nezpochybňuje, nelze z ní bez pochybností dovodit právní důvod užívání dotčené půdy stěžovatelem, jak bylo blíže popsáno výše (zejména odst. [19] tohoto rozsudku).
[23] K poslední kasační námitce procesní vady v postupu správních orgánů Nejvyšší správní soud pouze stručně uvádí, že stěžovatel takovou vadu nenamítal před městským soudem, ač tak učinit mohl. Jedná se tedy o novou, před městským soudem neuplatněnou námitku, která je podle § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. nepřípustná, a Nejvyšší správní soud se jí proto nezabýval (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 Afs 187/2018 - 35, odst. [21]).
[24] Nejvyšší správní soud závěrem nad rámec projednávané věci dodává, že stejně jako městský soud nepřehlédl zjevný soukromoprávní spor mezi stěžovatelem a OZNŘ zejména ohledně Smlouvy o prodeji podniku. Závěr správních orgánů o neprovedení aktualizace evidence půdy ovšem v tomto směru nepředstavuje vyústění tohoto sporu mezi účastníky řízení, zápis do evidence půdy má čistě deklaratorní charakter (srov. již citovaný rozsudek č. j. 1 As 98/2021 - 31, odst. [24]). Jak uvedl již městský soud, konečné vyřešení soukromoprávního sporu náleží do pravomoci civilního soudu a jeho případné rozhodnutí může iniciovat nové řízení o aktualizaci evidence dotčené půdy (srov. již citované rozsudky č. j. 3 As 187/2014 - 37 a č. j. 1 As 401/2017 -25, odst. [43]).
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám z výše uvedených důvodů nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1 , věty poslední, s. ř. s. s. ř. s.
[26] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.
[27] Osobě zúčastněné na řízení přísluší pouze náhrada nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem podle § 60 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož předpisu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud jí žádnou takovou povinnost neuložil, nemá osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. října 2022
JUDr. Radan Malík
předseda senátu