Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 133/2022 - 26

- 27

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Ing. P. R., proti žalovaným 1) Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, a 2) Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, sídlem Masarykovo náměstí 1/6, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. -41, o námitce podjatosti vznesené žalobcem,

takto:

Soudce Nejvyššího správního soudu Mgr. David Hipšr není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce (stěžovatel) se kasační stížností vedenou pod sp. zn. domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. -41, kterým krajský soud částečně odmítl žalobu stěžovatele, zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, rozhodl o nákladech řízení a vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku.

[2] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 8. 2022, č. j. -13, rozhodl předsedou senátu Mgr. Davidem Hipšrem tak, že zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků i návrh na ustanovení zástupce a vyzval ho k zaplacení soudního poplatku a odstranění vady kasační stížnosti.

[3] Stěžovatel poté vůči soudci Davidu Hipšrovi vznesl námitku podjatosti. Soudce podle stěžovatele v usnesení chybně dovodil, že kasační stížnost směřuje jen proti odmítnutí žaloby, ačkoliv ve skutečnosti směřuje proti třem na sobě nezávislým výrokům usnesení krajského soudu. Kasační stížnost tak v části, v níž se netýká odmítnutí žaloby, nepodléhá poplatkové povinnosti. Usnesení Nejvyššího správního soudu stěžovatel dále označil za nepřezkoumatelné. Soudce podle stěžovatele nedoložil skutečnosti, které v usnesení uvedl, tedy že stěžovatel zneužívá institut soudních poplatků, vyvolává spory, vystupuje před Nejvyšším správním soudem v desítkách řízení a že mu nejde primárně o vyřešení sporné právní otázky. Za úmyslnou lež stěžovatel označil tvrzení, že jsou jím řízení vedena „sériově a stereotypně“. Stěžovatel poukázal na to, že mu Nejvyšší správní soud v jiných řízeních přiznal osvobození od soudních poplatků či mu ustanovil advokáta a v jednom rozhodnutí dovodil, že stěžovateli nebylo řádně doručeno. Podle stěžovatele je „evidentním nesmyslem a lží“ tvrzení soudce Davida Hipšra, že špatná sociální situace stěžovatele není důvodem přiznat mu osvobození od soudních poplatků. Dotčený soudce bez jakýchkoliv důkazů napadá stěžovatele a svoji „nenávist a nepřátelství … nepřípustně subjektivně ventiluje“ v předmětném usnesení.

[4] Podle stěžovatele z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že za důvod podjatosti je třeba pokládat i nepravdivé informace o účastníkovi řízení, které soudce uvede v rozhodnutí a které nejsou podloženy objektivními skutečnostmi, jakož i osobní invektivy a útoky soudce proti účastníkovi řízení. Totéž podle něj plyne i z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2018, č. j. -83, jehož část cituje.

[5] Soudce Mgr. David Hipšr uvedl, že stěžovatele zná pouze z úřední činnosti, nemá žádný poměr k účastníkům řízení, jejich zástupcům ani k předmětu řízení a necítí se být ve věci podjatý. Jde-li o usnesení č. j. -83, jehož se stěžovatel dovolává, nezbývá než zopakovat v něm uvedený závěr, že důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o dané věci, jakým je i postup vedoucí k zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků.

II. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud shledal, že námitka podjatosti byla uplatněna včas, přičemž jsou splněny i další podmínky nutné pro rozhodnutí o ní.

[7] Námitka podjatosti není důvodná.

[8] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z , (dále jen „ “), podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. ... Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle musí být námitka zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.

[9] Vyloučení soudce je výjimkou z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci, neboť příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. -16).

[10] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci přitom je založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. ).

[11] V posuzované věci stěžovatel dovozuje podjatost dotčeného soudce z toho, jak rozhodl a odůvodnil usnesení, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o osvobození od soudních poplatků a jeho návrh na ustanovení zástupce. Stěžovatel tedy odkazuje na okolnosti týkající se postupu dotčeného soudce v řízení, které důvodem pro vyloučení soudce nejsou, což výslovně stanoví citovaný Vedle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz již usnesení ze dne 18. 6. 2003, č. j. -47, č. NSS) z tohoto pravidla vychází i Ústavní soud, podle něhož „[d]ůvodem k vyloučení soudců […] zásadně nemůže být jejich postup v řízení o projednávané věci“ (viz např. nález sp. zn. ze dne 22. 1. 2019, bod 39 a tam citovaná rozhodnutí).

[12] Na tomto východisku je založeno i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2018, č. j. -83, jehož se dovolává stěžovatel. V něm Nejvyšší správní soud vyložil, že důvody pro vyloučení soudkyně nespočívají a nemohou spočívat v jejím procesním postupu (bod 16), nicméně „forma jednání a způsob vystupování této soudkyně, jakož i celkový průběh ústního jednání“ (bod 17) v daném případě vyvolaly pochybnosti o její nepodjatosti (viz podrobněji body 23–33). V nyní posuzovaném případě ovšem dotčený soudce se stěžovatelem do osobního styku nepřišel. Odůvodnění usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci stěžovatele, pak není nijak nestandardní, zejména není vůči stěžovateli v žádném ohledu urážlivé či nezdvořilé ani nesvědčí o nenávisti a nepřátelství ze strany dotčeného soudce, jak stěžovatel tvrdí.

[13] Fakticky stěžovatel odůvodněním námitky podjatosti zpochybnil zejména skutkové a právní posouzení, které dotčený soudce v předmětném usnesení provedl. Řízení o námitce podjatosti ovšem neslouží k přezkumu postupu ani rozhodování soudce, jehož podjatost je namítána ( věta poslední ).

[14] Stěžovatel tedy nepoukázal na žádné okolnosti, které by svědčily o poměru soudce k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům ve smyslu a byly způsobilé vyvolat pochybnosti o nestrannosti soudce. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že námitku podjatosti neshledal důvodnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 11. října 2022

JUDr. Filip Dienstbier Ph.D.

předseda senátu