Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Ao 7/2022 - 71

[21] Nejde-li při pouhém naskenování QR kódu z certifikátu aplikací „čTečka“ o zpracování osobních údajů, nabízí se otázka, zda ke zpracování osobních údajů nedochází v okamžiku, kdy kontrolující osoba v rámci kontroly podmínek tzv. bezinfekčnosti nahlédne do osobních údajů zobrazených na mobilním telefonu. Nejvyšší správní soud v této souvislosti nemá pochybnosti o tom, že pouhé vizuální nahlédnutí kontrolující osobou na certifikát, ať v tištěné nebo elektronické podobě, nespadá do věcné působnosti nařízení GDPR podle čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení. Nedochází totiž k automatizovanému zpracování osobních údajů a v případě neautomatizovaného zpracování není splněna podmínka vedení evidence takto zjištěných osobních údajů (viz bod 24 rozsudku společenství vlastníků jednotek). Nejvyšší správní soud si však není jist, zda k automatizovanému zpracování osobních údajů nedochází následně tím, že kontrolující osoba do nich nahlédne skrze aplikaci „čTečka“ po naskenování QR kódu. Bez této aplikace by totiž kontrolující osoba nebyla schopna informace obsažené v QR kódu dekódovat a přečíst, respektive do nich nahlédnout. Nejvyšší správní soud však podotýká, že z hlediska kontrolující osoby není žádný rozdíl mezi tím, zda v rámci kontroly podmínek tzv. bezinfekčnosti nahlédne do tištěného nebo elektronického certifikátu či zda nejprve naskenuje aplikací QR kód a posléze se podívá na informace z něj vyplývající. V každém z těchto případů totiž uvidí shodné osobní údaje, které jsou obsaženy v certifikátu. Nadto při použití aplikace „čTečka“ uvidí nejprve základní identifikační údaje držitele certifikátu (jméno, příjmení a datum narození) a stav platný/neplatný. Kompletní sadu informací obsaženou v certifikátu uvidí až po kliknutí na tlačítko (viz bod [18] výše). Byť je tedy k dekódování QR kódu použit určitý automatizovaný nástroj, z hlediska kontrolující osoby jde i nadále o pouhé vizuální nahlédnutí do osobních údajů kontrolované osoby.

[22] Podle názoru NSS nelze za zpracování osobních údajů považovat pouhé nahlédnutí do osobních údajů, které osoba získá aplikací z QR kódu, jestliže tyto údaje nejsou dále nijak zpracovávány (např. uloženy či kamkoliv dále odesílány). Jde-li totiž pouze o výsledek výpočetní operace, při které jsou strojová data přeložena do podoby čitelné pro člověka, aniž by byla jakkoliv dále využita, tak není dán rozdíl mezi tím, zda osoba nahlédne na certifikát čitelný pro člověka (vytištěný na papíře s příslušnými údaji), nebo zda k jeho překladu do podoby čitelné pro člověka použije aplikaci, ve které následně uvidí tytéž údaje. Nicméně vzhledem k tomu, že k výkladu těchto otázek Soudní dvůr doposud nevyjadřoval, nemůže NSS vyloučit, že Soudní dvůr zaujme odlišný výklad již k této fázi operace s osobními údaji.

[23] Zpracování osobních údajů by dále mohlo představovat ověření platnosti certifikátu aplikací „čTečka“. Při kontrole platnosti certifikátu totiž dochází fakticky k použití osobních údajů stran zdravotního stavu kontrolované osoby obsažených v certifikátu. Aby mohla aplikace vyhodnotit, zda je certifikát platný či nikoliv, musí nutně porovnat údaje o zdravotním stavu dané osoby, tj. např. datum očkování, počet dávek, typ vakcíny, s validačními pravidly platnými v dané době. Osobní údaje zvláštní kategorie obsažené v certifikátu jsou tak aplikací používány pro to, aby kontrolující osoba zjistila, zda kontrolovaná osoba splňuje podmínky tzv. bezinfekčnosti stanovené mimořádným opatřením. V případě pouhé vizuální kontroly musel tuto operaci provést kontrolující. Například tedy podle data prodělání nemoci vyhodnotil, zda certifikát stále umožňoval využit regulovanou službu. Tento úkon aplikace „čTečka“ ulehčila, neboť podle validačních pravidel sama vyhodnotila, zda daný certifikát (například právě o prodělané nemoci) umožňuje službu využít. Za tímto účelem aplikace pravidelně stahovala aktuálně účinná validační pravidla. Aplikace tak při změně pravidel byla automaticky schopna vyhodnotit, zda předkladatel certifikátu po změně pravidel splňuje podmínky tzv. bezinfekčnosti. I to by mohlo představovat (byť nepřímo) zpracování osobních údajů. Při ověřování platnosti certifikátu však osobní údaje stran zdravotního stavu aplikace nezasílala nikam dále, aby byly např. porovnány s národní databází o očkování či prodělaném onemocnění covid-19. Osobní údaje o zdravotním stavu tak nejsou použity k jinému účelu, než k jejich porovnání s validačními pravidly. Tato pravidla se však uplatňovala i tehdy, kdy byly certifikáty kontrolovány pouze vizuálně, avšak nikoliv automaticky jako v případě aplikace „čTečka“. Tato pravidla navíc nebyla vázána na konkrétní osobu, ale jenom na údaje o tzv. bezinfekčnosti. V rámci validace tedy bylo jedno, které konkrétní osoby se údaj týká, protože podstatné bylo jen to, že v jejím certifikátu je obsaženo aktuálně platné pravidlo.

[24] Nedochází-li ke zpracování osobních údajů ani ve výše uvedeném případě, je namístě se zabývat tím, zda zpracování nepředstavuje kombinace procesů, které při kontrole certifikátů aplikací „čTečka“ probíhají. Tj. převedení osobních údajů z QR kódu do lidsky čitelné podoby a jejich promítnutí na mobilní telefon, nahlédnutí do nich kontrolující osobou a vyhodnocení platnosti certifikátu aplikací porovnáním osobních údajů o zdravotním stavu s validačními pravidly. Přestože jednotlivě tyto procesy nemusí dosahovat intenzity rozhodné pro naplnění definice zpracování ve smyslu čl. 4 odrážky 2) nařízení GDPR, lze si představit, že ve svém souhrnu již mohou představovat soubor operací s osobními údaji, který je prováděn pomocí automatizovaných postupů, při kterém jsou osobní údaje kontrolované osoby obsažené v certifikátu zpracovávány za účelem kontroly podmínek tzv. bezinfekčnosti. Nejvyšší správní soud se přiklání spíše k tomu, že v souhrnu o zpracování osobních údajů jde. Oproti vizuální kontrole certifikátu kontrolující osobou jsou totiž osobní údaje při kontrole pomocí aplikace „čTečka“ použity pro automatizované vyhodnocení splnění podmínek tzv. bezinfekčnosti. Za tímto účelem aplikace převádí osobní údaje obsažené v QR kódu do lidsky čitelné podoby, porovnává je s účinnými validačními pravidly a následně je zobrazuje na mobilním telefonu tak, aby do nich mohla kontrolující osoba nahlédnout.

[25] Tento závěr podporuje i to, že nařízení o digitálních certifikátech v čl. 10 odst. 1 až 3 pro účely výkonu práva na volný pohyb v EU výslovně stanovuje, že se na zpracování osobních údajů použije nařízení GDPR, přičemž uvádí, že osobní údaje obsažené v certifikátech zpracovávají příslušné orgány členského státu určení či tranzitu nebo provozovatelé služeb přeshraniční přepravy cestujících pouze k tomu, aby ověřili a potvrdili očkování, výsledek testu nebo zotavení držitele. Byť Česká republiky používá certifikáty vydávané podle nařízení o digitálních certifikátech ve vztahu k mimořádnému opatření pro vnitrostátní účely (kontrola podmínek tzv. bezinfekčnosti), je namístě, aby nakládání s osobními údaji v certifikátech mělo jednotný právní režim jako v případě přeshraniční přepravy. Jak se totiž uvádí v bodě 48 recitálu nařízení o digitálních certifikátech, členské státy mohou osobní údaje pro jiné účely zpracovávat, pokud je právní základ pro zpracování těchto údajů pro jiné účely, včetně souvisejících lhůt pro jejich uchovávání, stanoven ve vnitrostátním právu, které musí být v souladu s právními předpisy Unie na ochranu údajů a se zásadami účinnosti, nezbytnosti a proporcionality a které by mělo obsahovat ustanovení, jež jasně stanoví oblast a rozsah zpracování, konkrétní účel, kategorie subjektů, které mohou certifikát ověřit, a příslušné záruky pro předcházení diskriminaci a zneužívání, s přihlédnutím k rizikům pro práva a svobody subjektů údajů.

[26] Soudní dvůr se ve své judikatuře dosud nezabýval tím, zda při ověřování platnosti certifikátů vydávaných členskými státy podle nařízení o digitálních certifikátech, které jsou používány pro vnitrostátní účely, skrze národní aplikace dochází ke zpracování osobních údajů ve smyslu čl. 4 odrážky 2) nařízení GDPR, a zda je tedy dána věcná působnost nařízení GDPR podle čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení.

[27] Toliko Tribunál v rozsudku ze dne 27. 4. 2022, Roos a další proti Parlamentu, ve spojených věcech T-710/21, T-722/21 a T-723/21, EU:T:2022:262, implicitně posoudil kontrolu certifikátů pověřenými pracovníky Evropského parlamentu prostřednictvím národních aplikací „CovidScanBe“ a „Covidcheck.lu“ za zpracování osobních údajů ve smyslu čl. 3 odrážky 3) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (dále jen „nařízení č. 2018/1725“). Aniž by se Tribunál výslovně zabýval tím, zda o zpracování osobních údajů jde, posoudil žalobní námitky s ohledem na právní úpravu ochrany osobních údajů obsaženou v nařízení č. 2018/1725. Zjevně proto neměl pochybnosti o tom, že se o zpracování osobních údajů jedná. Tribunál ve zmíněném rozsudku vyšel z dokumentu Evropského inspektora ochrany údajů „Pokyny týkající se návratu na pracoviště a testování imunity nebo infekce onemocněním covid evropskými orgány“ EDPS. Return to the Workplace and EUIs’ screening of COVID immunity or infection status [online]. edps.europa.eu. 9. 8. 2021. Return to the Workplace and EUIs’ screening of COVID immunity or infection status | European Data Protection Supervisor (europa.eu)

ve kterém Evropský inspektor ochrany údajů dospěl k závěru, že digitální ověření certifikátů, které zahrnuje skenování QR kódu, představuje zpracování osobních údajů ve smyslu čl. 3 odrážky 3) nařízení č. 2018/1725.

[28] Definice zpracování osobních údajů obsažená v čl. 3 odrážky 3) nařízení č. 2018/1725 je identická s definicí zpracování podle čl. 4 odrážky 2) nařízení GDPR. Současně aplikace „CovidScanBe“ a „Covidcheck.lu“ fungují na obdobném principu jako aplikace „čTečka“ (viz bod 176 rozsudku Roos a další proti Parlamentu). I z toho lze proto usuzovat na to, že při kontrole podmínek tzv. bezinfekčnosti aplikací „čTečka“ dochází ke zpracování osobních údajů ve smyslu čl. 4 odrážky 2) nařízení GDPR.

[29] Tato otázka nicméně nebyla v judikatuře Soudního dvora doposud řešena, přičemž z jeho rozhodovací činnosti nelze dovodit, jak široce má být pojem zpracování osobních údajů podle čl. 4 odrážky 2) nařízení GDPR vykládán. Nejvyšší správní soud má zároveň významné pochybnosti o výkladu autonomního pojmu unijního práva, neboť jak bylo rozebráno shora, jednotlivé operace podle jeho názoru spíše nakládání s osobními údaji nepředstavují, a je otázkou, zda jejich spojení skutečně představuje natolik novou kvalitu, že již o nakládání s osobními údaji ve smyslu GDPR může jít.

[30] Nejvyšší správní soud má dále za to, že tato předběžná otázka je navíc obecně významná pro vymezení rozsahu věcné působnosti nařízení GDPR a definice zpracování osobních údajů Soudním dvorem. Bez bližších judikaturních vodítek je totiž těžké posoudit, jaké technické operace s osobními údaji do rozsahu pojmu zpracování osobních údajů ještě spadají a jaké již nikoliv.

[31] V případě předkládané otázky proto nejsou naplněny podmínky pro nepředložení předběžné otázky Soudnímu dvoru stanovené rozsudkem ze dne 6. 10. 1982, Srl Cilfit – v likvidaci – a další proti Ministerstvu zdravotnictví a Lanificio di Gavardo SpA proti Ministerstvu zdravotnictví, C-283/81, EU:C:1982:335.

IV. Závěr

[32] Nejvyšší správní soud proto pokládá Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku vymezenou v bodě I. tohoto usnesení.

[33] V návaznosti na položení předběžné otázky Nejvyšší správní soud dle přerušil řízení. Poté, co Soudní dvůr o předložené otázce rozhodne, bude v řízení Nejvyšší správní soud pokračovat ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 12. října 2022

Petr Mikeš

předseda senátu