Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
77 A 57/2022 - 160.pdf
PDF · 0 B
No categories available
77 A 57/2022 - 160
40. Z citované právní úpravy vyplývá jednak to, že pasivní volební právo do zastupitelstev obcí upravené v § 5 odst. 1 ZVZO je odvozeno od aktivního volebního práva upraveného v § 4 odst. 1 ZVZO, a jednak také to, že pro vznik aktivního i pasivního volebního práva do zastupitelstev obcí je rozhodující kromě jiného existence trvalého pobytu v příslušné obci.
41. Trvalý pobyt jako takový je institutem zákona o evidenci obyvatel, v němž je upraven v § 10. Podle § 10 odst. 1 věta prvá zákona o evidenci obyvatel platí: „Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v základním registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání.“ Z toho plyne, že trvalé bydliště je údajem evidenčním, občan nemá povinnost mít údaj o svém trvalém pobytu v místě, s nímž jej spojuje nějaké materiální hledisko, např. samotným citovaným ustanovením uváděný pobyt rodiny či zaměstnání. Občan není povinen na místě svého trvalého bydliště ani fakticky bydlet. V tomto ohledu se jedná o realizaci práva občana na svobodu pohybu a pobytu zakotvenou v čl. 14 Listiny základních práv a svobo d. Ústavní soud tento závěr potvrdil ve svém nálezu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 4/02 , v němž konstatoval: „Toto ústavní oprávnění svobodně si volit svůj dlouhodobý či krátkodobý pobyt (bydliště) na určitém místě tedy s sebou nepřináší požadavek (nařízení) v daném místě (bydlišti) se skutečně zdržovat nebo o tomto faktickém pobytu (bydlišti) informovat veřejnou moc.“
42. Zřejmě jediným případem, v němž Ústavní soud poněkud slevil z těchto svých závěrů a připustil, že je namístě zkoumat, zda se v místě trvalého pobytu občana objevuje také jeho materiální znak v podobě určitého pojítka mezi daným občanem a místem, které si zvolil coby svůj trvalý pobyt, je právě problematika aktivního a pasivního volebního práva ve volbách do zastupitelstev obcí. Učinil tak prostřednictvím tří nálezů; dvou ze dne 4. 5. 2011, a sice sp. zn. Pl. ÚS 6/11 a Pl. ÚS 59/10 , a jednoho ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 38/11 . V prve jmenovaném nálezu tak Ústavní soud dovodil: „Otázka trvalého bydliště občanů je sice v obecné rovině záležitostí evidenční, a nikoliv faktickou (…), nicméně ve věcech volebních je dle názoru Ústavního soudu nutno pojem vykládat materiálně. Přiléhavější je proto postoj zaujatý ve výše citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/94 vycházející z trvalého pobytu jako stavu faktického. Tento závěr podporuje i ústavní vymezení územních samosprávných celků jako územních společenství občanů, která mají právo na samosprávu (čl. 100 odst. 1 Ústav y). Smyslem formální existence obce je, aby si její obyvatelé mohli sami spravovat své vlastní záležitosti. Činí tak prostřednictvím orgánů obce. Proto také oprávnění tyto orgány vytvářet je podmíněno faktickým poutem obyvatele-voliče k obci. O existenci tohoto pouta nesvědčí sama subjektivní vůle osoby v podobě zápisu mezi občany obce, ale musí být odpovídajícím způsobem objektivně vyjádřena. V situaci, kdy je trvalý pobyt rozhodujícím kritériem pro vznik aktivního i pasivního volebního práva do orgánů samosprávy obce, je třeba vzhledem k závažnosti možných dopadů pečlivě zkoumat i skutečnost, zda přihlášení nebylo zcela účelovým jednáním, jehož jediným cílem byl právě vznik aktivního volebního práva, tedy jednáním obcházejícím volební zákon.“ Totožné závěry jsou obsaženy i v nálezu ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 59/10 . V nálezu posledně zmíněném, ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 38/11 , pak Ústavní soud rozvinul své úvahy, nejen pokud jde o otázku časové souvislosti mezi změnou trvalého pobytu a volbami, ale také pokud jde o relevanci určitého materiálního pojítka spojujícího občany, kteří se nově přihlásili k místu trvalého pobytu a tímto místem. Konkrétně Ústavní soud uvedl (podtržení provedl Krajský soud v Plzni): „Krom toho zatím zůstala stranou úvah – dle mínění Ústavního soudu neopodstatněně – skutečnost, že ti tzv. formální občané jsou vlastníci či uživatelé rekreačních objektů nacházejících se na území obce Bohy, jak alespoň vyplývá z opakujících se tvrzení stěžovatelů. Z toho lze usuzovat, že k obci určité pouto mají a mohou mít zájem podílet se na správě obecních záležitostí. Je sice otázkou, zda je žádoucí, aby rekreanti podstatným způsobem a na úkor „stálých“ obyvatel ovlivňovali rozhodování o směřování obce, nicméně umožňuje-li právní úprava hlásit se k trvalému pobytu v rekreačním objektu (§ 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel), těžko je lze vyřazovat z účasti na volbách. Nejde tedy o identickou situaci s tou, jaká byla řešena v případech obcí Hřensko a Karlova Studánka, kdy se k trvalému pobytu přihlašovaly osoby bez jakékoliv vazby k dané obci. Problém se pak posouvá spíše k otázce počtu voličů (náhle pocítilo potřebu změny údaje o trvalém pobytu několik desítek osob) a časové souvislosti s volbami (dosud se tak dělo těsně před jejich konáním). I v tomto smyslu tedy hraje otázka bezprostřednosti významnou roli.“
43. Citovaný nález a v něm obsažené závěry je podle názoru Krajského soudu v Plzni nutno vykládat v relaci ke skutkovým okolnostem, za kterých byly vysloveny. Podstatné pro ně je v prvé řadě to, že porušení volebních pravidel bylo shledáváno v tom, že se do obce před volbami tzv. přistěhovalo (tj. změnilo si místo trvalého pobytu do jejího obvodu) takové množství voličů, že to mohlo mít signifikantní dopad na volební výsledky v komunálních volbách. Problém byl tedy shledáván na straně aktivního volebního práva, tedy v tom, že se rozšířil okruh oprávněných voličů. Judikatura Ústavního soudu přitom zdůrazňuje, že taková situace je potenciálně problematická právě ve volbách do zastupitelstev obcí, neboť v poměrech menších obcí může „přísun“ i relativně nižšího počtu nových voličů v řádech i desítek osob mít závažný dopad na volební výsledky. Jen na základě toho, že pasivní volební právo je prostřednictvím § 5 ZVZO odvozeno od aktivního volebního práva však nelze tvrdit, že jsou tyto závěry bez dalšího přenositelné i na situaci, kdy je prostřednictvím aplikace citovaných judikatorních závěrů zpochybňováno naopak pasivní volební právo zvoleného kandidáta v tom směru, že na jeho straně neexistuje dostatečné materiální pouto s územním obvodem obce, v níž byl zvolen do zastupitelstva. Je tomu tak především proto, že ochrana, která je poskytována prostřednictvím materializace trvalého pobytu, je směřována na tvorbu samotné voličské vůle tak, aby svůj voličský hlas mohli platně odevzdávat právě ti voliči, kteří mají na správě příslušné obce legitimní, materiální zájem, tedy nikoli jen zájem formální odvíjející se od pouhého ohlášení trvalého pobytu v příslušné obci. Jde tedy o ochranu před možnými volebními manipulacemi. Není však logické totožnou ochranu směřovat i na pomyslnou druhou stranu volebního vztahu, tj. na stranu kandidátů, resp. pasivního volebního práva jako takového. Jde-li totiž o pasivní volební právo, jde ve své podstatě o možnost vystavit se volbě, nabídnout se coby kandidát, nikoli o možnou manipulaci samotné volby tím, že dojde k účelovému rozšíření okruhu samotných voličů. Je pak především věcí samotných voličů, koho svou volbou pověří, aby je v orgánech obce zastupoval. Takto učiněnou volbu je naopak třeba respektovat v intencích zásady presumpce ústavnosti a zákonnosti provedené volby.
44. Shora uvedené přitom nelze vykládat tak, že by v případě pasivního volebního práva bylo možno od materializace trvalého pobytu zcela abstrahovat. Je ji však třeba aplikovat tak, že brání jen zcela zjevným excesům, v jejichž rámci by byla pasivním volebním právem nadána osoba, která nemá k příslušné obci zcela žádný poměr a jejíž zájem o výkon funkce v orgánech obce by vycházel z právem reprobovaných záměrů.
45. V projednávané věci tak bylo nutno se zabývat otázkou, zda přihlášení se k trvalému pobytu v konkrétní obci nebylo vedeno jedině a pouze snahou získat pasivní volební právo v dané obci, a to v úmyslu obejít příslušný volební zákon, který vychází rovněž z ústavněprávního vymezení územních samosprávných celků coby společenství občanů žijících na určitém území, jež mají právo na samosprávu, která by proto měla být vykonávána právě členy tohoto společenství, tj. osobami, které k němu mají materiální vztah. Jedině za takové situace bude v konkrétním případě možno dovodit, že přihlášení se k trvalému pobytu v určité obci bylo „zcela účelovým jednáním“, jak o něm hovoří Ústavní soud ve svých shora citovaných nálezech.
46. Pomyslná hranice onoho „zcela účelového jednání“, jak je ze shora uvedeného patrné, je tedy v případě pasivního volebního práva nastavena poměrně vysoko: k jejímu dosažení rozhodně nepostačí jen samotný fakt změny místa trvalého pobytu v době bezprostředně předcházející volbám do zastupitelstev obcí. K této změně musí totiž zásadně přistoupit ještě další skutečnosti, které teprve ve svém souhrnu mohou nasvědčovat tomu, že změna místa trvalého pobytu byla uskutečněna právě ve snaze obejít volební zákon, respektive pravidla vzniku pasivního volebního práva, a to v rozporu se smyslem volebního zákona. Naopak, zjištěná existence relevantního materiálního pojítka, pouta mezi občanem a novým místem jeho trvalého pobytu, může případné pochybnosti o „zcela účelovém jednání“ takového občana-kandidáta rozptýlit.
47. V projednávané věci má navrhovatel za to, že zvolený kandidát do zastupitelstva města Žlutice, Ing. O. F., právě takto postupoval. Své přesvědčení opírá jak o změnu místa trvalého pobytu jmenovaného v červenci 2022, tak o skutečnost, že jeho rodina nadále bydlí X, části města X v rodinném domě, který vlastní s manželkou. Změna místa trvalého pobytu byla realizována pouze za účelem získat pasivní volební právo ve Žluticích, k čemuž se zvolený kandidát ostatně sám přiznal na Facebooku.
48. Soud však v projednávané věci neshledal, že by došlo k porušení volebního zákona ve smyslu § 60 odst. 4 ZVZO. Zvolený kandidát Ing. F. v době voleb do zastupitelstev obcí ve dnech 23. 9. 2022 – 24. 9. 2022 disponoval aktivním i pasivním volebním právem ve vztahu k volbám do zastupitelstva města Žlutice, neboť v té době měl ve Žluticích hlášeno místo trvalého pobytu, a to od 7. 7. 2022. Z provedeného dokazování i ze skutečností, které nebyly mezi účastníky sporné, je přitom zjevné, že jeho volební právo nebylo založeno jen na formálním údaji o místě trvalého pobytu, ale reflektovalo i materiální hledisko vyvozené Ústavním soudem v jeho shora citované judikatuře. Je nutno konstatovat, že ani z této judikatury nevyplývá, že jedinou možností, jak naplnit předpoklad existence „faktického pouta“ mezi voličem a obcí, ve které má tento volič hlášený trvalý pobyt, je skutečnost, že má v obci i své faktické bydliště, tj. místo, na kterém pobývá s úmyslem zdržovat se v něm trvale. Otázka existence tohoto „faktického pouta“ není ničím jiným než otázkou, zda má osoba, která má disponovat aktivním (a tím pádem i pasivním) volebním právem v konkrétní obci skutečně legitimní zájem na správě věcí takové obce coby územním společenství občanů disponující ústavním právem garantovaným právem na samosprávu. Přitom právě v případě řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že výsledek voleb odpovídá vůli voličů, která byla rovněž opakovaně Ústavním soudem v jeho relevantní rozhodovací praxi zdůrazňována, a to při respektu k ústavně zaručenému právu zvoleného kandidáta na nerušený výkon funkce, do které byl zvolen, po stanovené funkční období.
49. Z těchto úvah vyplývá, že naplnění zmíněného „faktického pouta“ ke konkrétní obci je v případě zvoleného kandidáta třeba umožnit i dalšími hledisky, která svědčí o tom, že tento kandidát má k dané obci takový vztah, že usiluje o správu jejích věcí z legitimních důvodů. Krajský soud v Plzni je přesvědčen, že v projednávané věci taková hlediska existují a že zvolený kandidát Ing. O. F. disponuje nejen hlášeným trvalým pobytem ve městě Žlutice (formální hledisko), ale má ve vztahu k tomuto městu i „faktické pouto“, které legitimizuje jeho zájem o správu věcí tohoto města i z materiálního pohledu.
50. Především je z provedeného dokazování i ze skutečností, jež nebyly mezi účastníky sporné, zřejmé, že Ing. F. působil mezi lety 2011–2019 (konkrétně od 7. 2. 2011 do 31. 1. 2019) jako tajemník Městského úřadu Žlutice. Jednalo se tedy o působení dlouhodobé, nelze ani přehlédnout, že skončilo relativně nedávno. Tajemník městského úřadu je podle § 110 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. , obecního zřízení, odpovědný starostovi za plnění úkolů obecního úřadu v samostatné působnosti i přenesené působnosti. Postavení tajemníka obecního úřadu vyplývající z právní úpravy obsažené v § 110 odst. 4 a 5 obecního zřízení spočívá prakticky v řízení a kontrole činnosti zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu a plnění dalších úkolů, jak těch, které jsou stanoveny zákonem, tak i těch, které mu je oprávněno ukládat zastupitelstvo obce, rada obce nebo starosta. S plněním jeho úkolů souvisí i jeho povinnost zúčastňovat se zasedání zastupitelstva obce a schůzí rady obce, jakkoli pouze s hlasem poradním. Osoba, která po dobu osmi let vykonává tuto funkci, získá nepochybně velmi detailní informace o chodu obce, na jejíž správě se spolupodílí. I po skončení výkonu funkce tajemníka městského úřadu působí Ing. F. jako člen komise starosty města Žlutice pro památky, svůj zájem o správu města tedy materializuje i v tomto směru; ze sdělení Městského úřadu Žlutice se přitom podává, že se zasedání této komise pravidelně zúčastňuje, jeho účast na ní tedy není jen formální. Mezi lety 2014–2018 byl také členem pěti komisí rady města Žlutice: komise pro bydlení, komise prevence kriminality, komise pro regeneraci městské památkové zóny, povodňové komise a sociální komise. Zcela přehlédnout v této souvislosti také nelze jeho působení coby učitele prvého stupně na základní škole ve Žluticích v druhém pololetí školního roku 2018/2019, byť se jednalo spíše jen o epizodní, krátkodobé zaměstnání, takže jeho vliv při hodnocení naplnění materiálního znaku jeho trvalého pobytu nelze přeceňovat. Zmíněné aktivity Ing. F. však ve svém souhrnu vytvářejí obraz osoby začleněné do komunity občanů města Žlutice a zainteresované na jejím rozvoji.
51. Tento obraz je pak dále doplňován i prostřednictvím výčtu aktivit, kterých se Ing. F. zúčastnil soukromě, a to i po skončení výkonu funkce tajemníka. Jednalo se o svěcení kaple, organizaci mikulášské družiny, vánoční plavání otužilců či lampionový průvod. I tyto aktivity svědčí o zapojení do komunitního života města Žlutic, a to právě i poté, co přestal být tajemníkem městského úřadu Žlutice.
52. Závěry soudu pak nemohlo zvrátit ani tvrzení navrhovatele, že Ing. F. pojí užší vztah k X. Je pravdou – a zvolený kandidát to sám uvedl – že v X spoluvlastní se svou manželkou rodinný dům, který jeho rodina také obývá (a kam za ní pravidelně dojíždí). Není tedy vůbec žádných pochybností, že jej k X pojí také významné „faktické pouto“, posílené rozhodně i tím, že v X mají sídlo či provozovny různé právnické osoby, na jejichž činnosti se Ing. F. podílí (Postřelí, spolek, jehož je předsedou, RabštejnLab, z. ú., jehož dozorčí rady je členem, Dvůr Vranov, spolek, jehož je předsedou). Kategorii „faktického pouta“ však nelze ani ve volebních věcech vykládat jako exkluzivní v tom smyslu, že by připouštěla, aby každý člověk měl „faktické pouto“ právě jen k jednomu místu (obci). Naopak v podmínkách moderní společnosti není vůbec nepředstavitelné, že toto „faktické pouto“ může člověka pojit k více místům: např. k obci, v níž se narodil a vyrostl a v níž pravidelně navštěvuje své příbuzné a přátele, k obci, v níž studoval na vysoké škole, v níž má řadu bývalých spolužáků a na jejímž životě je nějak dosud interesován, k obci, v níž má bydliště se svou rodinou, ale také k obci, v níž má zaměstnání či v níž podniká, a proto v ní tráví podstatnou část svých dní, a pročež má zájem na rozvoji jejím i její komunity. Samozřejmě není možné, aby ve všech takových místech disponoval i aktivním a pasivním volebním právem: místo trvalého pobytu může mít každý hlášeno jen jedno. Není však žádný důvod, aby byl omezen výkon těchto práv jedině na tu obec, se kterou takovou osobu pojí vztah právě nejbližší. Ostatně si lze jen těžko představit, jakým způsobem by se intenzita takového vztahu mezi dvěma či více místy prakticky prokazovala a kvalifikovala. To platí tím spíše v případě X a Žlutic, které, jak sám navrhovatel uvedl a mínil prokazovat, od sebe dělí vzdálenost pouhých 13 km a čtrnáctiminutové cesty automobilem. Na druhé straně je projevem rovněž ústavně zakotvené svobody pohybu, aby si každý volil místo svého trvalého pobytu svobodně.
53. Za takové situace, kdy osobu kandidáta pojí legitimně zdůvodněné a reálné „faktické pouto“ k více obcím, mj. i k té, ve které skutečně kandiduje do zastupitelstva obce a v níž má proto hlášen trvalý pobyt, je nutné ponechat rozhodování o jeho zvolení na samotných voličích. Je to totiž koneckonců jejich hlas coby hlas suveréna, který rozhodne, zda danou osobu členem zastupitelstva zvolí nebo ne. Presumuje-li soud ve shodě se shora citovanou judikaturou Ústavního soudu, že volební výsledek odpovídá vůli voličů, není věcí soudu, aby místo nich zvažoval, zda snad nepoutá jimi zvoleného kandidáta ještě bližší pouto k jiné obci, než ve které byl zvolen. Takové úvahy přísluší jedině voličům, neboť jde o úvahy již přesahující rámec a požadavky volebního zákona. V projednávané věci bylo navíc prokázáno, že Ing. F. své potenciální voliče o své osobní situaci, kdy je vázán i k jiným místům než jen ke Žluticím, informoval přinejmenším na facebookových stránkách svých na jím spravovaném profilu Živé Žlutice.
54. Soud shrnuje, že v projednávané věci nelze dovodit, že by se zvolený kandidát do zastupitelstva města Žlutice, Ing. Ondřej F., přihlásil k trvalému pobytu ve městě Žlutice dne 7. 7. 2022 ve snaze získat pasivní volební právo v úmyslu obejít pravidla volebního zákona. Skutečnost, že k hlášení trvalého pobytu ve Žluticích přistoupil skutečně v době blízké konání voleb, není tomuto závěru na překážku. Ze žádného právního předpisu nevyplývá, že by vznik pasivního volebního práva měl být omezen jen na ty osoby, které mají hlášený trvalý pobyt v příslušné obci po nějakou kvalifikovanou dobu. Nelze navíc odhlédnout ani od důvodů, kterými tuto skutečnost zdůvodnil sám Ing. F., totiž snahou dokončit důležité povinnosti spojené s výkonem funkce zastupitele obce X. Proto jsou nadbytečné úvahy navrhovatele, od kdy měl Ing. F. uzavřenou nájemní smlouvu k místu svého nynějšího trvalého pobytu. Tato otázka je v projednávané věci zcela nerozhodná.
55. Soud zdůrazňuje, že samotná existence „faktického pouta“ nemusí být založena pouze politickou aktivitou, která s sebou nese konkrétní politickou zodpovědnost (v širokém slova smyslu), jak uváděl navrhovatel. Naopak, bude typické, že konkrétní pouto k určitému místu bude založeno zprvu na faktorech spíše nepolitických: ať už jde o bydliště rodiny, účast v konkrétních spolcích či na různých aktivitách, o vlastnictví nemovitosti, výkon podnikání apod. Je zcela legitimní, aby osoba, která má určitý hmatatelný interes o komunitu konkrétní obce, mohla usilovat o zvolení do orgánů samosprávy, přestože se do dané doby politicky na její správě nepodílela. Ostatně, bylo-li by tomu naopak, stavělo by to před kandidáty obtížnou překážku: k tomu, aby se mohli ucházet o politické funkce, by museli prokázat nějakou formu politické činnosti, ačkoliv k jejímu uskutečnění by nemohli využít tyto politické funkce, neboť by do nich dosud nemohli kandidovat.
56. Že Ing. F. má evidentní pouto k městu Žlutice, koneckonců ani navrhovatel výslovně nesporoval, polemizoval však s jeho intenzitou a povahou. To však nejsou hlediska, která by byla obsažena v právní úpravě vzniku aktivního a pasivního volebního práva ve volbách do zastupitelstev obcí. Kandidát do obecního zastupitelstva není povinen prokazovat, že má k obci, v níž kandiduje, právě ten nejintenzivnější vztah, ani že se již politickým způsobem podílel na její správě. Postačí právě „jen“ existence faktického, materiálního pouta k takové obci a trvalý pobyt hlášený v ní. Právě existence těchto faktorů tvoří hranici, za kterou již není volební soud oprávněn ve svém přezkumu postupovat. Takovým způsobem by již zasahoval do projevu voličské vůle, což mu nepřísluší. Intenzitu takového zájmu či pouta musí v konkrétním případě každého kandidáta zohlednit jedině voliči, coby suverén. V tomto směru nelze klást kandidátům do funkcí v samosprávě jen obtížně překročitelné překážky, které by vyžadovaly složité a sotva reálně představitelné prokazování hloubky zájmů či zapojení do života obce. Tím by naopak docházelo k omezování volební soutěže, jež by v posledku byla v rozporu se zájmem samotných obcí a voličů coby jejich personálního substrátu. Jsou to totiž nakonec právě voliči žijící v příslušné obci, kteří jsou v nejlepším postavení, aby posoudili, který z kandidátů nejlépe splňuje jejich představy o členu zastupitelstva obce, v níž žijí. V této úvaze pak voliči nejsou vázáni jen omezenými právními hledisky, ale mohou vzít zcela legitimně v potaz i naprosto jiná hlediska (osobní sympatie, hodnocení přínosu konkrétního kandidáta životu obce, ale i přesvědčivost jeho zájmu o ni apod.). Pokud však voliči svou vůli vysloví a konkrétního kandidáta do zastupitelstva zvolí, nemůže soud tuto jejich volbu zneplatnit úvahou, která jde daleko nad rámec požadavků zákona. Vůle soudu v tomto smyslu nemůže stát nad vůlí voličů.
57. Na podkladě skutečností zjištěných v tomto řízení lze konstatovat, že postup Ing. F. při ohlášení místa jeho trvalého pobytu ve Žluticích byl veden snahou splnit podmínky vzniku pasivního volebního práva a ucházet se o zvolení do zastupitelstva obce, se kterou jej pojí faktické pouto a o jejíž rozvoj má legitimní zájem, je zcela v souladu se smyslem ZVZO. Nedošlo tak k porušení volebního zákona.
58. Obava, aby šíře aktivit, které Ing. F. vykonává, neměla negativní dopad na výkon funkce zastupitele města Žlutice, již prezentoval navrhovatel, pak rovněž není problémem, kterým by se měl zabývat volební soud. ZVZO ani žádný jiný předpis nestanoví, kolika pracovním a mimopracovním aktivitám se mohou zvolení kandidáti věnovat, aby tím neutrpěl výkon jejich funkce. Není úkolem soudu, aby přezkoumával, zda zvolení kandidáti mají dostatek volného času, aby se výkonu své funkce věnovali podle představ navrhovatelů nebo dokonce podle představ soudu samotného. Je věcí – a odpovědností – samotného zvoleného kandidáta, jak k výkonu své funkce přistoupí. Hodnocení tohoto výkonu pak přísluší opět jedině voličům.
59. Ustanovení § 60 odst. 4 ZVZO, jak soud uvedl již výše, stanoví, že návrh na neplatnost volby kandidáta může být úspěšný jen tehdy, pokud jsou současně splněny podmínky spočívající v tom, že a) došlo k porušení volebního zákona a b) že toto porušení volebního zákona hrubě ovlivnilo volební výsledek. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že nebyla naplněna již prvá podmínka, tj. že došlo k porušení volebního zákona. Jelikož uvedené podmínky jsou zákonem stanoveny kumulativně, nesplnění kterékoli z nich znamená, že návrh nemůže být úspěšný. Odpadá tak potřeba zabývat se splněním druhé podmínky.
Závěr a náklady řízení
60. Jelikož soud dospěl k závěru, že návrh na neplatnost volby kandidáta Ing. O. F. ve volbách do zastupitelstva města Žlutice ve dnech 23. 9. 2022 a 24. 9. 2022 není s ohledem na shora uvedené důvodný, výrokem I. jej zamítl podle § 90 odst. 3 věty prvé s. ř. s. s. ř. s. , ve spojení s § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. per analogiam.
61. Výrokem II. pak soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s § 93 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná (§ 104 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
Toto usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§ 93 odst. 5 věta druhá s. ř. s. s. ř. s. ).
Plzeň 26. října 2022
Mgr. Jaroslav Škopek v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.