Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 A 82/2022 - 171

22. Podle § 5 odst. 1 věty za středníkem zákona o volbách členem zastupitelstva městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy může být zvolen ten volič, u kterého není překážka ve výkonu volebního práva podle § 4 odst. 2 písm. a) a b) a který je v den voleb v tomto městském obvodu nebo městské části přihlášen k pobytu.

23. Podle za podmínek stanovených zvláštními zákony se může občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta.

24. Podle § 60 odst. 4 zákona o volbách návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby tohoto kandidáta.

25. Podle § 60 zákona o volbách je třeba návrh na neplatnost hlasování, na neplatnost voleb nebo na neplatnost volby kandidáta podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb do zastupitelstev obcí Státní volební komisí.

26. Soud předně považuje za potřebné vypořádat argument některých odpůrců o opožděnosti návrhu. Odpůrci č. 4, 8, 10, a 11 shodně tvrdí, že otázka splnění podmínek pro kandidáty měla být řešena již v rámci přezkumu registrovaných kandidátních listin. Tak tomu však být nemůže. V řízení o ochraně ve věcech registrace se lze ve smyslu domáhat vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátníy, tedy předem sestavených soupisů kandidátů, nikoliv vyškrtnutí jednotlivých kandidátů. Tento názor zastává i odborná literatura, která k tomu uvádí, že „(u)vedené ustanovení nicméně umožňuje brojit pouze proti registraci kandidátníy jako celku, nikoliv proti tomu, že měl být vyškrtnut některý z kandidátů. Uvedená situace je proto řešitelná až v případném řízení o neplatnosti volby kandidáta.“ (KÜHN, Zdeněk. : komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019). Soud připouští, že zpochybňování konečných výsledků voleb způsobem, jakým to činí navrhovatel, tj. poukazem na to, že jím označení odpůrci nesplňují podmínky pro to, aby vůbec byli voleni do zastupitelstva městské části Praha 4, je přinejmenším nešťastné. I ve smyslu zásady souslednosti jednotlivých přezkoumávaných volebních fází, jež je zmiňována v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016 č.j. – 191, by bylo nanejvýš žádoucí, a to především z pohledu voličů, aby tato otázka byla s definitivní platností vyřešena před zahájením samotných voleb, nicméně platná právní úprava neobsahuje instrumenty (např. žaloba na vyškrtnutí kandidáta z kandidátníy), s jejichž pomocí by bylo možné takového cíle dosáhnout.

27. Jedinou lhůtou omezující z časového hlediska podání návrhu na neplatnost volby kandidáta (kandidátů) je lhůta zakotvená v § 60 zákona o volbách, kterou navrhovatel nezmeškal. Soud tedy návrh vyhodnotil jako podaný včas a zabýval se jím po věcné stránce, po posouzení věci však návrh neshledal důvodným.

28. Judikatura Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení ze dne 2. 7. 2004, č.j. – 12) definuje v obecné rovině tři základní předpoklady pro vyhovění volební stížnosti následujícím způsobem: (i.) nezákonnost, tzn. porušení některých ustanovení zákona o volbách, popř. zákonů souvisejících; (ii.) vztah mezi touto nezákonností a zvolením kandidáta, jehož zvolení je napadeno volební stížností a (iii.) zásadní intenzita této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně zpochybňovat volbu předmětného kandidáta. Prokázání těchto skutečností je věcí navrhovatele, který se svým návrhem domáhá neplatnosti voleb.

29. Navrhovateli lze obecně přisvědčit v tom, že fakticitu pobytu a vztahu kandidáta k městské části, do jejíhož zastupitelstva je volen, je nutno posuzovat z hlediska materiálního, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu. V nálezu ze dne 4. 5. 2011 sp. zn. Ústavní soud vysvětlil, že otázka trvalého pobytu je obecně záležitostí evidenční, nikoliv faktickou, nicméně že ve věcech volebních má svůj význam materiální, který vyplývá z práva na samosprávu (y) a z oprávnění obyvatel obce spravovat si své záležitosti. Předpokladem tohoto oprávnění je vytvářet orgány obce tak, aby toto oprávnění bylo podmíněno faktickým poutem obyvatele – voliče k obci. Ústavní soud rovněž uvedl, že y nepředpokládá ochranu práva podílet se na správě obecních záležitostí u těch, kdo se skutečným životem obce nemají objektivně nic společného. Výslovně konstatoval, že „(s)myslem formální existence obce je, aby si její obyvatelé mohli sami spravovat své vlastní záležitosti. Činí tak prostřednictvím orgánů obce. Proto také oprávnění tyto orgány vytvářet je podmíněno faktickým poutem obyvatele-voliče k obci. O existenci tohoto pouta nesvědčí sama subjektivní vůle osoby v podobě zápisu mezi občany obce, ale musí být odpovídajícím způsobem objektivně vyjádřena. (…) V situaci, kdy je trvalý pobyt rozhodujícím kritériem pro vznik aktivního i pasivního volebního práva do orgánů samosprávy obce, je třeba vzhledem k závažnosti možných dopadů pečlivě zkoumat i skutečnost, zda přihlášení nebylo zcela účelovým jednáním, jehož jediným cílem byl právě vznik aktivního volebního práva, tedy jednáním obcházejícím volební zákon. Právo na zvolení si trvalého pobytu dle zákona o evidenci obyvatel je sice subjektivně veřejným právem vymahatelným ve správním soudnictví, které je odvozeno od práva na svobodu pohybu a pobytu. Ovšem není důvod jej bez dalšího upřednostnit před právem občanů územního společenství, aby se na jeho samosprávě podíleli pouze ti, kdo do tohoto společenství skutečně patří."

30. Nutno podotknout, že právě citovaný nález Ústavního soudu byl vydán ve věci volebního přezkumu neplatnosti voleb do zastupitelstva obce z pohledu posuzování (ne)účelovosti splnění podmínky trvalého pobytu u 34 osob, které se přihlásily 3 týdny před konáním voleb do jediného objektu (bytu) kolaudovaného v roce konání voleb s tím, že docházení těchto osob do volební místnosti bylo organizováno nájemcem bytu. Z tohoto pohledu není případ posuzovaný Ústavním soudem srovnatelný se situací odpůrců č. 2 - 12.

31. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. plyne, že „(j)de především o to, aby byl zvolen kandidát, jehož faktické pouto k obci zaručuje řádný výkon mandátu a aby do procesu volby zastupitelů obce bylo zasahováno v jen skutečně výjimečných případech, tj. při zjevných excesech vůči zákonu o volbách.“

32. Správní soudy již v minulosti ve vztahu k téže problematice dovodily, že život člověka (občana) není v dnešní době nutně spjatý pouze s jedním místem „ve smyslu místa, kde by měl rodinu, rodiče, obydlí, zaměstnání a kde by se výhradně zdržoval s úmyslem zdržovat se trvale, jak o tom hovořil Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 9. 1994, sp. zn. . (…) Naopak lidí (…), kteří se stěhují či dojíždí za prací, případně, kteří v průběhu týdne nepobývají na jednom místě, vlastní více nemovitostí, pracují z domova či na vícero postech a současně jsou angažováni ve veřejném životě, jejichž děti navštěvují školy nikoli v místě faktického bydliště, ale tam, kde je to pro celou rodinu organizačně výhodné, stále přibývá. Přesně o takový případ jde u zvoleného kandidáta. Za rozhodující soud v projednávané věci považoval, že faktické pouto zvoleného kandidáta k městu Česká Lípa nebylo ničím vyvráceno.“ (srov. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 6. 11. 2018, č.j. -38). Tyto závěry jsou více než přiléhavé i pro nyní projednávanou věc, neboť městské části hlavního města Prahy na sebe bezprostředně navazují a soud považuje za zcela běžný, ne-li dokonce převažující trend, že občan v jedné městské části bydlí, v jiné pracuje a v jiné zase například chodí do školy jeho děti. Po kandidátech do zastupitelstev městských částí hlavního města Prahy dle náhledu soudu nelze spravedlivě požadovat, aby veškerý svůj život soustředili právě do jedné městské části. Dle navrhovatele bydlí jím označení odpůrci buď v jiné městské části Prahy anebo v obci za Prahou ve Středočeském kraji. Odpůrci to naopak popírají, nicméně i kdyby v řízení před soudem vyšlo najevo, že se častěji než na adrese hlášeného trvalého pobytu zdržují na adresách označených navrhovatelem, nebyla by tato skutečnost sama o sobě způsobilá zpochybnit jejich faktické pouto k městské části Praha 4, a to zvláště za situace, kdy navrhovatel na skutečnost prokazatelně dokládající existenci takového pouta u odpůrců sám poukázal (k tomu viz níže).

33. Myšlenky uvedené ve shora citovaném usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci následně rozvinul Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 23. 8. 2022, č. j. – 100, v němž výslovně řešil otázku zvolení kandidáta, jehož vztah k obci byl navrhovatelem zpochybněn, ačkoliv byl zvolen do zastupitelstva obce opakovaně. Krajský soud v Praze dovodil, že „i v případech, že by se snad někdo v minulosti neoprávněně „vetřel“ do určité obce, k níž v době prvotního výkonu volebního práva ani reálně nezamýšlel založit trvalejší faktický vztah, je nutno zohlednit fakt, pokud např. v důsledku úspěšné kandidatury tento vztah následně nabyl při reálném výkonu funkce zastupitele v obecním zastupitelstvu, zejména jde-li o zastupitele uvolněného. Pokud takový zastupitel už reálně po nějakou dobu spjal svůj život s obcí, pohybuje se v ní a tráví v ní svůj pracovní čas, nelze již v následujících volebních obdobích (pokud s obcí opětovně nepřerušil vztahy) úspěšně dovozovat, že by byl jen formálním občanem obce a že by mu bylo z důvodu „hříchu v mládí“ možné volební právo odepřít.“ I tento závěr, se kterým se soud plně ztotožňuje, je možné vztáhnout na nyní projednávanou věc. Jak totiž plyne z tvrzení samotného navrhovatele, většina odpůrců - napadených kandidátů vykonávala (minimálně) ve funkčním období 2018  2022 mandát zastupitele městské části Praha 4. Reálný výkon funkce zastupitele v dané městské části dle náhledu soudu bez dalšího prokazuje faktické pouto osoby k obci, neboť při jejím výkonu se dotyčná osoba zcela nepochybně podílí na správě veřejných věci týkajících se dané obce.

34. Argumentaci, kterou navrhovatel v této souvislosti ve vztahu k dotčeným odpůrcům užil a podle níž jejich jediný vztah k obci spočívá v tom, že zde poslední volební období tyjí z veřejných funkcí nebo toto činit zamýšlejí, považuje soud za nemístné a nepřípustné zlehčování významu funkce zvoleného kandidáta – zastupitele obce. Na tuto dehonestující argumentaci lze reagovat tak, že navrhovatel se svým návrhem v podstatě nedomáhá ničeho jiného, než aby zvolenými kandidáty byly v rozporu se skutečnou vůlí voličů, která se projevila ve výsledcích voleb, soudem prohlášeny jiné osoby, které by pak (řečeno slovy navrhovatele) v následujícím volebním období mohly týt z veřejných funkcí namísto v návrhu označených odpůrců.

35. Soud na tomto místě činí dílčí závěr, že faktický vztah odpůrců č. 2, 5 – 10 k městské části Praha 4 jednoznačně vyplývá z jejich dřívějšího výkonu funkce zastupitele na Praze 4, a není proto nutné zevrubně analyzovat další tvrzení, která ohledně svých pout k obci tito odpůrci předložili.

36. Co se týče odpůrce č. 3, informace z veřejně dostupných zdrojů potvrzují, že se jedná o poslance Parlamentu České republiky, který je členem oblastní organizace Hnutí ANO 2011 na Praze 4, kde se nachází též jeho poslanecká kancelář. Tyto skutečnosti jsou jednoznačným dokladem faktických vazeb odpůrce č. 3 k území městské části Praha 4.

37. Odpůrce č. 4 byl do zastupitelstva městské části Praha 4 ve volbách konaných 23. 9. 2022 - 24. 9. 2022 zvolen „nově“. Jím předložené podklady, zejména pak rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, č.j. -103 o určení vlastnického práva k nemovitosti a čestné prohlášení partnerky J. K. ze dne 19. 10. 2022 svědčí o tom, že fakticky žije na adrese uvedené v záhlaví tohoto usnesení a nikoliv ve X v nemovitosti vlastněné jeho příbuznou E. F., jak tvrdí navrhovatel, a to nepochybně i s ohledem na značně vyhrocené vztahy s E. F. (která není jeho příbuznou, ale bývalou manželkou). Za dané situace je třeba plně respektovat vůli voličů na Praze 4, kteří skrze demokratické volby vyjádřili odpůrci č. 4 důvěru k tomu, aby záležitosti Prahy 4 jako jimi zvolený zastupitel spravoval.

38. Odpůrkyně č. 11 má k městské části Praha 4 úzký vztah (který navrhovatel nesprávně považuje za důkaz absence vztahu k městské části Praha 4) daný tím, že na jejím území dlouhodobě podniká a politicky se zde angažuje. Pokud jde o odpůrce č. 12, navrhovatel vadně dovozuje absenci jeho skutečného a autentického vztahu k Praze 4 z toho, že na jejím území „pouze“ pracuje (z webových stránek koupaliště Lhotka plyne, že odpůrce č. 12 tam pracuje na pozici provozního vedoucího). Na rozdíl od žalobce má soud za to, že faktické pouto k dané obci zakládá též výkon podnikatelské či pracovní činnosti na území obce, neboť osoby, které na území obce dlouhodobě podnikají nebo pracují, zde za tímto účelem tráví významnou část týdne a s ohledem na to znají příslušnou lokalitu i problémy, které tamní občany trápí. Soud nespatřuje žádný rozumný důvod, proč by jim v takovém případě mělo být upřeno právo podílet se na samosprávě územního společenství, splňují-li další podmínky volitelnosti stanovené zákonem.

39. Ve vztahu k odpůrcům č. 11 a 12 soud pro úplnost uvádí, že byli zvoleni pouze jako náhradníci a nikoliv jako členové zastupitelstva. Tato skutečnost však nebrání soudu věcně posoudit, zda v době voleb splňovali podmínku trvalého pobytu i z materiálního hlediska ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Z tohoto důvodu soud nepřistoupil k odmítnutí návrhu v části týkající se těchto dvou odpůrců pro nepřípustnost.

40. Soud uzavírá, že s přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem vážícím se k projednávané věci, jakož i k judikatuře správních soudů a Ústavního soudu neshledal důvodnými tvrzení navrhovatele o účelovosti hlášeného trvalého pobytu odpůrců č. 2 – 12, která by mohla mít za následek, že by městská část Praha 4 byla po jejich zvolení ve volbách spravována osobami, které k ní nemají reálný vztah. Jinými slovy řečeno, soud nepřisvědčil tvrzení navrhovatele, že odpůrci č. 2 – 12 nemají k městské části Praha 4 žádný faktický vztah a že jejich přihlášení k trvalému pobytu na území této městské části bylo zcela účelovým jednáním obcházejícím zákon o volbách, jehož jediným cílem bylo dosáhnout vzniku volebního práva. K žádnému zkreslení vůle voličů ve volbách z důvodu, jímž argumentoval navrhovatel, tj. z důvodu neexistence faktického materiálního pouta odpůrců k městské části Praha 4, tedy v projednávané věci nedošlo. Proto nelze akceptovat ani navrhovatelem předložený přepočet hlasů získaných ve volbách jednotlivými volebními stranami, v němž navrhovatel v návaznosti na svá tvrzení dovozuje, že on a volební strana SPOLEČNĚ PRO PRAHU 4 měli ve volbách každý získat po jednom mandátu navíc.

41. V řízení nebylo prokázáno, že by došlo k jakémukoliv porušení zákona o volbách. Nedůvodný návrh tudíž soud usnesením zamítl. V souladu s tak učinil bez nařízení jednání, neboť k závěru o neopodstatněnosti návrhových tvrzení bylo možné dojít bez provádění jakéhokoliv dokazování (navrhovatel v návrhu sám uvedl skutečnosti, jež popírají pravdivost jeho tvrzení o neexistenci faktických pout odpůrců č. 2 – 12 k městské části Praha 4).

42. Na okraj soud dodává, že ke shodným závěrům dospěl v usnesení ze dne 21. 10. 2022, č.j. -55 vydaném v řízení o jiném návrhu, jímž byla z obdobných důvodů zpochybněna volba kandidátů - odpůrců č. 8 – 11.

43. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle kterého nemá na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků právo.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná ( ).

Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce Městského soudu v Praze ( ).

Praha 26. října 2022

Mgr. Martin Kříž v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje I. V.