Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 107/2022 - 64

- 65

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Lenky Krupičkové a Michal Bobka v právní věci žalobce: Galmet trade, spol. s r. o., se sídlem Kovohutě 530, Příbram, zastoupena společností ARIADNA s. r. o., daňová poradenská společnost, se sídlem Bořivojova 21, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o námitce podjatosti vznesené žalobcem,

takto:

Soudci Krajského soudu v Praze JUDr. Věra Šimůnková, Mgr. Petr Šuránek a Mgr. Jan Čížek n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] U Krajského soudu v Praze je pod sp. zn. vedeno řízení o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2022, č. j. 8973/22/530022444704601. Žalobce v řízení namítl podjatost shora označených soudců Krajského soudu v Praze, a to z důvodu, že senát ve složení JUDr. Věra Šimůnková, Mgr. Petr Šuránek a Mgr. Jan Čížek rozhodoval o obdobném sporu žalobce a žalovaného (rozsudek ze dne 12. 4. 2021, č. j. ), přičemž „způsob rozhodování byl vůči žalobci zjevně podjatý“. K tomu žalobce odcitoval část svého vyjádření ke kasační stížnosti žalovaného podané proti zrušujícímu rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, č. j. (vedena u Nejvyšší správní soud pod sp. zn. ), v níž polemizuje s dílčími závěry rozsudku č. j. , a dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , ze kterého podle jeho názoru vyplývá, že i právní hodnocení může zakládat podjatost soudce. Navrhl, aby označení soudci byli z projednávání a rozhodování věci sp. zn. vyloučeni.

[2] Soudci Krajského soudu v Praze JUDr. Věra Šimůnková, Mgr. Petr Šuránek a Mgr. Jan Čížek ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že nemají poměr k věci, k účastníkům, resp. k jejich zástupcům.

[3] Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „“): Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[4] Z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vyplývá, že garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální součásti práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (y). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2017, č. j. -77).

[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Např. v usnesení ze dne 29. 4. 2003, č. j. -16, Nejvyšší správní soud uvedl, že podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Z další judikatury pak vyplývá, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, jeli evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo nebude schopen, nezávisle a nestranně rozhodovat (viz usnesení ze dne 27. 10. 2015, č. j. -34). Uvedené závěry přebírá i pozdější judikatura Nejvyššího správního soudu. Viz např. usnesení ze dne 14. 11. 2017, č. j. -19, podle něhož „rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (ustanovení d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.“ Obdobně viz i další judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. usnesení ze dne 15. 8. 2018, č. j. -22, ze dne 8. 10. 2018, č. j. -19 atp.

[6] Optikou výše uvedeného nahlížel Nejvyšší správní soud na vznesenou námitku podjatosti a neshledal ji důvodnou. Z vyplývá, že důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci ve věcech správního soudnictví může být jednak skutečnost, že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím správním či soudním řízení, a jednak takový vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu poskytuje důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti ( věta první a druhá ). Podle výslovného znění zákona přitom důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech [ poslední věta ]. Žalobce však podjatost spatřuje právě v postupu uvedených soudců v jiné věci, když nesouhlasí s jejich rozhodováním ve věci sp. zn. (ve které bylo v návaznosti na jeho žalobu zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2018, č. j. 54541/18/520011432711891, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení). Žalobce (s poukazem na obsah vyjádření ke kasační stížnosti podané žalovaným proti zrušujícímu rozsudku ve věci sp. zn. ) nesouhlasí s postupem soudců v označené věci. Konkrétně nesouhlasí s provedeným dokazováním (s hodnocením výpovědi svědka). Dovozuje, že je nepravděpodobné, že by stejní soudci posuzovali předmětnou věc jinak.

[7] Jak již však bylo výše uvedeno, důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech [ poslední věta ]. To potvrzuje i konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu. I podle ní není důvodem k vyloučení soudce postup při rozhodování jiných věcí. V rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s dřívějšími právními závěry je při hodnocení otázek podjatosti bezvýznamný (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019, č. j. -28, ze dne 19. 11. 2019, č. j. -56, ze dne 28. 11. 2019, č. j. -39, ze dne 30. 1. 2020, č. j. -41, ze dne 21. 5. 2020, č. j. -53). Např. v usnesení ze dne 19. 11. 2019, č. j. -56, Nejvyšší správní soud uvedl, že: „Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování v jiných, souvisejících či nesouvisejících, věcech proto nemůže vést k jeho vyloučení (…) Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost. (…) Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze, ale k tomu slouží opravné prostředky, jsouli přípustné, nikoliv námitka podjatosti.“

[8] Jako nepřípadný vyhodnotil soud odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. . V uvedeném nálezu se zabýval zcela jinou otázkou, a sice podjatostí soudce rozhodujícího souběžně v konkursním a incidenčním řízení. Uvedl, že „nelze připustit, aby tentýž soudce rozhodoval jak v konkursním řízení, tak v incidenčním řízení vyvolaném tímto konkursem, bez ohledu na to, zda jsou to řízení formálně odlišná prováděná v různých procesních formách nebo zda incidenční řízení probíhá jako součást řízení insolvenčního.“ V dané věci se však o takovou situaci nejedná. Ani na základě dalších tvrzení obsažených v žalobcově námitce podjatosti neshledal soud důvod k vyloučení označených soudců z rozhodování věci sp. zn. . S ohledem na koncepci námitky podjatosti (byla namítána podjatost konkrétně specifikovaných soudců senátu 51 Af 7/2022, která byla odvozována z dřívějšího rozhodování ve věci sp. zn. ) se soud nemohl zabývat podjatostí dalších soudců uvedených v rozvrhu práce, neboť ti se na rozhodování věci sp. zn. nepodíleli. Uvedenou věc rozhodoval senát ve složení JUDr. Věra Šimůnková, Mgr. Petr Šuránek a Mgr. Jan Čížek, přičemž u těchto soudců nelze s ohledem na znění rozvrhu práce krajského soudu vyloučit, že se budou podílet i na rozhodování věci sp. zn. . Jak již však bylo výše uvedeno, stěžovatel spatřoval důvody podjatosti onačených soudců v okolnostech, které nemohou být důvodem vedoucím k vyloučení soudce z rozhodování (viz výše).

[9] Z uvedených důvodů proto soud rozhodl, že soudci Krajského soudu v Praze JUDr. Věra Šimůnková, Mgr. Petr Šuránek a Mgr. Jan Čížek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. .

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. září 2022

Tomáš Foltas

předseda senátu