Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 235/2022 - 24

[11] Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval v bodu 8 usnesení ze dne 17. 2. 2021, č. j. -27, „oproti jiným azylovým řízením je u řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných zemí původu zdůrazněno důkazní břemeno žadatelů. Jelikož se dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí původu presumuje, leží odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích. Shodný závěr Nejvyšší správní soud vyslovil již v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. - 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS: Institut bezpečné země původu zakotvený v § 2 odst. 1 písm. a) zákona o azylu [pozn. soudu - dnes písm. k)] a v čl. 29 a 30 procedurální směrnice totiž stanoví presumpci nedůvodností žádostí osob přicházejících z dané země - srov. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu (...) [pozn. soudu - dnes § 16 odst. 2]. Jinými slovy, žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. Jak bylo uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou u standardních žádostí o mezinárodní ochranu (minimálně, pokud jde o zkoumání podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu) vyžadovány, a tudíž označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu.“

[12] Bylo tedy na stěžovateli, aby prokázal, že v jeho případě tato domněnka neplatí. Označení Gruzie za bezpečnou zemi původu přitom přeneslo břemeno tvrzení a břemeno důkazní na stranu stěžovatele, že Gruzii nelze ve vztahu k jeho osobě považovat za bezpečnou zemi původu. Stěžovatel však v kasační stížnosti pouze zcela obecně vyjádřil obavy o zachováních svých lidských práv a o svoje zdraví a život v Gruzii, o níž uvedl, že se nejedná o zemi zcela bezpečnou. Neuvedl tedy žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na hrozbu pronásledování či vážné újmy a tedy nepovažovat Gruzii vůči stěžovateli za bezpečnou zemi původu. Obecné obavy stěžovatele uvedené v kasační stížnosti tedy neodůvodňují přijetí závěru, že by Gruzie pro stěžovatele nebyla bezpečnou zemí původu. Žádné ze stěžovatelových tvrzení v kasační stížnosti navíc ani nesouviselo s oblastí Abcházie nebo Jižní Osetie, které nejsou podle považovány za bezpečné.

[13] Stěžovatel v kasační stížnosti zmínil rovněž obavy ze strany závadových fyzických osob, tj. obavu z jednání soukromých osob. K obavám z pronásledování a výhrůžek ze strany soukromých osob a též k podmínkám nemožnosti domoci se náležité ochrany od státu se však již Nejvyšší správní soud mnohokrát vyjádřil (srov. např. rozsudky ze dne 31. 10. 2003, č. j. -65, ze dne 18. 12. 2003, č. j. -49, ze dne 10. 3. 2004, č. j. -48, ze dne 11. 3. 2004, č. j. -44, ze dne 22. 12. 2005, č. j. -41, nebo dne 10. 2. 2006, č. j. -54). Stěžovatel však v kasační stížnosti neuvádí žádné skutečnosti, z kterých by bylo možno dovozovat naplnění předpokladů pro udělení mezinárodní ochrany v takových případech.

[14] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti a podle ji odmítl pro nepřijatelnost. Pro úplnost Nejvyšší správní soud poznamenává, že se jedná o případ odlišný od věci postoupené rozšířenému senátu usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2022, č. j. 5 Azs 200/2021–51.

[15] Nejvyšší správní soud již nerozhodoval o žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Dospěl totiž k závěru, že o ní není třeba rozhodovat, jelikož při rozhodnutí o samotné kasační stížnosti v běhu lhůty pro rozhodnutí o odkladném účinku je to již nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

[16] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel nebyl v řízení úspěšný a žalovanému náklady přesahující náklady jeho běžné úřední činnosti nevznikly ( ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. září 2022

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu