Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 250/2022 - 17

- 18

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Michala Bobka a Davida Hipšra v právní věci žalobce: S. R. S. G., zastoupen Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Stodolní 7, Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2022, č. j. –24,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížností proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2022, č. j. CPR136692/ČJ2022930310V241. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje ze dne 15. 4. 2022, č. j. KRPT7533222/ ČJ2022070022, respektive toto rozhodnutí potvrdil. Policie ČR uvedeným rozhodnutím žalobci uložila správní vyhoštění podle bodu 4 zákona číslo , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 8. 2022 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), stanovila dobu šesti měsíců, po kterou stěžovateli nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zároveň stěžovateli uložila povinnost vycestovat z území České republiky do 40 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.

[2] Nejvyšší správní soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti zabýval její přijatelností ve smyslu , (dále „ “), tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce ( ).

[3] Podstatný přesah zájmů stěžovatele Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS (k uplatnitelnosti zde vyslovených názorů na současnou úpravu srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. ). Podstatný přesah bude dán pouze v případech, kdy se kasační stížnost (1) týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu anebo (2) právních otázek řešených dosavadní judikaturou rozdílně. Podstatný přesah zájmů stěžovatele bude dán (3) rovněž v případě potřeby učinit odklon od ustálené judikatury. Konečně bude kasační stížnost přijatelná (4) tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Takovým pochybením jsou především případy, kdy krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[4] Žádný z těchto případů není dán. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

[5] Stěžovatel v kasační stížnosti krajskému soudu vytýká, že závěry napadeného rozsudku vystavěl na formalistické aplikaci institutu správního vyhoštění, dostatečně nezkoumal přiměřenost dopadů rozhodnutí správních orgánů do práv stěžovatele a nevzal v potaz všechny relevantní skutečnosti, především zdravotní stav stěžovatele, nutnost pokračování v léčbě a stěžovatelovy silné vazby na území ČR. Podstatou kasačních námitek předestřených Nejvyššímu správnímu soudu k přezkumu je tudíž nesprávnost, zejména nepřiměřenost uložení správního vyhoštění (§ 119 a 119a odst. 2 ve spoj. s § 174a zákona o pobytu cizinců) a nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu ve vztahu k úvahám vedoucím k uložení správního vyhoštění.

[6] Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře již několikrát zabýval uložením správního vyhoštění v situaci, kdy cizinec pokračoval v lázeňské léčbě na území ČR i přes absenci platného oprávnění k pobytu, jako tomu je i v této věci. V rozsudku ze dne 22. 8. 2017, č. j. , považoval za rozhodující, že stěžovatel nežádal o prodloužení pobytového oprávnění, v důsledku čehož lze negativní následky rozhodnutí o vyhoštění připisovat stěžovateli, nikoli správním orgánům (srov. též rozsudek dne 12. 1. 2017, č. j. ). V rozsudku ze dne 19. 6. 2020, č. j. , Nejvyšší správní soud aproboval závěr, že stěžovatel není oprávněn dovolávat se svého špatného zdravotního stavu a nutnosti další léčby v České republice, pokud v takovém zdravotním stavu již do České republiky přicestoval (srov. též citované rozsudky NSS č. j. a č. j. ). V rozsudku ze dne 21. 10. 2019, č. j. , Nejvyšší správní soud dovodil, že nepříznivý zdravotní stav by mohl ve výjimečných případech vést k nepřiměřenosti uložení správního vyhoštění s ohledem na čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „Úmluva“), případně též v kombinaci s dalšími okolnostmi týkajícími se soukromého života podle čl. 8 Úmluvy. Kromě judikatury Evropského soudu pro lidská práva (např. rozsudky ze dne 13. 12. 2016, Paposhvili proti Belgii, č. 41738/10, a ze dne 2. 5. 1997, D. proti Spojenému království, č. 30240/96) odkázal dále na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014, Abdida, C562/13, týkající se požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (Úř. věst. L 348, 24. 12. 2008, s. 98–107, dále „návratová směrnice“). Z tohoto rozsudku vyplývá, že členské státy nemohou podle čl. 5 návratové směrnice k vyhoštění přikročit ve zcela výjimečných případech, kdy by vyhoštění vážně nemocného státního příslušníka třetí země do země, kde neexistuje odpovídající léčba, bylo v rozporu se zásadou nenavrácení.

[7] Nejvyšší správní soud neshledal citovanou judikaturu rozpornou, rovněž necítí potřebu se od této judikatury odchýlit. Nedospěl ani k závěru, že by se krajský soud v napadeném rozsudku dopustil zásadního právního pochybení způsobilého negativně dopadnout do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[8] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle

[9] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle věty první ve spojení s (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , část III. 4.) Stěžovatel v řízení úspěch neměl. Nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení nad rámec běžné úřední činnosti o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. září 2022

Tomáš Foltas

předseda senátu