Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 171/2021 - 59

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: N. V., zastoupené Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, advokátem se sídlem Praha 7, Ovenecká 78/33, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad štolou 936/3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j., - 39,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. - 39, se zrušuje.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2020, č. j. OAM-238/ZA-ZA11-VL11-2020, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Ustanovenému zástupci Mgr. Bc. Filipu Schmidtovi, LL. M., advokátovi, se přiznává odměna za zastupování žalobkyně a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši 8 228 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci rozsudku. Náklady právního zastoupení nese stát.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. - 39, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2020, č. j. OAM-238/ZA-ZA11-VL11-2020. Tímto rozhodnutím žalobkyni nebyla udělena mezinárodní ochrana podle až , o azylu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „ “).

[2] Při posuzování žaloby vycházel městský soud ze zjištění, že žalobkyně podala dne 13. 3. 2020 žádost o udělení mezinárodní ochrany. V žádosti a při následném pohovoru uvedla, že nemá žádné politické přesvědčení, je vdaná, manžel žije na Ukrajině. Má tři děti; nejmladší syn žije v ČR, zbylé dvě děti žijí na Ukrajině. Z Ukrajiny odjela z důvodu nedostatku práce, do ČR přicestovala v roce 2007. Dále žalobkyně uvedla, že má zdravotní problémy s očima, vysokým krevním tlakem a se srdcem. V ČR by chtěla zůstat, aby se zde mohla léčit, jelikož na Ukrajině není dobrá lékařská péče a je nákladná. Na Ukrajině se léčila a byla tam hospitalizovaná; operaci odmítla z důvodu nedůvěry v tamní medicínu. Dále uvedla, že nezjišťovala možnosti legalizace pobytu, advokát ji poradil, aby požádala o mezinárodní ochranu. V ČR má kromě syna také neteře; syn se o ni stará a finančně jí pomáhá. Závěrem uvedla, že na Ukrajině by se bála o vše – o zdraví, děti. Ve vlasti nikdy žádné potíže neměla.

[3] Městský soud předně konstatoval, že žalobkyně neuvedla, jakých konkrétních pochybení se podle ní žalovaný dopustil, její námitky byly formulovány jen obecně. Městský soud neshledal porušení zásady materiální pravdy; žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy a judikaturou a přezkoumatelným způsobem dovodil závěry, které srozumitelně odůvodnil, a jeho rozhodnutí zcela odpovídá požadavkům dle . Pro posouzení politické a bezpečnostní situace na Ukrajině si žalovaný obstaral podklady, jejichž výčet uvedl na str. 3 žalovaného rozhodnutí; tyto podklady odpovídají požadavkům .

[4] Následně se městský soud zabýval jednotlivými důvody pro udělení azylu. Uvedl, že pokud žalobkyně neuváděla žádné potíže ve vlasti a nebyla politicky aktivní, nemohl jí být udělen azyl podle ; stejně tak nebyly naplněny důvody pro udělení azylu dle a tohoto zákona. Co se týče zdravotního stavu žalobkyně, městský soud konstatoval, že se žalovaný zdravotními otázkami zabýval a vycházel i z lékařských zpráv žalobkyně. Žalovaný uznal, že je na Ukrajině třeba některé zdravotní zákroky hradit, nicméně poukázal na to, že žalobkyně je schopna si finanční prostředky opatřit prací. V léčbě může žalobkyně pokračovat na Ukrajině, jelikož není v bezprostředním ohrožení života a její zdravotní stav nevyžaduje specializovanou péči. Relevantní není ani subjektivní přesvědčení žalobkyně o horší kvalitě tamní lékařské péče a ani namítaný nedostatek pracovních příležitostí v zemi původu. Obdobně není důvodem pro udělení azylu ani rodinná situace žalobkyně; odloučení od syna žijícího v ČR nepředstavuje pro žalobkyni nepřiměřený zásah. Pokud jde o finanční pomoc, je možné, aby syn matku nadále podporoval i po návratu do vlasti.

[5] Městský soud konstatoval, že nebyly naplněny ani důvody pro udělení azylu dle a ani doplňkové ochrany podle a 2 písm. a), b) a c) tohoto zákona. Ačkoliv nelze popřít existenci ozbrojeného konfliktu na východě země, tento je stabilizovaný a nebrání tak žalobkyni, aby se do země původu navrátila. Vycestování žalobkyně není v rozporu s mezinárodními závazky podle . Ani namítané porušení mezinárodních úmluv neshledal městský soud relevantní, neboť žalobkyně nespecifikovala, v čem konkrétně mělo pochybení spočívat. Jelikož žalobkyně pochází z Ivano-frankovské oblasti, městský soud konstatoval, že tato oblast je pod kontrolou ukrajinské centrální vlády, a proto se žalobkyně zhoršená bezpečnostní situace netýká. Při výpovědi žalobkyně uvedla, že ze země odešla výhradně z ekonomických důvodů; ve vlasti žádné problémy se státními orgány neměla.

[6] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů, které podřadila pod , b) a d) (dále jen „ “).

[7] Stěžovatelka považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný z důvodu nesprávného zhodnoceného jejího zdravotního stavu, v kontextu s nedostupností zdravotní péče na Ukrajině, coby možného azylově relevantního důvodu. Namítá, že městský soud řádně nezjistil stav věci zejména s ohledem na její vážný zdravotní stav, který doložila lékařskými zprávami. V této souvislosti stěžovatelka popsala úroveň zdravotní péče na Ukrajině, která je finančně náročná a nekvalitní. Stěžovatelka svou žádost o udělení humanitárního azylu dle , či doplňkové ochrany dle , odůvodnila svým zdravotním stavem, soud však relevantní skutkový stav dostatečně nezjistil. Stěžovatelka má za to, že její zdravotní stav je v kontextu způsobilý aktivovat Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve smyslu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. prosince 2016 ve věci č. 41738/10 – Paposhvili proti Belgii; žalovaný ani městský soud však tento rozsudek nereflektovali. Městský soud porušil princip non-refoulment, neboť měl zohlednit zhoršenou bezpečnostní situaci na Ukrajině, jakož i nefunkční ukrajinský zdravotní systém.

[8] K přijatelnosti své kasační stížnosti stěžovatelka namítá nesprávnou aplikaci , respektive , která se opírá o nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, na jehož základě soud dospěl k chybnému závěru, že její zdravotní stav umožňuje vycestování na Ukrajinu. Jde o zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního postavení. Dále stěžovatelka uvádí, že judikatura dosud vůbec či plně neřešila, zda a v jakém rozsahu je správní orgán povinen hodnotit reálnou existenci a dostupnost zdravotní péče, pokud je žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle .

[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka odkázala na zprávy ohledně stavu ukrajinského zdravotnictví, v níž se uvádí, že občané musí „neformálně“ platit za jednotlivá vyšetření. Žalovaný tyto skutečnosti nezpochybnil, nicméně uvedl, že je schopna si na tyto úkony vydělat sama prací, případně jí může vypomoci syn, který ji v současné době finančně podporuje. Kritika zdravotní péče na Ukrajině vyplývá ze subjektivního hodnocení stěžovatelky. K obavě z hrozícího konfliktu žalovaný uvedl, že stěžovatelka nepochází ze zasažených oblastí a konflikt se v současné době nerozšiřuje (vyjádření žalovaného je ze dne 23. 8. 2021 – pozn. NSS).

[10] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas ( ), osobou oprávněnou ( , věta první ), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná a stěžovatelka je zastoupena advokátem ( ).

[11] Ve věcech, v nichž před krajským (zde městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelky, a je tak přijatelná. Podle (ve znění účinném od 1. 4. 2021) totiž platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

[12] V usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39 (všechna zmiňovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud definoval čtyři typové případy, v nichž jde o přijatelnou kasační stížnost.

[13] Nejvyšší správní soud nicméně v rozsudku ze dne 11. 3. 2022, č. j. - 49, konstatoval, že výklad provedený ve zmiňovaném usnesení ve věci sp. zn. není plně využitelný, zvažuje-li soud, zda je třeba výjimečně prolomit pravidla stanovená v a a přihlédnout při posuzování kasační stížnosti ke skutečnostem, které nastaly až po vydání rozhodnutí krajského soudu, aby bylo zajištěno dodržení norem požívajících aplikační přednost ve smyslu y, jimiž ve věcech mezinárodní ochrany budou zejména a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a zásada non-refoulement (zásada nenavracení). V těchto případech je třeba se věcně vypořádat s otázkou, zda je takové prolomení namístě, a to buď v rámci hodnocení přijatelnosti (viz například usnesení tohoto soudu ze dne 1. 6. 2017, č. j. - 30, či právě rozsudek č. j. - 49), nebo následně v rámci meritorního přezkumu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2021, č. j. - 46). Také při aplikaci je totiž třeba postupovat tak, aby byly dodrženy mezinárodní závazky České republiky plynoucí z a 3 Úmluvy a zásady non-refoulement.

[14] Nejvyšší správní soud s odkazem na svou relevantní judikaturu (uvedenou níže) v nyní posuzované věci shledal, že je nezbytné i bez výslovné námitky stěžovatele (srov. například rozsudek tohoto soudu ze dne 21. 4. 2022, č. j. - 33) přihlédnout ke skutečnostem, k nimž došlo až po rozhodnutí městského soudu, a že ve světle těchto skutečností je kasační stížnost přijatelná i důvodná.

[15] V rozsudku ze dne 24. 3. 2022, č. j. – 31, Nejvyšší správní soud konstatoval, že dle všeobecně známých informací o změně bezpečnostní situace na Ukrajině je zřejmé, že v zemi dochází k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, a celé území Ukrajiny proto nadále nesplňuje jedno z kritérií bezpečnosti [dle přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice) a dle ]. V nyní projednávané věci informace o zemi původu založené ve spise pochází z července 2019 a z dubna 2020. Tyto informace, stejně jako rozhodnutí žalovaného i napadený rozsudek, byly tedy vydány před počátkem rozsáhlejšího ozbrojeného konfliktu, který od února tohoto roku v určité míře zasáhl celé ukrajinské území, a který dle obecně známých informací v současnosti eskaluje. Je tedy zcela evidentní, že ve světle aktuální situace nemůže obstát závěr žalovaného (aprobovaný městským soudem), že k ozbrojeným střetům dochází pouze na malé části území Ukrajiny, a stěžovatelka, pocházející ze vzdálené oblasti, nemůže být tímto ozbrojeným konfliktem zasažena (k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2022, č. j. - 31). Uvedený fakt, jenž musí být kasačním soudem při uplatnění principu non-refoulement zohledněn, tedy vyvrací premisu neexistence bezprostřední hrozby při návratu stěžovatelky na Ukrajinu, na které stojí rozhodnutí žalovaného i městského soudu, a zakládá proto důvod pro jejich zrušení.

[16] Současně je ovšem třeba zdůraznit, že žalovaný ani městský soud při svém rozhodování nijak nepochybili. Vzhledem k závažnosti bezpečnostní situace na Ukrajině je nicméně potřeba prolomit základní pravidla stanovená v a 109 odst. 5 , a to ve prospěch principu non-refoulement, který požívá vyšší právní síly. Napadený rozsudek, jakož i rozhodnutí žalovaného nemohou s ohledem na výše uvedené obstát.

[17] Pro úplnost lze dodat, že s ohledem na konstatované důvody zrušení napadeného rozsudku by bylo nadbytečné se zabývat vlastní kasační argumentací.

[18] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k názoru, že kasační stížnost je důvodná, a v souladu s věty první před středníkem napadený rozsudek městského soudu zrušil (viz výrok I. tohoto rozsudku).

[19] Jelikož ve světle výše vyložených důvodů nemůže nadále obstát ani žalobou napadené rozhodnutí, zrušil Nejvyšší správní soud podle , ve spojení s , 4 a 5 i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (viz výrok II. tohoto rozsudku).

[20] V dalším řízení žalovaný opětovně posoudí žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany ve světle nových skutečností (zejména aktuálních zpráv o bezpečnostní situaci na Ukrajině), a to i z hlediska naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany.

[21] V případě, že Nejvyšší správní soud zruší rozsudek městského soudu a současně zruší i rozhodnutí správního orgánu dle , je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí městského soudu ( , věta druhá ). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vychází z celkového úspěchu ve věci ( , ve spojení s ). Z tohoto hlediska byla úspěšná stěžovatelka, a proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Kasační soud nicméně rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení stěžovatelce podle , ve spojení s Zvážil přitom, že stěžovatelka je v řízení o kasační stížnosti procesně úspěšná toliko z důvodu změny bezpečnostní situace na Ukrajině, kterou nemohli předvídat žalovaný ani městský soud. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů nepřiznává; viz výrok III. tohoto rozsudku. Stejným způsobem ostatně postupoval zdejší soud již ve skutkově a právně podobných případech (viz například rozsudky ze dne 10. 5. 2022, č. j. - 41, ze dne 27. 4. 2022, č. j. – 23, a ze dne 28. 7. 2022, č. j. - 54).

[22] Stěžovatelce byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2021, č. j. - 22, ustanoven zástupce pro řízení před soudem Mgr. Bc. Filip Schmidt LL. M., advokát. Podle hradí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Zástupci náleží podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „ “), odměna za dva úkony právní služby (tj. převzetí věci a přípravě zastoupení a vyhotovení doplnění kasační stížnosti) v celkové výši 6 200 Kč [ a d) advokátního tarifu] a náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč ( advokátního tarifu), celkem tedy 6 800 Kč. Protože advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho odměna o částku odpovídající této dani, kterou je povinen odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. o 1 428 Kč. Celková odměna tak činí 8 228 Kč. Tato částka bude Mgr. Bc. Filipu Schmidtovi vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 27. září 2022

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu