Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Az 8/2022 - 26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem v právní věci

žalobkyně: T. T. N.

státní příslušnost Vietnamská socialistická republika

zastoupená advokátkou Mgr. Helenou Pindejovou

sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. července 2022 č. j. OAM-560/ZA-ZA12-HA10-2022, ve věci mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně je státní příslušnicí Vietnamské socialistické republiky a dne 6. 6. 2022 podala v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodnutím identifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku (dále též „napadené rozhodnutí“) rozhodl, že se žalobkyni mezinárodní ochrana neuděluje s odůvodněním, že jí nehrozí v zemi původu nebezpečí pronásledování ani vážné újmy ve smyslu zákona číslo , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“).

2. Proti rozhodnutí podala žalobkyně dne 8. 8. 2022 včasnou žalobu, ve které navrhovala jeho zrušení a vrácení věci zpět žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě zdůraznila, že se zpět do Vietnamu vrátit nechce a ani nemůže, neboť v České republice má manžela, který zde má povolení k trvalému pobytu, hodlá s ním zůstat a naplňovat manželský život. Žalobkyně namítla, že ve správním řízení uvedla okolnosti, jimiž odůvodňovala nemožnost svého návratu do země původu, kterou je délka jejího předchozího pobytu v České republice, kdy v České republice žije nepřetržitě od roku 2007. Ačkoli žalobkyně v průběhu správního řízení opakovaně uváděla, že přišla o pobytový titul na území České republiky, žalovaný se v odůvodnění napadaného rozhodnutí k této otázce nevyjádřil a nezhodnotil důvody, pro které nebylo pobytové oprávnění žalobkyni prodlouženo, resp. uděleno a v případě trvalého pobytu zrušeno. S ohledem na uvedené nemůže obstát závěr, že vycestování žalobkyně nepředstavuje nepřiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného života. Žalovaný se dále podle žalobkyně vůbec nevyjádřil k situaci ve Vietnamu v případě návratu žadatelů, kteří se snažili získat azyl v zahraničí. Konkrétně správní orgán uvedl, že nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých, by mohla žalobkyni hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti. V této souvislosti žalobkyně poukázala na zprávu Freedom House, Svoboda ve světě v roce 2017, podle které vietnamští občané, kteří jsou repatriováni poté, co se snažili získat azyl v zahraničí, mohou být šikanováni nebo uvězněni podle . V dubnu a květnu 2016 bylo osm lidí odsouzeno k trestům odnětí svobody na dva až čtyři roky poté, co byli v roce 2015 zachyceni na moři australskými orgány a vráceni zpět do Vietnamu. Tuto skutečnost však správní orgán žádným způsobem ve svém rozhodnutí nezohlednil, ani žádným způsobem nezajistil k této skutečnosti aktuální informace. Závěr správního orgánu, že žalobkyni nehrozí vážná újma, nemůže ve světle shora uvedeného vůči žalobkyni obstát. Žalobkyně s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu zdůraznila, že je třeba posuzovat riziko hrozící žadateli o udělení mezinárodní ochrany v budoucnu, neboť se jedná o prospektivní rozhodování. Žalovaný dále podle žalobkyně nesprávně posoudil možnost udělení doplňkové ochrany ve smyslu zákona o azylu, právě s ohledem na jím citované informace o věznění žadatelů o azyl ve Vietnamu a hrozící riziko této vážné újmy pro žalobkyni v případě návratu do Vietnamu. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů, a transparentní a dohledatelné. Této povinnosti žalovaný správní orgán dostál pouze částečně, když v daném řízení využil jako podklad pro vydání rozhodnutí z informací, které nesplňují vždy kritérium aktuálnosti, jedná se zprávy z různých zdrojů, avšak tyto zprávy, zejména informace o zemi původu OAMP není veřejně dohledatelná. Touto informací disponuje pouze samotný správní orgán, a tyto jsou zpracovávány na základě poznatků pracovníků OAMP vyslaných na zastupitelské úřady po krátké časové období. Již v době vydání správního rozhodnutí existovala minimálně jedna nová informace - Zpráva o lidskoprávních praktikách za rok 2021 - Vietnam, publikovaná dne 12. 4. 2022 (zdroj USDOS – Ministerstvo zahraničních věcí USA), ze které se podává: „Mezi významné otázky lidských práv patřily věrohodné zprávy o: nezákonném nebo svévolném zabíjení ze strany vlády; mučení a kruté, nelidské nebo ponižující zacházení a trestání ze strany vládních činitelů; svévolné zatčení a zadržení; političtí vězni; politicky motivované represálie proti jednotlivcům v jiné zemi; vážné problémy s nezávislostí soudnictví; svévolné nebo nezákonné zasahování do soukromí; vážná omezení svobody projevu a sdělovacích prostředků, včetně svévolného zatýkání a stíhání vládních kritiků, cenzury a trestních zákonů o pomluvě; vážná omezení svobody internetu; podstatný zásah do svobody pokojného shromažďování a svobody sdružování; omezení svobody pohybu, včetně zákazu odchodu aktivistů; neschopnost občanů změnit svou vládu pokojně prostřednictvím svobodných a spravedlivých voleb; vážná omezení politické účasti; vážná vládní korupce; obchodování s lidmi; významná omezení svobody sdružování pracovníků; a využívání povinné dětské práce.“, což dle názoru žalobkyně nekoresponduje se zprávami, které ve svém rozhodnutí citoval a na které odkazoval žalovaný. K datu vydání napadeného rozhodnutí tak většina informací, na jejich základě zamítl žalovaný správní orgán žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, nebyla dohledatelná, transparentní, ověřená z různých zdrojů a relevantní.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K námitce ohledně aktuální zprávy, ve které se hovoří o nedodržování lidských práv ve Vietnamu, žalovaný uvedl, že to samo o sobě nedokládá, že v případě žalobkyně jsou porušována lidská práva a rozhodující je vždy výpověď žadatele o azyl. Žalovaný rovněž poukázal na výpověď žalobkyně, která uvedla, že jí kamarádi poradili, aby šla žádat o azyl, když zde nemá povolen pobyt a sama doznala, že tak činí, aby zde měla legální pobyt. V této souvislosti žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které snaha o legalizaci pobytu na území České republiky není relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.

4. Krajský soud v Ostravě přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání v mezích žalobních bodů [ zákona číslo , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „“)].

5. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany.

6. Rozhodující skutkové okolnosti zjišťoval krajský soud ze správního spisu. Podává se z něj, že žalobkyně podala dne 6. 6. 2022 v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 1. 6. 2022 poskytla k žádosti základní informace a uvedla, že ve vlasti byla naposledy v dubnu a květnu 2016, poté letecky odletěla do České republiky, ve které se zdržuje dlouhodobě od roku 2006. V České republice žije její manžel, který zde má trvalý pobyt. K důvodům žádosti uvedla, že zde má manžela, se kterým si zde přeje zůstat. Jiné důvody žádosti nemá. Při pohovoru konaném dne 10. 6. 2022 žalobkyně k dotazům pracovníka žalovaného (za přítomnosti tlumočníka) mimo jiné uvedla, že problémy při návratu mít nebude, jejím přáním je zde zůstat dál společně s manželem. Na dotaz, „Kdy vás napadlo přijít požádat o mezinárodní ochranu“ žalobkyně uvedla, že jí to poradili jako možnost, jak zde dál zůstat, potřebuje legální pobyt. Ve Vietnamu pobývá její matka a sourozenci. Žalovaný doplnil podklady pro rozhodnutí o zprávy odboru azylové a migrační politiky (OAMP) ze dne 22. 4. 2021 – Bezpečnostní a politická situace v zemi Vietnam, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, a „Přehled údajů o zemi za rok 2020“ ze dne 9. 4. 2021 (zpráva IOM) a rozhodl shora uvedeným způsobem.

7. Krajský soud po posouzení rozhodujících skutkových okolností dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Předně je třeba ve shodě se žalovaným uvést, že žalobkyně netvrdila ve správním řízení žádný azylově relevantní důvod a z její výpovědi před správním orgánem je zřejmé, že žádost o azyl podala s cílem, aby mohla v České republice zůstat poté, kdy jí bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu. Jak zcela správně uvedl žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě, tak mezinárodní ochrana je specifický institut, který slouží k ochraně osob před porušováním jejich základních práv v zemi původu a nikoliv k legalizaci pobytu. Skutečnost, že žalobkyně přišla o povolení k pobytu, rozhodně nelze obcházet požádáním o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný proto nepochybil, pokud se nezabýval důvody, pro které bylo žalobkyni zrušeno povolení k pobytu. Stejně tak považuje krajský soud za bezpředmětné zabývat se časovými okolnostmi podání žádosti žalobkyně, když i bez nich je zřejmé, že skutečným důvodem podání žádosti nebyla obava z pronásledování nebo vážné újmy v zemi původu.

8. Stejně tak kromě výjimečných případů nejsou rodinné vazby cizince v České republice důvodem pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu (viz např. rozsudky ze dne 28. 11. 2008 č. j. -71, ze dne 21. 5. 2010 č. j. -57, nebo usnesení ze dne 22. 4. 2021 č. j. -24). Podle přesvědčení krajského soudu se žalovaný také touto otázkou zabýval dostatečně a z jeho nezpochybněných závěrů se nepodává, že by životní (rodinná) situace žalobkyně byla natolik výjimečná, aby opravňovala mimořádné udělení doplňkové ochrany z důvodu nepřiměřeného zásahu do jejího soukromého a rodinného života.

9. Krajský soud se dále zabýval námitkami žalobkyně ohledně aktuální situace ve Vietnamu a tvrzenému pronásledování osob, které v cizině požádaly o mezinárodní ochranu. Předně je třeba zdůraznit, že žalobkyně se v azylovém řízení nezmínila o tom, že by měla ve Vietnamu jakékoliv problémy nebo obavy z návratu (sama ve výpovědi před správním orgánem uvedla, že tam žádné problémy mít nebude). Nic konkrétního v tomto směru netvrdila ani v žalobě a její námitky jsou v tomto směru zaměřeny obecně na situaci ve Vietnamu. Proto nelze žalovanému důvodně vytýkat, že se těmito otázkami nezabýval ve všech možných souvislostech a také krajský soud se zabýval situací v zemi původu výhradně s ohledem na zásadu „non-refoulement“, ze které vyplývá závazek České republiky nevystavit žádnou osobu, jež podléhá její jurisdikci, újmě, která by spočívala v ohrožení života či vystavení mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, a to např. tím, že bude vyhoštěna či v důsledku jiných okolností donucena vycestovat do země, kde by jí taková újma hrozila.

10. Takové okolnosti, které by svědčily o hrozbě újmy žalobkyni spočívající v ohrožení jejího života či vystavení mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení a trestání, krajský soud v přezkoumávané věci neshledal. Podle přesvědčení krajského soudu si žalovaný vzhledem k tvrzením žalobkyně a jejím důvodům pro podání žádosti o udělení azylu opatřil relevantní a především dostatečně aktuální podklady o zemi původu. Na rozdíl od žalobkyně nespatřuje krajský soud zásadní problém v tom, že se jedná o zprávy vypracované odborem azylové a migrační politiky žalovaného. Tyto zprávy představují i pro krajský soud v rozhodovací praxi spolehlivý a zpravidla dostatečný podklad pro posouzení situace v konkrétní zemi a krajský soud se dosud nesetkal s tím, že by snad byly tendenční nebo záměrně nepravdivé a zkreslované. Z obsahu zprávy ze dne 22. 4. 2021 (bezpečnostní a politická situace v zemi – vybrané otázky z oblasti občanských práv a svobod) se podává, že autoři čerpali z řady zahraničních zdrojů, včetně Ministerstva zahraničních věcí USA a je z ní zřejmé, že Vietnam je autoritářský stát, v němž nejsou dodržována některá lidská práva, což ale ještě nedokládá to, že by žalobkyně měla v této zemi být náhodně pronásledována. Současně z této zprávy vyplývá, že Vietnamská vláda obecně spolupracovala s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a dalšími humanitárními organizacemi, aby poskytla ochranu a pomoc vnitřně vysídleným osobám, uprchlíkům, navrátivším se uprchlíkům, žadatelům o azyl, osobám bez státní příslušnosti a jiným osobám hodným pozornosti. Vietnam je členem Organizace spojených národů a přistoupil k základním úmluvám v oblasti lidských práv a základních svobod. Ze zjištěných skutečností tak nevyplývá, že by žadatelům o mezinárodní ochranu při jejich návratu do země původu hrozilo mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání. Pokud jde o starší zprávu Freedom House 2017, na kterou v souvislosti s pronásledováním repatriovaných uchazečů o azyl žalobkyně poukazovala, tak ta sice není součástí správního spisu, ale Nejvyšší správní soud se jí zabýval v rozsudku ze dne 20. 5. 2021 č.j. -35. Po porovnání informací z této zprávy se zprávou Mezinárodní organizace pro migraci 2018 a informace OAMP ze dne 31. 5. 2019 a s přihlédnutím k tvrzením účastnice, která neměla žádné náboženské či politické přesvědčení, nikdy nebyla politicky aktivní a výslovně vyloučila, že by měla ve vlasti jakékoliv potíže s vietnamskými státními orgány, dospěl k závěru, že nelze předpokládat, že by jí v případě návratu do země původu hrozila vážná újma podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Uvedené závěry jsou podle přesvědčení krajského soudu plně aplikovatelné na posuzovanou věc, neboť také žalobkyně nemá žádné náboženské přesvědčení, není členkou politické strany ani skupiny (viz údaje k žádosti o mezinárodní ochranu) a netvrdila žádné problémy v zemi původu (viz protokol o pohovoru ze dne 10. 6. 2022). Krajský soud pro úplnost argumentace doplňuje, že ani z aktuální rozhodovací praxe správních soudů nevyplývá, že by pro Vietnam mělo aktuálně platit paušální pravidlo o udělování azylu či doplňkové ochrany všem žadatelům bez zřetele k jejich konkrétnímu azylovému příběhu.

11. Závěrem považuje krajský soud za potřebné dodat, že v případě žalobkyně lze důvodně předpokládat, že o udělení mezinárodní ochrany požádala pouze proto, aby si legalizovala svůj pobyt na území České republiky a vyhnula se tak možnému nucenému návratu. To názorně dokumentuje její výpověď před správním orgánem, kdy uvedla, že jí to (tj. podání žádosti o mezinárodní ochranu) poradili kamarádi jako možnost, jak zde dál zůstat, potřebuje zde získat legální pobyt. Kromě toho, že se z takového jednání zračí zjevná účelovost, tak krajský soud považuje za potřebné opakovaně zdůraznit, že prostřednictvím azylového řízení nelze žádat o legalizaci pobytu v České republice, neboť pro takový účel obsahuje právní řád České republiky jiné nástroje, konkrétně instituty podle zákona číslo , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004, č. j. -57). Mezinárodní ochrana je specifický institut sloužící jako štít lidem, kteří byli ve své vlasti pronásledováni či ohroženi vážnou újmou, nikoli univerzálním nástrojem pro legalizaci pobytu. Pokud má žalobkyně zájem setrvat v České republice a žít zde, je třeba, aby o to usilovala prostřednictvím institutů zákona o pobytu cizinců.

12. Z výše uvedených důvodů krajský soud žalobu podle zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ; žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovanému podle obsahu spisu nad rámec jeho běžné úřední činnosti v řízení žádné náklady nevznikly. Krajský soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

Ostrava 30. září 2022

JUDr. Martin Láníček

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje M. R.