Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 140/2022 - 46

- 47

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: R. J., zast. advokátem Mgr. Václavem Voříškem, Pod Kaštany 245/10, Praha 6 - Dejvice, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, Zborovská 81/11, Praha 5 - Smíchov, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2021, čj. 140468/2020/KUSK-OLPŽPŘ/KLU, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2022, čj. -42,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Městský úřad Brandýs nad Labem - Stará Boleslav uznal žalobce (stěžovatele) vinným ze spáchání dopravních přestupků. Stěžovatel dne 20. 10. 2019 na dálnici D11 při řízení vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy 130 km/hod o 35 km/hod, jelikož mu i při započtení tolerance měřicího zařízení (+-3%) byla naměřena rychlost jízdy 165 km/hod. Při kontrole navíc nepředložil řidičský průkaz. Tím se dopustil přestupků podle bodu 3, , o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu). Městský úřad mu za to uložil pokutu 3 000 Kč. Toto rozhodnutí potvrdil též žalovaný a stěžovatelovu žalobu zamítl též krajský soud.

[2] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, ve které vymezil důvody přijatelnosti kasační stížnosti, jak uvádí NSS níže.

[3] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele ( ). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[4] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[5] Stěžovatel zůstal ve správním řízení zcela pasivní a teprve v řízení před soudem přišel s paletou argumentů zpochybňujících skutková zjištění správních orgánů. Využije-li však obviněný ze spáchání přestupku práva mlčet, nelze extenzivním výkladem uložit správnímu orgánu povinnost, aby za obviněného „domyslel“ všechna myslitelná nebo třeba i nepravděpodobná tvrzení a v rozhodnutí se s nimi vypořádal (usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 1. 2014, čj. - 68, č. 3014/2014 Sb. NSS, bod 21, shodně usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, čj. - 71, č. 3577/2017 Sb. NSS, bod 47). „Správní orgán nedisponuje ‚nekonečnou fantazií', není tedy povinen předvídat a ve svém rozhodnutí vypořádat každou myslitelnou budoucí námitku obviněného z přestupku. Zákon ovšem správnímu orgánu ukládá, aby i při pasivitě obviněného v řízení o přestupku opatřil dostatečné množství důkazů, které přestupek, jenž je obviněnému kladen za vinu, jasně a nepochybně prokazují“ (, bod 47). Strategie stěžovatele být pasivní v řízení správním a poté být aktivní v řízení soudním se tedy míjí s posláním správních soudů.

[6] Stěžovatel tvrdí přijatelnost předně proto, že správní orgány neuvedly, z jaké hodnoty výslednou rychlost 165 km/hod vypočetly. NSS však k tomu uvádí, že žalovaný jasně v rozhodnutí na prvé straně ve druhém odstavci uvedl, že stěžovateli byla na dálnici naměřena rychlost 171 km/hod, což je po odečtu stanoveném výrobcem měřidla nejméně 165 km/hod. První kasační námitka je tedy mylná, neboť pomíjí, co žalovaný v rozhodnutí opravdu napsal.

[7] V druhé kasační námitce stěžovatel obsáhle popisuje údajné vady měření, uvádí vzorečky, z nichž mají vyplývat „pochybné“ výsledky měření rychlosti, apod. K tomu NSS odkazuje na přesvědčivé závěry v bodech 18 násl. napadeného rozsudku. Klíčové je, že důkaz o rychlosti byl pořízen radarem, který splňoval všechny zákonné požadavky a současně byl v souladu se zákonem o metrologii ověřen (např. rozsudky NSS ze dne 24. 8. 2011, čj. - 115, nebo ze dne 14. 5. 2015, čj. - 56). Stěžovatel není expertem na metrologii, proto se ani soudy nemusí zabývat jeho laickými vývody o nedostatcích v měření.

[8] Stěžovatel dále tvrdí, že policisté ho během kontroly nepožádali o předložení řidičského průkazu, proto nemohl být za nepředložení tohoto průkazu postižen. Krajský soud z videozáznamu dovodil, že policisté stěžovatele zastavili, komunikovali s ním, je proto „krajně nepravděpodobné, že by v této (kamerou i fotografiemi zachycené) situaci policista nevyzval řidiče k předložení řidičského průkazu“ (bod 22 napadeného rozsudku). NSS s těmito závěry souhlasí a dodává, že tvrdí-li obviněný určité skutečnosti, které jsou podle obecných zkušenostních pravidel krajně nepravděpodobné, „lze dospět na základě toho, jak se věci obvykle dějí, k závěru o nevěrohodnosti takových tvrzení“ (, bod 28). Stěžovateli byla podstata obvinění známa od samého počátku řízení, přesto zůstal v řízení před oběma správními orgány nepochopitelně nečinný. Podal jen blanketní odvolání, které nedoplnil ani na výzvu správního orgánu. Teprve v žalobě uvedl, že ho policista k předložení řidičského průkazu vůbec nevyzval. To je ale jasným argumentem o nevěrohodnosti celé procesní strategie stěžovatele (srov. rozsudky ze dne 18. 9. 2018, čj. - 19, bod 23, nebo 4. 12. 2013, čj. - 60, bod 37).

[9] Konečně stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu o přezkoumatelnosti výroku o správním trestu. Stěžovatelovo přemítání, jak by mělo vypadat odůvodnění rozhodnutí o pokutě v takto banálním případě, je však absurdní. Jak již NSS vysvětlil, trestání „za přestupky tohoto typu (skutkově naprosto jednoznačné) má být v zásadě rutinní, časově nenáročnou záležitostí, která předpokládá rychlé a efektivní vyřešení celé věci. Toho jistě není možno dosáhnout nepřiměřeným zvyšováním požadavků na odůvodňování výše uložené sankce“ (rozsudek ze dne 17. 6. 2020, čj. - 36, bod 35).

[10] NSS proto kasační stížnost podle odmítl (výrok I). O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle a Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2022

Zdeněk Kühn předseda senátu