Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 Af 34/2021 - 158

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci

žalobce: ADOSA, a. s., IČO 49448170

sídlem Zastávecká 1030, 665 01 Rosice zastoupený advokátem JUDr. Vladimírem Töglem

sídlem Ostrovského 253/3, 150 00 Praha

proti

žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno

za účasti

osoby zúčastněné

na řízení: Jihomoravský kraj

sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 601 82 Brno

zastoupený advokátem Mgr. Janem Tejkalem

sídlem Helfertova 2040/13, 613 00 Brno

o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 15. 3. 2021, č. j. ÚOHS-

03060/2021/163/PMo, sp. zn. ÚOHS-R0007/2021/VZ,

takto:

I. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 12. 2020, č. j. ÚOHS-

40931/2020/500ISo, sp. zn. ÚOHS-S0433/2020/VZ, a rozhodnutí předsedy Úřadu pro

ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 3. 2021, č. j. ÚOHS-03060/2021/163/PMo, sp.

zn. ÚOHS-R0007/2021/VZ, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to

k rukám JUDr. Vladimíra Tögla, advokáta se sídlem Ostrovského 253/3, 150 00 Praha, do

30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 12. 2020, č. j. ÚOHS-40931/2020/500ISo, sp. zn. ÚOHS-

S0433/2020/VZ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl zamítnut návrh žalobce na zahájení

správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – osoby zúčastněné na řízení – při zadávání

částí 9 a 10 veřejné zakázky s názvem „Výběr autobusových dopravců od 2021 - části 1 až 34“,

zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 31. 3. 2020 a

uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 4. 2020 pod ev. č. Z2020-011036, ve znění

oprav uveřejněných dne 24. 4. 2020, dne 11. 5. 2020, dne 22. 5. 2020 a dne 1. 6. 2020, a v

Úředním věstníku Evropské unie dne 3. 4. 2020 pod ev. č. 2020/S 067-159624, ve znění oprav

uveřejněných dne 24. 4. 2020 pod ev. č. 2020/S 081-191900, dne 8. 5. 2020 pod ev. č. 2020/S

090-215310, dne 25. 5. 2020 pod ev. č. 2020/S 100-242098 a dne 2. 6. 2020 pod ev. č. 2020/S

105-254718, (dále jen „veřejná zakázka“). Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce

rozkladem, který byl rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 15. 3. 2021, č. j. ÚOHS-

03060/2021/163/PMo, sp. zn. ÚOHS-R0007/2021/VZ (dále jen „napadené rozhodnutí“),

podle 152 odst. 6 písm. b) a , , ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „“) zamítnut, přičemž prvostupňové rozhodnutí jím

bylo potvrzeno.

II. Stanoviska účastníků řízení

2. Žalobce se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k

dalšímu řízení. Namítá, že judikatura vzniklá za účinnosti , o veřejných

zakázkách (dále jen „ZVZ“) není aplikovatelná na institut bankovní záruky upravený

v pozdějším , o zadávání veřejných zakázek (dále jen „“), jelikož

vychází z naprosto rozdílného okruhu důvodů za účelem plnění z poskytnuté bankovní záruky.

Judikatura citovaná zadavatelem také není přiléhavá na předmětný případ. ZVZ a řeší

otázku okamžiku vrácení jistoty a jejího okamžitého složení zcela odlišně. Zcela rozdílně je také

upraven okruh důvodů porušení povinností ze strany uchazeče. Povinnosti uvedené v § 122

odst. 7 a může porušit pouze vybraný dodavatel, pokud bude účastník

zadávacího řízení vyloučen v jeho průběhu, nemůže být vybraným dodavatelem a tudíž porušit

povinnost, ke které se bankovní záruka váže. Zadavatel nevyloučil žalobce ze zadávacího řízení

také kvůli formulacím uvedeným pod písm. a) a d) ve smlouvě o bankovní záruce. Žalovaný

vytváří spekulativní situace, ve kterých může dojít k zániku bankovní záruky v rozporu s jejím

účelem, avšak tyto situace jsou zcela hypotetické. Účelovým a hrubě protiprávním vyloučením

žalobce ze zadávacího řízení zadavatel porušil zásadu transparentnosti uvedenou v .

Textace bankovní záruky je běžně akceptována v zadavatelské praxi, sám zadavatel již takto

formulovanou záruku přijal. Bankovní záruka je stále platná, práva zadavatele nejsou nikterak

krácena. Žalobce nemá žádnou motivaci pro to, aby bankovní záruku zneplatnil v případě, že by

se chtěl nadále účastnit zadávacího řízení. Aby zanikla bankovní záruka, musí nastat některý

z důvodů uvedených v . Zadavatel měl povinnost vyjasnit fiktivní

nesrovnalosti týkající se bankovní záruky postupem podle , popřípadě

postupem dle . Rezignací na tento postup porušil zadavatel zásadu

přiměřenosti vyplývající z . Ujednání bankovní záruky je nutno vykládat

takovým způsobem, že informaci o vyloučení účastníka ze zadávacího řízení lze bance sdělit

pouze v případě, že jde o vyloučení definitivní. Zadavatel porušil zásadu transparentnosti také

proto, že jednal nepředvídatelně. Aprobace právního názoru zadavatele by měla zásadní dopady

na český bankovní trh, jelikož je předmětná textace běžně užívaná v celé řadě bankovních záruk.

Mohla by proto vést k nejistotě stran. Ustanovení neumožňuje vyloučení

účastníka zadávacího řízení proto, že jím předložená bankovní záruka může teoreticky

zaniknout. Pokud by žalobce skutečně oznámil bance své vyloučení ze zadávacího řízení, a tím

bankovní záruku zneplatnil, mohl ho zadavatel následně jednoduše vyloučit dle § 48 odst. 3

pro nesložení požadované jistoty.

3. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu

zamítl. Dodává, že žalobce opakuje svá četná tvrzení obsažená v předchozích podáních ve věci,

přičemž tato tvrzení byla již dostatečně vypořádána v prvostupňovém a napadeném rozhodnutí.

Zánik bankovní záruky není určován , ale ustanoveními

Sb., (dále jen „“) a zejména vlastními ujednáními

obsaženými v bankovní záruce. Bankovní záruka zaniká již oznámením o vyloučení účastníka ze

zadávacího řízení, ne zánikem jeho účasti po splnění podmínek uvedených v .

O výkladu textu bankovní záruky nejsou žádné pochybnosti, text je jednoznačný, nebylo by

proto účelné žalobce vyzývat, aby text bankovní záruky objasnil. Podmínky bankovní záruky

musí být nastaveny tak, aby neumožňovaly, že bankovní záruka přestane platit z vůle účastníka

zadávacího řízení před koncem zadávací lhůty. Argumentace žalobce týkající se možnosti

udržovat záruku v platnosti po dobu zadávacího řízení není přiléhavá. Není možné, aby

zadavatel opakovaně kontroloval, že bankovní záruka je stále platná. Tato situace by byla zcela

v rozporu se smyslem poskytnutí jistoty.

4. Žalobce na vyjádření žalovaného reagoval replikou. Doplňuje, že v žalobě doslovně opakoval

tvrzení obsažená v návrhu, vyjádření k podkladům rozhodnutí a rozkladu, protože by soud

k pouhému odkazu na správní spis nepřihlížel. Příklad o složení bankovní záruky na několik dní

uváděný žalobcem je nepřiléhavý. Ve zbytku žalobce opakuje již dříve uplatněnou argumentaci

ohledně rozdílů mezi důvody pro uspokojení z poskytnuté jistoty uvedenými v ZVZ a , a

tudíž nemožnosti aplikace judikatorních závěrů vytvořených za účinnosti ZVZ.

5. Ve věci podal vyjádření také zadavatel jako osoba zúčastněná na řízení. Argumentuje, že způsob

zániku bankovní záruky musí vycházet přímo z textu samotné záručníy. Pokud to

umožňuje texty, záruka může zaniknout také před zánikem účasti účastníka podle

odst. 2 písm. b) a c) . Bankovní záruka tak může zaniknout i přesto, že se účastník bude

zadávacího řízení stále účastnit. Pokud tedy dojde ke zvrácení rozhodnutí o vyloučení účastníka,

nebude již zadavatel disponovat jakoukoliv zárukou. Zadavatel neměl pochybnosti o obsahu

textu záručníy, nebylo proto třeba výklad daných ujednání objasňovat. Problematická

formulace bankovní záruky je pozůstatkem staré právní úpravy obsažené v ZVZ, její běžné

užívání v předešlých letech tak nemůže zhojit tento nový nedostatek. Zadavatel neporušil zásadu

transparentnosti, když změnil svůj postoj k souladu textace bankovní záruky se . Ochrana

legitimního očekávání není možná, pokud je založeno praxí, která je v rozporu se zákonem.

Pokud jsou podmínky uvedené v záruce nastaveny tak, že účastník může vlastní vůlí způsobit

zánik záruky, zcela jasně nebyl splněn zákonný požadavek na poskytnutí záruky na celou dobu

zadávacího řízení.

III. Posouzení věci krajským soudem

6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí předsedy

žalovaného v mezích žalobních bodů (, věta první , soudní

řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „“), jakož i řízení předcházející jeho

vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl

v době rozhodování správních orgánů ( ). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání

za splnění zákonných podmínek ( ). Při rozhodování soud vycházel z obsahu

správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování.

7. Žalobce se účastnil zadávacího řízení v části 9 a 10 veřejné zakázky. Zadávací dokumentace

vyžadovala, aby každý z účastníků poskytl pro každou část veřejné zakázky jistotu ve smyslu § 41

ve výši 1 000 000 Kč. Žalobce podle svého názoru tuto povinnost splnil pomocí

bankovních záruk č. GOBG420001542 a GOB420001543 ze dne 11. 6. 2020 vystavených

Českou spořitelnou, a.s. Součástí záručních listin je i tento text: „Bez ohledu na výše uvedené pozbývá

Záruka platnosti i před Datem ukončení platnosti, a to okamžikem, kdy nám Účastník zadávacího řízení:

a) doručí písemné oznámení Zadavatele o uzavření smlouvy na realizaci Veřejné zakázky s Účastníkem

zadávacího řízení nebo jiným účastníkem, který se umístil v pořadí před Účastníkem zadávacího řízení;

b) doručí písemné oznámení o vyloučení Účastníka zadávacího řízení ze Zadávacího řízení, které však není

vyloučením podle § 122 odst. 7 nebo § 124 odst. 2. Zákona;

c) který v Zadávacím řízení na realizaci Veřejné zakázky podal nabídku po uplynutí lhůty pro podání nabídek,

doručí vyrozumění Zadavatele, že jeho nabídka byla podána po uplynutí lhůty pro podání nabídek;

d) který v Zadávacím řízení na realizaci Veřejné zakázky podal nabídku, doručí rozhodnutí Zadavatele o

zrušení Zadávacího řízení na realizaci Veřejné zakázky.“

8. Zadavatel žalobce ze zadávacího řízení vyloučil podle s odůvodněním, že

žalobce nezajistil požadovanou jistotu po celou dobu trvání zadávací lhůty. Dle písm. b) záruční

totiž může dojít k situaci, kdy bude žalobce vyloučen ze zadávacího řízení pro jiný důvod

než ten uvedený v nebo . Žalobce poté bance doručí oznámení

o jeho vyloučení, čímž bankovní záruku zneplatní, současně také podá námitky proti svému

vyloučení. Podané námitky nebo případný zásah ze strany žalovaného mohou rozhodnutí o

vyloučení žalobce zvrátit, ten by se tak vrátil do zadávacího řízení, ale již bez platné bankovní

záruky. Pokud by se z žalobce stal vybraný dodavatel, neměl by zadavatel žádnou jistotu, že

žalobce neporuší povinnosti uvedené v nebo 124 odst. 2 . Na bankovní

záruku poskytnutou žalobcem tak dle zadavatele vůbec nelze nahlížet jako na jistotu dle § 41

, jelikož zcela jistě neplní daný účel a nedává zadavateli požadovanou jistotu. Bankovní

záruku lze totiž zneplatnit z vlastní vůle žalobce, zadavatel tak nemůže mít jistotu, že bude

uspokojen, pokud žalobce bankovní záruku zneplatní. Žalovaný a předseda žalovaného se

s tímto názorem zadavatele ztotožnili, krajský soud však nikoliv.

9. Podle může zadavatel, stanovil-li lhůtu, v zadávací dokumentaci požadovat,

aby účastník zadávacího řízení poskytl ve lhůtě pro podání námitek jistotu. Podle § 41 odst. 8

má zadavatel právo na plnění z jistoty včetně úroků zúčtovaných peněžním ústavem,

pokud účastníku zadávacího řízení v zadávací lhůtě zanikla účast v zadávacím řízení po

vyloučení podle nebo . Tyto ustanovení směřují do finální fáze

zadávacího řízení, kdy je s vybraným dodavatelem uzavírána smlouva. Institut poskytnutí jistoty

tak primárně slouží k tomu, aby vybraný dodavatel nemohl „vycouvat“ z uzavření smlouvy na

veřejnou zakázku, respektive aby se zadavatel mohl z jistoty uspokojit, pokud tak vybraný

dodavatel učiní.

10. Podle zadavatel vyloučí účastníka zadávacího řízení, který neprokázal složení

požadované jistoty nebo nezajistil jistotu po celou dobu trvání zadávací lhůty. Podle § 48 odst. 1

tak může učinit kdykoliv v průběhu zadávacího řízení.

11. Soud souhlasí s tvrzením předsedy žalovaného, že bankovní záruka je soukromoprávní vztah,

který se řídí ustanoveními až . Tato dispozitivní úprava

stranám bankovní záruky umožňuje, aby si upravily vzájemná práva a povinnosti tím, že tato

ujednání vtělí do textu záručníy. Obsah bankovní záruky je proto nutno vykládat primárně

podle textu záručníy. Strany mohou v záručníě upravit mimo jiné podmínky zániku

bankovní záruky, jak se tomu stalo v předmětném případě. Soud se tak neztotožnil s názorem

žalobce, že bankovní záruka zaniká, pouze pokud je naplněna jedna z podmínek dle § 41 odst. 6

. Dané ustanovení pouze ukládá povinnost zadavateli vrátit originál záručníy,

nejedná se o taxativní výčet případů zániku bankovní záruky. Způsob možného zániku bankovní

záruky je tak nutno vždy posuzovat podle textu záručníy.

12. Ohledně textu předmětné bankovní záruky považuje soud za účelné pouze krátce poznamenat, že

text záručníy je zcela srozumitelný, soud nemá žádné pochybnosti o jeho obsahu.

Zadavatel proto postupoval správně, když žalobce nevyzval dle , aby

„nejasnosti“ ohledně bankovní záruky vysvětlil. Z logiky věci totiž vyplývá, že nabídka (jejíž

součástí je také bankovní záruka) musí obsahovat nějakou nejasnost nebo v ní musí chybět

nějaké údaje, aby zadavatel mohl účastníka vyzvat k jejímu objasnění, či doplnění. To však není

předmětný případ, bankovní záruka totiž nejasnosti neobsahovala.

13. I přesto se soud ztotožnil s tvrzením žalobce, že zadavatel porušil zásadu přiměřenosti upravenou

v , když žalobce ze zadávacího řízení preventivně vyloučil. Interpretace

odst. 3 (konkrétně důvodu pro vyloučení účastníka zadávacího řízení) ze strany

zadavatele i žalovaného je totiž příliš extenzivní a jeho aplikace na posuzovanou věc je pak

v konečném důsledku nepřiměřená. Důvodem je především skutečnost, že zadavatel i žalovaný

shledávají důvod pro vyloučení účastníka zadávacího řízení v hypotetické a poměrně

nepravděpodobné situaci, ačkoliv by k takovému kroku mohl zadavatel bez problému přistoupit

až v případě, že by tato nepravděpodobná situace skutečně nastala. K naplnění zákonem

sledovaného cíle tedy bylo možné zvolit racionálnější a přiléhavější postup, který zaručí širší

soutěž o veřejnou zakázku, která by ostatně měla být jedním ze základních cílů zadávacího

řízení.

14. Předně je nutné upozornit na skutečnost, že zadavatel i žalovaný danou situaci hodnotí tak, že

platnost bankovní záruky je závislá na vůli žalobce, to je patrné například v napadeném

rozhodnutí, kde předseda žalovaného uvádí, že: „…již samotné podmínky bankovní záruky musí být

nastaveny tak, aby neumožňovaly, že bankovní záruka přestane platit z vůle účastníka zadávacího řízení před

koncem zadávací lhůty“. Dle názoru soudu však takové hodnocení představuje částečnou

dezinterpretaci skutkového stavu. S ohledem na to, jaká konkrétní situace musí nastat pro to, aby

žalobce mohl zneplatnit bankovní záruku takovým způsobem, že by mohl poškodit zadavatele,

se jeví hodnocení předsedy žalovaného jako značně zkratkovité. Žalobce by totiž musel být

nejdříve vyloučen ze zadávacího řízení, o čemž nerozhoduje. Poté by musel toto vyloučení

oznámit bance, což může způsobit vlastní vůlí. Závěrem by pak muselo být zrušeno rozhodnutí

o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení, o čemž žalobce opět nerozhoduje. Hodnocení, že

bankovní záruka byla nastavena tak, že mohla zaniknout z vůle žalobce je tak technicky správné,

avšak v kontextu ostatních okolností je značně zkreslující. Žalobce totiž může způsobit

zneplatnění záruky pouze ve specifické situaci, což může zadavateli uškodit navíc pouze v ještě

specifičtější procesní situaci. Kromě toho lze se žalobcem souhlasit i v tom, že zneplatnění

záruky ze strany žalobce v situaci, kdy aktivně usiluje o zvrácení rozhodnutí o svém vyloučení, se

taktéž nejeví jako zcela pravděpodobné.

15. Současně je třeba opět zdůraznit, že zadavatelem líčená situace představující důvod pro

vyloučení žalobce je pouze hypotetická. K zneplatnění bankovní záruky nedošlo. Dokonce

nedošlo ani k vyloučení žalobce ze zadávacího řízení pro jiný důvod než ten uvedený v písm. b)

bankovní záruky (mimo důvod dle , který zadavatel využil v rozporu se

zákonem), což je první z okolností, která musí nastat, aby řízení došlo do procesní situace, které

se zadavatel obává. Nic tak nenasvědčovalo tomu, že by daná situace měla nastat, a ostatně

zadavatel žádný jiný důvod pro vyloučení žalobce neshledal. Soud souhlasí s žalovaným, že

situace, kdy se žalobce vrátí do zadávacího řízení bez platné bankovní záruky, může nastat,

nejeví se to však jakkoliv pravděpodobným. Je přitom nutno si uvědomit, že tato hypotetická

varianta je de facto podmíněna protiprávním jednáním samotného zadavatele. Pokud by totiž

zadavatel vyloučil žalobce ze zákonného důvodu, nemusel by se vůbec obávat toho, že jeho

rozhodnutí bude následně zvráceno. Jistě nelze například vyloučit ani nezákonný postup

žalovaného spočívající ve zrušení zákonného rozhodnutí zadavatele o námitkách, nicméně na

takovýchto spekulativních úvahách nelze rozhodnutí o vyloučení účastníka zadávacího řízení

stavět, jestliže existují nástroje, jak takovou situaci řešit, pokud skutečně nastane. Může-li přitom

ke zneplatnění záruky dojít takřka výlučně v případě nezákonného postupu samotného

zadavatele, působí jeho tvrzení, že platnost záruky je závislá na vůli žalobce, až absurdně.

16. Jak již soud naznačil, v případě, že zadavatelem prezentovaná hypotetická situace nastane, existuje

nástroj pro naplnění zákonem sledovaného cíle, a tím je opět postup podle . odst. 3 ,

který umožňuje vyloučení účastníka zadávacího řízení i v pozdějších fázích. Zadavatel tak měl

účinný nástroj, jak žalobce v případě zneplatnění bankovní záruky vyloučit. Preventivní

vyloučení žalobce se tak jeví jako značně nepřiměřené. Zadavatel uvádí, že by si nemohl být jistý,

zda žalobce před navrácením do zadávacího řízení nezneplatnil bankovní záruku. Dle názoru

soudu je možné po zadavateli i s ohledem na jeho předchozí protiprávní postup (který je nutnou

podmínkou pro to, aby nastala jím popisovaná situace) legitimně požadovat, aby se v tomto

výjimečném případě žalobce dotázal, zda je bankovní záruka stále platná. Takový požadavek

považuje soud za zcela přiměřený, neboť alternativou k němu by bylo jedině nyní zvolené a

podle názoru soudu zcela nepřiměřené preventivní vyloučení žalobce ze zadávacího řízení. Dle §

41 odst. 4 by pak bylo na žalobci, aby trvající platnost bankovní záruky zadavateli

prokázal. Pokud by tak neučinil, zadavatel by jej mohl podle vyloučit, nyní

však již pro konkrétní porušení zákona, ne toliko pro hypotetické důvody. Pokud by však

žalobce prokázal, že ke zneplatnění záruky nedošlo, nic by nebránilo tomu, aby se stal vybraným

dodavatelem, jelikož jím složená jistota stále zajišťuje, že bude plnit své povinnosti podle § 122

odst. 7 nebo .

17. Předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 30.

1. 2020, č. j. -58. Z citace uvedeného rozsudku vyplývá, že i když se rigidní

aplikace pravidel ze zadávacích podmínek může jevit jako velmi přísná, jedná se o specifikum

úpravy oblasti veřejných zakázek. Současně také nelze připustit, že by měl zadavatel posuzovat

závažnost či délku trvání jednotlivých pochybení účastníka zadávacího řízení a podle toho

přistupovat k jeho vyloučení, jelikož by takový přístup byl v rozporu se zásadou

transparentnosti. Zdejší soud se plně ztotožňuje s dříve vysloveným právním názorem. Ve

vztahu k předmětné věci je však nutno poukázat na skutečnost, že v citovaném rozhodnutí se

zdejší soud zabýval případem, kdy skutečně došlo k přetržení platnosti bankovní záruky

v rozsahu několika dní. To daný případ značně odlišuje od projednávané věci, kdy zadavatel

shledal toliko možné porušení zadávacích podmínek v budoucnu (i aniž by zároveň naznačil, že

by bylo nutné žalobce vyloučit i z jiných důvodů, což by bylo jedním z předpokladů pro to, aby

vůbec mohlo dojít k sérii nepravděpodobných kroků směrujících k nastolení zadavatelem

prezentované hypotézy). Je přitom nutné si uvědomit, že se nejedná o provinění s rozdílnou

mírou závažnosti, ale o zcela rozdílné situace. Tato skutečnost pak vylučuje použitelnost závěrů

citovaného rozhodnutí v projednávaném případě. I když lze v obecné rovině s citovanými závěry

souhlasit, současně je třeba dodat, že uvedená rigidní aplikace pravidel obsažených v zadávacím

řízení má také své hranice. Jednou z těchto hranic je pak bezpochyby povinnost dodržovat

zásadu přiměřenosti, kterou však zadavatel v předmětném zadávacím řízení porušil.

18. Ve svém vyjádření předseda žalovaného uvádí příklad, kdy by zadávací lhůta byla stanovena na

několik měsíců, avšak dodavatel by předložil bankovní záruku v délce trvání pouze několika dní

a tuto bankovní záruku pak opakovaně prodlužoval. Dle předsedy žalovaného je takto

předložená bankovní záruka nepřijatelná, jelikož by zadavatel musel konstantně ověřovat, zda je

bankovní záruka platná. Dle předsedy žalovaného nastává naprosto stejná situace také

v projednávané věci. S tímto přirovnáním se však soud neztotožnil. V projednávané věci připadá

ověření platnosti bankovní záruky zadavatelem pouze v okamžiku zrušení rozhodnutí o

vyloučení žalobce a jeho návratu do zadávacího řízení. Pouze tehdy je účelné, aby zadavatel

ověřil, zda nebyla bankovní záruka v době vyloučení žalobce zneplatněna. Hypotetický příklad

uvedený předsedou žalovaného tak není v žádném případě přiléhavý. Je navíc nutno

poznamenat, že důvodová zpráva k prodlužování platnosti bankovní záruky připouští:

„[v] případě, že je jistota účastníkem zadávacího řízení složena ve formě bankovní záruky nebo pojištění záruky,

musí účastník zadávacího řízení zajistit její platnost po celou dobu trvání zadávací lhůty. Platnost takové jistoty

je zajištěna i v případě, kdy je bankovní záruka nebo pojištění záruky prodlužováno v průběhu zadávací lhůty.

Nesplní-li však účastník zadávacího řízení tuto povinnost a při prodloužení bankovní záruky nebo pojištění

záruky není zajištěna bezprostřední návaznost mezi původním a budoucím závazkem nebo bankovní záruka

nebo pojištění záruky nebude pokrývat byť i jediný den zadávací lhůty, musí zadavatel takového účastníka

zadávacího řízení podle § 48 odst. 3 vyloučit.“

19. Nad rámec nosných důvodů svého rozhodnutí soud dodává, že ono sporné smluvní ujednání se

soudu nejeví ani iracionální či z jiného důvodu zcela nevhodné. To může dokládat i podnět

k zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 22. 10. 2020 podaný Českou

spořitelnou, a.s. (evidováno ve správním spise pod č. j. ÚOHS-

33543/2020/540/RZaUOHSX00E7TPH), z něhož vyplývá, že záruční v předmětném

znění byla bankou běžně užívána. Skutečnost, že široký okruh zadavatelů včetně zadavatele

v této věci měl text bankovní záruky akceptovat bez jakýchkoliv problémů je v podstatě

druhořadá, a není proto potřeba podrobněji zkoumat, zda k tomu docházelo pouze za účinnosti

ZVZ či také později (čemuž by mohly naznačovat evidenční čísla z let 2019 a 2020). Soud

souhlasí se zadavatelem a žalovaným, že zadavateli pouze na základě této praxe nevznikla

povinnost znění bankovní záruky bez dalšího akceptovat také v dalších zadávacích řízeních.

Podstatnější pro dokreslení situace je spíše to, že se jednalo o relativně běžné smluvní ujednání,

nikoliv o specifikum nyní projednávané věci, které by snad mohlo naznačovat postranní úmysly

žalobce v daném zadávacím řízení..

20. Soud shrnuje, že zadavatel ze zadávacího řízení vyloučil žalobce proto, že existovala hypotetická a

málo pravděpodobná možnost, že by mohlo dojít v budoucnu ke zneplatnění bankovní záruky

žalobce, aniž by něco nenasvědčovalo tomu, že tato situace skutečně nastane. K vyloučení

žalobce došlo i přesto, že zadavateli umožňoval vyloučit žalobce až potom, kdy by

k hypotetickému zneplatnění bankovní záruky skutečně došlo, přičemž by tímto postupem

nebylo nijak více zasaženo do práv zadavatele. Soud tak dospěl k závěru, že zadavatel porušil

zásadu přiměřenosti.

21. Na základě výše uvedeného měl žalovaný nebo předseda žalovaného rozhodnutí o vyloučení

žalobce zrušit. Jelikož se tak nestalo, soud přistoupil ke zrušení jak napadeného, tak

prvostupňového rozhodnutí. Soud se věcně nezabýval zbylou argumentací žalobce, jelikož

nemůže mít vliv na výsledek soudního řízení. Stejně tak zodpovězení těchto otázek nemá

význam pro další řízení před žalovaným, neboť postup žalovaného je výše uvedenými závěry

předurčen.

IV. Shrnutí a náklady řízení

22. Soud z výše uvedených důvodů ve smyslu (ve spojení s

) zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (

). Jelikož se zrušující důvody vztahují i k prvostupňovému rozhodnutí, přistoupil soud také

k jeho zrušení ( ). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem zdejšího

soudu ( ).

23. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z , podle něhož nestanoví-li tento

zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před

soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve

věci úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady

řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a z odměny

a náhrady hotových výdajů zástupce žalobce. Odměna zástupce činí dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7

bod 5. a a d) , ve znění pozdějších předpisů za tři

úkony právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a repliky) 3 x 3 100 Kč a náhrada

hotových výdajů činí dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky 3 x 300 Kč. Jelikož je zástupce plátce

daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o částku odpovídající

této dani, tj. o 2 142 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobce tak činí 15 342 Kč.

24. Zadavatel (osoba zúčastněná na řízení) nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu soudem

nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by mu náklady vznikly ( a

contrario).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být

stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který

za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 24. srpna 2022

JUDr. Jaroslava Skoumalová v. r.

předsedkyně senátu