Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 317/2021 - 43

- 45

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: R. K., zastoupený Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Praha 4, Dědinova 2011/19, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2021, č. j. -93,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím ze dne 2. 10. 2020, č. j. OAM-703/ZA-ZA11-ZA05-R2-2017, žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 9. 2021, č. j. - 93, zamítl.

[2] Z hlediska skutkového stavu věci vycházel krajský soud ze zjištění, že žalobce má v Ázerbájdžánu trvalé bydliště ve městě G. (v rozhodnutí žalovaného uváděno jako „G.“). Žalobce nebyl členem politické strany, ale byl kritikem vlády. Pro internetovou stránku milli-xeber.az (dále jen „M. X.“), jež byla v roce 2014 uzavřena, napsal zhruba 18 – 20 článků, po ukončení její činnosti psal anonymně. Ázerbájdžán opustil dne 29. 11. 2016, kdy vycestoval s českým vízem. Následně odjel do Německa, kde ještě téhož roku požádal o mezinárodní ochranu. Dne 24. 8. 2017 byl transferován v rámci tzv. Dublinského řízení do České republiky, kde požádal dne 24. 8. 2017 o mezinárodní ochranu. Žalobce uvedl, že v Ázerbájdžánu je mnoho zatčených novinářů a kvůli těmto obavám s manželkou opustili vlast. Poukázal na to, že byl dvakrát vězněn (poprvé v roce 2015 a podruhé v roce 2016) a několikrát byl sledován. Obává se, že bude po návratu do vlasti dále pronásledován a vězněn. Na podporu svých tvrzení doložil žalobce rozsudky ázerbajdžánského soudu a potvrzení od M. X.

[3] Pokud jde o právní hodnocení věci, krajský soud plně aproboval závěry žalovaného, který veškeré zjištěné skutečnosti řádně zvážil a své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Krajský soud uvedl, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, zajistil dostatek informací a srozumitelně a podrobně uvedl, v čem shledal výpověď žalobce nevěrohodnou. Stejně tak popsal a vysvětlil, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že doložená rozhodnutí ázerbajdžánského soudu jsou falzifikáty; dle názoru krajského soudu se jedná o závěr hraničící prakticky s jistotou. I u předloženého potvrzení internetového serveru M. X. krajský soud sdílel pochybnost žalovaného o autenticitě a informační hodnotě předložené y. Stejně jako žalovaný dospěl k závěru, že je nelogické, aby (nyní) prorežimní noviny vydaly žalobci potvrzení o údajném příkoří, kterému měl být vystaven, v době, kdy pro tyto noviny již dva roky nepracoval. Žalobce v žalobě uvedl spekulativní úvahy týkající se potvrzení vydaného zpravodajským serverem a závěrů plynoucích ze zprávy Ministerstva zahraničních věcí ČR o podobě čísla jednacího ázerbajdžánských rozsudků, aniž by je hodnověrně vyvrátil konkrétními důkazy. Krajský soud nepřisvědčil argumentaci žalobce, že se jednalo o doporučující dopis, neboť z obsahu tohoto dokumentu bylo patrné, že se jednalo písemnost účelově pořízenou pro potřeby azylového řízení. Dle krajského soudu nebyl žalobce v Ázerbájdžánu pronásledován, což žalovaný dostatečně zdůvodnil na str. 6 a 7 svého rozhodnutí. Odmítl i úvahy žalobce týkající se hrozícího nebezpečí, spojeného s konfliktní oblasti Náhorního Karabachu, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobce od září 2015 žil v Baku, které nebylo ozbrojenými střety nikdy zasaženo, a také s ohledem na současnou situaci v dané oblasti po podepsání dohody mezi arménským premiérem a prezidenty Ruska a Ázerbájdžánu. Vycestování žalobce tak dle krajského soudu nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky České republiky.

[4] Proti tomuto rozsudku podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, kterou podřazuje pod důvod podle (dále jen „ “).

[5] Stěžovatel, shodně jako v žalobě uvádí, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, jelikož žalovaný ani krajský soud nezjistili úplný stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti; důkazy, které správní orgán opatřil před vydáním rozhodnutí, nebyly úplné a aktuální. Krajský soud ani žalovaný si neobstarali relevantní podklady ve smyslu a ani neprovedli výslechy případných svědků. Stejně jako v žalobě stěžovatel opakuje, že byl v zemi původu diskriminován a byl na něj vyvíjen psychický i fyzický nátlak. K tomu odkázal na tvrzení uplatněná před žalovaným a na obsah žaloby. Dále nesouhlasí s tvrzením, že jeho výpověď byla nevěrohodná a že doložené y byly falzifikáty. Dle stěžovatele se ze strany žalovaného jedná o nepodloženou a neprokázanou spekulaci. Stěžovatel opakovaně uvedl, že se obává o svůj život. V případě, že by nebyl naplněn azylový důvod dle , byl dle jeho názoru naplněn důvod dle tohoto zákona, případně doplňková ochrana dle tohoto zákona; tím se ale žalovaný nezabýval. Naplnění těchto důvodu stěžovatel odůvodnil přáním žít v bezpečí u své rodiny, která žije na území ČR, neboť v Ázerbájdžánu panuje diktátorský režim a je zde nepříznivá bezpečnostní situace. Stěžovatel má psychické potíže související s hrozbou příkoří v případě návratu do vlasti. Žalovaný dle jeho názoru nepostupoval v souladu s názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. – 82, když neaplikoval test pravděpodobnosti nežádoucího důsledku návratu do země a na jeho případ naopak aplikoval výrazně vyšší důkazní standard, respektive požadoval důkazy o tom, že bude v zemi původu pronásledován, namísto důkazů o hrozbě pronásledování. Závěrem stěžovatel shrnul, že žalovaný nezjistil úplný skutkový stav věci, neprovedl potřebná šetření a neshromáždil aktuální informace o situaci v Ázerbájdžánu, čímž porušil zásadu materiální pravdy. Stěžovatel tak trvá na tom, že mu měla být udělena mezinárodní ochrana.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel namítá v podstatě totožné skutečnosti jako v žalobě. V rámci zkoumání možnosti budoucího pronásledování žalovaný využil standard přiměřené pravděpodobnosti a v případě stěžovatele reálnou možnost budoucího pronásledování s dostatečnou mírou pravděpodobnosti vyvrátil. Z uvedených důvodů proto žalovaný navrhl, aby kasační stížnost byla dle odmítnuta.

[7] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně.

[8] S ohledem na to, jakým způsobem je v nyní projednávané věci formulována kasační argumentace, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné připomenout, že řízení ve správním soudnictví, včetně řízení o kasační stížnosti, je ovládáno dispoziční zásadou. S výjimkami uvedenými v větě za středníkem je tak Nejvyšší správní soud vázán důvody uvedenými v kasační stížnosti ( věta před středníkem ), a proto obsah stížnostních bodů a kvalita jejich odůvodnění v kasační stížnosti do značné míry předurčují obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. – 54; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Rozsudek krajského soudu je tedy přezkoumáván v intencích kasačních námitek, se zřetelem k důvodům obsaženým v Je nutno zdůraznit, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ( ) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tak musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, č. j. -73). Jinými slovy, „[u]vedení konkrétních stížních námitek [...] nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem“ (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. -58).

[9] Nejvyšší správní soud ve světle výše uvedeného nemůže odhlédnout od skutečnosti, že námitky uplatněné v kasační stížnosti se kryjí s námitkami žalobními. Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl totožné námitky proti rozhodnutí žalovaného (pouze je přeformuloval a zkrátil), které již byly vypořádány v řízení před krajským soudem, aniž by proti závěrům soudu postavil vlastní konkurující argumentaci. V této souvislosti lze poukázat na rozsudek tohoto soudu ze dne 14. 6. 2017, č. j. -40, podle kterého „stěžovatelům nic nebrání zopakovat žalobní argumentaci v případech, kdy ji krajský soud dostatečně nevypořádal, směřuje-li taková argumentace k existenci kasačního důvodu ve smyslu ustanovení (tedy nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí či jiné vadě řízení před krajským soudem – v tomto případě nevyčerpání žalobou vymezeného předmětu řízení). Nejsou-li stěžovatelé spokojeni se skutkovým či právním posouzením věci, musí být z obsahu kasační stížnosti zřejmé, které závěry krajského soudu pokládají stěžovatelé za nedostatečné, respektive nesprávné, a z jakého důvodu. Neobsahuje-li kasační stížnost takovou argumentaci, je nutno na ni nahlížet jako na nepřípustnou, neboť se míjí s kasačními důvody uvedenými v (viz ).“ Stěžovatel tedy věcně nepolemizuje s názory vyslovenými krajským soudem a neuplatňuje tak žádný z kasačních důvodů uvedených v

[10] Jedinou výjimkou, kdy kasační argumentace nepředstavuje jen jinými slovy rekapitulovanou argumentaci žaloby, je tvrzení stěžovatele o existenci důvodů pro přiznání humanitárního azylu ( ), kterými se žalovaný dle jeho názoru řádně nezabýval. Pomine-li Nejvyšší správní soud fakt, že i tato argumentace fakticky směřuje proti odůvodnění rozhodnutí žalovaného, nelze přehlédnout, že v tomto směru stěžovatel ani v žalobě nic nenamítal. V tomto rozsahu se tak jedná primárně o uplatnění důvodů, které nebyly uplatněny v řízení před krajským soudem, ač v tom stěžovateli nic nebránilo.

[11] Podle ustanovení platí, že kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

[12] Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že kasační stížnost stěžovatele je v celém rozsahu nepřípustná; dílem pro neuplatnění kasačních důvodů podřaditelných pod , dílem pro uplatnění důvodů, které stěžovatel neuplatnil již v řízení před krajským soudem. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než kasační stížnost pro nepřípustnost postupem podle , ve spojení s , za použití , odmítnout.

[13] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 14. července 2022

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu