Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Az 54/2020 - 45

16. Východiska citovaného § 16 odst. 2 zákona o azylu spočívají na pojmu „bezpečná země původu“ vymezeném v § 2 odst. 1 písm. k) téhož zákona. Podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se za bezpečnou zemí původu považuje stát, jehož je cizinec státním občanem, (1) ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, (2) který jeho občané neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a, (3) který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a (4) který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.

17. Obecně se za „bezpečnou zemi původu“ považuje takový stát, jenž dodržuje mezinárodní závazky a v souladu s nimi nepodrobuje své občany takovému zacházení, jež by mohlo být v jiných státech považováno za relevantní pro udělení azylu. Evropská praxe pak presumuje, že občany pocházejících z bezpečných zemí původu nelze bez dalšího považovat za osoby vyžadující ochranu – specifickým prvkem uvedené praxe je tedy nezkoumání důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany, ale toliko posouzení, zda daná země podmínky definice „bezpečné země původu“ splňuje. Na druhou stranu však není vyloučeno, aby v azylovém řízení konkrétní osoba prokázala opak, tedy že v jejím případě ze strany domovského státu k porušování mezinárodních azylových zásad dochází.

18. Podle bodu 7 vyhlášky Ministerstva vnitra č. , kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, Česká republika považuje Gruzii za bezpečnou zemi původu, s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie.

19. Žalovaný byl proto v přezkoumávané věci pro závěr o zamítnutí žádosti žalobce s ohledem na její zjevnou nedůvodnost povinen dle § 16 odst. 2 zákona o azylu v zásadě toliko prokázat, že Gruzii lze považovat za bezpečnou zemi původu. Vzhledem k tomu, že však prováděcí vyhláška k zákonu uvedenou zemi výslovně zmiňuje ve svém § 2 bodu 7., byla jeho procesní situace o to jednodušší, že nemusel zkoumat naplnění jednotlivých znaků vymezených v § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, ale mohl rovnou přistoupit ke konstatování splnění podmínek bezpečnosti Gruzie, jako země původu. Žalovaný však přesto nad rámec své činnosti provedl i důkaz z materiálu Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu ze dne 30. 4. 2019 a z ní ověřil, že situace v zemi žalobce nedoznala změn, jež by mohly svědčit o zhoršení situace jejích občanů ve vztahu k azylovému právu. Tím své povinnosti týkající se řádného zjištění skutkového stavu splnil, neboť žalobce není osobou, jež by pocházela z Abcházie nebo Jižní Osetie v Gruzii. Žalobce totiž pobýval ve městě T., které leží v regionu I. K námitce žalobce ohledně aktuálnosti podkladů rozhodnutí lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, č. j. -55 (publikováno pod č. 3714/2018 Sb. NSS) podle něhož zastaralost zpráv o zemi původu nelze posuzovat pouze na základě faktu od data vydání takové zprávy. Zastaralá je pak taková zpráva, jež obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím využitím již nejsou aktuální, neboť situace popsaná ve zprávě se změnila. To se v posuzovaném případě nestalo a žalobce to ani netvrdil.

20. Jedinou otázkou tedy je, zda žalobce prokázal, že v jeho případě nelze Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu. Soud v této souvislosti předně odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. – 41, rozsudek ze dne 26. 2. 2004, č. j. - 47, usnesení ze dne 11. 12. 2015, č. j. – 48, či rozsudek ze dne 26. 10. 2016, č. j. – 32), z níž vyplývá, že primárním zdrojem informací, podstatných pro udělení mezinárodní ochrany v případě bezpečných zemí původu oproti jiným obdobným azylovým řízením, je samotný žadatel o udělení mezinárodní ochrany. Břemeno tvrzení stíhá žadatele o udělení mezinárodní ochrany a správní orgán tedy nemá povinnost hodnotit v řízení jiné skutečnosti než ty, které uvádí žadatel, či za něj azylově relevantní důvody dokonce domýšlet. Jinými slovy, žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. V žádosti žalobce uvedl, že žádá z rodinných důvodů, je bída, není práce. Otec je nemocný, mají finanční potíže. V pohovoru pak žalobce uvedl, že neměl žádné potíže se státními či bezpečnostními orgány. Nebyl ani trestně stíhán. V zemi původu neměl žádné potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. O mezinárodní ochranu požádal, neboť v zemi původu není žádná budoucnost, žádná perspektiva pro mladé lidi. Není tam práce, jsou tam malé mzdy, nedá se z nich uživit. Je tam bída. To jsou všechny důvody žádosti o mezinárodní ochranu. V Gruzii nebyla práce, jezdil pracovat do jiných zemí, např. do Rakouska, Turecka, na Ukrajinu, do Nizozemí. Žalobce pak nežádal, aby mu byl celý pohovor zpětně přetlumočen za účelem jeho kontroly. V rámci seznámení se s podklady rozhodnutí pak žalobce uvedl, že tlumočnice neuměla pořádně gruzínsky, a proto by si chtěl zkontrolovat, jak jsou zapsány jeho výpovědi. Žalobce se seznámil s obsahem poskytnutí údajů a protokolem o pohovoru. K tomu uvedl, že v poskytnutí údajů jsou chyby, jsou tam špatně data. Jako příjezd do ČR je uveden 11. 6. 2020, ačkoliv tam mělo být 12. 6. Z Holandska pak nebyl deportován 6. 1., ale až 7. 1. Ulice, kde žil, se správně jmenuje G. a nejsou zapsány ani jeho pobyty na Ukrajině a v Turecku. V pohovoru jsou také chyby a není tam zapsáno vše, jak žalobce uváděl. Opět je tam špatně ulice, kde žalobce žil a také vesnice, kde byl hlášen k pobytu. Žalobce mluvil také o tom, že za Saakašviliho dostával úkoly, třeba rozháněli demonstrace. A za nového vedení země mu to bylo vyčítáno. To v pohovoru vůbec není uvedeno, i když to uváděl. Nikdo se jej na konci pohovoru také neptal, zda chce něco dodat nebo doplnit či doložit nějaké dokumenty. V pohovoru je přitom uvedeno, že žalobce řekl, že nechce. Tak to není. Žalobce se snažil tlumočnici říct, že během nacionalistického hnutí se tak choval a že kvůli tomu pak měl problémy. Tlumočnice jej vůbec nechápala, nedokázal jí to vysvětlit. Nikdo se ho ani neptal, zda se chce před podpisem seznámit s obsahem protokolu. Bylo mu řečeno, že si to pak může někdy vyfotit. K informaci o Gruzii žalobce uvedl, že to není bezpečná země, každý den tam jsou vraždy z politických důvodů. Žalobce zdůraznil, že od nového vedení země nemohl zůstat v Gruzii z důvodu bezpečí. Když byl deportován do vlasti, tak tam byl jenom krátce, aby si vyřídil pas. Nemohl tam fyzicky zůstat. Jeho otec je 16 let upoután na lůžko, je invalida, má poškozenou páteř. A starosta Č. mu na Silvestra poslal jenom plesnivé mandarinky s tím, že to je za to, že jeho syn sloužil bývalému vedení země.

21. Soud k věci uvádí, že žalobce ani v žádosti, pohovoru či seznámení se s podklady neuváděl skutečnosti, které uvedl při jednání před soudem. Neuvedl je ani v žalobě. Nebyl-li žalobce spokojen s tlumočením jeho výpovědi i v rámci seznámení se s podklady, pak měl tuto skutečnost oznámit. Žalobce měl tedy v průběhu správního řízení možnost uvést vše, co považuje za relevantní z hlediska udělení mezinárodní ochrany. Byl s ním veden pohovor a byl poučen o povinnosti uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti nezbytné pro úplné zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí. Soud tedy shodně se správním orgánem neshledal, že by z informací sdělených žalobcem v rámci správního řízení plynuly důvody, pro níž by Gruzie nemohla být považována za bezpečnou zemi původu ve smyslu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno na základě náležitě zjištěného stavu věci a žalovaný řádně odůvodnil svůj závěr, proč je žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany zjevně nedůvodná [§ 16 odst. 2 zákona o azylu].

22. Soud k věci dále uvádí, že ani na základě informací sdělených při soudním jednání nelze dospět k závěru, že by žalobce byl pronásledován ve smyslu § 12 zákona o azylu či mu měla být udělena doplňková ochrana dle § 14 a zákona o azylu. Žalobce uváděl, že byl v letech 2014 a 2015 dvakrát zadržen policií, bylo mu vyhrožováno a rovněž byl zbit. Do moče mu byl podstrčen prášek, takže vypadal jako uživatel narkotik, za což mu byla uložena pokuta. Vše se stalo z důvodu toho, že byl považován za příznivce Saakašviliho. K tomu soud uvádí, že ze zprávy Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu ze dne 30. 4. 2019 neplyne, že by v Gruzii docházelo k pronásledování příznivců Saakašviliho. Žalobce nebyl politicky aktivní, a tudíž ani nepatřil k politicky exponovaným osobám. Jak plyne ze shora citované zprávy, tak v případě zneužití pravomoci státních orgánů a tedy i policie, je možné se obrátit na státní zastupitelství, ombudsmana a řadu nevládních organizací. Žalobce si sice dle svých slov na postup policie stěžoval, ale nebylo zřejmé, zda i u ombudsmana či nevládních organizací nebo na státním zastupitelství. Nebyl-li spokojen s vyřízením jeho stížnosti, pak se měl obrátit na nadřízený orgán, případně právě na ombudsmana či nevládní organizace. Vedené exekuce k vymožení uložené pokuty pak nelze považovat za nic nestandartního. Poslední závažné potíže s policií tak měl žalobce v letech 2014 a 2015. Přivolání policie v roce 2019 z důvodu toho, že bránil probíhající exekuci, nelze považovat za neobvyklý postup a dochází k němu i v ČR.

23. S ohledem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nashromážděných informací.

V. Závěr a náklady řízení

24. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

25. Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením , když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 28. července 2022

JUDr. Petr Polách, v. r.

samosoudce