Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 184/2021 - 47

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Z. Š., zastoupená Mgr. Janem Bučkem, advokátem se sídlem V. Nezvala 604, FrýdekMístek, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2021, čj. , ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2021, čj. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí usneseními z 26. 8. 2019, čj. MUFO 26157/2019 a čj. MUFO 26045/2019, přerušil řízení o žádostech žalobkyně (dále „stěžovatelka“) o vrácení poplatků za kopírování písemností ze správních spisů. Rozhodnutími ze 4. 2. 2020, čj. MSK 3197/2020 a čj. MSK 3420/2020, žalovaný k odvoláním stěžovatelky usnesení městského úřadu zrušil a řízení o žádostech stěžovatelky zastavil. Stěžovatelka ve věci těchto dvou rozhodnutí žalovaného podala podněty k zahájení přezkumného řízení podle . Žalovaný tyto podněty předal Ministerstvu financí s tím, že neshledal důvody k plnému vyhovění podnětům podle první věty .

[2] Stěžovatelka podala proti žalovanému zásahovou žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Namítala v ní nezákonný zásah do svého práva na přezkoumání rozhodnutí žalovaného, k němuž mělo dojít tím, že přípis žalovaného, kterým žalovaný předal věc Ministerstvu financí k provedení přezkumného řízení, byl vydán po prekluzivní lhůtě stanovené v , které v důsledku toho nemůže být zahájeno, byť by k tomu byly zjištěny důvody.

[3] Krajský soud žalobu odmítl v záhlaví uvedeným usnesením (dále „napadené usnesení“). Uvedl, že z dlouhodobé judikatury správních soudů vyplývá, že soukromá osoba nemá na zahájení řízení z moci úřední veřejné subjektivní právo, proto nemohlo dojít k zásahu do veřejných subjektivních práv stěžovatelky a tvrzený zásah nemůže být zásahem ve smyslu , a proto chybí podmínka plausibilního tvrzení nezákonného zásahu.

[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti proti napadenému usnesení namítá, že krajský soud v záhlaví napadeného usnesení vadně označil žalovaného a vadně vymezil předmět řízení, čímž zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Jako žalovaného soud označil Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí, ačkoli stěžovatelka jako žalovaného označila Krajský úřad Moravskoslezského kraje. Krajský soud dále uvedl, že stěžovatelka „navrhla, aby soud určil, že nezahájení přezkumného řízení ze strany žalovaného dle před uplynutím zákonné prekluzivní lhůty, je nezákonným zásahem“, což se nezakládá na pravdě s ohledem na petit žaloby. Krajský soud zjevně zaměnil obsah odůvodnění s věcí vedenou pod sp. zn. . Vadné označení žalovaného a záměnu odůvodnění nelze zhojit vydáním opravného usnesení podle

[5] Nejvyšší správní soud na základě obsahu kasační stížnosti a předloženého spisu krajského soudu dospěl k závěru, že by označení žalovaného v návětí výrokové části napadeného usnesení mohlo být stiženo chybou v psaní, resp. jinou zjevnou nesprávností, a vrátil proto krajskému soudu soudní spis s tím, aby zvážil postup podle

[6] Krajský soud usnesením z 13. 7. 2021, čj. , opravil z důvodu zjevné nesprávnosti záhlaví napadeného usnesení tak, že označení žalovaného správně zní „Krajský úřad Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava“. K opravě odůvodnění krajský soud neshledal důvod.

[7] V návaznosti na opravné usnesení krajského soudu čj. stěžovatelka doplnila svou kasační stížnost v tom směru, že nyní směřuje proti napadenému usnesení ve znění opravného usnesení čj. . Dále jen zopakovala svou předchozí kasační argumentaci.

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] Podle předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týkáli se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

[10] Podle judikatury Nejvyššího správního soudu toto ustanovení umožňuje soudu, aby v rozhodnutí opravil početní a písařské chyby a zjevné nesprávnosti, které jsou podobného původu jako písařské chyby. Za zjevnou nesprávnost tak může být považována pouze chyba, ke které došlo zjevným a okamžitým selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti bylo rozhodnutí vyhlášeno či vyhotoveno, a která je každému zřejmá. Zřejmost takové nesprávnosti vyplývá především z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí (srov. rozsudek NSS z 3. 11. 2011, čj. ).

[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro postup podle byly v projednávané věci dány, neboť z odůvodnění napadeného usnesení nepochybně vyplývá, že krajský soud přezkoumával tvrzený nezákonný zásah žalovaného, nikoli Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí. V odůvodnění napadeného usnesení jsou správně označena rozhodnutí žalovaného, k jejichž přezkumu stěžovatelka dala podnět. Bylli tedy v napadeném usnesení v záhlaví původně označen Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí, jednalo se o zjevnou nesprávnost, kterou soud opraví postupem podle Lze dodat, že Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu ověřil, že v řízení před ním bylo správně doručováno Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje jako žalovanému.

[12] Pokud jde o další kasační námitky, Nejvyšší správní soud v prvé řadě ve shodě s krajským soudem připomíná, že ustálená judikatura obecně nepřipouští soudní ochranu proti nezahájení přezkumného řízení (v podrobnostech srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS z 26. 3. 2021, čj. , č. 4178/2021 Sb. NSS, bod 86).

[13] Ke způsobu, jakým krajský soud shrnul, čeho se stěžovatelka domáhala (srov. bod [4] tohoto rozsudku), Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelka v petitu žaloby navrhla, aby krajský soud „určil, že přípis žalovaného č. j. MSK 15521/2021, sp.zn. VŽ/2806/2021/Hav, ze dne 23. 02. 2021 vydaný po prekluzivní lhůtě je nezákonným zásahem“. V žalobě pak poukazovala na to, že v důsledku toho již po prekluzivní lhůtě stanovené v nemůže být zahájeno, byť by k tomu byly zjištěny důvody. Nejvyšší správní soud ve správním spise ověřil, že daným přípisem žalovaný předal věc Ministerstvu financí jako nadřízenému správnímu orgánu k provedení přezkumného řízení podle druhé věty , neboť neshledal důvod k tomu, aby provedl přezkumné řízení sám podle první věty . Ač stěžovatelka v kasační stížnosti sama konkrétně nerozvedla, v jakém ohledu se krajský soud při popisu petitu žaloby od znění tohoto petitu odchýlil (a neuvedla ani to, v jakém konkrétním ohledu krajský soud znění žaloby nesprávně vyložil), je třeba připustit, že krajský soud pojal žalobu šířeji, než jak ji stěžovatelka striktně vzato zformulovala. Tento závěr ovšem nemůže nic změnit na tom, že se podle výše zmíněné judikatury nelze ve správním soudnictví bránit proti nezahájení přezkumného řízení. Důvody, pro které krajský soud žalobu odmítl a které stojí právě na této judikatuře, v plné míře obstojí nejen ve vztahu k samotnému nezahájení přezkumného řízení, ale i ve vztahu k dílčím úkonům správních orgánů, které předchází nezahájení přezkumného řízení (zde: tvrzené vydání přípisu, kterým žalovaný předal věc Ministerstvu financí, až po prekluzivní lhůtě).

[14] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnosti nepřisvědčil, a proto kasační stížnost podle poslední věty zamítl.

[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o větu první ve spojení s Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto dle uvedených ustanovení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 9. června 2022

Jitka Zavřelová

předsedkyně senátu