Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 10/2022 - 27

- 28

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: M. T. N., zastoupen Mgr. Helenou Pindejovou, advokátkou se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2021, č. j. OAM-199/ZA-ZA12-HA13-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 11. 2021, č. j. - 30,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 8. 2021, č. j. OAM – 199/ZA-ZA12-HA13-2021, neudělil mezinárodní ochranu podle , , , a , zákona o azylu (dále jen „“), neboť žalobce nenaplnil zákonné podmínky pro její udělení.

[2] Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou, kterou Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

[3] V napadeném rozsudku nejprve v bodě 9 shrnul skutková zjištění vyplývající ze správního spisu a uzavřel, že na základě žalobcem popsané situace důvody k udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu splněny nejsou. Neuvedl totiž žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr o tom, že je pronásledován za uplatňování politických práv nebo svobod podle , nebo důvodů uvedených v téhož zákona. Jako nedůvodnou shledal jeho obavu z případného tlaku věřitelů po jeho návratu do Vietnamu, přičemž odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu.

[4] Soud rovněž posoudil splnění podmínek pro poskytnutí dalších forem ochrany podle , , i , přičemž uzavřel, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonem požadované podmínky pro jejich poskytnutí.

[5] Závěrem se zabýval též podklady, ze kterých žalovaný vycházel, přičemž ty shledal plně standartními a zákonnými, rovněž řádně odkazující na relevantní zdroje.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[6] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností (kde v podstatě zopakoval žalobní body) z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu, pro který měl krajský soud napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.

[7] Uvedl, že mu není známo, kdy pozbyl povolení k trvalému pobytu na území České republiky, avšak zpět do Vietnamu se vrátit nechce, ani nemůže, neboť v České republice žije od 14 let nepřetržitě; ve Vietnamu má rovněž půjčené peníze, které musí splatit, bojí se však věřitelů. Ačkoli v průběhu správního řízení opakovaně uváděl důvody, pro které mu nebylo prodlouženo pobytové oprávnění, správní orgán v odůvodnění napadaného rozhodnutí se k této otázce nevyjádřil a nezhodnotil důvody, pro které mu nebylo pobytové oprávnění prodlouženo. Žalovaný se rovněž vůbec nevyjádřil k situaci ve Vietnamu v případě návratu žadatelů, kteří se snažili získat azyl v zahraničí. Správní orgán tak nesprávně posoudil možnost udělení doplňkové ochrany ve smyslu . Závěrem zpochybnil též transparentnost a ověřitelnost podkladů, ze kterých správní orgán vycházel.

[8] K podané kasační stížnosti se vyjádřil žalovaný, který navrhl její odmítnutí, případně zamítnutí. Uvedl, že kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek, který nelze odůvodnit toliko nesouhlasem se závěry správního orgánu.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[9] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil naplnění formálních náležitostí kasační stížnosti. Shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem [ a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „“)]. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a proto se soud podle zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud ji jako nepřijatelnou odmítne.

[10] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., ve kterém vymezil typové situace, v nichž je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatele podmínky přijatelnosti kasační stížnosti splněny nejsou.

[12] Soud předně konstatuje, že napadený rozsudek splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Krajský soud jasně, srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem uvedl, proč námitky tvrzené stěžovatelem neshledal důvodnými, a napadené rozhodnutí přezkoumal z hlediska všech důvodů pro udělení azylu, jakož i doplňkové ochrany; stejně tak srozumitelně vysvětlil důvody neaplikovatelnosti žalobcem odkazované judikatury. Jedná se o srozumitelné rozhodnutí řádně odůvodněné, ze kterého je zcela zřejmé, proč krajský soud žalobu stěžovatele zamítl. Současně Nejvyšší správní soud neshledal, že by došlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem.

[13] Stěžovatel založil žádost o mezinárodní ochranu na svých obavách stran možných „potíží s věřiteli“. K otázce pronásledování nestátními aktéry a požadavkům účinnosti ochrany ze strany země původu však již existuje početná judikatura kasačního soudu, s níž je napadený rozsudek v souladu (viz např. rozsudky ze dne 31. 10. 2003, č. j. - 65, ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 57, ze dne 24. 11. 2016, č. j. - 19, nebo ze dne 15. 2. 2017, č. j. - 31 a další). Podle ní musí u soukromých osob jako původců pronásledování nebo vážné újmy přistoupit k samotnému pronásledování také záměrná nečinnost státních orgánů či jejich neschopnost poskytovat ochranu před původci pronásledování (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. - 41, ze dne 14. 6. 2007, č. j. - 68, nebo ze dne 31. 10. 2008, č. j. - 62). Judikatura kasačního soudu rovněž dovodila, že ekonomické důvody nejsou samy o sobě důvody azylově relevantními (srov. rozsudek ze dne 15. 12. 2003, č. j. - 64, ze dne 31. 10. 2003, č. j. - 65, či ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 54).

[14] Krajský soud hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy v případě stěžovatele neshledal. S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud plně ztotožnil. Stěžovatel v průběhu správního řízení neuvedl nic, na základě čeho by bylo možné dospět k závěru, že mu vážná újma ve smyslu vůbec hrozí. Dlužno uzavřít, že obavy stěžovatele jsou v současné době předčasné a ryze hypotetické, neboť k žádným takovým incidentům dosud nedošlo a z obsahu spisu nevyplývá, že by tyto obavy měly jakékoli reálné opodstatnění. Stěžovatel nadto také nevysvětlil, proč by nebylo možné využít ochrany státních orgánů v zemi původu (jak ji ostatně podrobně zhodnotil krajský soud). Břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti (resp. nedostatečnosti) ochrany v zemi původu přitom leží na stěžovateli; srov. rozsudek kasačního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. - 62.

[15] Stěžovatel namítl, že žalovaný nezjistil před vydáním svého rozhodnutí dostatečným způsobem skutkový stav věci. K tomu kasační soud uvádí, že požadavky na podklady pro rozhodnutí žalovaného se zabýval např. v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, čj. - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS, podle něhož musí být užité podklady relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné. Ze správního spisu plyne, že podklady žalovaného tyto požadavky splňují. Ostatně ani stěžovatel krom obecné námitky vůči nim nic konkrétního nenamítá. Krajský soud rovněž správně upozornil, že se s těmito podklady z vlastní vůle žalobce neseznámil, ani se k nim nevyjádřil.

[16] S ohledem na důvody podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, které stěžovatel uvedl v průběhu správního řízení, kdy se nezmínil o žádných azylově relevantních potížích či obavách, nelze tedy žalovanému vytýkat nedostatečné zjištění skutkového stavu. Je totiž primární povinností stěžovatele, aby uvedl a doložil všechny rozhodné skutečnosti, které následně správní orgán vyhodnotí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 42, nebo též rozsudek ze dne 7. 12. 2005, č. j. - 86).

IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti

[17] Lze proto uzavřít, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle

[18] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s Soud o nákladech nerozhodoval podle , přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. - 28). Stěžovatel s kasační stížností nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává, neboť náklady mu nad rozsah jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. června 2022

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu