Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 A 69/2021 - 35

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj) a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Alexandra Krysla ve věci

žalobce:

P. L.

bytem X

zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Vlasákem

sídlem náměstí Republiky 2/2, 301 00 Plzeň

proti

žalovanému:

Krajský úřad Plzeňského kraje

sídlem Škroupova 18, 301 00 Plzeň

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2021, č. j. PK-RR/779/21,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Napadené rozhodnutí

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2021, č. j. PK-RR/ 779/21 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Manětín, stavebního úřadu ze dne 15. 12. 2020, č. j. SÚ/249/20-3. Tímto prvoinstančním rozhodnutím správní orgán podle , o územním plánování a stavebním řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) nařídil odstranění stavby dřevěného oplocení na pozemku parc. č. X, XA v k. ú. X, neboť byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného (výrok I.). Zároveň byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč (výrok II.) a byly stanoveny podmínky pro odstranění stavby (výrok III.).

II.

Žaloba

2. Podle žalobce správní orgány při posuzování podmínek pro odstranění stavby nepostupovaly v souladu se zákonem. Žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, které bylo založeno na nesprávném právním posouzení, čímž se dopustil stejného porušení jeho práv, a svoje rozhodnutí náležitě neodůvodnil, což jej činí nepřezkoumatelným.

3. Žalobce tvrdil, že vydržel vlastnické právo k části pozemku parc. č. X, na které se nachází odpadní jímka. Oplocení této části pozemku se tak nacházelo na jeho pozemku a nebyl důvod k jeho odstranění ani k žádosti o dodatečné stavební povolení. Stejně tomu tak bylo u části pozemku parc. č. XA, na které se nachází studna, ze které žalobce čerpá vodu a kterou z důvodu ochrany před znečištěním domácími zvířaty souseda oplotil. Dům s pozemky zakoupil v roce 2005 a od té doby takto jímku a studnu využíval. Při opravě jímky zjistil její umístění na pozemku souseda, snažil se tuto situaci řešit, stejně jako umístění studny a přístup k ní, ale k dohodě nedošlo, a naopak soused dal podnět k odstranění oplocení. Z tohoto důvodu byl žalobce nucen domáhat se svého práva žalobou na určení vlastnického práva. Proto žalobce navrhoval přerušení správního řízení do doby rozhodnutí soudu o vlastnickém právu, kdy pak bude najisto postavena otázka vlastnictví pozemků a tím i důvodnost odstranění stavby.

4. Žalovaný argumenty žalobce uvedené v odvolání neuznal a ztotožnil se s názorem prvostupňového správního orgánu. Žalobce však namítal nesprávnost posouzení správních orgánů, neboť měly jako otázku předběžnou posoudit tvrzení žalobce o vlastnictví předmětných částí pozemků parc. č. X a parc. č. XA, event. řízení přerušit a vyčkat rozhodnutí soudu. S tvrzením žalobce se nevypořádaly a bez dalšího vycházely z toho, že žalobce není vlastníkem, a stavba oplocení je tudíž neoprávněná, a rozhodly o jejím odstranění. Takové rozhodnutí pokládal žalobce za nesprávné a v rozporu s právem na spravedlivý proces, když správní orgány neposoudily všechny okolnosti předmětné věci a nevypořádaly se se všemi námitkami žalobce, které měly pro rozhodnutí zásadní význam. Pokud bude určeno, že žalobce je skutečně vlastníkem předmětných částí pozemků, nemůže se v případě jejich oplocení jednat o stavbu neoprávněnou, dokonce podle názoru žalobce ani o stavbu podléhající stavebnímu povolení či zbudovanou v rozporu s územním plánem, neboť nejsou splněny zákonné předpoklady pro takové posouzení.

5. Posouzení situace správními orgány a jejich hodnocení tak dle názoru žalobce nebylo správné, nerespektovalo zjištěný stav a porušilo práva žalobce. S ohledem na vše výše uvedené žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvoinstanční zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III.

Vyjádření žalovaného k žalobě

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že žalobce nepodal žádost o dodatečné povolení stavby oplocení, i když byl stavebním úřadem o této možnosti poučen. Nevyužil ani možnost požádat o prominutí zmeškání úkonu a společně s takovou žádostí podat žádost o dodatečné povolení stavby. Stavební úřad tedy byl povinen pokračovat v řízení o odstranění stavby oplocení. Všechny námitky a tvrzení žalobce, které uplatňoval v řízení o odstranění stavby, odvolání i žalobě mohl uplatnit v řízení o dodatečném povolení stavby oplocení.

7. Pro zahájení řízení o odstranění stavby nebylo rozhodující, že se stavba nachází na cizích pozemcích a je stavbou neoprávněnou, nýbrž to, že byla provedena bez povolení stavebního úřadu. Vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu bylo nezbytné, protože stavba oplocení byla umístěna v nezastavěném území a nesplňovala podmínky dané v pro to, aby mohla být provedena bez povolení stavebního úřadu.

IV.

Posouzení věci soudem

8. V souladu s , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

9. O podané žalobě soud rozhodoval bez nařízení ústního jednání, neboť s tím žalovaný výslovně souhlasil a žalobce se k výzvě soudu nevyjádřil ( ).

VI.

Rozhodnutí soudu

10. Soud neshledal žalobu důvodnou.

11. Podle stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.

12. Rozhodovacím důvodem správních orgánů bylo provedení stavby bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného . Skutečnost, že stavba oplocení vyžadovala některý z právě uvedených správních aktů, správní orgány dovozovaly z a contrario, neboť podle tohoto ustanovení rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují opěrné zdi do výšky 1 m nebo oplocení do výšky 2 m, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo s veřejným prostranstvím a které se nacházejí v zastavěném území či v zastavitelné ploše. Že se stavba nachází mimo zastavěné území, žalobce žádným konkrétním způsobem nezpochybnil a nedoložil opak. Jediným procesním „odklonem“ v takovém případě mohlo být řízení o dodatečném povolení stavby, které ovšem žalobce v rámci správního řízení přezkoumávaného soudem neinicioval.

13. Aby byl žalobce s žalobou úspěšný, musel by buď vyvrátit skutečnost, že stavba vyžadovala rozhodnutí nebo opatření dle , nebo prokázat, že potřebným rozhodnutím nebo opatřením disponuje. K tomu ovšem spor o vlastnické právo či věcné břemeno k pozemkům souseda či jejich částem, jichž se žalobce setrvale dovolává, vůbec ničeho nepřináší. Ani eventuální vlastnictví k předmětným pozemkům totiž žalobce nevyvazuje z povinnosti mít stavbu povolenu v souladu se , jestliže se nachází mimo zastavěné území obce – případný soukromoprávní titul k provedení stavby nedostačuje, neboť musí vždy přistoupit i titul veřejnoprávní. Na uvedené nemá vliv ani tvrzená snaha o ochranu studny před sousedovými domácími zvířaty, neboť ani takový dobře míněný cíl nemá za následek upuštění od nutnosti vrchnostenského posvěcení stavby oplocení (srov. k tomu obdobný případ týkající se oplocení s „ochrannou“ funkcí, řešený Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 13. 2. 2014, č. j. -23, jenž byl v prvním stupni projednáván zdejším soudem).

14. Ani přerušení správního řízení nebylo pro okolnosti uváděné žalobcem namístě, protože spor o věcné právo k částem pozemků žalobcova souseda (které se nacházejí mimo zastavěné území) nemá jakýkoli vliv na určení, zda stavba vyžadovala rozhodnutí nebo opatření dle . Nemohlo se tedy jednat o důležitý důvod, pro který by měl správní orgán přerušit řízení podle na žádost žalobce (tím méně za okolnosti, kdy žalobce správním orgánům až do vydání napadeného rozhodnutí nedoložil, že soudní spor skutečně vede). Nemohlo jít ani o předběžnou otázku, na které by záviselo rozhodnutí o odstranění stavby, podle , protože vymezení zastavěného území v územním plánu se opíralo o hranice pozemků zaměřené a zanesené v katastru nemovitostí. Tyto hranice žalobce v žalobě žádnými konkrétními argumenty nezpochybnil. Právě hranicemi mezi pozemky žalobce a jeho souseda bylo přitom zároveň ohraničeno zastavěné území obce.

15. Ze shora uvedených důvodů soud shledal, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem a správně aplikovaly relevantní zákonná ustanovení. Zároveň je z odůvodnění obou rozhodnutí jasně patrné, z jakých skutečností správní orgány vycházely a k jakým závěrům na základě svého právního posouzení dospěly. Napadené i prvoinstanční rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná, ostatně žalobce jim byl s to argumentačně oponovat, byť jím uvedené žalobní body nebyly důvodné.

16. Protože námitky uplatněné v žalobě nebyly důvodné, zamítl soud žalobu podle

VII.

Náklady řízení

17. Podle by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovaný nicméně výslovně uvedl, že neuplatňuje právo na náhradu nákladů řízení, a proto náhrada nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 20. června 2022

Mgr. Lukáš Pišvejc v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.