Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Afs 111/2022 - 22

- 23

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: EKO Logistics s.r.o., IČ 26710170, se sídlem Tyršova 68, Týnec nad Labem, zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem, se sídlem Sluneční náměstí 14, Praha 5, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám advokáta Mgr. Jakuba Hajdučíka do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I. Shrnutí předcházejícího řízení

[1] Žalobou na ochranu proti nečinnosti podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobkyně podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “), domáhala vydání meritorního rozhodnutí v řízení vedeném žalovaným o jejím odvolání proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 2. 2021, č. j. 5468/21/520011431711413.

[2] Městský soud rozsudkem ze dne 24. 2. 2022, č. j. , žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného zamítl.

[3] V odůvodnění rozsudku městský soud nejprve citoval relevantní ustanovení a konstatoval, že o nečinnost správního orgánu se jedná pouze tehdy, neexistujeli žádná skutečnost bránící v řízení činit úkony a rozhodovat. Dále odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010, č. j. , č. 2181/2011 Sb. NSS, a uvedl, že posouzení toho, zda je správní orgán nečinný, je otázkou důvodnosti žaloby. Ze skutkových okolností případu bylo zřejmé, že žalobkyně podala dne 27. 5. 2021 podnět na ochranu proti nečinnosti podle st. 1 , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), který byl Ministerstvem financí podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení odložen, neboť odvolání žalobkyně nebylo žalovanému vůbec postoupeno, a ten proto nemohl být nečinný. Žalovaný pak ve věci rozhodl až po podání žaloby, a to rozhodnutím ze dne 17. 8. 2021, č. j. 50336/21/770010124202542. Na tuto skutečnost městský soud žalobkyni upozornil, avšak ta na ni nereagovala. Proto městský soud učinil závěr, že nečinnost žalovaného, proti níž žalobkyně brojila, v době jeho rozhodování již netrvala.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[4] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost. V ní namítla, že žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 3. 2020, č. j. 12552/20/770010124050820, nařídil podle § 121 až § 123 daňového řádu přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2019, č. j. 47389/19/520011433711413 (dále jen „rozhodnutí ze dne 15. 11. 2019“). To pak napadla správní žalobou u Krajského soudu v Praze, což brání jakémukoli daňovému řízení. Podle současně platí, že vydat nové rozhodnutí nebo provést jiný úkon, jímž bude vyhověno daňovému subjektu, lze pouze se souhlasem soudu. Předmětné ustanovení je přitom speciálním ustanovením k obecné možnosti správce daně nařídit podle až daňového řádu přezkoumání rozhodnutí, což potvrzuje téhož zákona. Změny rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2019 tak bylo možné dosáhnout pouze postupem podle Stěžovatelka dále odkázala na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž jsou daňová rozhodnutí, k jejichž vydání nebyl příslušný žádný správní orgán, nicotná, čemuž odpovídá rovněž daňového řádu. V posuzovaném případě tak je rozhodnutí nicotné, jelikož k jeho vydání nebylo Odvolací finanční ředitelství vůbec oprávněno, přičemž k uspokojení stěžovatelky mělo správně dojít postupem podle Ta v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2009, č. j. . V důsledku uvedeného měl žalovaný místo vydání rozhodnutí o odvolání stěžovatelky vyslovit nicotnost rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 2. 2021, č. j. 5468/21/520011431711413. Pokud tak neučinil, je nicotné i jeho rozhodnutí o odvolání ze dne 17. 8. 2021, č. j. 50336/21/770010124202542, a nečinnost žalovaného nadále trvá. Městský soud tak k předmětnému rozhodnutí neměl vůbec přihlížet.

[5] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve zrekapituloval podstatu žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Dále konstatoval, že se soud v posuzovaném případě nemohl zabývat kasačními námitkami stěžovatelky ohledně zákonnosti postupu žalovaného při nařízení přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2019, případně skutečností, zdali byl žalovaný o odvolání oprávněn meritorně rozhodnout, či pouze vyslovit nicotnost prvoinstančního rozhodnutí. Podle žalovaného pak je uspokojení daňového subjektu podle ve spojení s daňového řádu speciálním typem přezkumného řízení, jehož využití má aplikační přednost před obecným přezkumem rozhodnutí podle až daňového řádu za podmínky, že je daňový subjekt uspokojen. Jinak řečeno postup podle daňového řádu je důvodný pouze v případě změny nebo zrušení přezkoumávaného rozhodnutí ve prospěch daňového subjektu. Ten následně podle sdělí soudu, zda byl uspokojen. Daňový řád ani pak nevylučují nařízení či provedení přezkumného řízení podle až daňového řádu v průběhu soudního přezkumu přezkoumávaného rozhodnutí. Ze znění daňového řádu jen vyplývá, že ustanovení o nařízení přezkoumání rozhodnutí se nepoužijí, jeli aplikován speciální postup uspokojení navrhovatele. Z ustanovení je dále zřejmé, že soud při přezkumu správního rozhodnutí vychází ze skutkového stavu věci v době rozhodování správního orgánu. Zákaz přezkoumání správního rozhodnutí nadřízeným správním orgánem tak nelze z citovaných ustanovení dovodit.

IV. Posouzení kasační stížnosti

[7] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2019 napadla správní žalobou, což brání jakémukoli daňovému řízení. Nařídilli žalovaný podle až daňového řádu přezkoumání předmětného rozhodnutí, postupoval nesprávně. Vyhovět stěžovatelce vydáním nového rozhodnutí, případně jiným úkonem totiž bylo možné pouze v řízení podle Uvedené ustanovení je přitom speciální k až daňového řádu, což vyplývá z daňového řádu. Odvolací finanční ředitelství tak nebylo k vydání předmětného rozhodnutí vůbec příslušné, v důsledku čehož je nicotné. Žalovaný tak měl místo meritorního rozhodnutí o odvolání stěžovatelky vyslovit nicotnost zmíněného rozhodnutí, jak vyplývá daňového řádu. Neučinilli tak, byl i nadále nečinný a městský soud k jeho rozhodnutí o odvolání stěžovatelky neměl přihlížet.

[8] Výše uvedené kasační námitky však stěžovatelka neuplatnila v žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, ve které mu pouze vytýkala, že v zákonem stanovené lhůtě, tedy nejpozději do dne 4. 6. 2021 nerozhodl o jejím odvolání podaném dne 4. 3. 2021 proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 2. 2021, č. j. 5468/21/520011431711413, přičemž podnět na odstranění nečinnosti Ministerstvo financí odložilo, neboť žalovaný předmětné odvolání nemá, a proto nemůže být nečinný. Současně v žalobě brojila proti tomuto způsobu vyřízení podnětu k nápravě nečinnosti žalovaného. Kasační stížnost se tedy opírá o naprosto jiné důvody, než byly uplatněny v žalobním řízení, ačkoliv v něm jimi mohlo být argumentováno.

[9] Navíc řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti slouží k ochraně před nečinností žalovaného správního orgánu s vydáním rozhodnutí nebo osvědčení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. ). V řízení podle a násl. se tak lze domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu v případě, kdy má správní orgán povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení, jimž koresponduje subjektivní nárok stěžovatele na vydání rozhodnutí či osvědčení v dané věci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2007, č. j. , obdobně též rozsudek ze dne 22. 5. 2009, č. j. ). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu současně v usnesení ze dne 27. 6. 2017, č. j. , dovodil, že žaloba na ochranu proti nečinnosti „je prostředkem ochrany proti nevůli správního orgánu vydat v zahájeném řízení rozhodnutí a řízení tak řádně ukončit.“ Předmětem řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti a na něho navazujícího řízení o kasační stížnosti proto nemůže být přezkum zákonnosti dosud vydaných správních rozhodnutí a jim předcházejících řízení, nýbrž toliko posouzení, zda byl žalovaný správní orgán nečinný při vydání meritorního rozhodnutí, a to i v případě, kdyby se jednalo o nicotný správní akt.

IV. Závěr a náklady řízení

[10] Lze tedy shrnout, že kasační stížnost není podle přípustná, neboť se opírá jen o důvody, které stěžovatelka neuplatnila v řízení před městským soudem, ač tak mohla učinit. Proto Nejvyšší správní soud podle ve spojení s kasační stížnost pro nepřípustnost odmítl.

[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití věty první ve spojení s tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

[12] Podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), bylli návrh na zahájení řízení (zde kasační stížnost) před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl také o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč stěžovatelce k rukám jejího zástupce, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení ( zákona o soudních poplatcích).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. června 2022

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu