Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 153/2021 - 51

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. H. N., zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2021, č. j. – 23,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, usnesením ze dne 12. 2. 2019, č. j. OAM-1647-16/DP-2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zastavilo řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, a to dle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „ “), neboť žalobkyně podala žádost na území České republiky, ač k tomu nebyla oprávněna. Žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 6. 2019, č. j. MV-59989-7/SO-2019, zamítla odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdila.

[2] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 5. 5. 2021, č. j. – 23, zamítl jako nedůvodnou.

[3] Krajský soud se mimo jiné neztotožnil s námitkou, podle níž správní orgány pochybily, jestliže se vůbec nezabývaly dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. K tomu uvedl, že v daném případě posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí nevyžaduje. Jinak řečeno, při vydání procesního rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti žalobkyně nebyly správní orgány povinny zabývat se otázkou přiměřenosti tohoto rozhodnutí ve smyslu zákona o pobytu cizinců. Posouzení dopadů rozhodnutí je zásadně až otázkou meritorního posouzení žádosti, k němuž v dané věci nedošlo. Podle krajského soudu byl uvedený závěr potvrzen judikaturou Nejvyššího správního soudu, z níž v rozsudku dále citoval. Nadto dodal, že žalobkyně ve správním řízení žádné konkrétní okolnosti ohledně nepřiměřenosti zásahu rozhodnutí do jejího života neuváděla, v žalobě poté namítala nepřiměřenost pouze obecně.

[4] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod (dále jen „ “).

[5] Stěžovatelka obsáhle namítá, že právo na respektování rodinného života musí být „středobodem interpretace“ při výkladu ustanovení zákona o pobytu cizinců. Krajský soud opomenul zohlednit unijní kontext úpravy povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny a jeho výklad je ryze formalistický a v rozporu s právem EU. Nesouhlasí se závěrem, podle kterého se při vydání procesního rozhodnutí o zastavení řízení o pobytové žádosti přiměřenost tohoto rozhodnutí neposuzuje. Podle stěžovatelky nelze rezignovat na dodržení závazků plynoucích z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“), který je přímo aplikovatelný a má přednost před zákonem. Správní orgány se proto musí s otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince vypořádat, a to i když jim tuto povinnost výslovně neukládá. Krajský soud měl přihlédnout k důvodu zastavení řízení o žádosti stěžovatelky, který se svou povahou blíží hmotněprávním důvodům pro zamítnutí žádosti.

[6] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje se závěry krajského soudu. Argumentace v kasační stížnosti je podle ní irelevantní ve vztahu k dotčené právní úpravě a názorům vyjádřeným v napadeném rozsudku.

[7] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas ( ), osobou oprávněnou ( , věta první ), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem ( ). Napadený rozsudek Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti ( , věta před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených ( , věta před středníkem ). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z , věty první

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] Jediným kasačním důvodem je tvrzení, že krajský soud pochybil, jestliže aproboval postup správních orgánů, které se nezabývaly dopadem rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu do soukromého a rodinného života stěžovatelky.

[10] Na námitky uplatněné v kasační stížnosti dává odpověď konstantní judikatura tohoto soudu, na kterou ostatně v napadeném rozsudku trefně odkázal i krajský soud. Vyplývá z ní, že v případě zastavení řízení o pobytové žádosti nejsou správní orgány povinny posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, jelikož o žádosti nerozhodují meritorně. Při nesplnění podmínek pro projednání žádosti totiž nemá správní orgán jinou možnost, než řízení zastavit (viz např. rozsudek ze dne 12. 5. 2022, č. j. – 64, rozsudek ze dne 24. 8. 2021, č. j – 37, nebo rozsudek ze dne 7. 1. 2022, č. j. – 39; všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

[11] V posledně uvedeném rozsudku č. j. – 39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[v] případě zastavení řízení o žádosti o vydání (prodloužení doby platnosti) povolení k dlouhodobému pobytu nepřichází posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žadatele v úvahu, jelikož o žádosti není věcně rozhodováno. Pokud totiž nejsou splněny podmínky projednání žádosti (…), nemá správní orgán jinou možnost než řízení zastavit. Dodržení závazků vyplývajících z čl. 8 Úmluvy je zajištěno tím, že posouzení přiměřenosti dopadu do soukromého a rodinného života cizince je vyžadováno v rámci rozhodování o případném uložení správního vyhoštění“ (zvýraznění přidáno – pozn. NSS).

[12] Z výše uvedeného je tedy jednoznačně patrné, že krajský soud nepostupoval v rozporu s čl. 8 Úmluvy, jestliže uzavřel, že v daném případě nebyla dána povinnost správních orgánů zabývat se dopady rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti stěžovatelky do jejího soukromého či rodinného života. Samotné důvody vedoucí k zastavení řízení o žádosti stěžovatelky jsou v tomto směru irelevantní, podstatné je, že žádost nebyla posuzována věcně, a tudíž správní orgány ani nemohly zohlednit, jaké dopady bude mít rozhodnutí o zastavení řízení na rodinné či soukromé poměry stěžovatelky. Její tvrzení uplatněná v kasační stížnosti opomíjí závěry obsažené ve výše citované ustálené judikatuře zdejšího soudu, a jsou proto nedůvodná. Krajský soud věc posoudil správně, kasační důvod dle tedy není dán.

[13] Nejvyšší správní soud uzavírá, že napadený rozsudek krajského soudu je v souladu se zákonem. Kasační stížnost proto podle , in fine jako nedůvodnou zamítl.

[14] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle , ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovaná náhradu nákladů výslovně neuplatnila a Nejvyšší správní soud ani ze spisu neshledal, že by jí vznikly náklady nad rámec její běžné administrativní činnosti. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 30. června 2022

JUDr. Tomáš Rychlý

předseda senátu