Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 102/2022 - 23

- 24

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Mgr. S. W., zast. JUDr. Janem Walterem, advokátem se sídlem Volyňských Čechů 837, Žatec, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2022, č. j. - 91,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud výrokem I. zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2019, č. j. MZDR 15117/2019-2/PRO, jakož i rozhodnutí Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 2. 2019, č. j. , a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla odmítnuta žádost stěžovatelky o informace podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí. Výrokem II. napadeného rozsudku krajský soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 4 705 Kč. Náhrada nákladů řízení se skládala pouze z nákladů na soudní poplatek a náhrady hotových výdajů, krajský soud naopak nepřiznal náhradu nákladů na právní zastoupení, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelka podává velké množství žádostí o informace v naději, že při vyřizování dojde v některých případech k formálně chybnému postupu, proti němuž bude moci brojit žalobou, a vytvářet tak zisk; nevede tedy spor pro získání informací, ale „spor pro spor“.

[2] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že napadá oba výroky rozsudku krajského soudu. Její argumentace spočívá v tvrzeních, kterými popírá závěry krajského soudu, že podání žádosti o informace a následné podání žaloby bylo abuzivním jednáním. Z toho dovozuje, že je výrok o náhradě nákladů řízení nezákonný. Co se týče výroku ve věci samé, stěžovatelka uvádí, že pokud dospěl krajský soud k závěru, že její jednání vykazuje znaky zneužití práva na soudní ochranu, měl žalobu zamítnout.

[3] Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo jen proti odůvodnění napadeného rozhodnutí.

[4] Proti výroku krajského soudu o věci samé stěžovatelka brojí v situaci, kdy byla v řízení o žalobě úspěšná, jak sama uvádí v kasační stížnosti, neboť krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Výhodnější výrok (resp. větší procesní úspěch) stěžovatelka v kasační stížnosti nepožaduje. Naopak uvádí, že měl-li krajský soud za to, že zneužívala práva soudní ochrany, měl její žalobu zamítnout. Procesního neúspěchu své vlastní žaloby se však kasační stížností domáhat nemůže. Jak uvedl rozšířený senát v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. - 41, č. 3321/2016 Sb. NSS: „Domáhá-li se stěžovatel kasace rozsudku, mohlo by být výsledkem řízení o kasační stížnosti zrušení rozsudku, který však byl vydán v jeho prospěch. Takový postup však odporuje konstrukci subsidiarity mimořádných opravných prostředků i důvodů kasační stížnosti, které jsou uvedeny v Těmito důvody jsou především tvrzené vady stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu či soudního řízení nebo vady postupu správního orgánu spolu s nesprávným hodnocením tohoto postupu krajským soudem. Stěžovatel by musel uplatňovat výhrady proti pro něj příznivému výroku rozhodnutí, což není v souladu s kontradiktorním charakterem soudního řízení. Takový postup by mohl mít smysl pouze tehdy, pokud by procesně úspěšný účastník usiloval o doplnění či revizi důvodů, ze kterých mu krajský soud vyhověl. To však neumožňuje , podle kterého je nepřípustná též kasační stížnost směřující jen proti důvodům rozhodnutí soudu (k tomu srov. usnesení č. j. - 56).“

[5] V posuzované věci je nadto zřejmé, že se stěžovatelka ve skutečnosti nedomáhá zrušení výroku o věci samé – podle ní měl krajský soud žalobu zamítnout, jen pokud zneužila práva na soudní ochranu; právě proti tomuto závěru však v kasační stížnosti obsáhle brojí, a zjevně ji tedy nejde o to, aby krajský soud její žalobu v dalším řízení zamítl. Stěžovatelka tak vytváří zcela paradoxní situaci, ve které by Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnosti směřující proti výroku I. napadeného rozsudku vyhovět, pokud by se stěžovatelčina argumentace ohledně absence zneužití práva z její strany ukázala být správnou. Je tak evidentní, že stěžovatelka napadla výrok I. rozsudku krajského soudu jen formálně, aby se vyhnula nepřípustnosti kasačních stížností směřujících toliko proti výroku o nákladech řízení.

[6] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatelka svou kasační stížností proti výroku I. rozsudku krajského soudu fakticky nebrojí, a v tomto rozsahu tak brojí pouze proti odůvodnění napadeného rozsudku, neboť nesouhlasí se závěrem o svém abuzivním jednání, který se však týká jen výroku o nákladech řízení; ve výroku o věci samé se tento závěr nijak neodráží. Kasační stížnost proti výroku I. rozsudku krajského soudu je proto nepřípustná.

[7] Nejvyšší správní soud se následně zabýval přípustností kasační stížnosti proti výroku II. rozsudku krajského soudu. Výrok krajského soudu o náhradě nákladů řízení lze přezkoumat jen v případě, že byl zároveň kasační stížností napaden výrok o věci samé, přičemž kasační stížnost proti meritornímu výroku musí být přípustná (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, č. j. - 64, č. 2116/2010 Sb. NSS, bod [31]). Je-li tedy odmítnuta kasační stížnost směřující proti výroku o věci samé, pak tento osud sdílí i ta část kasační stížnosti, kterou byl napaden výrok o nákladech řízení.

[8] V nyní posuzované věci byla kasační stížnost proti výroku I. nepřípustná, a je tak nepřípustná i v rozsahu, ve kterém napadá výrok o nákladech řízení. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost s odkazem na a za použití odmítl.

[9] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ve spojení s , podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta.

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 2. května 2022

JUDr. Viktor Kučera

předseda senátu