Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 294/2021 - 35

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: BRADLEC, spol. s r.o., IČO 08598088, sídlem Bradlecká Lhota č. p. 127, zastoupená MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, advokátem, sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, sídlem Strojnická 27, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. června 2020 č. j. PPR141933/ČJ2020990450, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2021 č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, pracoviště Semily (dále jen „krajské ředitelství policie“), usnesením ze dne 6. března 2020 č. j. KRPL1131653/ČJ20191811IZ podle , , zastavilo řízení o žádosti žalobkyně ze dne 16. prosince 2019 o povolení provozování střelnice k podnikatelským účelům na pozemcích p. č. 165/1, 165/2, 164/2 a st. p. č. 219 v k. ú. Bradlecká Lhota (dále též „střelnice Bradlecká Lhota“). Krajské ředitelství policie zastavilo řízení z toho důvodu, že žalobkyně ve stanovené lhůtě neodstranila podstatnou vadu žádosti spočívající v tom, že k žádosti nepřipojila platnou u prokazující oprávnění užívat nemovitosti jako střelnici dle , o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění do 29. ledna 2021. Žalovaný rozhodnutím označeným v návětí zamítl odvolání žalobkyně a usnesení krajského ředitelství policie potvrdil.

[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který její žalobu rozsudkem označeným v návětí zamítl. Uvedl, že rozhodující právní otázkou bylo posouzení toho, zda rozhodnutí Vojenského stavebního úřadu (dále jen „VSÚ“) ze dne 14. listopadu 1980 č. j. 10124424, jímž VSÚ povolil tehdejšímu vojenskému útvaru 8022 Jičín trvalý provoz (užívání) pěchotní střelnice v Jičíně – Bradlecké Lhotě, lze považovat za u prokazující splnění podmínky dle zákona o zbraních. Původně přitom byla střelnice Bradlecká Lhota střelnicí vojenskou a povinnosti provozovatele zavazovaly přímo příslušné velitele. Dále podle krajského soudu prodejem nemovitostí tvořící areál střelnice ze strany České republiky, resp. Ministerstva obrany soukromému subjektu (společnosti MULTIAGRO v. o. s. Slatina, která je pronajala žalobkyni) odpadla zákonná výjimka stanovená zákona o zbraních, dle níž se na střelnice provozované Ministerstvem obrany a ozbrojenými silami České republiky zákon o zbraních nevztahuje. Uvedené rozhodnutí VSÚ tak na právního nástupce původního vlastníka střelnice Bradlecká Lhota dle názoru krajského soudu nepřešlo. Krajské ředitelství policie tudíž postupovalo správně, pokud po žalobkyni požadovalo předložení podkladů vymezených v zákona o zbraních, a to včetně y prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici, jelikož rozhodnutí VSÚ takovou u není. Krajský soud též konstatoval, že střelnice Bradlecká Lhota není vyňata z věcné působnosti obecného stavebního úřadu, kterým je Městský úřad Lomnice nad Popelkou, přičemž u prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici by mohlo být právě pravomocné kolaudační rozhodnutí tohoto úřadu [ , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Krajský soud uzavřel, že na daných závěrech nejsou způsobilé nic změnit ani další y předložené žalobkyní, ať už během správního nebo soudního řízení.

II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní

[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítala, že závěr správních orgánů a krajského soudu o tom, že nepředložila u prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici ve smyslu zákona o zbraních, není správný. Takovou u je podle stěžovatelky kolaudační rozhodnutí VSÚ č. j. 10124424, které je bezvadným správním aktem vydaným příslušným stavebním úřadem v souladu s tehdy platným , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Zákonná úprava kolaudace podle dřívějšího a současného zákona je přitom dle stěžovatelky totožná. Z hlediska zákonných požadavků tedy nedošlo ke změně a kolaudační rozhodnutí splňuje nároky, které na ně klade zákonný odkaz v zákoně o zbraních. Byloli tak kolaudační rozhodnutí vydáno v souladu s tehdy platným stavebním zákonem a nebylo doposud zrušeno, má stěžovatelka za to, že splnila svou povinnost a předložila u prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici.

[4] Stěžovatelka poukázala rovněž na změnu zákona o zbraních , který mj. upravil znění zákona o zbraních do rozhodného znění, přičemž původně ustanovení ukládalo k žádosti o povolení k provozování střelnice připojit kolaudační rozhodnutí příslušného stavebního úřadu nebo jiného úřadu, jeli potřebné podle zvláštního právního předpisu. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že se jedná o „formální úpravu textu upřesňující dosavadní ustanovení, neboť kolaudační rozhodnutí (resp. souhlas) nemusí být s ohledem na další postupy dle stavebního zákona ve všech případech zřizování střelnic vydáváno.“ Z toho dle stěžovatelky plyne, že úmyslem zákonodárce bylo umožnit provozovateli k žádosti předložit i jiné podklady, z nichž by vyplývala možnost užívat nemovitost jako střelnici. Stavební podle stěžovatelky nijak neomezoval platnost kolaudačních rozhodnutí na konkrétní uživatele, a proto nemá rozhodnutí krajského soudu oporu v zákoně. Stěžovatelka uzavřela, že samotný zákon č. 162/1949 Sb., o zbraních a střelivu, předpokládal v § 17 provozování střelnic nevojenskými osobami.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí VSÚ č. j. 10124424 bylo vydáno pro útvar Československé lidové armády č. 8022 Jičín s tím, že osobou odpovědnou za provoz střelnice je velitel tohoto útvaru. Rozhodnutí podle žalovaného bylo vydáno za určitého právního stavu a na základě posouzení splnění podmínek provedení stavby vycházejících z příslušných předpisů účinných v době jeho vydání. Užívání střelnice tedy bylo dle rozhodnutí přípustné zejm. při dodržení povinností dle vojenských předpisů a dalších dokumentů, které nejsou součástí spisového materiálu a jsou spojeny s vojenským subjektem. Plnění takových povinností provozovatele střelnice by se po stěžovatelce dle názoru žalovaného obtížně vymáhalo. Dále žalovaný konstatoval, že nezastává restriktivní výklad zákona o zbraních, který by ztotožňoval u prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici toliko s kolaudačním rozhodnutím. Stěžovatelka však jiný dokument než rozhodnutí VSÚ v daném kontextu nepředložila.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.

[7] Podle zákona o zbraních, ve znění do 29. ledna 2021, byl žadatel k žádosti o povolení k provozování střelnice povinen připojit u prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici.

[8] V nyní projednávané věci je nesporné, že za tím účelem stěžovatelka předložila rozhodnutí VSÚ ze dne 14. listopadu 1980 č. j. 10124424, jímž VSÚ povolil tehdejšímu vojenskému útvaru 8022 Jičín trvalý provoz (užívání) pěchotní střelnice v Jičíně – Bradlecké Lhotě. Jediná kasační námitka stěžovatelky pak spočívá v tom, že dle jejího názoru má být uvedené rozhodnutí považováno za u ve smyslu zákona o zbraních.

[9] Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že společnost MULTIAGRO v. o. s. Slatina, jež stěžovatelce pronajímá nemovitosti, které mají složit k provozování střelnice Bradlecká Lhota, nabyla tyto nemovitosti koupí od Ministerstva obrany, tedy od subjektu, který dle § 1 odst. 3 písm. e) zákona o zbraních zřizuje a provozuje střelnice mimo působnost tohoto zákona. Z rozhodnutí VSÚ č. j. 10124424 a souvisejícího územního rozhodnutí ze dne 4. února 1975 a stavebního povolení ze dne 10. května 1976 je dále zřejmé, že střelnice Bradlecká Lhota byla zřízena a povolena k užívání jako pěchotní střelnice pro výcvik vojáků Československé lidové armády. V minulosti se tedy jednalo o vojenské zařízení, nikoliv o střelnici určenou pro veřejnost.

[10] Uvedené má význam z toho důvodu, že se zbraněmi a střelivem bylo na střelnici Bradlecká Lhota vždy nakládáno dle vojenských postupů a předpisů, neboť všechny relevantní verze zákona o zbraních a střelivu ze své působnosti vylučují zbraně a střelivo užívané ozbrojenými silami [viz § 13 zákona č. 162/1949 Sb., účinného v době původního povolování střelnice, a , o zbraních a střelivu, , o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), a současného zákona o zbraních]. Vojenskému určení střelnice odpovídá také to, že rozhodnutí VSÚ č. j. 10124424 povoluje užívat střelnici veliteli vojenského útvaru 8022 Jičín, kterého také určuje za provozovatele a ukládá mu za povinnost mj. užívat střelnici v souladu s interními normativními akty (vojenskými předpisy) Zákl 11 a Stav 11.

[11] Změnou vlastníka (a nájemce) a potenciálního provozovatele z Ministerstva obrany na soukromou obchodní korporaci tudíž došlo k přesunu střelnice a režimu na ní užívaných zbraní do zcela jiného právního rámce, který původní stavební dokumentace nezohledňuje (a ani jej zohledňovat nemůže). Nejvyšší správní soud je tudíž ve shodě s krajským soudem toho názoru, že vzhledem k zásadní změně poměrů nelze rozhodnutí VSÚ č. j. 10124424 považovat za u prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici ve smyslu zákona o zbraních. Navíc toto rozhodnutí VSÚ č. j. 10124424 podmiňovalo oprávnění velitele příslušného útvaru užívat pěchotní střelnici tím, že se tak bude dít „za podmínek projektové dokumentace přejímajícího zápisu a provozního řádu pěchotní střelnice č. j. 02616/79“. Ty však stěžovatelka spolu s rozhodnutím nepředložila, a nebylo tak možno ověřit, zda lze i nadále tyto podmínky plnit.

[12] Nejvyšší správní soud dodává, že jelikož se již nadále nejedná o stavbu důležitou pro obranu státu, u které by podle § 16 odst. 2 písm. a) stavebního zákona působnost stavebního úřadu vykonávalo Ministerstvo obrany, spadá střelnice Bradlecká Lhota do působnosti obecného stavebního úřadu, jímž je ve smyslu § 13 odst. 1 písm. d) stavebního zákona Městský úřad Lomnice nad Popelkou (dále též „městský úřad“). Z vyjádření městského úřadu ze dne 6. února 2020, jež je založeno ve správním spisu, přitom plyne, že území a stavby někdejší vojenské střelnice „nelze užívat k účelu: Komerční střelnice.“ Toto území totiž není (k tomuto účelu) užíváno více jak 20 let a stav objektů neodpovídá současným požadavkům na stavby ani podmínkám pro bezpečné užívání stavby. Podle městského úřadu je tedy k provozování střelnice nutné nové projednání v územním a stavebním řízení, jehož výsledkem musí být pravomocné kolaudační rozhodnutí. Toto vyjádření, z něhož vyšly správní orgány i krajský soud, dle názoru Nejvyššího správního soudu také podporuje závěr, že rozhodnutí VSÚ č. j. 10124424 k povolení provozování střelnice Bradlecká Lhota za změněných poměrů v současné době nepostačuje.

[13] S ohledem na uvedené je nepřípadná rovněž argumentace stěžovatelky, že zákonná úprava kolaudace je v současném stavebním zákonu stejná, jako byla ve stavebním Textace stavebního je sice v podstatě totožná s textací druhé věty stavebního zákona, neboť dle obou ustanovení se kolaudačním rozhodnutím povoluje užívání stavby k určenému účelu, a jeli to zapotřebí, stanoví se podmínky pro užívání stavby, nicméně určený účel střelnice Bradlecká Lhota doznal zásadních změn. Významný rozdíl v provozování pěchotní střelnice Ministerstvem obrany (armádou) za účelem výcviku vojáků a v provozování střelnice soukromou osobou k podnikatelským účelům spatřuje Nejvyšší správní soud zejm. v tom, že vojenského provozovatele střelnice zavazují také interní vojenské předpisy a případné rozkazy, kterým „civilní“ (nevojenský) subjekt nepodléhá. V nyní projednávané věci se to konkrétně projevuje tak, že rozhodnutí VSÚ č. j. 10124424 určuje za provozovatele střelnice velitele konkrétního vojenského útvaru, který musí při provozu dbát vojenských předpisů Zákl 11 a Stav 11 a současně musí být splněny podmínky užívání pěchotní střelnice stanovené „v projektové dokumentaci přejímajícího zápisu a provozní řádu pěchotní střelnice č. j. 02616/79“.

[14] Relevantní není ani novelizace znění zákona o zbraních, na kterou stěžovatelka též odkazuje. Nejvyšší správní soud samozřejmě souhlasí s tím, že dle rozhodného znění daného ustanovení bylo možné prokázat oprávnění užívat nemovitost jako střelnici i jinou u než kolaudačním rozhodnutím. Stěžovatelka však žádnou takovou u nepředložila a veškerá její argumentace se vztahuje právě k historickému kolaudačnímu rozhodnutí VSÚ č. j. 10124424, pro něž platí to, co je uvedeno výše.

[15] V poslední řadě nemůže právní posouzení Nejvyššího správního soudu zvrátit ani to, že § 17 zákona č. 162/1949 Sb., o zbraních a střelivu, předpokládal provoz střelnic také nevojenskými osobami. Z výše uvedeného je totiž zřejmé, že střelnice Bradlecká Lhota byla provozována vojenským útvarem, takže je existence případných dalších, nevojenských střelnic pro hodnocení této věci bez významu.

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Nejvyšší správní soud tedy ze shora uvedených důvodů neshledal kasační stížnost důvodnou, pročež ji zamítl podle věty druhé , (dále jen „ “). Rozhodl tak bez jednání podle

[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 7 ve spojení s Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však náklady nad rámec běžné úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. května 2022

JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.

předseda senátu