Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 44/2022 - 16

- 17

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně K. H., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2021, č. j. -10,

takto:

I. Žádost žalobkyně o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti se zamítá.

II. Kasační stížnost se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 11. 2. 2022 podání žalobkyně nejasného obsahu, označené jako „odvolání žalobce proti rozsudku.“ Vzhledem k tomu, že nebylo jasné, zda toto podání žalobkyně mínila jako kasační stížnost proti shora uvedenému usnesení krajského soudu, vyzval ji Nejvyšší správní soud výzvou ze dne 4. 4. 2022, č. j. -11, mimo jiné ke sdělení, zda má být v tomto smyslu její podání chápáno. Stěžovatelka na tuto výzvu zareagovala podáním ze dne 12. 4. 2022, ve kterém uvedla, že „s omluvou žádá Nejvyšší správní soud o prominutí nedodržení lhůty sepsání žaloby“ a to s ohledem na její nepříznivý zdravotní stav z důvodu onemocnění chorobou COVID-19 a nařízenou karanténu. Vzhledem k tomu, že žaloba žalobkyně nebyla krajským soudem odmítnuta pro opožděnost (viz dále), je zřejmé, že žádost žalobkyně o prominutí zmeškání lhůty směřuje k řízení před kasačním soudem. V pochybnostech, zda stěžovatelka vskutku podala proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, se proto Nejvyšší správní soud přiklonil k závěru, že se (vzdor evidentně chybně užité terminologii a absenci esenciálních náležitostí kasační stížnosti) materiálně o kasační stížnost jedná. Opačný závěr by vedl bez dalšího k odmítnutí takového podání pro nedostatek věcné příslušnosti Nejvyššího správního soudu ( , – dále jen „ “), bez možnosti případně odstranit vady takového podání a jeho věcného projednání.

[2] Kasační stížnost směřuje proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla odmítnuta žaloba žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 7. 2021, č. j. X, jímž byl stěžovatelce odňat invalidní důchod III. stupně. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatelka podala žalobu proti rozhodnutí žalované vydané v prvním stupni, aniž by vyčkala vydání a doručení rozhodnutí o námitkách. Žaloba tedy byla podána předčasně, a proto ji soud podle odmítl.

[3] Ze spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení bylo stěžovatelce doručeno do vlastních rukou dne 29. 10. 2021.

[4] Podle , platí, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

[5] Podle platí, že lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.

[6] Bylo-li napadené usnesení stěžovatelce doručeno v pátek 29. 10. 2021 (viz bod [3] výše), lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti uplynula v pátek 12. 11. 2021. Kasační stížnost však byla stěžovatelkou podána k poštovní přepravě až dne 4. 2. 2022; je tudíž zřejmé, že se tak stalo po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty.

[7] Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala o prominutí zmeškání lhůty s tím, že v době doručení usnesení krajského soudu byli všichni členové její domácnosti postihnuti nemocí COVID-19. Po skončení 14denní karantény byla stěžovatelka doma s nemocnou dcerou, a následně postihl COVID-19 i stěžovatelku; proto i ona měla 14denní karanténu.

[8] Nejvyšší správní soud stěžovatelku vyzval přípisem ze dne 4. 4. 2022 mj. k tomu, aby upřesnila, zda žádá o prominutí zmeškání lhůty podle , o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně a (dále jen „ “), a pokud ano, aby doložila, že nastaly skutečnosti předvídané v tomto ustanovení.

[9] Podáním ze dne 12. 4. 2022 stěžovatelka pouze zopakovala, že žádá o prominutí zmeškání lhůty vzhledem k jejímu „nepříznivému zdravotnímu stavu z důvodu onemocnění COVID-19, s nařízenou 14denní karanténou“.

[10] Podle , platí, že zmeškala-li osoba v řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje. O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu a rozhodnutí o něm.

[11] Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 26. 5. 2020, č. j. – 46, publ. pod č. 4050/2020 Sb. NSS, dospěl k závěru, že „prominout zmeškání lhůty dle , o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2, nelze automaticky: žadatel musí naopak tvrdit a osvědčit, že mu bylo provedení zmeškaného úkonu ´znemožněno nebo podstatně ztíženo´ v důsledku mimořádného opatření. Žadatel je tedy povinen tvrdit a osvědčit skutečnosti, které nasvědčují tomu, že omezení plynoucí z mimořádného opatření měla zásadní dopad na jeho možnost provést zmeškaný úkon.“ proto nelze vnímat jako jakýsi univerzální či generální pardon pro jakékoliv zmeškání lhůty k provedení úkonu; tento postup je podmíněn prokázáním existence (i) konkrétního (ii) vážného a (iii) omluvitelného důvodu, spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii nemoci SARS CoV-2 (COVID-19), v jehož důsledku bylo učinění příslušného úkonu znemožněno či podstatně sníženo (shodně srov. rozsudky tohoto soudu ze dne 12. 8. 2020, č. j. - 21, či ze dne 17. 8. 2020, č. j. – 17).

[12] Stěžovatelka v žádosti o prominutí zmeškání lhůty pouze tvrdila, že byla v době převzetí v záhlaví označeného usnesení opakovaně v karanténě z důvodu nemoci SARS CoV-2 (COVID19). Toto obecné tvrzení však nijak nedoplnila a nedoložila ani na základě výzvy tohoto soudu, a už vůbec nevysvětlila, z jakého důvodu nemohla kasační stížnost podat dříve, než bezmála tři měsíce po marném uplynutí lhůty k jejímu podání. Stěžovatelka tedy ani přes výzvu nedoložila žádnou skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že jí bylo včasné podání kasační stížnosti znemožněno nebo podstatně ztíženo v důsledku mimořádného opatření ve smyslu Nejvyšší správní soud proto její žádost o prominutí zmeškání lhůty zamítl (výrok I. tohoto usnesení).

[13] Podle platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně. Jelikož byla kasační stížnost podána opožděně (viz odst. [6] výše) a nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud tuto kasační stížnost podle , za použití , odmítl (II. výrok tohoto usnesení).

[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle věty první ve spojení s tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 4. května 2022

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu